späť

Zjavenie Šrí Hanumana

Zjavenie Šrí Hanumana

Zjavenie Šrí Hanumana

Hanuman patrí medzi najobľúbenejších polobohov v Indii. Malá „opičia“ postava, Hanuman, je často zobrazená ako kľačí so spojenými dlaňami pred Pánom Rámom, Sítou a Lakšmanom. Niekedy je znázornený s otvoreným hrudníkom, v ktorom v oblasti srdca vidno podobu Pána Rámu, inokedy ako letí vzduchom držiac v ruke kus hory.

Jeho podoba máva často dlhé vlasy, či niekedy päť hláv. Jeho ruky sú často vidieť v geste (mudre) na odstránenie strachu (abhaya) a dáva tak požehnania (varada). Niekedy je znázornený ako nesie kyjak, luk alebo blesk.

V priebehu času Hanuman získal slávu nielen medzi vaišnavami, ktorí uctievajú Krišnu a Jeho inkarnácie, ale aj medzi tými, u ktorých by sme to najmenej očakávali, ako sú zápasníci, ktorí ho nazývajú Vajrangabali, t.j. ten, kto má silné ruky ako blesk, či dokonca u moslimov u ktorých je známy ako Mo-Atbar Madadgaar alebo „spoľahlivý pomocník“.

Logo Hanuman gymu v Bratislave

 

V Rámayane, epose spísanom veľkým mudrcom Valmikim, sa Hanuman prvýkrát objavuje na začiatku štvrtej knihy, známej ako Kishkindha-kanda. Vo väčšine tejto sekcie Hanuman hrá malú úlohu ako jeden z piatich emisárov vyslaných opičím kráľom Sugrivom odhaliť identitu a zámery Pána Rámu a Lakšmana. Smerom ku koncu Kishkindhy je však jasné, že Hanuman nie je nejaká menej významná postava. A keď otvoríme ďalšiu knihu (Sundara-kanda), Hanuman sa prejavuje ako hrdina, ktorý dominuje v rýchlosti, sile, múdrosti, odvahe a oddanosti.

V Uttara-kande mudrc Valmiki rozpráva o Hanumanovom narodení a detských zábavách. Ako mladé dieťa Hanuman považoval Slnko na ovocie. Keď sa ho pokúsil chytiť, poloboh Indra ho zrazil k zemi a svojim bleskom mu zlomil čeľusť. Hanumanov súcitný otec, poloboh vetra Vayu, potom privolal ďalších polobohov, aby Hanumanovi udelili požehnania a obdarili ho mimoriadnymi schopnosťami, ako bola už spomenutá jeho fyzická zdatnosť a nadprirodzené schopnosti. V mladosti Hanuman vandalizoval ašrámy  lesných askétov, ktorí ho prekliali, aby zabudol na to, že má takéto schopnosti, až kým nestretne Pána Rámu. Po tom ako Ho stretol, začal tieto dary používať v službe Pánovi a pre dobro všetkých.

Pokiaľ ide o Hanumanovu povahu, bol naozaj opica. Valmiki používa slová Kapi, t.j. hnedo-oranžovú farbu a Vanara, slovo ktoré znamená – patriaci do lesa, lesné zviera a pod. Neskôr týmto slovom boli označované hlavne opice. Hanuman často prejavoval aj vlastnosti typické pre opice. Svojimi vlastným slovami, ako je uvedené v Ramayane (5.53.111), má veľkú prelietavosť (Nityam Asthira-citta) a neschopnosť zostať nečinný čo i len na chvíľu (Anavasthita). Napriek tomu je Hanumanova opičia povaha darom od Pána a akákoľvek charakteristika, ktorá by sa inak mohla zdať diskreditujúca, je božským aranžmánom v službe Pánovi.

Hoci Hanuman má vo všeobecnosti vzhľad opice, v období Rámayany, v Treta-yuge, stovky tisíc rokov dozadu – boli takéto opice viac ako ľudské bytosti. Valmiki to jasne popisuje, keď píše o ich reči, oblečení, pohreboch, obydliach, festivaloch a tak ďalej. Hanuman a Vanarovia boli teda polovičné opice a poloviční ľudia. Hanuman bol však obdarený špeciálnymi schopnosťami. Mohol na seba vziať akúkoľvek formu, stať sa veľkým alebo naopak malým a pod. Valmiki píše, že mohol vyletieť do vzduchu  podobne ako dnešný komiksový superhrdina.

Ohromení Hanumanovými úžasnými vlastnosťami, mnoho ľudí v Indii považujú Hanumana za nezávislého Boha. Často je takto uctievaný dedinčanmi, aby ich chránil proti duchom, chorobám, a tak ďalej. A tak sa v Indii dnes objavujú dve odlišné podoby: Pokorný a oddaný, ako bol pôvodne známy vo Valmikiho Rámayane, ale aj nesprávne, ako nezávislé božstvo, ktoré uctievajú bez odkazovania sa na Sítu a Rámu.

Písma však jasne uvádzajú, že Hanuman a Vanarovia sú oddaní, nie bohovia. V celej Sundara-kande v Rámayane sa jasne vyzdvihuje Rámov zvrchovaný status. Tam Ho, cez krásne chválospevy, Hanuman opevuje znova a znova. Hanuman je jednoznačne bhakta a Ráma Bhagavan – Pán. Robí ho slávnym, že slúži Pánovi Rámovi tým, že nájde Sítu, prinesie jej posolstvo od Pána Rámu, riskuje svoj život kvôli zlému démonovi Rávanovi, atď. V skutočnosti, celá Rámayana vzdáva hold jeho neochvejnej oddanosti Pánovi Rámovi.

Neskorší komentátori rovnako chvália jeho oddanosť. V skutočnosti, pri diskusii o oddaných, ktorí dokonale zastupujú každú z piatich rás, alebo vzťahov, ktoré človek môže mať s Pánom, Sanatana Gosvami, v jeho Brihad Bhagavatamrite uvádza Hanumana, ako príklad dokonalosti dasya-rasa t.j. služobníckeho vzťahu. Hanuman je služobník Boží, par excellence.

Možno z tohto dôvodu Pán Ráma požehnal Hanumanovi tým, že mu umožní zostať v tomto svete, aby Mu slúžil, dokiaľ sa bude ospevovať  sláva Pána Rámu. Mahábharata poznamenáva, že nesmrteľný Hanuman žije v Himalájach do dnešných dní, spievajúc meno Pána Rámu v dokonalej extáze.

 

Hanuman v Čaitanya líle

Keď Pán Krišna zostúpil pred päťsto rokmi ako Šrí Čaitanya Maháprabhu, Jeho oddaní zostúpili s Ním, aby boli súčasťou Jeho zábav. Jedným z týchto večných spoločníkov Pána bol Hanuman, ktorý sa s Pánom Čaitanyom objavil ako lekár menom Murári Gupta.

V inkarnácii ako Pán Čaitanya Maháprabhu, Pán Krišna učil svet, ako oddane slúžiť Krišnovi, pôvodnej podobe Božskej Osoby. Pán Krišna má však aj mnoho ďalších podôb, každú s jej vlastnými večnými oddanými. A v Čaitanya-čaritamrite (Madhya-líla 15.142-156) Pán Čaitanya testuje Murári Guptu a velebí ho za jeho výhradnú oddanosť Pánovi Rámačandrovi:

„’Potom jsem Murāriho Guptu žádal: ,Uctívej Kṛṣṇu a přijmi u Něho útočiště. Jedině služba Jemu uspokojí mysl, nic jiného.‘ “

Tak Mě slyšel hovořit znovu a znovu a jeho mysl se pod Mým vlivem začala trochu měnit.

Murāri Gupta odpověděl: ‚Já jsem Tvůj služebník a vykonavatel Tvých pokynů. Nejsem nezávislý.‘

Potom odešel domů a celou noc přemýšlel o tom, jak se bude muset vzdát společnosti Raghunātha, Pána Rāmacandry. Velice se tím trápil. Murāri Gupta se začal modlit u lotosových nohou Pána Rāmacandry, aby mohl té noci zemřít, protože nebyl schopný vzdát se služby lotosovým nohám Raghunātha. Murāri Gupta celou noc naříkal. Jeho mysl nemohla najít klid, a proto se mu nepodařilo usnout a byl celou noc vzhůru.

Ráno za Mnou Murāri Gupta přišel, uchopil Mé nohy a s pláčem vyslovil svou prosbu.

Murāri Gupta řekl: ‚Já jsem svou hlavu prodal lotosovým nohám Raghunātha. Nyní ji nedokáži vzít zpět, protože by mi to způsobilo příliš mnoho bolesti. Vzdát se služby lotosovým nohám Raghunātha je pro mě nemožné. Když to však neudělám, poruším Tvoje nařízení. Co mám dělat?‘

Murāri Gupta na Mne naléhal: ‚Ty jsi nejmilostivější, uděl mi tedy prosím tuto milost: Nechť tu před Tebou zemřu, ať je s mými pochybami konec.‘

Když jsem to uslyšel, měl jsem velkou radost. Pak jsem Murāriho Guptu zvedl a obejmul.

Potom jsem mu řekl: ‚Sláva tobě, Murāri Gupto! Tvůj způsob uctívání má nesmírně pevné základy a to až do té míry, že ani na Mou žádost se tvoje mysl neodchýlila. Právě takovou náklonnost musí chovat služebník k lotosovým nohám Pána. Oddaný nedokáže opustit útočiště lotosových nohou Pána, ani když si odloučení přeje Pán. Žádal jsem tě znovu a znovu, abys místo Pána Rāmacandry uctíval Kṛṣṇu, jen proto, abych vyzkoušel tvoji pevnou víru ve tvého Pána.

Takto jsem Murārimu Guptovi poblahopřál: ‚Ty jsi ve skutečnosti inkarnace Hanumāna, a proto jsi věčným služebníkem Pána Rāmacandry. Proč by ses tedy měl vzdát uctívání Pána Rāmacandry a Jeho lotosových nohou?‘ „

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Pána Vámanadéva

Zjavenie Pána Vámanadéva

+ Zjavenie Šrílu Jivu Goswámího

 

Zjevení Pána Vámanadéva

Dnes slavíme zjevení Pána Vámanadéva, patnáctou inkarnaci, ve které Krišna přijal podobu trpasličího bráhmany.

Vámanadéva je avatar (inkarnace) Pána Krišny, ve které se zjevil jako trpasličí bráhmana během období intenzivního konfliktu mezi dévy (polobohy) a asury (démony). Šrímad Bhágavatam vypráví, jak asurové násilím převzali kontrolu nad vesmírem a odkázali polobohy do úkrytu. Jako trik, jak vrátit polobohům jejich určená místa, si Vámanadéva vyprosil od vůdce asurů jako milodar tři kroky země. Když vůdce asurů, Bali Mahárádža, vyhověl Jeho žádosti, Pán Vámana na sebe vzal gigantickou podobu, díky které dvěma kroky pokryl zemi a celý vesmír. Jako třetí krok pak Bali Mahárádža s potěšením přijal Pánovu lotosovou nohu na svou hlavu.

 

Pán Vámanadéva, trpasličí inkarnace

 

Pán Vāmanadeva přišel na tento svět z lůna Aditi s lasturou, diskem, kyjem a lotosem. Měl načernalou barvu pleti a byl oblečen do žlutých šatů. Pán Viṣṇu se tak zjevil v příznivý okamžik na Śravaṇa Dvādaśī, když vyšla hvězda Abhijit. Všichni polobozi, krávy, brāhmaṇové a dokonce i roční období ve třech světech (ve vyšším planetárním systému, v meziplanetárním prostoru a na Zemi) se radovali ze zjevení Boha. Z toho důvodu se tento příznivý den nazývá Vijayā.

Když se Nejvyšší Pán, jehož tělo je sac- cid-ānanda, zjevil jako syn Kaśyapy a Aditi, oba Jeho rodiče žasli. Poté přijal podobu trpaslíka (Vāmany). Všichni velcí mudrci dali najevo svou radost a v čele s Kaśyapou Munim provedli obřad spojený s Vāmanovým narozením. Když byla Pánu Vāmanovi udílena posvátná šňůra, uctil Ho bůh Slunce, Bṛhaspati, dále bohyně vládnoucí planetě Zemi, božstvo nebeských planet, Jeho matka, Pán Brahmā, Kuvera, sedm ṛṣiů a další.

Potom Pán Vāmanadeva navštívil obětní arénu na severním břehu řeky Narmady, na území zvaném Bhṛgukaccha, kde brāhmaṇové Bhṛguovské dynastie prováděli yajñi. S pásem z trávy muñja, svrchním oděvem z jelení kůže, s posvátnou šňůrou, s daṇḍou, slunečníkem a nádobou na vodu (kamaṇḍalu) v rukách vstoupil do obětní arény Mahārāje Baliho. Jeho transcendentální záře zastínila jas všech knězů, a proto všichni vstali ze svých āsanů a začali Ho opěvovat svými modlitbami. I Pán Śiva přijímá na svou hlavu vodu Gangy, která pramení z prstu na noze Pána Vāmanadeva. Proto si Bali Mahārāja po omytí Pánových nohou ihned pokropil hlavu vodou, která je omyla, a cítil, že on i jeho předkové tím byli oslaveni. Pak se Pána Vāmanadeva zeptal na Jeho blaho a vyzval Ho, aby požádal o peníze, šperky nebo cokoliv, co si přeje.

 

Pán Vámanadéva prosí o milodary Baliho Mahárádže

 

Když Bali Mahārāja řekl Vāmanadevovi, jehož pokládal za syna brāhmaṇy, ať ho požádá o cokoliv, co si přeje, Pán Vāmanadeva začal chválit hrdinské činy Hiraṇyakaśipua a Hiraṇyākṣi. Poté, co tak vyzdvihl rodinu, v níž se Bali Mahārāja narodil, požádal krále o tři kroky země. Jelikož to byl bezvýznamný milodar, Bali Mahārāja souhlasil, že Mu jej dá, ale Śukrācārya mu to zakázal, neboť poznal, že Vāmanadeva je Viṣṇu, přítel polobohů. Poradil Balimu, aby svůj slib odvolal, a vysvětlil, že pokud se jedná o ovládnutí druhých, žert, reakci na nebezpečí, jednání pro dobro druhých a tak podobně, člověk nemusí splnit slib, který dal, a nedopustí se ničeho špatného. Touto filozofií se Śukrācārya snažil Baliho Mahārāje přesvědčit, aby Pánu Vāmanadevovi žádnou zemi nedával.

 

Bali Mahárádža se vzává vesmíru

 

Bali Mahārāja vyslechl Śukrācāryovu instruktivní radu a na chvíli se zamyslel. Jelikož povinností hospodáře je dodržovat zásady náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku, nepřipadalo mu správné zrušit slib, který brahmacārīnovi dal. Lhát nebo nedodržet slib daný brahmacārīnovi není nikdy dobré, protože lhaní je tou nejhříšnější činností. Každý by se měl obávat reakcí, které mu mohou následovat, neboť matka Země nesnese tíhu hříšného lháře. Rozšiřování království či území vlastní říše je dočasné, a pokud nepřinese prospěch obyvatelstvu, nemá žádnou cenu. Dříve všichni významní králové a vládci vždy rozšiřovali svá panství s ohledem na blaho obyčejných lidí. Někdy při těchto taženích pro blaho obyvatelstva významní muži obětovali i svůj život. Říká se, že ten, kdo se proslavil svým jednáním, žije stále a nikdy neumírá. Kṣatriya by tedy měl žít pro slávu, neboť tak nic neztratí, ani kdyby přitom zchudl. Bali Mahārāja si říkal, že i kdyby tento brahmacārī, Vāmanadeva, byl Pán Viṣṇu a jeho milodar by přijal a pak ho ještě zajal, Bali by Mu to přesto nevyčítal. Po zvážení všech těchto okolností Bali Mahārāja nakonec daroval vše, co měl.

Pán Vāmanadeva se potom okamžitě zvětšil do vesmírného těla. Jeho milostí mohl Bali Mahārāja vidět, že Pán prostupuje vším a že vše spočívá v Jeho těle. Viděl Pána Vāmanadeva jako nejvyššího Viṣṇua, s helmicí, žlutými šaty, znakem Śrīvatsa, drahokamem Kaustubha, květinovou girlandou a ozdobami po celém těle. Pán postupně pokryl povrch celého světa a zvětšením svého těla pokryl celé nebe. Rukama pokryl všechny strany a svým druhým krokem zabral celý vyšší planetární systém. Nezbylo tedy žádné prázdné místo, kam by mohl umístit svůj třetí krok.

 

Pán bere Baliho Mahárádže do zajetí

 

Svým druhým krokem Pán Vāmanadeva dosáhl nejvyšší planety ve vesmíru, Brahmaloky, jejíž krásu zastínil září svých nehtů na nohách. Pán Brahmā v doprovodu velkých mudrců, jako je Marīci, a vládnoucích božstev všech vyšších planet proto přednesl Pánovi pokorné modlitby a začal Ho uctívat. Omyli Pánovy nohy a obětovali Mu všechny předměty používané při uctívání. Ṛkṣarāja Jāmbavān Ho oslavoval hrou na trubku. Démoni se velice rozhněvali, když Bali Mahārāja přišel o veškeré vlastnictví. Ačkoliv je varoval, aby to nedělali, zvedli proti Pánu Viṣṇuovi své zbraně. Všichni pak byli poraženi věčnými společníky Pána Viṣṇua a na příkaz Baliho Mahārāje sestoupili na nižší planety ve vesmíru. Garuḍa, který přepravuje Pána Viṣṇua, poznal Pánův záměr, a ihned spoutal Baliho Mahārāje Varuṇovými provazy. Když byl Bali Mahārāja takto zbaven veškeré moci, Pán Viṣṇu ho požádal o třetí krok země. Cenil si králova odhodlání a čestnosti, a když Bali Mahārāja nedokázal splnit svůj slib, přisoudil mu planetu Sutala, která je lepší než nebeské planety.

 

Bali Mahárádža se vzdává svého života

 

Bali Mahārāja byl nesmírně čestný. Jelikož nedokázal dodržet svůj slib, dostal velký strach — věděl totiž, že ten, kdo nedostál čestnému jednání, pozbývá v očích veřejnosti jakékoliv ceny. Vznešený člověk snese i utrpení v pekle, ale velice se bojí ostudy za nedodržení svého slibu. Bali Mahārāja s radostí přijal trest Nejvyšší Osobnosti Božství. K jeho dynastii patřilo mnoho asurů, kteří vlivem nepřátelství vůči Viṣṇuovi dosáhli vyššího postavení než mnoho mystických yogīnů. Bali Mahārāja zvláště vzpomínal na odhodlání Prahlāda Mahārāje v oddané službě. Po zvážení všech těchto skutečností se rozhodl poskytnout pro třetí krok Viṣṇua svou vlastní hlavu. Vzal také v úvahu, jak se vznešené osobnosti s touhou uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství vzdávají i rodinných vztahů a hmotného vlastnictví. Někteří pro uspokojení Pána dokonce obětují své životy, jen aby se stali Jeho osobními služebníky. Bali Mahārāja se proto pokládal za úspěšného, neboť následoval příklad předchozích ācāryů a oddaných.

 

Polobozi získávají zpět nebeské planety

 

Velká duše Bali Mahārāja pochopil, že oddaná služba pod ochranou lotosových nohou Pána ve stavu úplné odevzdanosti je tím nejvyšším, co lze v životě získat. Ujištěn o tomto závěru, se srdcem zaplaveným extatickou oddaností a očima plnýma slz se poklonil Osobnosti Božství a pak se odebral se svými společníky na planetu Sutala. Tak Nejvyšší Pán splnil touhu Aditi a dosadil Pána Indru do jeho původního postavení.

Prahlāda Mahārāja, který si byl vědom Baliho propuštění, poté popsal transcendentální zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství v tomto hmotném světě. Velebil Nejvyššího Pána za to, že tvoří hmotný svět, na všechny hledí stejně a k oddaným je nesmírně štědrý, jako strom přání. Řekl dokonce, že Pán je laskavý nejen ke svým oddaným, ale i k démonům. Tak popsal Jeho neomezenou bezpříčinnou milost. Pak se sepjatýma rukama složil Pánu uctivé poklony, obřadně Ho obešel a ve shodě s Pánovým nařízením se rovněž odebral na planetu Sutala.

Pán potom přikázal Śukrācāryovi, aby uvedl, jakých chyb a nedostatků se Bali Mahārāja při oběti dopustil. Śukrācārya se pronášením Pánova svatého jména zbavil ploduchtivého jednání a vysvětlil, jak může zpívání zbavit podmíněnou duši všech chyb. Potom Baliho oběť dokončil. Všichni velcí světci prohlásili Pána Vāmanadeva za příznivce Pána Indry, jelikož ho přivedl zpátky na jeho nebeskou planetu. Uznali, že Nejvyšší Osobnost Božství udržuje v chodu celý vesmír. Indra byl i se svými společníky nesmírně šťastný; posadil Pána Vāmanadeva před sebe a ve vlastním letadle se vrátili na nebeskou planetu. Všichni polobozi, světci, Pitové, Bhūtové a Siddhové Pána Viṣṇua po zhlédnutí Jeho úžasných činností v obětní aréně Baliho Mahārāje znovu a znovu oslavovali. Kapitola končí prohlášením, že opěvovat slavné činnosti Pána Viṣṇua a naslouchat o nich je nejpříznivějším úkolem podmíněné duše.

Zatímco se Bali Mahārāja, svázán Varuṇovými provazy, modlil k Pánu, objevil se tam jeho děd Prahlāda Mahārāja a objasnil, jak Nejvyšší Pán osvobodil Baliho Mahārāje tím, že mu lstí odebral veškeré vlastnictví. Pán Brahmā a Baliho manželka Vindhyāvali opěvovali v Prahlādově přítomnosti svrchovanost Nejvyššího Pána. Jelikož Bali Mahārāja odevzdal Pánovi vše, prosili, aby byl propuštěn. Pán potom vysvětlil, že pro neoddaného je bohatství nebezpečím, zatímco je-li oddaný bohatý, jedná se o Pánovo požehnání. Nejvyšší Pán byl s Balim Mahārājem spokojen, a proto poskytl pro jeho ochranu svůj disk a slíbil, že zůstane s ním.

(Šrímad Bhágavatam 8.18-23)

 

chalayasi vikramaṇe balim adbhuta-vāmana
pada-nakha-nīra-janita-jana-pāvana
keśava dhṛta-vāmana-rūpa jaya jagadīśa zajíc

 

Ó Kéšavo! Ó Pane vesmíru! Ó Pane Hari, který jsi přijal podobu trpaslíka-brahmany! Všechna sláva Tobě! Ó úžasný trpaslíku, svými masivními kroky klameš krále Baliho a vodou Gangy, která vytékala z nehtů tvých lotosových nohou, osvobozuješ všechny živé bytosti v tomto světě.

 

Výňatek z přednášky Šríly Prabhupády o zjevení Pána Vámanadéva z 24. září 1972

 

pañcadaśaṁ vāmanakaṁ
kṛtvāgād adhvaraṁ baleḥ
pada-trayaṁ yācamānaḥ pratyāditsus
tri-piṣṭapam
[SB 1.3.19]

 

V patnácté inkarnaci na Sebe Pán vzal podobu trpaslíka-brāhmaṇy (Vāmany) a vypravil se do místa, na kterém Mahārāja Bali prováděl oběti. I když ve skutečnosti chtěl získat zpátky království tří planetárních soustav, požádal pouze o tři kroky země.

 

Šríla Prabhupáda: Bali Mahárádža byl vnukem Prahláda Mahárádže. Narodil se tedy v démonské rodině. Prahlád i Bali jsou naši áčárjové. Náboženské zásady nelze přijmout od nějakého darebáka. Musíme je získat od autorit. Bali Mahárádža je tedy jednou z autorit. Z dvanácti autorit je první Pán Brahmá, další Nárada, další Pán Šiva, pak další Kumárové, pak Kapiladeva, pak Manu, Vaivasvata Manu, pak Prahláda Mahárádža, pak Janaka Mahárádža, pak Bhíšmadeva, pak Bali Mahárádža, pak Šukadéva Gosvámí a pak Yamarája.

Transcendentální témata nelze pochopit pouze suchou spekulací a argumentací. Nemůžete porozumět, ani čtením védské literatury. Závěr je, že musíte následovat ty, kteří jsou autoritami. Dharmasya tattvaṁ nihitaṁ guhāyāṁ mahājano yena gataḥ sa panthāḥ [Cc. Madhya 17.186]. Guhā. Guhā znamená jeskyně, horská jeskyně a guhā znamená srdce. Předpokládejme tedy, že v horské jeskyni je něco velmi cenného a vy nevíte, jak to najít. Ale pokud znáte někoho, kdo to ví, tak ho můžete následovat, že „On tam jde, tak mohu jít za ním…“

Náboženské principy tedy nelze vyrobit ani vytvořit spekulací. Takže ve skutečnosti nemůže být mnoho náboženství. Teorie, že existuje tolik náboženských systémů, ve které mohu věřit, je darebná. Není tomu tak. Pak by se všechno, v co někdo věří, mohlo jen tak stát náboženstvím? Ne. Náboženství znamená dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam (SB 6.3.19). Náboženství znamená zákony dané Bohem. To je náboženství.

Člověk si ho nemůže vymyslet. Stejně jako právo. Státní právo může dát vláda. Nemůžete sami stanovit právo. Nikdo se nebude starat o vámi dané zákony. Státní zákon říká: „Musíte udržovat své auto v pořádku. Jakmile se rozsvítí červené světlo, musíte zastavit.“ Pokud ho porušíte, budete potrestáni, i když je to velmi primitivní věc. Podobně náboženství znamená zákon Boží. Nemůžete ho porušit. Pokud porušíte, budete potrestáni. Pokud si myslíte, že „Tento náboženský systém je velmi fixní. Dovolte mi, abych si vytvořil své vlastní náboženství“, tak tento druh náboženství védská kultura nepřijímá.

A když je skutečné náboženství porušováno… Yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati… [Bg. 4,7]. Glāniḥ znamená porušení. Tadātmānaṁ sṛjāmy aham. V té době přichází Nejvyšší Pán nebo Jeho zástupce, aby založil skutečné náboženství. To je uvedeno v Bhagavad gítě = dharma-saṁsthāpanārthāya sambhavāmi yuge yuge (Bg. 4,8]. Dharma-saṁsthā… Skutečná náboženská zásada. Skutečná náboženská zásada znamená dodržovat zákony Nejvyššího Pána, Boha. Lidé ale nevěří v Boha. Každý je Bůh. Já jsem Bůh, ty jsi Bůh, on je Bůh, každý je Bůh. Takže jakýkoli zákon, který si dáte, se stane vaším náboženstvím. To se děje. Bůh ale není tak laciný, abyste se stali Bohem, já se stal Bohem, on se stal Bohem…

śāstra říká: kṛṣṇas tu bhagavān svayam (SB 1.3.28). Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Bůh je Krišna, Nejvyšší Pán, původní Bůh. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda [Bs. 5.1]. Bůh, Krišna, také v Bhagavad-gītě říká: mattaḥ parataraṁ nānyat (Bg. 7,7] = „Není vyšší autority než já.“

Vedānta-sūtra také říká: janmādy asya yataḥ (SB 1.1.1) = původní zdroj všeho. Kdo je tím původním zdrojem? Bůh. Kdo je ten Bůh? Krišna. Krišna říká: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate [Bg. 10,8] = „Jsem původem všeho.“ Iti matvā bhajante māṁ budhā bhāva-samanvitāḥ. „Ti, kdo jsou budha… “ Budha znamená ten, kdo ví, ten, kdo je v poznání. Bhāva-samanvitāḥ. Bhāva-samanvitāḥ, zná vše v extázi: “Ó, zde je Bůh.” Budhā bhāva-samanvitāḥ.

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ
[Bg. 10,8]

Takže tam je všechno. Bůh je tam. Jeho jméno je tam. Jeho adresa je tam. Jeho zákon je tam. Všechno je tam. Ale darebáci to nepřijmou. To je pozice. Proto musíme následovat mahājana. Bali Mahárádža je tedy jedním z mahājanů. Jak se stal mahājana? Protože se plně odevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství, tomuto Vámanadévovi, inkarnaci…, keśava dhṛta-vāmana-rūpa.

Bali Mahárádža byl tedy velmi mocný a dobyl celý vesmír, dokonce porazil i všechny polobohy. Višnu je vždy nakloněn polobohům, protože polobozi jsou Jeho oddaní. Rozdíl mezi súrou a asurou je, že asura znamená závistivý vůči polobohům.

Vždy existují dvě třídy lidí. Někdy je jedna třída početnější a jindy druhá. Dvau bhūta-sargau loke [Bg. 16,6]. „Existují dvě třídy lidí, živých bytostí.“ Daiva āsura eva ca. „Jedni se nazývají daiva, polobozi, a druzí se nazývají āsura. „Tak kdo je daiva?“ Viṣṇu-bhakto bhaved daiva: „Ti, kdo jsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Višnua, se nazývají polobozi neboli vaišnavové.“ Všichni vaišnavové jsou polobozi. A ti, kteří nejsou, jsou asurové. Āsuras tad viparyayaḥ. „Každý, kdo je proti Višnuovi, se nazývá asura.“

Někdy se tedy milostí Nārady také vaišnavové zjeví v démonské rodině. Stejně jako Prahláda Mahárádža se milostí Nārady stal velkým oddaným, ačkoli se narodil ateistickému otci Hiraṇyakaśipuovi. Úkolem Nārady Muniho je tedy cestovat po celém vesmíru a dělat z bytostí vaišnavy.

Vámanadéva šel tedy na Baliho Mahárádže pomocí triku. Krišna ví, že Bali Mahárádža byl vnukem Prahláda Mahárádže a v srdci byl velkým oddaným. Věděl to. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ‚rjuna tiṣṭhati [Bg. 18,61]. Pán sídlí v srdci každého. Zná všechny. Proto, aby vrátil zpět království zabraná polobohům, udělal trik. Bali Mahárádža prováděl velkou oběť, Bali-dhare. Vámanadéva tak přišel a zeptal se Baliho: Bali Mahárádži, vykonáváš tak velkou oběť. Stojím u tvých dveří. Jsem bráhmana. Dáš mi laskavě nějaký dar?“ „Ano, proč ne? Toto vše je mé… Dám ti. Cokoli budeš chtít, to ti dám.“

Démonův duchovní mistr Šukráčárja byl velmi vzdělaný učenec. Věděl všechno, i to, že Vámanadéva je inkarnací Višnua a že přišel Baliho podvést. Varoval Baliho, že si sice něco vyžádá, ale pak sebere úplně všechno. Někdy tedy Nejvyšší Pán i podvádí kvůli oddanému. Nicméně to není podvádění. Stejně jako někdy otec podvádí syna. Například když jsou dva bratři, malí chlapci, a jeden vezme něco tomu druhému. Pak se o to perou a ten druhý pláče, že mu první tu věc vzal. Otec tedy řekne: „Mé drahé dítě, dáš mi to laskavě?“ První dítě předá věc otci a ten ji dá prvnímu synovi. Chápete?

Takže někdy Bůh musí z náklonnosti podvádět. Ve skutečnosti to není podvádění. Ale sklon k podvádění je v Bohu. Kde jinak bychom ho brali? Ale my používáme podvádění pro náš vlastní smyslový požitek. Pokud použijete tento sklon k podvádění pro Krišnovo uspokojení, pak je to v pořádku.

Manimiti kṛtaṁ pāpaṁ puṇyāyaiva kalpate.

Bali Mahárádža byl tedy podveden… On byl podveden, ale stal se vítězem. Tento Šukráčárja tedy řekl Balimu Mahárádžovi: „Nic tomuto Vámanovi neslibuj. Je to Pán Višnu. Přišel tě podvést.“ Baliho náhle osvítilo: „Ó, to je Pán Višnu? Ale ty jsi mě učil, že vše by mělo odevzdáno Višnuovi. Takže pokud Višnu přišel k mým dveřím, proč mě žádáš, abych mu nic nesliboval?“ To tedy znamená, že Šukráčárja hrál na obě strany. Něco vyučoval a teď najednou říká něco jiného. Bali proto řekl: „To nemohu přijmout. Ode dneška se vzdávám tvé společnosti. Chceš mi zabránit, abych vše nabídl Višnuovi? Ach, takového duchovního mistra nechci.“ kdokoli, kdo není oddaný Višnua nebo vaišnava, se nemůže stát guruem. To je příkaz śāster. Ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro mantra-tantra-viśāradaḥ (Padma Purāṇa). Učený Bráhmana zná své bráhmanské povinnosti velmi dobře. Stejně jako Šukráčárja.

Ṣaṭ-karma-nipuṇaḥ. Brāhmaṇa má šest druhů zaměstnání = paṭhana-pāṭhana yajana-yājana dāna-pratigraha. Brāhmaṇa by měl být velmi učený, měl by učit ostatní také védskému poznání, paṭhana-pāṭhanu. Yajana-yājana. Musí být oddaným nebo velkým uctívačem a měl by také učit ostatní, jak uctívat. Yajana-yājana. Dāna-pratigraha. Přijme milodary od druhých a znovu je bude dávat druhým. Toto je šest povolání brāhmaṇy.

śāstra tedy říká: ṣaṭ-karma-nipuṇo vipraḥ: „ Brāhmaṇa, dobře obeznámený s povinnostmi bráhmanských povinností“ a mantra-tantra-viśāradaḥ, „a odborník na studium manter, védských manter a tantry a další védské literatury. “avaiṣṇavo gurur na sa syāt, „ale pokud je avaiṣṇava,“ což znamená, že neuctívá Pána Višnua, ale jiné polobohy, „nemůže se stát guruem. „To není povoleno.“ Nemůžete se stát guruem. Ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro mantra…

Takže tento Šukráčárja byl proti Višnuovi. Bali Mahárádža ho tedy okamžitě odmítl. Stal se proto příkladným mahājanem. Protože se nemůžete vzdát svého duchovního mistra. To je velký hřích. Po přijetí přebírá duchovní mistr odpovědnost za žáka. A žák také musí být poslušný duchovnímu mistrovi pro život, pro dobro. O tom je ten vztah. Pokud tedy někdo odmítne duchovního mistra, stane se velkým hříšníkem. Bali tedy svého duchovního mistra odmítl. Ten to však učinil na základě šáster, protože měl námitky proti uctívání Višnua. Proto by měl být takový duchovní mistr odmítnut. A proto se Bali stal mahájanem, autoritou.

Každý, kdo brání uctívání Nejvyššího Pána, by měl být okamžitě odmítnut. To je bhakti. Ānukūlyasya saṅkalpa prātikūlyam varjanam. Je třeba přijmout vše, co je příznivé pro rozvoj vědomí Krišny; cokoliv nepříznivého by mělo být odmítnuto. Toto je śaraṇāgati. Ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam [Cc. Madhya 19.167].

Musíme uctívat Krišnu čímkoliv, co je příznivé. Není to tak, že mikrofon je hmotný, tak ho nemohu použít. Existují někteří takzvaní transcendentalisté, kteří to tvrdí. Ale proč ne? Když budu mluvit přes mikrofon, mohu tak lépe sloužit Krišnovi. Proč bych to neměl přijmout? Takže ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam — vše, co je příznivé pro službu Krišnovi, přijmeme. Vše koneckonců patří Krišnovi. Īśāvāsyam idaṁ sarvam (Īśo mantra 1). Nic ti nepatří. Jsme prostě zloději. Používáme Krišnův majetek pro vlastní smyslový požitek. Stena eva sa ucyate [Bg. 3.12]. Všichni zloději.

A takto Bali Mahárádža zvítězil. Vlastně mu nic nepatřilo. Takže Krišna, aby ho zachránil před touto krádeží, k němu přistoupil: „Můj drahý Bali Mahárádži, dáš Mi laskavě tři kroky země?“ A poté, co Bali odmítl svého duchovního mistra, který se stavěl proti, slíbil: „Ano, dám.“

Jedním krokem byla pokryta celá spodní část vesmíru. Druhým krokem byla pokryta horní část vesmíru. Třetí krok však ještě zbýval. Vámanadéva se tedy zeptal: „Nyní, Bali mahárádži, celý tvůj majetek zabraly mé dva kroky. Kam mám udělat třetí krok?“ Bali Mahárádža řekl: „Ano, je tu místo. Jen vlož Své nohy… nohu na mou hlavu.“

Bali Mahárádža tedy tímto způsobem odevzdal vše. Sarvātma-svāpateyam. On, vlastní majetek a vlastní tělo, vše zasvěcené Krišnovi. Stal se mahājana. Existuje devět procesů bhakti:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
[SB 7.5.23]

Bali Mahárádža tedy zasvětil ātma-nivedana, všechno = svůj majetek, své vlastní tělo, všechno. Výměnou za to se Pán Vámana stal jeho vrátným. Vámanadéva tedy řekl: „Můj drahý Bali Mahárádži, jsi tak velký oddaný. Takže na oplátku za tvou službu zůstanu navždy tvým vrátným.“

Tím, že Krišnovi nabídneme vše, nikdo neprohraje. Vždy si musíte pamatovat… Vždy získáte, nejvíc získáte. Protože koneckonců všechno patří Krišnovi. Proč bychom měli pošetile říkat: „To je moje. Toto je taky moje.“? Ahaṁ mameti [SB 5.5.8]. Janasya moho ‚yam. Tomu se říká iluze. Nic mi nepatří, ale myslím si, že „Tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje.“ Celý svět se tak děje. Ahaṁ mameti. „Jsme Američané,“ „Jsme Indové“, „Toto patří mně,“ „To patří tobě.“ Děláme takové, řekněme, akcionáře. Ale podílíme se na cizím majetku.

Vše patří Bohu. Nejen tento svět – existuje mnoho milionů a milionů planet. Sarva-loka-maheśvaram. Loka znamená planeta. Krišna říká: sarva-loka-maheśvaram. Bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka… [Bg. 5,29]. On je majitel. Ale my rozlišujeme = „Toto je Američan“, „Toto je Ind“. Ale jak dlouho zůstaneš Američanem a Indem? Řekněme, padesát let? Pokud se tedy staneš psem, kdo bude ochraňovat tvou zemi? To se děje. Nic nám nepatří.

Přijměte, že vše patří Krišnovi a my všichni jsme potomky Krišny. Každý má právo na majetek otce, ale ne na zasahování do majetku jiných. Tena tyaktena bhuñjīthā mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam (Īśo mantra 1). Pokud lidé přijmou tuto filosofii, pak se celý svět stane Vaikuṇṭhou. Není tam žádný svár. Není… Všechno bude šťastné.
Děkuji mnohokrát.

 

 

Šríla Jíva Goswámí – Zjevení

Jíva Gosvámí byl synovcem Rúpy Gosvámího a Sanatana Gosvámího. Obdržel zasvěcení od Rúpy Gosvámího a stal se áčárjou (duchovním mistrem) po Rúpovi a Sanatanovi. Jíva Gosvámí byl sanskrtský učenec par excellence. Někteří současní sanskrtisté ho nazývají největším filosofem a učencem, který kdy žil. Jíva Gosvámí, nejmladší ze šesti Gosvámích – následovníků Pána Čaitanji, byl také nejplodnějším spisovatelem. Napsal asi pětadvacet knih, včetně Sat-sandarbhy, Gopala- champu a Hari-namamrita-vyakaranam. Jeho samádhi stojí v chrámu Rádhá-Dámodara ve Vrindávanu.

Údaje o letech jeho zjevení a odchodu se rozcházejí, jisté však je, že žil na přelomu 15. a 16. století. Již jako dítě začal uctívat božstva Šrí-Šrí Ráma-Krišna. Pečlivě je zdobil, nabízel bhógu a arati a pozorně jim sloužil. I při hraní byly jeho hry často spojeny se zábavami Pána Krišny.

Jíva studoval u místních panditů, stal se zběhlým v gramatice, poezii a rétorice. Když jeho učitelé pozorovali vývoj jeho skvělého intelektu, předpovídali, že bude velmi svatou osobou. Později ve svém životě sepsal gramatiku v sanskrtu pro potěšení Pána. Toto dílo popisovalo pravidla gramatiky, která byla vysvětlena na příkladech používajících svatá jména Páně. Tato gramatika, známá jako Hari-namamrta-vyakarana, je stále aktuální a je předepsána ve školských osnovách v Bengálsku.

Jednou ve snu Jíva uviděl, že Šrí Ráma-Krišna přijali podoby Nitai-Gaurangy a tančili. Obě podoby Pána mu vložili na hlavu prach ze Svých lotosových nohou a zmizeli. Tento nádherný sen Jívu velmi potěšil a inspiroval ho k opuštění svého rodinného života a plnému pohroužení se do služby Nitai-Gaurangovi. Ale jelikož byl jediným synem v rodině, v nepřítomnosti svého otce byl zodpovědný za péči o svou matku. Jívův otec opustil své tělo na břehu Gangy, a když se Jíva dozvěděl, nesmírně se zarmoutil. Přátelé mu navrhli, aby se šel do Navadwipu ponořit do klidu vyzařujícím z lotosových nohou Pána Nityanandy Prabhua, aby se jeho mysl a tělo osvěžilo z planoucího smutku. Ve stejnou dobu, kdy Jíva zamířil se skupinou poutníků do Navadwipu, vydal se z Khardahy do Navadwipu také Nityananda Prabhu. Když dorazili do Navadwipu do domu Šríváse Pandita, Jíva se setkal s Nityanandou Prabhuem a okamžitě mu padl k nohám.

Šrí Jíva si užíval různých zábav s Nityanandou Prabhuem, cestoval po devíti ostrovech Navadwipu a svatých místech Pánových zábav. Poté dojel do Kashi (Varanasi), kde studoval Védántu pod vedení Šrí Madhusudana Vachaspatiho, žáka Sarvabhauma Bhattačarji.

Šrí Jíva později odcestoval do Vrindávanu, kde se připojil ke společnosti svých dvou strýců – Šrí Rúpovi a Šrí Sanatanovi. Jíva zůstal se Šrí Rúpou, který ho vyučoval Šrímad Bhagavatamu a dal mu zasvěcení a předal mantru. Jíva se rychle seznámil se závěry Šrímad Bhagavatamu, takže ho Šrí Rúpa mohl zaměstnat korekturou jeho Bhakti-ramrta-sindhu. Jíva sestavil komentář k Bhakti-rasamrta-sindhu nazvaný Durgama sangamani. Když Šrí Sanatana Gosvámí sestavil Shri Vaishnava tosani, komentář k desátému zpěvu Šrímad Bhagavatamu, Jíva ho korigoval a také provedl korekturu. A podle Sanatanových pokynů sestavil Jíva komentář k Bhagavatamu nazvaný Laghu Vaishnava tosani.

 

 

Jíva Gosvámí – dochovaná literatura:

Hari-namamrta-vyakarana
Sutra-malika
Rasamrta-sesa
Gopala-virudavali
Šrí-Madhava-mahatsava
Šrí-Sankalpa-kalpavrksa
Brahma-Samhita-tika
Bhakti-rasamrta-sindhu-tika (Durgama-sangamani)
Ujjvala-nilamani-tika (Locana-rocani)
Gopala-campu
Sat-sandharbha (Tattva-sandarbha, Bhagavata-sandarbha, Paramatma sandarbha, Krisna-sandarbha, Bhakti-sandharbha, Priti-sandarbha)
Šrímad-Bhágavata-tika (Krama-sandarbha)
Laghu-vaisnava-tosani (komentář desátého zpěvu Bhagavatam)
Sarva-sambadina (komentář k Sat-sandarbha)
Gopala-tapani-tika (Sri-Suhkha-bódhini)
Padma-puranastha-yogasara-stotra-tika
Gayatri-vyakhya-vivrti (Komentář ke gayatri mantře, jak je popsáno v Agni Purana, kapitoly 216-217)
Radha-Krsnarcana-candrika
Dhatu-sangraha
Bhavartha-sucaka-campu

 

Jíva Gosvámí – známé bhajany:

Adya Samastam Sa Phalam Jatam
Agharir Atha Sabhyaih
Aho Pasyatha Citram Gokula Raji
Aniruddha Bandha Visayanusandha
Bhismaka Pura Bhaga Calita Raja
Dvivida Duranta Caritra
Jarasutanubandhana Ksitisa
Jaya Jaya Madhava Vidhu Sangini Radhe
Jaya Krta Mathura Pravesa
Krsna Prema Mayi Radha
Partha Kratu Raja Pratha
Pasya Sakhi Jana So Yam Kasya
Radha Raka Sasadhara Murali Kara
Saha Bhratr Varyam Guror Grama Gami
Sakhi Dam Patyor Anayor Yugalam
Sakra Sravita Bhaumatikrama
Sneha Raga Maya Taila Haridra
Tvam Pundraka Slista Sandista
Vraja Madhura Madhuri Hrasita
Yam Sriman Vraja Raja Sindhuja

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Krišna Phula Dola

Krišna Phula Dola

+ Viacero ďalších osláv

Krišna Phula Dola

Jedná se o letní festival lodí pro Božstva Šrí Šrí Rádhá-Krišny. V chrámu oddaní naplní velké mramorové nádvoří vodou, vyrábějí pontonový člun pro potěšení Božstev a Božstva (utsav vighraha) vodí kolem vodní nádrže za zpěvu kírtanu a projevování láskyplných citů.

 

Šrí Šrí Rádha Raman

Šrí Šrí Rádha Raman je sebeprojevující se (ne vyřezávané) Božstvo Krišny, které uctíval Gopal Bhatta Gosvámí, jeden z prominentních následovníků Čaitanji Maháprabhua. Ve Vrindávanu v Indii je stále uctíván. Gopal Bhatta Gosvámí je jeden ze šesti oslavovaných Gosvámích z Vrindávanu.

Čaitanja Maháprabhu se s Gopalem Bhattou a jeho rodinou setkal v roce 1511, když cestoval po jižní Indii. Gopal Bhatta později odešel do Vrindávanu, rodiště Pána Krišny, aby studoval písma s Rúpou Gosvámím a Sanatana Gosvámím. Právě Gopal Bhatta Gosvámí se proslavil tím, že založil toto uctívání Šrí Rádha-Raman, jedinečné, sebeprojevené, formy Božstva Krišny.

Chrám Rádha-raman je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších chrámů v celém Vrindávanu. Když Krišnadas Kavirádža psal Čaitanja-Čaritamritu, rozsáhlou biografii Čaitanji Maháprabhua, Gopal Bhatta ho z hluboké pokory požádal, aby v ní nikde neuváděl jeho jméno. Autor tomuto požadavku většinou vyhověl, párkrát však přesto Gopala Bhattu zmínil.

 

Zjevení Šríniváse Áčarji

Šrínivás Áčarja byl členem skupiny, která jako první přinesla knihy šesti Gósvámích z Vrindávanu do Bengálska a Urísy. Byl jednou z nejdůležitějších osobností v náboženské historii Bengálska a také v generaci bezprostředně následující po Šrí Čaitanja Maháprabhuovi. Byl slavným žákem Gopala Bhatta Gosvámího a Jívy Gosvámího. Mezi jeho úspěchy patří již zmíněné doručení spisů Šesti Gosvámích z Vrindávanu do Bengálska, obrácení krále Birhambira k vaišnavismu a vytvoření nového stylu kírtanu zvaného Manohar Shoy.

V Kheturi v Bengálsku spoluorganizoval první festival Gaura Purnima oslavující zjevení Čaitanji Maháprabhua na tomto světě, kterého se zúčastnil mj. Narottama, Šjamánanda a tisíce dalších vaišnavů.

 

Šrí Paramešvara Dása

Paramešvara dása, o kterém se říká, že je pátý gopala z Krišna-líly, se zjevil v rodině lékařů. Během svého života se zcela odevzdal lotosovým nohám Nitjánandy. Každý, kdo vzpomíná na jeho jméno, Paramešvara dása, velmi snadno získá lásku ke Krišnovi.

Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákura ve své Anubhasya píše: „Čaitanja-bhágavata uvádí, že Paramešvara dás, někdy známý jako Paramešvarí dása, byl životem a duší Šrí Nitjánandy Prabhua. Tělo Paramešvara dáse bylo místem zábav Pána Nityanandy.“ Dále uvádí, že v předchozím zjevení byl Paramešvara Arjunou, přítelem Krišny a Balaramy.

V Bhakti-ratnākaře se píše, že na pokyn Śrīmatī Jāhnavā-māty instaloval v chrámu v Átapuru v okrese Huglí Božstva Rādhā-Gopīnātha. Další chrám, který v Átapuru postavila rodina Mitrů, je známý jako chrám Rādhā-Govindy. Před tímto chrámem stojí na velice přitažlivém místě mezi dvěma bakulovými a jedním kadambovým stromem hrobka Parameśvarī Ṭhākura a nad ní je umístěn oltář s keříkem tulasī. Říká se, že na tomto kadambovém stromě vykvete každý rok pouze jeden květ a je obětován Božstvu.

Parameśvarī Ṭhākura údajně náležel k rodině vaidyů. V chrámu nyní provádí uctívání potomek jeho bratra. Někteří z členů jejich rodiny stále bydlí v okrese Huglí nedaleko pošty v Čandítale. Potomci Parameśvarīho Ṭhākura měli mnoho žáků z brāhmaṇských rodin, ale jak se postupem času tito potomkové přidávali více a více k lékařskému povolání, přestali se lidé z brāhmaṇských rodin stávat jejich žáky. Rodinné tituly Parameśvarīho potomků jsou Adhikārī a Gupta. Členové jeho rodiny bohužel neuctívají Božstvo přímo, ale zaměstnávají placené brāhmaṇy.

 

Zjevení Madhavendry Purího

Než se zjevil Pán Čaitanja, poslal na Zemi své věčné společníky, jako jsou Šrí Advaita Áčarja, Šrí Jagannatha Mišra, Sači Mata, Madhavendra Purí a Íšvara Purí. Šrí Madhavendra Purí byl velký učenec, přijal zasvěcení od Šrí Lakšmípatí Tírthy a měl mnoho žáků. Jeho hlavními studenty však byli Šrí Advaita Áčarja a Šrí Íšvara Purí (učitel Čaitanji Maháprabhua). V Bengálsku a Džagannátha Purí neexistoval svého času žádný vaišnava, který by nebyl nějakým způsobem spojen právě se Šrí Madhavendra Purím a jakmile přišel Pán Čaitanja, mnoho Madhavendrových žáků se připojilo k Maháprabhuovu sankírtanovému hnutí.

Jednou se Madhavendrovi ve snu zjevil Šrí Gopala a nařídil mu, aby odkryl pohřbené Gopalovo Božstvo a umístil ho na vrchol kopce Govardhan. Madhavendra tak učinil a instalaci Gopalova Božstva oslavil annakutou (velkým festivalem, při kterém bylo Krišnovi nabídnuto obrovské množství pokrmů a obětin). Tento festival Annakuta, nazývaný také jinak Govardhana Puja, je jedním z nejdůležitějších vaišnavských festivalů ve Vrindávanu, v Indii i na celém světě. Původní božstvo Gopala, známé jako Šrí Nathaji, je nyní uctíváno v Nathadvara v Rádžasthánu.

Madhavendra Purí představil pojetí madhurya bhava (manželské lásky) v Madhvacarya sampradáji. Odhalil také viraha bhavu, náladu lásky, která se těší z odloučení od Boha. Jeho větev sekty Madhva se vyznačovala touto extatickou láskou k Bohu. Je známá jako Madhva-Gaudiya sampradaya.

Když Nitjánanda Prabhu putoval po všech svatých místech Indie za účelem jejich očištění, z vůle prozřetelnosti kdesi v západní Indii náhodou potkal Madhavendru Puripádu. Když Nitjánanda Prabhu uviděl Madhavendru Purího, upadl do mdlob v extatické lásce a Jeho transcendentální tělo úplně pozbylo známky života. Podobně když Madhavendra Purí pohlédl na Nitjánandu Prabhua, úplně ztratil sám sebe a v mdlobách padl k zemi.

Když žáci Madhavendry Purího v čele s Íšvarou Purím viděli svého duchovního mistra a Nitjánandu padlé v extatické lásce, začali plakat. Nitjánanda a Madhavendra postupně nabyli zpět vnější vědomí. Když se jejich oči otevřely a znovu se viděli, padli si kolem krku, objali se a plakali radostí. Pak se začali válet na písčité zemi unášení vlnami extatické lásky a jejich hlasitý křik dosahoval až k nebesům. Když z jejich očí začala proudit řeka lásky, Matka Země se považovala za požehnanou, zaplavena jejich slzami.

Nitjánanda zvolal: „Dnes jsem obdržel ovoce všech svých cest na svatá místa. Když jsem uviděl nohy Madhavendry Purího, získal jsem poklad lásky k Bohu, a tak se můj život stal požehnaným“. Madhavendra Purí chtěl také něco říct, ale jeho hlas byl přidušený intenzivními emocemi. Íšvara Purí, Brahmananda Purí a další přítomní žáci Šrí Madhavendry byli úplně fascinovaní tímto výjevem. Na místě byli přítomní i někteří další poutníci, kteří ale kvůli nedostatku oddanosti nemohli pochopit, co se před nimi děje, a pokračovali v konverzaci mezi sebou. Oddaní pocítili smutek z chování těchto tupých surovců, a tak raději odešli do lesa, aby se zbavili této nezdravé společnosti.

Když spolu byli sami, toto jejich utrpení skončilo a oni si nadále mohli vychutnávat nálady Krišna- prémy. Tímto způsobem strávili Nitjánanda Prabhu a Madhavendra Purí se svými žáky několik dní společně ve štěstí Krišna-katha.

„Tělo Madhavendry Puriho bylo úplně plné božské lásky; jeho následovníci také. Projevoval neobyčejnou lásku k Bohu. Když viděl tmavě modrý dešťový mrak, upadl do bezvědomí. Dnem i nocí byl opojen pitím ambrózie Krišna prémy“ (Vrindávan Dása Thákura)

Láska Madhavendry Purího k Bohu byla velmi neobvyklá. Žáci Madhavendry Purího nikdy předtím neviděli takové bezprecedentní projevy extatických emocí a neustále zůstávali zapojeni do Hari-kírtanu. Dny ubíhali, přesto jim se zdálo, že neuplynul ani okamžik. Tak byli zcela pohlceni náladami Krišna-prémy.

Madhavendra Purí řekl svým žákům: „Nikdy dřív a nikde na všech svých cestách do všech svatých míst jsem neviděl takovou lásku. Pochopil jsem, že Nejvyšší Pán je ke mně milostivý, když jsem získal přítele, jako je Nitjánanda, za svého blízkého společníka. Kdykoli se člověk dostane do Jeho společnosti, toto místo se stane souhrnem všech svatých míst a neliší se od samotné Vaikunthy. Kdo o Něm jen uslyší, určitě získá společnost Šrí Krišny. A kdokoli vůči Němu chová sebemenší nepřátelství, i když je možná oddaný, není Krišnovi drahý.“ Tímto způsobem, dnem i nocí, Madhavendra chválil přitažlivé vlastnosti Nitjánandy Prabhua.

 

Oddaná služba Šrí Madhavendry Purího
(Šrí Čaitanja Čaritámrita – Madhya Líla – kap. 4, 10-210)

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval se svými čtyřmi oddanými v cestě do Džagannáth Purí a s velkou dychtivostí zpíval svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa mantru. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel osobně každý den do jedné vesnice, kde vyžebral velké množství rýže a dalších obilovin pro přípravu prasādam. Po cestě bylo mnoho řek a u všech stáli výběrčí poplatků. Pánovi však nedělali problémy a On jim prokazoval svou milost. Nakonec došel do vesnice Remuny.

Gopīnāthovo Božstvo v chrámu v Remuně bylo velmi přitažlivé. Pán Caitanya chrám navštívil a s velkou oddaností se tam poklonil. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu klaněl u lotosových nohou Božstva Gopīnātha, spadla Gopīnāthovi z hlavy květinová koruna a dopadla na hlavu Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanyu Mahāprabhua to velice potěšilo, a tak se svými oddanými různými způsoby zpíval a tančil. Všichni služebníci Božstva žasli, když viděli silnou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho naprosto dokonalou krásu a Jeho
transcendentální vlastnosti. Z lásky Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi mnoha způsoby sloužili a On té noci zůstal v Gopīnāthově chrámu. Pán tam zůstal, protože dychtil ochutnat zbytky sladké rýže obětované Božstvu Gopīnātha. Od svého duchovního mistra Īśvary Purīho totiž slyšel příběh o tom,
co se tam kdysi stalo.

Toto Božstvo bylo široko daleko známé jako Kṣīra-corā-gopīnātha a Caitanya Mahāprabhu svým oddaným vyprávěl, jak Božstvo získalo tuto pověst. Toto Božstvo kdysi ukradlo misku sladké rýže pro Mādhavendru Purīho, a proto se proslavilo jako Pán, který ukradl sladkou rýži.

Śrī Mādhavendra Purī kdysi putoval do Vrindávanu, kde přišel až ke kopci Góvardhanu. Mādhavendra Purī téměř šílel v extázi lásky k Bohu a nevěděl, zda je den, či noc. Chvílemi stál a chvílemi padal na zem. Nebyl schopný rozlišit, zda je na správném místě, nebo ne. Śrī Mādhavendra Purī obešel kopec a pak šel ke Góvinda-kundu, kde se vykoupal. Poté si sedl pod strom, aby si navečer odpočinul.

Když seděl pod stromem, přišel k němu nějaký neznámý pasáček krav s hrnkem mléka. Postavil ho před Mādhavendru Purīho a s úsměvem jej oslovil. „Ó Mādhavendro Purī, vypij prosím toto mléko, které jsem ti přinesl. Proč si nevyžebráš něco k jídlu? A jakou meditaci to provádíš?“ Mādhavendra Purī se díval na chlapcovu krásu a cítil se nesmírně spokojený. Jakmile uslyšel Jeho sladká slova, zapomněl na všechen hlad i žízeň. Mādhavendra Purī se zeptal: „Kdo jsi? Kde bydlíš a jak víš, že právě držím půst?“ Chlapec odpověděl: „Jsem pasáček krav, pane, a žiji v této vesnici. V Mé vesnici se nikdo nepostí. V této vesnici si každý může vyžebrat jídlo od druhých a tak se najíst. Někteří pijí pouze mléko, ale tomu, kdo nikoho o nic nežádá, nosím jídlo Já.

Viděly tě ženy, které sem šly pro vodu, tak Mi daly toto mléko a poslaly Mě za tebou.“ Chlapec pokračoval: „Už budu muset jít podojit krávy, ale vrátím se sem pro ten hrnek od mléka.“ Jakmile to chlapec dořekl, odešel. Ve skutečnosti najednou zmizel, a srdce Mādhavendry Purīho naplnil úžas. Mādhavendra Purī vypil mléko, umyl hrnek a postavil ho stranou. Díval se na cestu, ale chlapec se již nevrátil.

Mādhavendra Purī nemohl spát, a tak seděl a zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. K ránu si trochu zdříml a jeho vnější činnosti se zastavily. Ve snu Mādhavendra Purī uviděl toho samého chlapce, jak k němu přišel, vzal ho za ruku a odvedl k jednomu křoví v džungli. Chlapec ukázal Mādhavendrovi Purīmu křoví a řekl: „Přebývám zde v tomto křoví a hrozně trpím krutou zimou, deštěm, větrem a spalujícím horkem. Přiveď prosím lidi z vesnice a řekni jim, ať Mě z tohoto křoví vynesou a umístí Mě pěkně na vrchol kopce.“ Chlapec pokračoval: „Postav prosím na vrcholu tohoto kopce chrám a instaluj Mě v něm. Potom Mě umyj velkým množstvím studené vody, aby se Mé tělo očistilo. Sleduji tě již mnoho dní a říkám si: ,Kdy přijde Mādhavendra Purī sem, aby Mi sloužil?̀‘ Tvoji službu přijímám díky tvé extatické lásce ke Mně. Proto se zjevím, a osvobodím tak všechny pokleslé duše. Jmenuji se Gopāla a zvedl jsem kopec Góvardhan.

Instaloval Mě Vajra a jsem zdejší Pán. Když zaútočili muslimové, schoval Mě kněz, který Mi sloužil, zde v tomto křoví v džungli a ze strachu před napadením utekl. Od té doby,
co kněz odešel, přebývám v tomto křoví. Je moc dobře, že jsi sem přišel. Teď Mě jen opatrně odnes.“ Chlapec domluvil a zmizel. Mādhavendra Purī se potom probudil a začal o svém snu přemýšlet. Mādhavendra Purī začal naříkat: „Viděl jsem samotného Pána Kṛṣṇu, ale přitom jsem Ho nepoznal!“ Pohroužený v extázi lásky potom upadl na zem. Mādhavendra Purī chvíli naříkal, ale potom zaměřil svoji mysl na vykonání Gopālova příkazu a tak se uklidnil. Ráno se Mādhavendra Purī vykoupal, šel do vesnice a svolal všechny lidi. Poté promluvil:
„Govardhana-dhārī, vlastník této vesnice, leží tady v křoví. Pojďme Ho odtamtud vynést. Je tam ale husté křoví, kterým neprojdeme. Vezměte proto mačety a rýče k prosekání cesty.“ Když to lidé slyšeli, s velkou radostí Mādhavendru Purīho doprovodili. Podle jeho pokynů prosekali křoviny, vytvořili cestu a pronikli do džungle.

Jakmile uviděli Božstvo pokryté hlínou a trávou, zaplavil je úžas a blaženost. Očistili Jeho tělo a někteří potom řekli: „Božstvo je velmi těžké. Jeden člověk s Ním nepohne.“ Protože bylo Božstvo hodně těžké, shromáždili se někteří silnější muži, aby Ho odnesli na vrchol kopce. Šel tam i Mādhavendra Purī. Z velkého kamene udělali trůn a Božstvo na něj usadili. Další velký kámen byl přistaven za Božstvo jako opora.

Sešli se všichni brāhmaṇští kněží ze vsi a přinesli devět nádob. Z jezera Góvinda-kundu se pak nosila voda, která se ještě cedila. K instalaci Božstva bylo přineseno devět set nádob vody z Góvinda-kundu. Všude bylo slyšet troubení, bubnování a zpěv žen. Během slavnosti, která tuto instalaci doprovázela, někteří lidé zpívali a někteří tančili. Ze vsi bylo přineseno veškeré mléko, jogurt a přepuštěné máslo. Byly přineseny také různé potraviny, sladkosti a další dary. Nedokáži to vše popsat. Vesničané přinesli velké množství lístků tulasī, květů a různých druhů oblečení. Śrī Mādhavendra Purī potom osobně započal abhiṣek (obřad koupání). Poté, co bylo vše nepříznivé zažehnáno pronášením manter, začal obřad koupání Božstva. Božstvo bylo nejdříve masírováno velkým množstvím oleje, až se celé Jeho tělo lesklo. Po prvním koupání přišlo koupání s pañca-gavyou a potom s pañcāmṛtou.

Po nich následovala mahā-snāna v ghí a vodě přinesené ve stovce nádob. Po ukončení mahā-snāny bylo Božstvo znovu masírováno vonným olejem, až se Jeho tělo lesklo. Nakonec bylo omyto navoněnou vodou z lastury. Potom bylo tělo Božstva očištěno, pěkně oblečeno do nových šatů, potřeno santálovou pastou a ověnčeno girlandami z tulasī a dalšími girlandami z voňavých květů. Po obřadu koupání byly zapáleny vonné tyčinky a lampy a Božstvu byly obětovány všemožné druhy jídel, včetně jogurtu, mléka a všech sladkostí, které byly přineseny. Božstvu bylo nejdříve obětováno mnoho různých jídel, potom navoněná pitná voda v nových nádobách a pak voda na umytí úst. Nakonec Mu byl obětován betelový list s různorodým kořením.

Po ukončení posledního obětování tāmbūly a panu následoval bhoga-āratrik. Na závěr každý přednesl různé modlitby a vzdal poklony položením se před Božstvem s naprostou odevzdaností na zem. Jakmile se lidé z vesnice dozvěděli, že se bude instalovat Božstvo, přinesli všechny své zásoby rýže, dálu a pšeničné mouky. Bylo toho tolik, že to pokrylo celý vrchol kopce. Vesničané přinesli své zásoby rýže, dálu a mouky, hrnčíři zase všechny možné nádoby a ráno se začalo vařit. Deset brāhmaṇů vařilo obiloviny a pět brāhmaṇů vařilo suché a vlhké zeleninové chody. Zeleninová jídla byla připravena z různých druhů špenátu, kořínků a ovoce, nasbíraných v lese, a někdo také z nadrceného dálu udělal baḍā a baḍi. Tak brāhmaṇové připravili všemožná jídla.

Pět až sedm lidí chystalo velké množství čapátí, bohatě potřených ghí, kterého bylo hojně i v zelenině, rýži a dálu. Veškerá vařená rýže byla nakupena na palāśových listech, a ty byly položeny na nových látkách rozprostřených po zemi. Okolo kopce rýže se kupily hromady čapátí a okolo nich byla v různých nádobách naskládána všechna zelenina i vlhká zeleninová jídla. Vedle zeleniny byly umístěny nádoby s jogurtem, mlékem, podmáslím a śikhariṇī, sladkou rýží, smetanou a hustou smetanou.
Takto probíhal obřad Annakūṭa, a Mādhavendra Purī Gosvāmī vše osobně obětoval Gopālovi. Mnoho nádob bylo naplněno navoněnou vodou na pití. Pán Śrī Gopāla mnoho dní hladověl, a tak jedl vše, co Mu bylo obětováno. Śrī Gopāla sice snědl vše, co se Mu obětovalo, ale díky doteku Jeho transcendentální ruky ničeho neubylo. Mādhavendra Purī Gosvāmī uměl transcendentálně vnímat Gopālovo jedení, při němž jídlo zůstalo stejné; pro oddané Pána nic nezůstane tajemstvím. Tato úžasná slavnost a instalace Śrī Gopālajīho byla uspořádána během jednoho dne.

To vše bylo možné jen Gopālovou mocí. Nikdo jiný než oddaný to nepochopí. Śrī Mādhavendra Purī obětoval Gopālovi vodu na umytí úst a dal Mu ke žvýkání betel. Když pak probíhalo ārati, lidé volali „Jaya, Jaya!“ („Sláva Gopālovi!“).

Śrī Mādhavendra Purī přinesl nové lůžko, přes které rozprostřel novou pokrývku, a tak připravil vše pro Pánův odpočinek. Lůžko bylo ze všech stran obloženo slamníky a tak vznikl dočasný chrám. Jedním slamníkem bylo lůžko také zastřešeno.

Když byl Pán uložen k odpočinku, shromáždil Mādhavendra Purī všechny brāhmaṇy, kteří připravovali prasādam, a řekl jim: „Nyní dejte každému, od dětí až po starce, do sytosti najíst!“ Všichni, kdo tam byli, si sedli, aby uctili prasādam, a postupně začali jíst. Jako první byli obslouženi všichni brāhmaṇové se svými manželkami. Prasādam přijímali nejen lidé z vesnice Góvardhanu, ale i ti, kdo přišli z jiných vesnic. I oni zhlédli Božstvo Gopāla a dostali prasādam. Shromáždění lidé žasli, když viděli vliv Mādhavendry Purīho. Byli svědky toho, že obřad Annakūṭa, původně konaný v Kṛṣṇově době, nyní proběhl jeho milostí znovu. Všechny přítomné brāhmaṇy Mādhavendra Purī zasvětil do vaiṣṇavismu a zaměstnal je různými službami. Božstvo musí být ke konci dne po odpoledním odpočinku probuzeno a okamžitě se Mu musí nabídnout něco k jídlu a voda.

Jakmile se po kraji roznesla zpráva, že se na vrcholu Góvardhanu zjevil Pán Gopāla, přicházeli se na Božstvo dívat všichni lidé ze sousedních vesnic. Lidé z jedné vesnice za druhou radostně Mādhavendru Purīho žádali, aby jim určil jeden den k provedení obřadu Annakūṭa. Po nějakou dobuse tak obřad Annakūṭa den za dnem opakoval. Śrī Mādhavendra Purī celý den nic nejedl, ale večer,když Božstvo uložil ke spánku, snědl nějaký mléčný pokrm. Další ráno začala služba Božstvu nanovo az jedné vesnice přišli lidé s různými obilovinami. Obyvatelé této vesnice přinesli pro Božstvo Gopāla tolik obilovin, ghí, jogurtu a mléka, kolik jen ve své vsi měli. Dalšího dne probíhal obřad Annakūṭa téměř stejně jako předchozího dne. Všichni brāhmaṇové připravovali jídla a Gopāla je přijímal.

Ideálním místem k praktikování vědomí Kṛṣṇy je Vradžabhúmi neboli Vrindávan, kde mají lidé přirozený sklon milovat Kṛṣṇu a Kṛṣṇa přirozeně miluje je. Z různých vesnic přicházely zástupy lidí, aby zhlédly Božstvo Gopāla a přijaly bohaté mahā-prasādam. Když lidé viděli úžasnou podobu Pána Gopāla, veškerý jejich nářek a neštěstí zmizely. Lidé ze všech vesnic v okolí Vradžabhúmi (Vrindávanu) se dozvěděli o zjevení Gopāla a přicházeli se na Něho podívat. Obřad Annakūṭa se tak opakoval den co den. O Gopālově zjevení se dozvěděli nejen lidé z okolních vesnic, ale též z dalších krajů, a tak přicházeli ze širého okolí s různými dárky. Také velmi majetní lidé z Mathury přinášeli různé dárky a s oddaností je Božstvu obětovali. Přicházely nesčetné dary – zlato, stříbro, oděvy, voňavky a potraviny.

Gopālovy zásoby se tak denně rozrůstaly. Jeden velmi bohatý kṣatriya královského stavu postavil chrám, někdo jiný vyrobil kuchyňské náčiní a další postavil okolo chrámu ochrannou zeď. Každá rodina sídlící ve Vradžabhúmi darovala jednu krávu. Tisíce krav se tak staly Gopālovým vlastnictvím. Nakonec přišli z Bengálska dva brāhmaṇové ve stavu odříkání. Mādhavendra Purī, který si je velmi oblíbil, je zdržoval ve Vrindávanu a poskytoval jim veškeré pohodlí. Tito dva pak dostali od Mādhavendry Purīho zasvěcení a byli pověřeni každodenní službou Pánu. Tato služba probíhala nepřetržitě a uctívání Božstva začalo být velmi honosné, což Mādhavendru Purīho nesmírně těšilo. Dva roky tak v chrámu probíhalo uctívání Božstva velice honosným způsobem. Potom měl Mādhavendra Purī jednoho dne sen. Ve snu viděl Mādhavendra Purī Gopāla, který řekl: „Moje teplota stále ještě neklesla. Dones prosím santálové dřevo z malajského kraje a potři pastou z něho Mé tělo, aby se ochladilo. Přines santálovou pastu z Džagannáth Purí. Vydej se prosím rychle na cestu. Musíš jít ty, protože nikdo jiný to udělat nemůže.“

Mādhavendra Purī měl ve své extázi lásky k Bohu z tohoto snu velikou radost, a aby vykonal Pánův pokyn, vydal se na východ, směrem do Bengálska. Před odchodem Mādhavendra Purī zajistil vše potřebné pro pravidelné uctívání Božstva a různé lidi zaměstnal různými povinnostmi. Potom se na Gopālův pokyn vydal do Bengálska. Když přišel Mādhavendra Purī do domu Advaity Ācāryi v Šántipuru, Ācārya měl velkou radost z extatické lásky k Bohu, která se u Mādhavendry Purīho projevovala. Advaita Ācārya prosil Mādhavendru Purīho o zasvěcení. Mādhavendra Purī Ho zasvětil a vydal se do jižní Indie. Na cestě do jižní Indie navštívil Śrī Mādhavendra Purī Remunu, kde sídlí Śrī Gopīnātha. Pohled na krásu Božstva Mādhavendru Purīho ohromil. Mādhavendra Purī zpíval a tančil v chrámové hale, odkud se lidé obvykle dívají na Božstva. Potom si sedl a zeptal se jednoho brāhmaṇy, jaká jídla Božstvu obětují. Z toho, jak bylo vše znamenitě připraveno, Mādhavendra Purī pochopil, že se zde obětuje pouze to nejlepší jídlo. Mādhavendra Purī přemýšlel: „Zeptám se kněze, jaká jídla Gopīnāthovi obětují, abychom v naší kuchyni mohli zařídit obětování podobných jídel Śrī Gopālovi.“ Když se na to brāhmaṇského kněze zeptal, ten mu dopodrobna vysvětlil, jaká jídla se Božstvu Gopīnātha obětují.

Brāhmaṇský kněz řekl: „Večer se Božstvu obětuje sladká rýže ve dvanácti hliněných nádobách.
Chutná jako nektar (amṛta), a proto se jí říká amṛta-keli. Tato sladká rýže je po celém světě
proslavená jako gopīnātha-kṣīra. Nikde jinde na světě se taková neobětuje.“ Zatímco Mādhavendra
Purī mluvil s brāhmaṇským knězem, byla sladká rýže položena před Božstvo k obětování. Když to
Mādhavendra Purī slyšel, uvažoval následovně. „Kdybych trochu této sladké rýže dostal, aniž bych o
to žádal, mohl bych ji ochutnat a připravit podobnou pro obětování mému Pánu Gopālovi.“
Mādhavendra Purī se velmi zastyděl, že chtěl ochutnat sladkou rýži, a okamžitě začal myslet na Pána
Viṣṇua. Mezitím bylo dokončeno obětování a začal obřad ārati. Po skončení ārati se Mādhavendra
Purī poklonil Božstvu a odešel z chrámu, aniž by s někým ještě promluvil.
Mādhavendra Purī nikdy nežebral. Byl zcela nepřipoutaný a lhostejný k hmotným věcem. Pokud mu
někdo dal něco k jídlu, aniž by žebral, najedl se. Pokud ne, pak držel půst. Paramahaṁsa, jako je
Mādhavendra Purī, je vždy spokojený v láskyplné službě Pánu. Hmotný hlad a žízeň mu v jeho
činnostech nemohou zabránit. Když chtěl ochutnat trochu sladké rýže obětované Božstvu, považoval
to za přestupek, protože chtěl jíst to, co se právě obětovalo Božstvu.
Mādhavendra Purī odešel z chrámu, posadil se v prázdné vesnické tržnici a dal se do zpěvu. Mezitím v
chrámu kněz uložil Božstvo k odpočinku. Kněz dokončil svoje denní povinnosti a šel si odpočinout. Ve
snu viděl, jak k němu přišlo Božstvo Gopīnātha a promluvilo následovně. „Ó knězi, vstaň prosím a
otevři chrámové dveře. Schoval jsem jednu misku sladké rýže pro sannyāsīho Mādhavendru Purīho.
Tato nádoba sladké rýže je hned za cípem Mých šatů. Díky Mým trikům jsi ji neviděl. Na prázdném
tržišti sedí sannyāsī jménem Mādhavendra Purī. Vezmi prosím tuto misku sladké rýže zpoza Mne a
dones mu ji.“ Kněz se probudil ze sna, okamžitě vstal a uvážil, že bude dobré se před vstupem do
místnosti Božstev vykoupat. Potom otevřel chrámové dveře. Podle pokynů Božstva kněz našel misku
sladké rýže za cípem šatů. Vzal ji a utřel místo, kde stála. Potom vyšel z chrámu. Zavřel dveře chrámu
a s nádobou sladké rýže vyrazil do vsi. Hledal Mādhavendru Purīho a u každého stánku volal jeho
jméno. S nádobou sladké rýže v ruce kněz volal: „Nechť prosím přijde ten, kdo se jmenuje
Mādhavendra Purī, a vezme si tuto nádobu sladké rýže! Gopīnātha ji pro tebe ukradl!“
Kněz pokračoval: „Nechť prosím sannyāsī jménem Mādhavendra Purī přijde, vezme si tuto misku
sladké rýže a s velkou radostí přijme prasādam! Jsi ten nejšťastnější člověk v těchto třech světech!“

Mādhavendra Purī to uslyšel, a tak přišel a představil se. Kněz mu předal nádobu sladké rýže a potom
se mu poklonil tak, že před ním padl na zem. Jakmile Śrī Mādhavendra Purī vyslechl celý příběh o
misce sladké rýže, pohroužil se okamžitě do extáze lásky ke Kṛṣṇovi. Když kněz viděl u Mādhavendry
Purīho tyto příznaky láskyplné extáze, žasl. Pochopil, proč je mu Kṛṣṇa tak zavázaný, a bylo mu jasné,
že Kṛṣṇův čin byl na místě.
Kněz se Mādhavendrovi Purīmu poklonil a vrátil se zpět do chrámu. Mādhavendra Purī potom v
extázi snědl sladkou rýži, kterou mu Kṛṣṇa dal. Potom misku umyl a rozbil ji na kousky, které zavázal
do svého svrchního oděvu, a tak je pečlivě uschoval. Každý den Mādhavendra Purī snědl jeden
kousek této hliněné misky, což ho okamžitě uvedlo do stavu extáze. Toto jsou úžasné příběhy.
Poté, co Mādhavendra Purī rozbil misku a svázal střepy do cípu svého oděvu, pomyslel si: „Pán mi dal
misku sladké rýže, a když o tom lidé ráno uslyší, shromáždí se jich tu davy.“ S těmito myšlenkami se
Śrī Mādhavendra Purī na místě poklonil Gopīnāthovi a nad ránem opustil Remunu.
Mādhavendra Purī šel a šel, až došel do Džagannáth Purí, známého také jako Níláčala. Tam uviděl
Pána Jagannātha, a přemohla ho láskyplná extáze. Mādhavendra Purī, přemožený extází lásky k
Bohu, chvílemi stál a chvílemi padal, chvílemi se smál, tančil a zpíval. Tak prožíval transcendentální
blaženost z pohledu na Božstvo Jagannātha. Lidé v Džagannáth Purí už znali transcendentální pověst
Mādhavendry Purīho dříve, než tam přišel. Celé zástupy proto přicházely a různými způsoby mu s
oddaností projevovaly úctu. I když se to člověku nemusí líbit, jeho pověst jde řízením osudu s ním.
Transcendentální pověst oddaného je ve skutečnosti známá po celém světě. Ze strachu před svou
pověstí (pratiṣthā) Mādhavendra Purī uprchl z Remuny. Pověst získaná láskou k Bohu je však tak
vznešená, že oddaného všude doprovází. Lidé Mādhavendru Purīho uctívali jako velkého oddaného, a
tak chtěl Džagannáth Purí opustit. To by mu však znemožnilo obstarat santálové dřevo pro Božstvo
Gopāla.
Všem služebníkům Pána Jagannātha a všem velkým oddaným, kteří tam byli, vyprávěl Śrī
Mādhavendra Purī příběh o zjevení Śrī Gopāla. Jakmile se oddaní v Džagannáth Purí dozvěděli, že si
Božstvo Gopāla přeje santālové dřevo, s radostí se je všichni snažili zajistit. Ti, kdo se znali s vládními
úředníky, je navštívili a poprosili je o kafr a santálové dřevo, které pak snesli dohromady.
Mādhavendra Purī dostal jednoho brāhmaṇu a jednoho služebníka, aby mu pomohli santálové dřevo
nést. Dostal také prostředky na úhradu nezbytných cestovních výloh. Aby ho cestou nezadržovali
výběrčí poplatků, dostal Mādhavendra Purī do rukou nezbytná potvrzení od vládních úředníků. Takto
se Mādhavendra Purī vydal s nákladem santálového dřeva do Vrindávanu, a po několika dnech přišel
znovu do vesnice Remuny a tamního Gopīnāthova chrámu.
Když Mādhavendra Purī přišel do Gopīnāthova chrámu, mnohokrát se u Pánových lotosových nohou
poklonil. V extázi lásky pak bez ustání tančil a zpíval. Jakmile Mādhavendru Purīho znovu uviděl
Gopīnāthův kněz, projevil mu veškerou úctu. Nabídl mu také prasādam ze sladké rýže a přiměl ho,
aby je snědl. Mādhavendra Purī té noci spal v chrámu a k ránu měl další sen.
Mādhavendrovi Purīmu se zdálo, že za ním přišel Gopāla a řekl: „Ó Mādhavendro Purī, veškeré
santálové dřevo a kafr jsem již dostal. Nyní jen všechno to santálové dřevo s kafrem rozmělni a touto
pastou každý den potírej tělo Gopīnātha, dokud pasta nedojde. Mezi Mým a Gopīnāthovým tělem
není rozdíl. Jsou jedno a totéž. Rozetřeš-li tedy santálovou pastu na tělo Gopīnātha, přirozeně tím
potřeš i Moje tělo, a tak se sníží Má tělesná teplota. Neváhej jednat podle Mého nařízení. Věř Mi a

udělej, co je třeba.“ Poté, co Gopāla dal tyto pokyny, zmizel a Mādhavendra Purī se probudil.
Okamžitě zavolal všechny Gopīnāthovy služebníky, a ti k němu přišli.
Mādhavendra Purī řekl: „Potírejte tělo Gopīnātha tímto kafrem a santálem, které jsem přinesl pro
Gopāla ve Vrindávanu. Dělejte to pravidelně každý den. Bude-li tato santálová pasta rozetřena po
těle Gopīnātha, Gopāla to ochladí. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je koneckonců zcela nezávislý a
Jeho nařízení je všemocné.“ Gopīnāthovi služebníci měli velkou radost, když slyšeli, že se veškerou
touto santálovou pastou bude v létě potírat tělo Gopīnātha. Mādhavendra Purī řekl: „Tito dva
pomocníci budou pravidelně připravovat santálovou pastu. Vy přiveďte na pomoc ještě další dva lidi a
já je zaplatím.“ Gopīnāthajī tak denně dostával santálovou pastu a Jeho služebníky to velice těšilo.
Takto bylo santálovou pastou potíráno tělo Gopīnātha, dokud zásoby nedošly. Mādhavendra Purī tam
do té doby zůstal.
Na konci léta se Mādhavendra Purī vrátil do Džagannáth Purí, kde strávil celé období Cāturmāsyi ve
stavu velké blaženosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osobně vychvaloval nektarové vlastnosti
Mādhavendry Purīho, a když to vše líčil oddaným, sám si to vychutnával.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal Nityānandu Prabhua, aby posoudil, je-li někdo jiný v tomto
světě tak požehnaný jako Mādhavendra Purī. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mādhavendra Purī byl
tak požehnaný, že se před ním Kṛṣṇa osobně objevil pod záminkou přinesení mléka. Třikrát dal Pán
Mādhavendrovi Purīmu ve snu pokyny. Jelikož byl Pán Kṛṣṇa Mādhavendrovi Purīmu zavázaný za jeho
lásku, zjevil se osobně jako Božstvo Gopāla a osvobodil celý svět tím, že přijal jeho službu. Pán
Gopīnātha ukradl pro Mādhavendru Purīho nádobu sladké rýže, a tak se stal známým jako Kṣīra-corā
(zloděj, který ukradl sladkou rýži). Mādhavendra Purī santálovou pastou potíral tělo Gopīnātha, díky
čemuž ho zaplavila láska k Bohu. Bylo velmi těžké cestovat s kafrem a santálovým dřevem po
oblastech Indie, kde vládli muslimové, a Mādhavendra Purī by se kvůli tomu mohl dostat do nesnází.
Božstvo Gopāla to vědělo. Pán je ke svým oddaným nesmírně milostivý a připoutaný, a tak byla snaha
Mādhavendry Purīho úspěšně dovršena, když santálovou pastou potřel Gopīnātha.“
Caitanya Mahāprabhu předložil úroveň silné lásky Mādhavendry Purīho Nityānandovi Prabhuovi k
posouzení a řekl: „Všechny jeho láskyplné činnosti jsou neobyčejné. Člověk žasne, když slyší o jeho
činnostech.“ Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Śrī Mādhavendra Purī zůstával sám, byl zcela
odpoutaný a vždy tichý. Byl lhostejný ke všemu hmotnému a kvůli strachu z hovorů o světských
věcech žil bez společníka. Po obdržení transcendentálních pokynů od Gopāla cestovala tato velká
osobnost tisíce kilometrů, jen aby vyžebrala santálové dřevo. I když byl Mādhavendra Purī hladový,
nikdy si neřekl o jídlo. Tato odříkavá osoba nesla pro Śrī Gopāla náklad santálového dřeva. Bez ohledu
na své osobní pohodlí nesl Mādhavendra Purī jeden maund (asi 37kg) santálového dřeva a dvacet tol
(asi čtvrt kilogramu) kafru, aby jimi potřel tělo Gopāla. Tato transcendentální radost mu stačila.
Jelikož existovala omezení vztahující se na vývoz santálového dřeva z Urísy, celník náklad zabavil.
Mādhavendra Purī mu však ukázal vládní povolení, a tak se vyhnul potížím. Mādhavendra Purī neměl
žádný strach z dlouhé cesty do Vrindávanu přes země ovládané muslimy, plné nesčetného množství
stráží. Přestože byl Mādhavendra Purī úplně bez peněz, vůbec se nebál výběrčích mýta. Jediným
požitkem pro něho bylo nést náklad santálového dřeva pro Gopāla do Vrindávanu. To je přirozený
výsledek hluboké lásky k Bohu. Oddaný nebere v úvahu osobní nepohodlí ani překážky. Za všech
okolností chce sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Gopāla chtěl ukázat, jak silná je láska
Mādhavendry Purīho ke Kṛṣṇovi, a proto ho požádal, aby šel do Níláčaly a přinesl santálové dřevo a

kafr. S velkými nesnázemi a námahou donesl Mādhavendra Purī náklad santálového dřeva do
Remuny. Přesto byl naprosto šťastný a žádné těžkosti si nepřipouštěl. Gopāla, Nejvyšší Pán, Osobnost
Božství, nařídil Mādhavendrovi Purīmu přinést santálové dřevo z Níláčaly, aby vyzkoušel jeho silnou
lásku. Mādhavendra Purī v této zkoušce obstál a Pán mu projevil velkou milost. Takové chování
projevené v láskyplné službě mezi oddaným a jeho milovaným objektem, Śrī Kṛṣṇou, je
transcendentální. Obyčejný člověk tomu nemůže porozumět; ani pro to nemá schopnosti.“
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom přečetl známý verš od Mādhavendry Purīho. Tento verš je jako
měsíc, který šíří záři po celém světě. Tak jako se vůně malajského santálového dřeva zvětší neustálým
třením, i naše pochopení tohoto verše se zvětší rozjímáním o něm. Tak jako je Kaustubha-maṇi
považován za nejvzácnější mezi drahými kameny, je tento verš považován za nejlepší báseň
pojednávající o náladách oddané služby. Tento verš ve skutečnosti vyslovila přímo samotná Śrīmatī
Rādhārāṇī, a pouze Její milostí se projevil ve slovech Mādhavendry Purīho. Pouze Śrī Caitanya
Mahāprabhu si dokázal vychutnat tento verš. Není čtvrtá osoba, která by byla schopná ho pochopit.
Na konci své hmotné existence Mādhavendra Purī znovu a znovu recitoval tento verš, a tak dosáhl
nejvyššího životního cíle.
„Ó Můj Pane, který jsi tak milostivý! Ó vládce Mathury! Kdy Tě znovu uvidím? Protože Tě nemohu
spatřit, Mé vzrušené srdce je zneklidněné. Ó nejdražší, co teď mám dělat?“
Po přednesení tohoto verše Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě upadl v bezvědomí na zem. Zažíval
extázi a ztratil nad sebou vládu. Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu padl v extázi lásky na zem, Pán
Nityānanda Ho rychle zvedl a položil si Ho na klín. Caitanya Mahāprabhu pak s pláčem opět vstal. Pán
projevoval extatické emoce a začal běhat sem a tam, přičemž vydával hlasité zvuky. Chvílemi se smál,
chvílemi plakal a chvílemi tančil a zpíval. Pán Caitanya Mahāprabhu nebyl schopný vyslovit celý verš a
opakoval pouze „Ayi dīna! Ayi dīna!“ Nemohl mluvit a z očí Mu tekly proudy slz. Na těle Śrī Caitanyi
Mahāprabhua bylo vidět chvění, pocení, slzy štěstí, šok, zblednutí, zklamání, mrzutost, ztrátu paměti,
pýchu, radost a pokoru.
Tento verš odkryl dveře extatické lásky, a když byly odhalené, všichni Gopīnāthovi služebníci viděli
Caitanyu Mahāprabhua, jak tančí v extázi. Když se okolo Śrī Caitanyi Mahāprabhua shluklo mnoho
lidí, probral se k vnějšímu vědomí. Mezitím bylo dokončeno obětování Božstvu a bylo slyšet hlasité
ārati. Potom kněz uložil Božstva ke spánku a vyšel z chrámu, aby Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi
nabídl všech dvanáct misek sladké rýže. Když byly všechny misky se sladkou rýží, zbytky zanechané
Gopīnāthem, postaveny před Śrī Caitanyu Mahāprabhua, měl z toho velkou radost. Pět misek přijal,
aby dal najíst oddaným. Sedm zbývajících misek přistrčil a vrátil knězi. Těch pět, které Pán přijal, pak
rozdal mezi pět oddaných a všichni se najedli prasādam. Jelikož se Śrī Caitanya Mahāprabhu neliší od
Božstva Gopīnātha, ty misky sladké rýže již ochutnal a snědl. Aby však projevil oddanou službu, jedl
sladkou rýži z misek znovu jako oddaný.
Tu noc Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil v chrámu při společném zpívání. Ráno pak po zhlédnutí
maṅgala-ārati odešel.
Takto si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vlastními ústy vychutnával transcendentální vlastnosti
Gopālajīho, Gopīnātha i Śrī Mādhavendry Purīho.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Šrí Balaráma Rásayatra

Šrí Balaráma Rásayatra

+ Sri Krsna Vasanta Rasa + zjavenie Sri Vamsivadana Thakura a Sri Syamananda Prabhua

Dnes je Den Zábav Pána Balaráma – Šrí Balaráma Rásayatra. Toto výročí oslavuje příchod Pána Balaráma do Vrindávanu a Jeho tanec s gópími v transcendentálním opojení. Nejlepší popis těchto událostí nám přináší kapitola z knihy Krišna s názvem „Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan“. Autorem je Šríla Prabhupáda.

 

Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan

Pán Balaráma si velice přál spatřit svého otce a matku ve Vrindávanu. S obrovským nadšením proto usedl na vůz a vypravil se tam. Vrindávanští obyvatelé již velmi dlouho toužili vidět Krišnu a Balarámu. Když se Pán Balaráma vrátil, všichni pasáčkové a gópí již byli dospělí, ale přesto Ho při Jeho příjezdu objali a Balaráma jim objetí oplácel. Potom přišel před Mahárádže Nandu a Jašódu a uctivě se jim poklonil. Matka Jašódá a Nanda Mahárádž Mu na oplátku požehnali. Oslovili Ho jako Džagadíšvaru, Pána vesmíru, který se stará o všechny. Bylo to z toho důvodu, že Krišna a Balaráma zaopatřují všechny živé bytosti, a přesto se Nanda a Jašódá kvůli Jejich nepřítomnosti dostali do takových nesnází. S těmito pocity objali Balarámu, posadili si Ho na klín a začali usedavě plakat, takže Ho smáčeli slzami. Pán Balaráma se pak uctivě poklonil starším pastevcům a přijal poklony mladších.

Takto si se všemi s ohledem na jejich různý věk a vztahy vyměňoval Pán Balaráma přátelské city. S vrstevníky a rovnocennými přáteli si potřásl rukou a s hlasitým smíchem každého objal. Poté, co Ho pastevci, chlapci, gópí, král Nanda a Jašódá přivítali, se Pán Balaráma spokojeně posadil a ostatní se shlukli kolem Něho. Nejprve se jich zeptal On, jak se jim daří, a pak Mu začali klást různé otázky oni, jelikož Ho dlouho neviděli.

 

Obyvatelé Vrindávanu obětovali kvůli Krišnovi všechno, uchváceni Pánovýma lotosovýma očima. Měli tak velkou touhu milovat Krišnu, že nikdy nezatoužili po ničem takovém, jako je dosažení nebeských planet nebo splynutí se září Brahmanu, aby tak byli totožní s Absolutní Pravdou. Nelákalo je ani užívat si života v přepychu; byli spokojení s jednoduchým životem pastevců na vesnici. Neustále byli pohroužení v myšlenkách na Krišnu a netoužili po žádném osobním prospěchu. Milovali Ho tak, že se jim v Jeho nepřítomnosti třásl hlas, když se vyptávali Balarámadžího.

Nejdříve se ptali Nanda Mahárádž a Jašódámájí: “Milý Balarámo, mají se naši přátelé jako Vasudéva a ostatní členové rodiny dobře? Ty a Krišna jste nyní dospělí ženatí muži s dětmi. Vzpomenete si někdy uprostřed štěstí rodinného života na svého nebohého otce Nandu Mahárádže a matku Jašódu déví? To, že jste zabili nejhříšnějšího krále Kansu a že naši sužovaní přátelé jako Vasudéva a ostatní jsou nyní svobodní, je velice dobrá zpráva. A další dobré zprávy jsou, že jsi s Krišnou porazil Džarásandhu a Kálajavanu, který je teď mrtvý, a že žijete v opevněném sídle ve Dvárace.”

Když přišly gópí, Pán Balaráma se na ně podíval láskyplnýma očima. Přešťastné gópí, které již tak dlouho trápila Krišnova a Balarámova nepřítomnost, se ptaly, zda se oběma bratrům daří dobře. Zvláště se Balarámy zeptaly, zdali si Krišna užívá života ve středu osvícených žen Dváraky Purí. “Vzpomene si občas na svého otce Nandu a svou matku Jašódu a ostatní přátele, se kterými jednal tak důvěrně, když byl ve Vrindávanu? Plánuje sem Krišna někdy přijít, podívat se za svou matkou Jašódou? A vzpomíná na nás gópí, tak žalostně připravené o Jeho společnost? Krišna na nás mezi kultivovanými ženami ve Dvárace mohl zapomenout, ale my ve vzpomínkách na Něho trháme květy a navlékáme z nich girlandy. Když ale nepřichází, náš čas ubíhá v pláči. Kdyby sem tak přišel a přijal od nás girlandy, které jsme navlékly! Milý Pane Balarámo, potomku Dašárhy, Ty víš, že jsme se pro Krišnovo přátelství vzdaly všeho. Ani ve velkém neštěstí člověk není schopný se vzdát styku se členy své rodiny, ale i když by to pro jiné bylo nemožné, my jsme opustily své otce, matky, sestry a příbuzné. Krišna však vůbec nedbal na naše odříkání, zničehonic se nás zřekl a odešel pryč. Bez hlubšího zvážení přerušil naše důvěrné přátelství a odjel do cizí země. Byl však natolik mazaný, že si vymyslel velice pěkná slova. Řekl: ,Prosím, netrapte se, Moje milé gópí. Službu, kterou jste pro Mne udělaly, vám nedokážu splatit.` Jsme konec konců ženy, tak jak bychom Mu mohly nevěřit? Teď už víme, že Jeho sladká slova nás měla pouze oklamat.”

Další gópí, která se nemohla smířit s Krišnovou nepřítomností ve Vrindávanu, řekla: “Můj milý Balarámadží, my jsme samozřejmě vesnické dívky, takže nás Krišna mohl takto podvést, ale co ženy z Dváraky? Nemysli si, že jsou tak pošetilé jako my! Vesnické ženy může Krišna podvést, ale ženy v Dvárace jsou bystré a inteligentní. Překvapilo by mě, kdyby se Krišnovi podařilo tyto městské ženy oklamat a uvěřily by Jeho slovům.”

Pak začala mluvit jiná gópí. “Můj drahý příteli,” řekla, “Krišna je velice obratný v užívání slov. V tomto umění s Ním nikdo nemůže soupeřit. Dokáže vytvářet tak barvitá slova a mluvit tak sladce, že oklame srdce kterékoliv ženy. Kromě toho dokonale ovládá umění přitažlivě se usmívat a při pohledu na Jeho úsměv se do Něho ženy zblázní a bez váhání se Mu odevzdají.”

Další gópí řekla, jakmile to slyšela: “Mé drahé přítelkyně, k čemu je dobré mluvit o Krišnovi? Chcete-li trávit čas povídáním, pak mluvme o něčem jiném než o Něm. Když krutý Krišna může být bez nás, proč bychom my nemohly být bez Něho? Krišna ovšem žije bez nás šťastně, kdežto my bez Něho šťastně žít nedokážeme.”

Když gópí takto mluvily, jejich city ke Krišnovi sílily a gópí znovu prožívaly Krišnův úsměv, Krišnova láskyplná slova, Krišnovy přitažlivé rysy, Krišnovy vlastnosti a Krišnova objetí. Díky síle jejich extatických pocitů se jim zdálo, že Krišna tam je osobně přítomný a tančí před nimi. Jejich sladká vzpomínka na Krišnu způsobila, že nemohly zadržet slzy a bez zábran se daly do pláče.

Pán Balaráma ovšem rozuměl extatickým citům gópí, a proto je chtěl uklidnit. Uměl dobře působit na druhé, a s velice uctivým postojem vůči gópím začal vyprávět příběhy o Krišnovi tak citlivě, že se upokojily. Pro jejich potěšení zůstal Pán Balaráma ve Vrindávanu dva měsíce — měsíc Čaitra (březen-duben) a Vaišákha (duben-květen). Po tyto dva měsíce se jim věnoval a trávil s nimi každou noc ve vrindávanském lese, aby uspokojil jejich touhy po milostné lásce. Balaráma se tedy během těchto dvou měsíců také těšil s gópími při tanci rāsa. Jelikož to bylo na jaře, na břehu Jamuny vál jemný vánek a přenášel vůně různých květů, zvláště květu kaumudí. Měsíční světlo se rozlilo po celé obloze a šířilo se všude, takže břehy Jamuny vypadaly velice jasně a příjemně a Pán Balaráma se tam těšil ze společnosti gópí.

Polobůh Varuna poslal svou dceru Váruní v podobě tekutého medu vytékajícího z dutin stromů. Celý les jím voněl a sladká vůně tekutého medu váruní Balarámadžího uchvátila. Balarámadží i všechny gópí byli velice přitahováni chutí váruní a společně ho pili. Během pití tohoto přírodního nápoje gópí opěvovaly slávu Pána Balarámy a Pán Balaráma se cítil šťastný, jako by Ho popíjení váruní omámilo, a blaženě koulel očima. Zdobily Ho dlouhé girlandy z lesních květů a v této transcendentální blaženosti všechno vypadalo jako velká radostná oslava. Pán Balaráma se krásně usmíval a kapky potu zdobící Jeho tvář vypadaly jako chladivá ranní rosa.

V této šťastné náladě Balaráma zatoužil užívat si s gópími ve vodě Jamuny. Zavolal proto Jamunu, aby přišla blíž, ale Jamuná neuposlechla Jeho příkaz, protože Ho považovala za omámeného. Pán Balaráma nesl s velkou nelibostí, že Jamuná nedbala na Jeho nařízení. Okamžitě chtěl rozrýt zemi podél řeky svým pluhem. Pán Balaráma má dvě zbraně, pluh a kyj, které používá, kdykoliv je toho zapotřebí. Teď chtěl přivést Jamunu násilím a vzal si na pomoc svůj pluh. Chtěl Jamunu potrestat, že poslušně nepřišla na Jeho příkaz. Oslovil ji: “Ty bídná řeko! Nedbala jsi Mého nařízení. Nyní ti dám za vyučenou! Nepřišla jsi ke Mně dobrovolně, tak tě teď pomocí svého pluhu přijít donutím. Rozdělím tě na stovky potůčků!”

Po této výhrůžce se Jamuná začala velice obávat Balarámovy síly a okamžitě přišla ve své osobní podobě, padla k Jeho lotosovým nohám a modlila se: “Můj milý Balarámo, jsi nejmocnější osoba a potěšení všech. Nešťastně jsem zapomněla na Tvé slavné, vznešené postavení, ale nyní jsem přišla k rozumu a vzpomínám si, že ve své pouhé částečné expanzi jako Šéša držíš na hlavě všechny planetární soustavy. Jsi udržovatel celého vesmíru. Můj milý Pane, Nejvyšší Osobnosti Božství, vlastníš v úplnosti šest vznešených atributů. Zapomněla jsem na Tvou všemohoucnost, a tak jsem chybně neuposlechla Tvého příkazu. Dopustila jsem se velkého prohřešku. Nyní však prosím věz, můj milý Pane, že jsem odevzdaná Tobě, jenž jsi tak laskavý ke svým oddaným. Prosím Tě, promiň mi tedy mou drzost a mé chyby a odpusť mi ze své bezpříčinné milosti.”

Jakmile Jamuná dala najevo svůj poslušný podřízený postoj, Pán Balaráma jí odpustil, a když přišla blíž, těšil se z plavání v jejích vodách společně s gópími stejně, jako se slon těší se svými slonicemi. Po dlouhé době, když si Pán Balaráma užil k plné spokojenosti, vyšel z vody a bohyně štěstí Mu okamžitě přinesla pěkné modré šaty a cenný náhrdelník ze zlata. Vykoupaný v Jamuně, oblečený v modrých šatech a ozdobený zlatými šperky vypadal pro všechny velmi přitažlivě. Pleť Pána Balarámy má bílou barvu, a když byl pěkně oblečený, vypadal jako bílý slon krále Indry na nebeských planetách. Řeka Jamuná má dodnes mnoho ramen, protože byla rozryta Balarámovým pluhem. Všechna tato ramena řeky Jamuny stále oslavují všemohoucnost Pána Balarámy.

Pán Balaráma a gópí si spolu každou noc užívali transcendentálních zábav po dobu dvou měsíců a čas ubíhal tak rychle, že se všechny noci zdály jako jedna jediná. Všechny gópí i jiní obyvatelé Vrindávanu byli v Balarámově přítomnosti stejně šťastní, jako dříve za přítomnosti obou bratrů, Pána Krišny a Pána Balarámy.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 65. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pán Balaráma navštěvuje Vrindávan”.

 

Ďalší dnešní svátky

 

Zjevení Šjamananda prabhua

Tento příznivý den je také dnem zjevení Šjamananda Prabhua, drahého společníka Maháprabhua a jednoho z prvních tří oddaných, kteří začali distribuovat knihy na příkaz Šríly Džívy Gosvámího.

Šjamananda Prabhu se zjevil v domě mlékaře Šrí Krišna Mandala a Šrímatí Duriky a jeho původní jméno bylo Dukhi Krišna dás. Byl také nazýván Dukhiya. Toto jméno dostal proto, že jeho rodiče před ním ztratili mnoho synů a dcer a tímto pojmenováním svého syna chtěli odvrátit veškerou nepřízeň.

Dukhi Krišna dás byl vysoce inteligentní a brzy si osvojil všechna písma a nauku o gramatice. Již od raného dětství na něm byly patrné známky odříkání. Když ve své vesnici zaslechl od vaišnavů o transcendentálních zábavách Gaura Nitaie, vyvinul silnou připoutanost k jejich lotosovým nohám. Jeho otec ho v připoutanosti silně podporoval, a tak Šjamananda přijal cestu bhakti. S požehnáním svého otce odešel do Ambika kalna, kde přijal útočiště u svého gurua Šrí Hridaye Čaitanji, který byl žákem Gauri dás Pandita. Od něj také přijal zasvěcení a dostal jméno Krišna dás, načež začal pod vedením svého duchovního mistra vykonávat oddanou službu. Když však jeho učitel viděl Šjamanandovu velkou inteligenci a oddanost, poslal ho do Šrí Vrindávan Dhamu studovat pod vedení Šríly Džívy Gosvámího. Na pokyn svého gurua se Šjamananda prabhu vydal do Vrindávanu a cestou navštívil dům Džagannátha mišry v Májápuru, kde vzdal úctu Íšanovi. Poté šel do Gáji, aby získal Daršan Šrí Višnua, a odtud odešel do Kashi, kde přijal požehnání Čandrašekhara, Tapan mišry a dalších vaišnavů. Poté se podle pokynů svého duchovního mistra poklonil lotosovým nohám Džívy Gosvámího. Tam se také pod dohledem Šríly Džívy Gosvámího setkal se Šrínivasem áčárjou a Narottámou dás Thakurem a všichni společně vykonávali oddanou službu ve vzájemném společenství a pod vedením Šríly Džívy Gosvámího.

Když Šjamananda žádal Džívu Gosvámího o službu, dostal zvláštní službu spočívající v zametání háje Seva kunja, kam každou noc přicházel (a přichází dodnes) božský pár a vykonával zábavy. Jednoho rána, když se chystal vykonávat svou službu, šel po osamělé cestě lemované stromy. Jeho čelo zdobil gopichandan tilak, v rukou měl své modlitební korálky a při chůzi zpíval slávu Šrí Gauranga.

Při této chůzi se náhle zastavil na cestě. Uprostřed cesty ležel krásný zlatý nánožník. Šjamananda se sklonil a zvedl ozdobu. Vnímaje jeho éterickou krásu a eleganci, spontánně si jej přitiskl na čelo a poté si jej oběma rukama přidržel u srdce. Začal se těšit a oči se mu naplnily slzami. Šperk u sebe pečlivě uschoval v naději, že se mu jednou dostane audience u majitele této božské ozdoby. Brzy nato za ním přišly dvě mladé dívky, jejichž krása přesahovala hmotné stvoření, a ptaly se, zda při zametání našel nákotníček. Šjamananda jim odpověděl, že skutečně našel velmi zvláštní kotníkový zvonek, ale když ho o něj žádaly s tím, že patří jejich drahé přítelkyni, odmítl ho dát komukoli jinému, než samotné majitelce. Když dívky vyřídily jeho vzkaz, sama Šrímatí Rádharání byla s jeho službou tak spokojená, že osobně přišla za Šjamanandou a poctila ho daršanem svých lotosových nohou a položila mu na čelo onen kotníkový zvonek, jehož dotek označil jeho čelo zvláštním tilakem.

Šjamananda byl takto požehnán a měl obrovskou radost, ale když se vrátil, všichni vaišnavové se ho začali vyptávat, proč změnil svůj tilak. Když se ho Džíva Gosvámí zeptal, Šjamananda mu vyprávěl celý příběh, což do srdce Šríly Džívy Gosvámího přineslo nesmírnou radost. Když se však Šjamanandův guru Šrí Hridaya Čaitanja doslechl o jeho změně tilaku, byl velice rozrušený. Okamžitě se vydal do Vrindávanu a byl velmi rozhořčen, když uviděl Šjamanandův odlišný tilak. Brzy se však uklidnil, když mu Džíva Gosvámí převyprávěl celou zábavu a vysvětlil mu velkou milost, kterou Šrímatí Rádharání Šjamanandovi Prabhuovi udělila.

Bylo to také ve Vrindávanu, kde se Šjamananda Prabhu setkal a spřátelil se Šrílou Narottamem dásem Thákurem a Šrínivasem Áčárjou, a tito tři se tak stali slavným triem druhé generace vaišnavských áčárjů po šesti Gosvámích. Brzy po události s tilakem, na příkaz Šríly Džívy Gosvámího, se Šjamananda Prabhu spolu s Narottamou a Šrínivasem vydali do Bengálska a Urísy s kufrem plným Gosvámího literatury, aby kázali poselství Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tam při kázání zasvětil chlapce jménem Rasik, který se stal velkým oddaným Pána a inspiroval mnoho lidí, aby se vydali na cestu bhakti. Šjamananda Prabhu potom sám dalece cestoval, šířil svatá jména Pána a také se zúčastnil velkého festivalu v Kheturi. Tímto způsobem požehnal mnoha živým bytostem svou bezpříčinnou milostí a každému, koho potkal, udělil vzácný klenot Krišnovy lásky (Krišna prémy).

 

Zjevení  Vamsivadana thákura

Vamsivadana Thákura se zjevil v den úplňku měsíce Čaitra a je považován za inkarnaci Krišnovy flétny. Narodil se v domě Šrí Mádhava dáse a Šrímatí Čandrakala déví, kde v době jeho narození pobýval Maháprabhu se svou matkou Sachi déví, když přišel z Purí, aby přijal daršan Gangy. Maháprabhu zůstal v jejich domě po sedm dní a projevil tím Mádhavovi dásovi a jeho synovi Vamsímu velkou milost a náklonnost.

Později se Vamsivadana Thákura zapojil do služby Višnupriyi déví (Maháprabhuovy druhé manželky), když prováděla bhakti ve velkém odloučení od svého manžela. Jednou se Višnupriya déví a Vamsivadana Thákura rozhodli vzdát svého života tím, že nebudou nic jíst ani pít, protože zažívali extrémní odloučení od Šrí Čaitanji Maháprabhua a nenacházeli žádný smysl v udržování svého života. Sám Maháprabhu ale porozuměl jejich srdcím, zjevil se před nimi, požádal je, aby se nechovali tak unáhleně, čímž jim zabránil v páchání sebevraždy a nařídil jim, aby uctívali Jeho podobu Božstva, aby zmírnili bolest z odloučení. Šrímatí Višnupriya déví poté začala uctívat Božstvo Maháprabhua a po jejím odchodu z tohoto světa Vamsivadana Thákura pokračoval v uctívání Božstva, které je nyní přítomno a uctíváno v Navadvípu jako Dhameshwar Maháprabhu. Říká se, že jméno Vamsivadana je vytesáno do spodní části základny Božstva.

Vamsivadana Thákura byl básník a skladatel písní. Napsal mnoho sladkých básní, ve kterých vyjadřoval svou oddanost ke Krišnovi. Složil také píseň o Pánově přijetí sannyásu na základě nářků Šrí Sachidéví a Šrí Višnupriyi.

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Vasanta pančami

Vasanta pančami

+ Viacero ďalších osláv

Vasanta pančami

Dnes je pátý den („pančami“) védského měsíce Magha, který je zároveň oficiálním začátkem jara („vasanta“), i když v mnoha částech světa jako jaro zrovna vypadat nemusí.

 

Šríla Prabhupáda říká o měsíci Magha v Bhagavad Gítě:

„Podle védského nařízení se i během měsíce Magha (leden-únor) musí koupat brzy ráno. V té době je velmi chladno, ale přesto se člověk, který dodržuje náboženské zásady, nemá váhat vykoupat.“ BG, 2.14

Vasant Pančami, pátý den dorůstajícího měsíce v Magha maas, označuje začátek jara v Indii a začátek slavností Holi ve Vradži. V tento den jsou Božstva v chrámech ve Vradži oblékána a vyzdobena do žlutých šatů, drahokamů a květin. Celý festival má náladu žluté barvy a také mnozí z oddaných se oblékají do žlutých šatů. Božstvům jsou nabízeny žluté květy a různé pokrmy s kesarem a dalšími žlutými přísadami, díky nimž i potraviny odpovídají celkovému ladění festivalu do žluté barvy.

V tento den také začíná pestrý festival Holi, během kterého na sebe Šrí Krišna a gópí v čele se Šrímatí Rádhikou hází okvětní lístky, barevný prášek a stříkají na sebe barevnou vodu v transcendentálním milostném boji. Tento festival se slaví 40 dní v různých částech Vrindávanu.

Této příznivé noci se také odehrála transcendentální zábava Vasanta rása, ve které se Měsíc zastavil, aby uskutečnil daršan tohoto božského tance po dobu jedné noci Pána Brahmy, což se rovná biliónům let na planetě Zemi.

Podle šáster by měl člověk oslavit příchod jara tím, že Krišnovi nabídne mnoho lístků, květů a čerstvých výhonků rašících trav. Vasanta Pančami je příznivý den pro zahájení nových projektů. V tento den se také konají svatby a obřady plodnosti.

 

Zjevení Šrímatí Višnupriya déví

Během všech Svých návštěv hmotného světa je Krišna doprovázen Svou energií blaženosti – Jeho vnitřní duchovní energií zosobněnou v podobě Lakšmídéví nebo Šrímatí Rádharání. Jako se Krišna expanduje do mnoha avatarů, má Šrímatí Rádharání také neomezené množství expanzí, které Krišnu všude doprovázejí. Šrímatí Višnupriya Déví je jednou z takových expanzí. Byla druhou manželkou Čaitanji Maháprabhua.

Šríla Prabhupáda v Učení Pána Čaitanji o Šrímatí Višnupriye říká:

„Během pobytu Čaitanji Maháprabhua ve Východním Bengálsku opustila jeho manželka Lakšmídéví tento svět na následky hadího uštknutí. Po návratu domů našel svou matku v hlubokém truchlení. Utěšoval ji přednáškou o nejistotě lidských záležitostí. Na žádost své matky se poté oženil s Višnupriyou, dcerou Rádži Pandita Sanatany Mišry.“

Sanantana Mišra byl aristokrat a známý politik.

 

A v Úvodu do Šrímad-Bhágavatamu píše:

„Prvních dvacet čtyři let zůstal (Čaitanja Maháprabhu) v Navadvípu jako student a hospodář. Jeho první manželkou byla Šrímatí Lakšmípriya, která zemřela v raném věku, když byl Pán pryč z domova. Když se vrátil z Východního Bengálska, Jeho matka Ho požádala, aby přijal druhou manželku, a on souhlasil. Jeho druhou manželkou byla Šrímatí Višnupriya Déví, která po celý život nesla odloučení od Pána, protože Pán přijal řád sannyas (stav odříkání) ve věku dvaceti čtyř let, když bylo Šrímatí Višnupriye sotva šestnáct let.“

Višnupriya byla dokonalá manželka. Když Šrí Čaitanja brzy po uzavření svazku odešel, aby se věnoval životu askety, Višnupriya učinila stejný závazek jako Čaitanjova matka – obě dovolily Pánovi – synovi a manželovi – žít život askety, čímž přinesly nejvyšší oběť. Podle Pánovy touhy souhlasily, že Ho budou uctívat odděleně. Višnupriya se však také brzy musela postarat o Sachi, Čaitanjovu matku, která postupně stárla a chřadla.

Višnupriya trávila zpíváním Božího jména tolik času, jako se svou milovanou tchyní, a po Indii se brzy rozšířila její pověst jako prominentní asketky. Říká se, že si dala stranou jedno zrnko rýže pokaždé, když 108-krát zazpívala Haré Krišna mantru. Když zpívání Jména v daném dni skončila, uvařila nahromaděnou rýži a nabídla ji božstvu Maháprabhua. Poté nabídla rýži své drahé tchyni Sachi a sama jedla jen to, co zbylo.

Když se její askeze a příkladné chování staly známými ve vaišnavské komunitě, stala se oslavovanou za to, že byla vzorem cudné manželky a také za svou mystickou cestu odříkání.
Tento den si tedy připomínáme zjevení Šrímatí Višnupriyi déví, která je ztělesněním božské lásky, když ji ve velmi útlém věku 16 let opustil manžel, Čaitanja Maháprabhu, který přijal sannyás a zanechal ji ve stavu velké úzkosti a odloučení.

 

Odchod Šríly Višvanatha Čakravarti Thákura

Višvanatha Čakravartí Thákura byl jedním z nejprominentnějších, nejvlivnějších a nejplodnějších učitelů v učednické posloupnosti oddaných Krišny. Zjevil se v roce 1662 ve vesnici Devagram v Bengálsku. Dostalo se mu zasvěcení od Ramany Čakravartího a po přijetí sannyásu (života v odříkání) přijal jméno Hari Vallabha Gosvámí.

 

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákura, později áčárja v učednické posloupnosti, píše:

„Sloužit nohám Narottama dásy Thákury bylo jedinou touhou Višvahatha Čakravartího Thákury, který byl čtvrtým áčárjou v učednické posloupnosti po Narottama dásovi. Šríla Višavatha Čakravartí Thákura napsal více než čtyřicet sanskrtských knih, včetně komentářů k Bhagavad-gítě, Šrímad-Bhágavatamu a spisům šesti Gosvámích z Vrindávanu.“

Šríla Višvanatha Čakravartí Thákura znovu nastolil proud čisté oddanosti, který se zpomalil po odchodu zmíněného Narottama dáse Thákury a po něm následujících Šrínivase a Šjamanandy Prabhua. Během svého pobytu ve Vraji významně přispěl k pokladnici gaudiyské literatury ve formě mnoha vlastních komentárů a knih, jako je Raga vartama chandrika, Camatkar chandrika, Prem samputa, Vraja riti chintamani, Bhakti rasamrita sindhu bindhu, Ujjvala nilmani kiran a mnoho dalších. Jeho milost je nanejvýš důležitá pro každého, kdo aspiruje na pokrok v Krišna bhakti.

Také Šríla Prabhupáda se při psaní svých vlastních výkladů pravidelně odvolával na komentáře Šrímad-Bhágavatamu Višvanatha Čakravartího Thákury.

 

Zjevení Raghunátha dásy gosvámiho

Raghunátha Dása Gosvámí (cca 1495–1571) byl jediným synem bohatého statkáře. V patnácti letech se setkal s Čaitanjou Maháprabhuem a později se stal jedním ze Šesti Gosvámích z Vrindávanu, kteří byli přímými Maháprabhuovými následovníky.

Raghunátha Dása vedl velmi přísný život čisté oddanosti. Byl skutečným symbolem odříkání. Napsal tři knihy: Stavavali, Muktacharita a Dana-charita. Byl známý jako prayojana acharya, ten, kdo svým příkladem učí konečný cíl života. Jeho samádhi (hrobka) stojí na břehu jezera Rádhá-kunda ve Vrindávanu.

 

V Čaitanja Čaritámritě se o něm píše:

Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī, čtyřicátá šestá větev stromu, byl jedním z nejdražších služebníků Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Opustil veškeré své hmotné vlastnictví, aby se úplně odevzdal Pánu a žil u Jeho lotosových nohou.

 

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Ṭhákura ve své Anubhāṣyi píše:

„Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī se s největší pravděpodobností narodil v roce 1416 Śakābda (1494 AD) jako syn Govardhany Majumadāry, který byl mladším bratrem tehdejšího zamindara, Hiraṇyi Majumadāra. Vesnice, kde se narodil, se nazývá Śrī-kṛṣṇapura. Na železniční trati mezi Kalkatou a Burdwanem je stanice jménem Triśābaghā (nyní známá jako Ādi-saptagrāma) a asi jeden a půl míle odtud je vesnice Śrī-kṛṣṇapura, kde se nacházel dům rodičů Śrī Raghunātha dāsy Gosvāmīho. Dodnes je tam chrám Śrī Śrī Rādhā-Govindy. Před chrámem je velký otevřený prostor, ale žádný velký sál, kde by se mohli shromažďovat oddaní. Bohatý občan z Kalkaty jménem Haricaraṇa Ghoṣa, který bydlel ve čtvrti Simlā, chrám nedávno opravil. Celý chrámový komplex je obehnán zdmi a v malé místnosti hned po straně chrámu je malá plošina, na které Raghunātha dāsa Gosvāmī uctíval Božstvo.“

Všichni předkové Śrīly Raghunātha dāsa Gosvāmīho byli vaišnavové a velmi bohatí muži. Jeho domácím duchovním mistrem byl Yadunandana Ācārya. Přestože byl Raghunātha dāsa hospodářem, ke svému majetku a manželce neměl žádnou připoutanost. Když jeho otec a strýc viděli jeho tendenci opustit domov, najali pro něj zvláštní tělesné strážce, aby na něj dohlíželi, ale jemu se přesto podařilo uniknout jejich pozornosti a odešel do Džagannáth Purí, aby se setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Tato událost se stala v roce 1439 Śakābda (1517 nl).

Žil dlouhou dobu a většinu svého života bydlel v Rádhá-kuṇḍě. Místo, kde Raghunātha dāsa Gosvāmī vykonával svou oddanou službu, u Rādhā-kuṇḍy stále existuje. Téměř úplně přestal jíst, a proto byl velmi hubený a slabého zdraví. Jeho jedinou starostí bylo zpívat svaté jméno Páně. Postupně omezoval spánek, až skoro nespal vůbec. Oči měl prý vždy plné slz.

Když Raghunātha dāsa Gosvāmīho přišel navštívit Śrīnivāsa Ācārya, Gosvāmī mu požehnal tím, že ho objal. Śrīnivāsa Ācārya požádal o jeho požehnání pro kázání v Bengálsku a Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī mu je udělil. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (186) je uvedeno, že Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī byl dříve gopī jménem Rasa-mañjarī. Někdy se říká, že byl Rati-mañjarī.

Když Raghunātha dāsa Gosvāmī oslovil Śrī Caitanyu Mahāprabhua v Džagannáth Purí, Pán ho svěřil do péče Svarūpy Dāmodara, svého tajemníka. Oba se tak zapojili do důvěrné služby Pánu.
Tato důvěrná služba byla osobní péčí o Pána. Svarūpa Dāmodara jednající jako Jeho tajemník se věnoval Pánovým koupelím, jídlu, odpočinku a masážím a Raghunātha dāsa Gosvāmī mu v tom pomáhal. Raghunātha dāsa Gosvāmī ve skutečnosti jednal jako pomocný tajemník Pána.

Raghunátha prokazoval důvěrnou službu Pánu v Džagannáth Purí šestnáct let a poté, co Pán i Svarúpa Dámodara opustili tento svět, odešel do Vrindávanu. Měl v úmyslu navštívit lotosové nohy Rúpy Gosvámího a Sanátany Gosvámího, dvou bratrů ze Šesti Gosvámích z Vrindávanu, a poté se vzdát svého života skokem z kopce Govardhan. Skok z vrcholu kopce Govardhan je systém sebevražd, který provádějí zvláště svatí lidé. Po zmizení Pána Čaitanji a Dámodara cítil Raghunátha silné odloučení od těchto dvou vznešených osobností a proto se rozhodl vzdát svého života.

Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī tedy přišel do Vrindávanu, navštívil Śrīlu Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho a poklonil se jim. Tito dva bratři mu však smrt nedovolili. Přijali ho jako svého třetího bratra a drželi ho ve společnosti.

Jelikož byl Raghunātha dāsa Gosvāmī pomocníkem Svarūpy Dāmodara, věděl mnoho o vnějších a vnitřních rysech zábav Pána Čaitanji. Dva bratři Rūpa a Sanātana o tom od něj vždy naslouchali. Raghunātha dāsa Gosvāmī se postupně vzdal všeho jídla a pití kromě několika kapek podmáslí. Pravidelně se Pánu klaněl tisíci poklonami, zpíval nejméně sto tisíc svatých jmen a klaněl se dvěma tisícům vaiṣṇavů. Dnem i nocí sloužil ve své mysli Rādhā-Kṛṣṇovi a tři hodiny denně mluvil o charakteru Pána Caitanyi Mahāprabhua. Třikrát denně se vykoupal v jezeře Rádhá-kunda. Jakmile našel vaišnavu sídlícího ve Vrindávanu, objal ho a projevil mu veškerou úctu. Věnoval se oddané službě více než dvaadvacet a půl hodiny denně a méně než dvě hodiny spal.

 

Zjevení Šrí Pundarika Vidyánidhiho

Pundarika Vidyánidhi byl učedníkem Madhavendra Purího a byl guruem Šrí Gadadhara Pandita. Někdy byl mylně chápán jako někdo, kdo je velmi připoutaný k hmotným požitkům, ale ve skutečnosti byl extaticky oddaný Krišnovi. V Krišnových zábavách to byl Vrishabhanu, otec Šrímatí Rádharání.

 

Následující informace o něm můžeme čerpat z Čaitanja Čaritámrity:

Puṇḍarīka Vidyānidhi, třetí velká větev, byl Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi tak drahý, že v jeho nepřítomnosti Pán Caitanya sám někdy plakal. V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (54) je Śrīla Puṇḍarīka Vidyānidhi popsán jako otec Śrīmatī Rādhārāṇī v kṛṣṇa-līlā. Caitanya Mahāprabhu s ním proto jednal jako se svým otcem. Otec Puṇḍarīky Vidyānidhiho byl známý jako Bāṇeśvara nebo podle jiného názoru Śuklāmbara Brahmacārī a jeho matka se jmenovala Gaṅgādevī.

Původní domov Puṇḍarīky Vidyānidhiho byl ve Východním Bengálsku (nyní Bangladéš), ve vesnici poblíž Dacca jménem Bāghiyā, která patřila do skupiny brāhmaṇských rodin Vārendra. Někdy byli tito Vārendrovi brāhmaṇové v rozporu s jinou skupinou známou jako Rāḍhīya brāhmaṇové, a proto byla rodina Puṇḍarīky Vidyānidhiho vyloučena a v té době nežila jako slušná rodina.

 

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ve své Anubhāṣyi píše:

„Jeden z členů této rodiny žije ve Vṛndāvanu a jmenuje se Sarojānanda Gosvāmī. Zvláštní charakteristikou této rodiny je, že každý její člen měl pouze jednoho syna nebo žádného syna, a proto rodina nebyla příliš expanzivní. V okrese Caṭṭagrāma ve Východním Bengálsku je místo známé jako Hāta-hājāri a kousek od tohoto místa je vesnice zvaná Mekhalā-grāma, ve které žili předci Puṇḍarīka Vidyānidhiho. K Mekhalā-grāmu z Caṭṭagrāmu se lze dostat na koni, na voze nebo na parníku. Stanice parníku je známá jako Annapūrṇāra-ghāṭa. Rodiště Puṇḍarīky Vidyānidhiho je asi dvě míle jihozápadně od Annapūrṇāra-ghāṭa. Chrám, který tam postavil Puṇḍarīka Vidyānidhi, je nyní velmi starý a potřebuje opravu. Bez opravy se chrám může brzy rozpadnout. Na cihlách toho chrámu jsou dva nápisy, ale jsou tak staré, že je nelze přečíst. Asi dvě stě yardů jižně od tohoto je však další chrám a někteří lidé říkají, že to je starý chrám, který postavil Puṇḍarīka Vidyānidhi.“

Śrī Caitanya Mahāprabhu nazval Puṇḍarīka Vidyānidhiho „otcem“ a dal mu titul Premanidhi. Puṇḍarīka Vidyānidhi se později stal duchovním mistrem Gadādhara Paṇḍita a důvěrným přítelem Svarūpy Dāmodara. Gadādhara Paṇḍita ho nejprve špatně chápal jako obyčejného materialistu zaměřeného pouze na peníze, ale později, když mu Śrī Caitanya Mahāprabhu poupravil názor, se stal jeho žákem.

Pundarika Vidyádhini si jednou dovolil kritizovat kněze z chrámu Jagannátha, za což ho Jagannáth Prabhu osobně pokáral tím, že mu uštědřil políček do tváře.

 

Podle Čaitanji Čaritámrity se to odehrálo následovně:

Na začátku zimy se koná obřad známý jako Oḍana-ṣaṣṭhī. Tento obřad značí, že od toho dne by měl být Pán Jagannātha zahalen do zimních šatů. Tato krytina se kupuje přímo od tkalce. Podle arcana-mārgy je třeba látku nejprve vyprat, aby se odstranil všechen škrob, a poté ji lze použít k přikrytí Pána. Puṇḍarīka Vidyānidhi viděl, že kněz zapomněl látku vyprat, než přikryl Pána Jagannātha.

Když Puṇḍarīka Vidyānidhi viděl, že Pán Jagannātha dostal naškrobený oděv, začal být mírně nenávistný a viděl chybu na oddaném. Tímto způsobem byla jeho mysl znečištěná. Té noci přišli bratři Pán Jagannātha a Balarāma za Puṇḍarīkou Vidyānidhim as úsměvem ho začali fackovat. Puṇḍarīka Vidyānidhi byl uvnitř velmi šťastný, i když měl tváře oteklé po úderech. Tuto událost podrobně popsal Ṭhākura Vṛndāvana dāsa.

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Bhíšma Pančaka začína

Bhíšma Pančaka začína

Posledných 5 dní mesiaca Kartik je tradične známych ako Bhíšma Pančaka alebo Višnu Pančaka. Starý otec Bhíšma sa týchto päť dní pôstil a pripravoval sa vzdať svojho tela. V Hari Bhakti Viláse sa hovorí, že ak je človek schopný, mal by dodržiavať pôst od určitých potravín na Bhíšma-pančaka pre potešenie Pána. Pôst by sa mal začať spomienkou na Bhíšmadéva v deň ékádaší a mal by sa skončiť purnimou (splnom mesiaca). Padma Purána hovorí, že človek takto teší Pána a robí takouto askézou duchovný pokrok.

Pán Krišna bol veľmi potešený Šrílou Bhíšmou a súhlasil, že dá svoju čistú lásku tým šťastným dušiam, ktoré ospevujú, načúvajú, čítajú, uctievajú a postia sa počas týchto piatich dní.

Keď človek dodržiava Kartik-vrata, mal by ho posledných päť dní zintenzívniť. Najlepší spôsob, ako dodržiavať Kartik-vrata, je zdržať sa konzumácie obilnín po celý mesiac a posledných päť dní piť iba mlieko alebo vodu. Ak niekto jedáva obilniny počas mesiaca, mal by sa im posledných päť dní vyhýbať. Tiež by sa malo jesť iba raz denne, ideálne až večer. Toto je správny postup (pre prísne dodržiavanie).

Tento päťdňový pôst je ťažký pre ľudí, ktorí to s bhakti nemyslia vážne. Ak niekto dodržiava tento pôst, má sa za to, že dodržiaval všetky ostatné pôsty, pretože je veľmi záslužný a oslobodzuje človeka od veľkých hriechov. Nasledovaním týchto dní pôstu Bhíšma Pančaka človek získa úžitok zo všetkých pôstov obdobia Čaturmasya, ak ich nebol schopný dodržiavať. Preto by sa mal každý veľmi snažiť pôstiť sa počas týchto posledných piatich dní mesiaca Kartik.

Šríla Súta Goswámi hovorí v Padma Puráne, Uttarakhanda: „Tento oslobodzujúci pôst nepoznajú ani polobohovia. Ak niekto počúva, čo som povedal a postil sa týchto päť dní, aj keby mal sex so sestrou, dcérou, matkou atď., oslobodí sa od tohto hriechu. Aj keď niekto pozorne počúva toto rozprávanie, dosiahne šťastie. Znovu a znovu vám hovorím pravdu, že tento pôst by sa mal držať v tajnosti a neustále v ňom pokračovať – taký človek určite dosiahne oslobodenie.“

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zdvihnutie kopca Govardhan

Zdvihnutie kopca Govardhan

Govardhan Puja sa oslavuje v mesiaci Kartika (október – november) na pamiatku zábavy Pána Šrí Krišnu, ktorý zdvíha kopec Govardhan, aby ochránil obyvateľov Vrindávanu pred hnevom Indru.

Podľa pokynov Krišnu a v šľapajách obyvateľov Vrindávanu sa tento sviatok každoročne oslavuje v mesiaci Kartika. Oddaní pripravujú rôzne jedlá s obilím a ghí (ako ryža, dhal, halva, pakora, puri atď.) a všetky druhy mliečnych prípravkov (ako sladká ryža, rabri, sladké guľôčky, sandesh, rasagulla a laddu). Jedlo je naukladané ako malý kopec a ponúkané Pánovi. Potom sa rozdáva každému ako prasádam. Preto sa tento festival nazýva aj Annakuta Festival.

Oddaní tiež uctievajú kravy v deň Govardhan puja. Krišna je známy ako Gopala – ochranca kráv. Vo Višnu Puráne (1.19.65) je tiež modlitba, ktorá hovorí: namo brahmanya-devaya go-brahmana-hitaya ca . Krišna je tu opísaný ako priaznivec kráv a bráhmanov. Kravy sú vyzdobené a dobre kŕmené. Oddaní držia kravy vpredu a obchádzajú kopec Govardhan.

Viac si prečítajte priamo v Šrímad Bhagavatame v tejto kapitole a nasledujúcej po nej:

https://vedabase.io/cs/library/sb/10/24/

 

BONUS

 

Prednáška od Surdasa prabhua

 

Dnešná lekcia bude na tému Govardhan puja a Govardhan líla. Na začiatku by som rád povedal, čo to vôbec je Govardhan.

Uctievanie Govardhan, tak ako uctievanie Yamuny, alebo Vrindavanu nám môže dať čistú lásku ku Krišnovi. Uctievanie kopca Govardhan nám môže dať lásku ku Krišnovi. Existuje veľmi pekný verš, ktorým by som začal dnešnú diskusiu.

Namaste Giriraja Sri Govardhana namine. Ashesha klesha nashaya paramananda dayine

Namaste Giriraja – klaniam sa ti Pán, alebo Vládca hôr
Sri Govardhana namine – ten kto sa volá Govardhan
Ashesha – nespočetné
Klesha – utrpenia
Nashaya – ten kto ničí, alebo likviduje
(Ashesha klesha nashaya) – ten kto ničí nespočetné utrpenia
Dayine – ten kto daruje, alebo dáva
Paramananda – Najvyššia blaženosť
(Paramananda dayine) – ten kto daruje najvyššiu blaženosť

 

Odkiaľ pochádza kopec Govardhan? Aký je príbeh zjavenia kopca Govardhan?

Prapôvodný Govardhan sa nachádza v duchovnom svete na Goloke Vrindavan. Na Goloke Vrindavan je príbeh, ako sa zjavuje. Bolo to v čase tanca rasa, keď Krišna tancoval s Radharani. V príbehu tanca rasa Šrímatí Rádharani pozrela na Krišnu trošku vyčítavo a povedala: „Ak Ťa teší náš tanec rasa, tak prosím vytvor nejaké miesto, ktoré by bolo neďaleko od Yamuny, kde by sme mohli vykonávať naše dôverné hry.“

Krišna sa zamyslel, aké miesto by mal vytvoriť, aby Šrímatí Rádharani bola šťastná. Keď Krišna nad tým meditoval, tak všetci ktorí boli okolo Neho uvideli, ako pri meditácii z Jeho hrudníku vytryskol prúd ohňa a vody a prijal formu kopca. To bolo prejavom lásky Krišnu k Šrímatí Rádharani. Nakoľko Jeho láska k Nej neustále rastie, tak aj podoba kopca sa s Šrímatí Rádharani zväčšovala. Všetci spoločníci Šrímatí Rádharani sa zľakli, ale nemohli odtrhnúť oči od toho neustále sa zväčšujúceho kopca, pretože bol neskutočne krásny. Boli tam rôzne zvieratá, jaskyne, potôčiky a jazerá. Keď sa Krišna prebral z meditácie a uvidel ako sa hora neustále zväčšuje, tak ju dlaňou priklopil a povedal: „Čo si to dovoľuješ, prečo sa tak zväčšuješ, takto sa rozšíriš na celé moje kráľovstvo.“ Priklopil ju, aby mala bežný rozmer hory.

 

Keď uctievame kopec Govardhan, tak by sme mali rozumieť tomu, čo to vôbec je kopec Govardhan? Čo predstavuje?

Kopec Govardhan je stelesnením lásky Krišnu k Šrímatí Rádharani. Uctievanie kopca Govardhan, Govardhan puja je uctievanie Krišnovej lásky k Šrímatí Rádharani.
Tento príbeh povedal Nárada Muni mudrcovi Bahuashi (neviem či to je správne). Toto bol príbeh ako sa Govardhan prejavil v duchovnom svete.

Rovnako existuje príbeh popísaný v šástrach, ako sa zjavil kopec Govardhan u nás v tomto materiálnom svete.

Tento príbeh, ktorý nasleduje povedal Bhishma Panduovi: Krišna poprosil Šrímatí Rádharani, aby sa prejavila v tomto materiálnom svete, ale ona mu povedala, že tam nikdy nebude šťastná, ak tam nebude rieka Yamuna a kopec Govardhan. Krišna povedal: „Nebuď znepokojená, ja už som dal príkaz, aby sa Govardhan prejavil aj v materiálnom svete.“

Môžeme sa stretnúť s tým, že Govardhan nazývajú kopcom, ale aj horou. Teraz je kopcom, ale keď sa zjavil v materiálnom svete, tak bol obrovskou horou. Zjavil sa v materiálnom svete ako syn veľkého horského štítu, ktorý sa volá Dronachalam. Pre niekoho to môže byť nepochopiteľné, ako môže mať hora syna. No v skutočnosti aj rieky aj pohoria a kopce sú živé bytosti. Ako som už povedal, Govardhan sa narodil ako syn horského štítu Dronachalam. Keď sa zjavil v tomto materiálnom svete, tak na jeho sviatok zjavenia prišli všetky najdôležitejšie pohoria a hory v tomto materiálnom svete. Nechýbala tam ani hora Meru, Himaláje a všetky dôležité hory a pohoria v tomto svete. Všetci boli vo vytržení od krásy pohoria Govardhan.

Začali ho uctievať a v tom nadšení, keď videli aký je krásny, tak mu dali pseudonym Giriraja. Z tejto ceremónie oslavy zjavenia Govardhan pochádza slovo Giriraja. Giriraja znamená pán, alebo vládca všetkých hôr. Všetky hory ho vymenovali za najkrajšieho z nich.

Govardhan bol so svojím otcom Dronachalom a k Dronachalovi, ako k veľkej osobnosti prišiel mudrc Pulastya Muni. Pulastya Muni bol vo vytržení z krásy Govardhanu. Ako sme už hovorili, kopec bol pokrytý rastlinami, ktoré hrali všetkými farbami. Bolo tam nespočetné množstvo zvierat, ktoré krásne spievali, bolo tam veľa potôčikov, jazier a jaskýň. Pulastya Muni sa zamiloval do toho kopca a začal prosiť Dronachalu – otca Govardhanu, aby mu ten kopec daroval. Začal vysvetľovať: „Ja pochádzam z Varanasi. Je to veľmi požehnané miesto, máme tam aj Pána Šivu, aj tam tečie rieka Ganga, ale taký krásny kopec tam nemáme. Prosím ťa daruj mi svojho syna a pusti ho so mnou do Varanasi, aby som mohol na ňom meditovať“.

Dronachala samozrejme nechcel stratiť spoločnosť svojho syna, ktorý pochádzal z duchovného sveta. Rozhneval sa na Pulastya Muniho. V tom momente Govardhan pochopil, že hnev jeho otca môže vyvolať prekliatie silného mudrca Pulastya Muniho. Preto, aby sa vyhol prekliatiu jeho otca, tak im skočil do reči a povedal: „Otec ja chcem, aby ma Pulastya Muni zobral so sebou.“

Govardhan sa spýtal Pulastya Muniho: „Nemám nohy, tak ako môžem ísť s tebou?“

Pulastya Muni povedal: „Neboj sa, ja ťa svojimi mystickými silami prenesiem kam chcem.“

Govardhan teda povedal, že dobre, ale mal jednu jedinú podmienku, že ak ho náhodou pri tom prenášaní niekde odloží, alebo postaví na zem, tak druhý krát už ho nedokáže zdvihnúť. Ako sme povedali, Govardhan pochádza z duchovného sveta, takže je jasné, že vedel, že sa niečo stane po ceste. A ako bežný človek, ktorý nesie ťažký nákup a položí si ho na zem, chvíľku si oddýchne a potom ide ďalej, tak Pulastya Muni prijal podmienku, mystickými schopnosťami zdvihol Govardhan, položil si ho na pravú ruku a vydal sa s ním do Varanasi.

Ale čo sa nestalo, po ceste leteli nad Vrindavanom. Keď prelietali nad Vrindavanom, tak Govardhan pocítil neskutočnú duchovnú blaženosť a pochopil, že toto je to miesto kam ho poslal Krišna, takže tu bude čakať jeho líle v materiálnom svete. Govardhan mal mystické sily, tak vytvoril situáciu, že si Pulastya Muni musel odskočiť. Pocítil potrebu ísť na toaletu, takže bol donútený položiť kopec Govardhan na zem, aby mohol vykonať potrebu. Keď vykonal potrebu, tak sa snažil kopec Govardhan dvihnúť, ale už sa mu to nepodarilo. Tak sa nahneval na kopec Govardhan, že ho preklial. Kliatba bola, že sa každý deň bude zmenšovať o jedno horčičné semiačko.

Z tých dôb Satya yugy, kedy sa to stalo, tak sa do dnešného dňa zmenšil do súčasnej veľkosti ako ho môžeme vidieť. Tento príbeh sa udial v Satya yuge. Každý deň sa Govardhan zmenšoval o jedno to horčičné semiačko.

Pôvodná veľkosť v Satya yuge bola 64 míľ do dĺžky, 40 míľ na šírku a 16 míľ na výšku. Súčasný Govardhan je vysoký zhruba 25 metrov a jeho obvod má asi 24 kilometrov. Takto preklial Pulastya Muni Govardhan.

Nie len Pulastya Muni, ale ešte jedna osoba ho nedokázala vytrhnúť zo zeme. V ďalšej yuge sa ho snažil zdvihnúť Hanuman. Možno si niekto spomenie na tú lílu, keď pre záchranu Síta dévi Pán Rámačandra staval most na Šrí Lanku. Keď ho stavali, tak spoločníci Pána Rámačandru brali veci podľa svojich schopností, niekto bral celé pohoria, niekto balvany a niekto malé zrniečka piesku. Každý na svoj kameň napísal meno Pána Rámačandru a keď hodili ten kameň do vody, tak sa nepotopil, ale plával na hladine.

Mimochodom, ak vás to zaujíma, tak vedci priznali existenciu tohto mosta. Aj keď bol zničený po tom, ako bola Síta dévi oslobodená, tak ostatky tohto mosta sú do dnešných dní vidieť na satelitných snímkach. Spoločníci Pána Rámačandru likvidovali celé pohoria v blízkosti toho mysu, ktorý bol najbližšie k Šrí Lanke, aby postavili most. Postupne ako nebolo čo brať, tak postupovali ďalej a ďalej. Vďaka tomu sa Hanuman dostal až do Vrindavanu a zbadal kopec Govardhan a povedal si, že to je krásny kamienok pre most. Prišiel k nemu a svojimi mystickými schopnosťami sa ho snažil zdvihnúť, ale tak isto ako Pulastya Munimu sa mu to nepodarilo. Hanuman bol veľmi prekvapený, lebo do tej chvíle vytrhol zo zeme oveľa väčšie pohoria ako bol Govardhan. No Govardhan nedokázal zdvihnúť.

Hanuman pochopil, že to nie je obyčajný kopec, ale že je to v skutočnosti veľký oddaný Pána Krišnu. Preto mu vzdal úctivé poklony a vysvetlil situáciu, prečo ho chcel vytiahnuť zo zeme. Govardhana, keď počul ten dôvod, tak bol nadšený a dovolil Hanumanovi, aby ho zdvihol. Keď chcel skočiť Govardhan na dlaň Hanumanovi, aby mohol byť použitý na službu Najvyššiemu Pánovi, tak sa rozozneli zvuky, ktoré znamenali, že je most dokončený a všetci spoločníci Pána Rámačandru sa majú zhromaždiť pri moste. Nakoľko sa Hanuman ponáhľal k tej vojne, tak položil Govardhan opäť na zem. No položil ho neopatrne tak, že začal praskať. Govardhan začal dokonca plakať, že nemôže slúžiť Pánovi Rámačandrovi a poprosil Hanumana, aby sa za neho prihovoril, aby mal možnosť slúžiť Najvyššiemu Pánovi. Hanuman mu to sľúbil a povedal, že po vojne príde k nemu.

Po vojne Hanuman prišiel a povedal, že je určený na to, aby sa zúčastnil hier Najvyššieho Pána vo forme Šrí Krišnu. Preto má čakať vo Vrindavane do ďalšej yugy, Dvapara yugy. Govardhan začal s obrovským očakávaním čakať na príchod Pána Krišnu do tohto materiálneho sveta. Potom hral dôležitú úlohu v lílach Krišnu.

Na Govardhane prebieha napríklad rása líla. Taktiež tam pasie s pastierikmi svoje kravy, pretože tam je tá najšťavnatejšia tráva a potôčiky z ktorých kravy pijú. Je tam veľké množstvo jaskýň kde sa pasáčikovia hrajú, alebo sa ukrývajú pred horúcim počasím. Govardhan nazývajú aj Haridasavari, veľký oddaný Pána Hariho.

O Govardhane sa dá hovoriť niekoľko dní v kuse. Govardhan puja je nezvyčajný sviatok. Obvykle vaišnavovia oslavujú dni zjavenia Najvyššieho Pána. Párkrát sa ma spýtali, prečo vôbec majú sviatok Govardhana puja, ktorý je spojený s lílou zdvihnutia kopca Pánom Krišnom. Samozrejme existuje veľa iných líl nad ktorými oddaní meditujú a snažia sa cez nich pochopiť podstatu. No Govardhan líla je niečím neobvyklá. Tá nezvyklosť je spojená s tým, čo bolo na začiatku spomenuté, že Govardhan je stelesnením lásky Krišnu k Šrímatí Rádharani.

 

Čo nás učí Govardhan líla

Teraz budem pokračovať tým, že poviem niekoľko záverov, alebo úloh ktoré nás učí Govardhan líla. Tých záverov je veľmi veľa. Posnažím sa tu jeden, dva povedať.

Vieme o tom, že Krišna zdvihol kopec Govardhan, aby ochránil pastierov a kravy od hnevu Indru, ktorý na nich zoslal búrku. Často si oddaní myslia, že týmto činom Krišna ochránil pastierov a kravy, ale v skutočnosti ochránil aj samotného pána Indru. Pretože aj Indra je služobník Krišnu. V jednom z najhlavnejších veršov Šrímad Bhagavatamu sa hovorí, že Krišna je Najvyššia Božská Osobnosť. Možno niekto pozná tento verš. A v ňom sa hovorí „Indrari“, ten kto ochraňuje Indru. To znamená, že keď sa objavia nejakí nepriatelia polobohov, alebo samotného pána Indru, tak ich Krišna ochráni. Pre nás môže byť nepochopiteľné, že Krišna je Najvyššia Božská Osobnosť a Indra je Jeho služobník. Krišna ho ochraňuje a on aj napriek tomu chce urobiť zle Krišnovi a pasáčikom a ich kravám.

Od čoho zachránil Indru v tejto líle? Od pýchy, pretože Indra v tom hneve trochu pozabudol kto je on a kto je Krišna. Keď sa venujeme duchovnému životu, tak by sme mali čas od času urobiť revíziu toho kto sme, čo sme a kde sme. Pretože sa môže stať že si budeme namýšľať, že sme služobníci Pána a to z nás môže urobiť tých najzakliatejších nepriateľov Pána.

Jednou zo skúšok, ktorú nám ukazuje Govardhan líla, keď sme na ceste a snažíme sa praktikovať, tak či sme neskĺzli do takej pýchy, že si myslíme, že sme viac ako ostatní a nezačíname degradovať a nenamýšľame si akí sme veľkí. A zaujímavé je, že Govardhan líla začína tým, že pastieri z Vrindavanu chcú urobiť Indra yajnu. To, že nás niekto pochváli, alebo ocení našu službu, tak sa môžeme dostať do rovnakej situácie ako pán Indra, ktorému pastieri robia túto Indra yajnu. Indra si myslí, že to je v poriadku, pretože on je tu ten „najdôležitejší.“

Veľmi zaujímavá bola reakcia Nandu Maharaja, keď mu Krišna začal dávať otázky. Keď Krišna videl, že sa pastieri pripravujú na Indra yajnu, tak jeho reakciou bolo, že prišiel k svojmu otcovi, vládcovi Vrindavanu a začal mu dávať otázky. Nech mu vysvetlí čo je podstatou tejto ceremónie. Poprosil ho, aby mu filozoficky vysvetlil prečo chce robiť túto yajnu. Nanda Maharaj začal vysvetľovať, že je to taký starodávny zvyk. Indra nám dáva dážď a ten je potrebný pre naše kravy. Aby bol dostatok vody, aby rástla tráva na ktorej sa pásu naše kravy.

Toto je ten dôvod prečo ľudia vykonávajú nejaké povrchne náboženské rituály. A prečo? Pretože to je taký zvyk, všetci to tak robia. Keď človek cestuje po svete, tak môže všade vidieť nejakú tradíciu. Napríklad u nás v Rusku je to pravoslávna tradícia, je tam aj veľa moslimov. Tu v Európe máte katolícku, evanjelickú, alebo protestantské tradície. Bohužiaľ sa môžeme často stretnúť s tým, že ľudia iba plnia nejaké povrchne rituály, ale nechápu čo je ich podstatou.

Čo by sa mali naučiť, alebo nad čím by sa mali zamyslieť? Často sa stáva, že ľudia, ktorí sa zakrývajú nejakou duchovnosťou, tak im v skutočnosti ide iba o to, aby sa pomodlili, aby im dal Boh niečo materiálne. V súčasnosti je tendencia, že niektoré vlády sa snažia zoficiálniť, alebo zoštátniť náboženstvo. Ukázať, že toto je naše štátne náboženstvo, naše národné náboženstvo, naša tradícia a bohužiaľ to robia práve s materiálnym cieľom. Bohužiaľ sa môžeme často stretnúť s tým, že sa ľudia stávajú duchovnými činiteľmi, alebo podporovateľmi nábožnosti nie z toho dôvodu, aby pomohli ľuďom rozvíjať sa duchovne, ale skôr kvôli nejakým materiálnym výhodám. Presne na tomto sa zakladali aj dôvody Nandu Maharaja a Krišna ich veľmi jednoducho vyvrátil, že boli nesprávne.

Začal hovoriť Nandovi Maharajovi: „Prepáč otec vo všetkej úcte, ale kto z vás kedy videl Indru? A keď ho nikdy nikto nevidel, tak prečo ho uctievate? Keď chcete poďakovať niekomu kto vám dáva tie veci, ktoré si vymenoval, tak môžeš uctievať kopec Govardhan, ktorý dáva trávu a vodu našim kravám. Takže si uctime kopec Govardhan.“

Takto nám Krišna chcel ukázať príklad, že by naša duchovná prax nemala byť odtrhnutá od reality a mali by sme si vážiť všetkých, ktorí nás obklopujú a prinášajú nám nejaké dobro. Namiesto toho, aby sme si vymýšľali nejaké svoje modly, tak by sme sa mali v prvom rade naučiť vážiť si tých, ktorí sú s nami a dávajú nám veľa pozitívneho. Ľudia sa bohužiaľ snažia robiť rituály namiesto toho, aby investovali do živých bytostí. Pretože je to jednoduchšie. Radšej idú do kostola, alebo na akože posvätné miesto, tam zapália sviečku a týmto ostatným dokazujú akí sú duchovní.

Títo ľudia si myslia ako sú dobrí, že sú jedni z najsvätejších široko ďaleko, no v skutočnosti takéto uctievanie, alebo duchovná praktika ich nerobí lepšími. Práve naopak len ich to viac utvrdzuje v ich pýche, že sú lepší ako ostatní a toto je jedna zo skúšok, ktorú nám ukazuje Govardhan lílou.

Ak sa namiesto rituálnej činnosti zameriame na to, aby sme sa stali vzácnymi tým, ktorí nás obklopujú a robia pre nás niečo a vďaka ktorým máme nejaké hodnoty, tak to je tá garancia, že naša duchovná praktika bude spojená s realitou a nie odtrhnutá od reality. Toto je to čo nás môže posunúť na vyššiu úroveň. Nie nejaké dodržiavanie suchej religiozity a rituálov. To sa nás snaží naučiť Krišna v tejto líle.

Otázka:
Rád by som sa vrátil úplne na začiatok, kde Surdas prabhu povedal a ešte aj zdôraznil, že iba uctievanie kopca Govardhan nám dokáže dať čistú lásku ku Krišnovi. Tak moja otázka je, prečo od rána do večera neuctievame kopec Govardhan? Aj tak celé naše hnutie je o tom, že chceme získať čistú lásku ku Krišnovi.

Veľmi dobrá otázka ďakujem veľmi pekne. Je pravda, že uctievanie kopca Govardhan nám môže dať čistú lásku ku Krišnovi. Tak ako prach z kopca Govardhan, tak aj voda z rieky Yamuny nám môže dať čistú lásku ku Krišnovi. Preto si úprimní oddaní veľmi vážia prach z Govardhanu, alebo z Vrindavanu, alebo vodu z rieky Yamuny. Ak už bolo povedané, kopec Govardhan je Haridasavari, čiže jeden z najlepších služobníkov Pána.

A čo chce služobník Krišnu? Služobník Krišnu chce, aby slúžili Krišnovi. Ak je to naozaj úprimný služobník, tak nechce, aby slúžili jemu ako služobníkovi.

Prišiel mi na um príbeh so Šrílom Prabhupádom, keď pokarhal jedného oddaného, ktorý spieval iba Pancha Tattva pranama mantru. Prabhupáda povedal, že Pancha Tattva mantra je neskutočne silná. Jeden oddaný si to vysvetlil tak, že keď je Pancha Tattva mantra taká mocná, tak by sme mali spievať Pancha Tattva mantru. Neustále spieval Pancha Tattva mantru. Keď si to všimol Prabhupáda, tak ho zastavil a povedal: „Tak a teraz stačí a odteraz spievaj Hare Krišna Mahá mantru.“

Nehľadiac na to, že Pancha Tattva mantra je tak mocná, tak ona od nás chce, aby sme spievali Haré Krišna. Preto ak chceme potešiť Govardhan, tak by sme mali spievať Haré Krišna, pretože to najviac teší Krišnovho služobníka. Je prirodzené, že chceme uctievať kopec Govardhan a nemusíme to robiť iba raz za rok na Govardhan puju, pretože uctievanie kopca Govardhan dáva veľa požehnaní. Napríklad obyvatelia Vrindavanu uctievajú kopec Govardhan tým, že ho obchádzajú, robia parikram. Niektorí oddaní dokonca robia dandavat parikram, čiže nechodia pešo, ale klaňajú sa a týmto spôsobom obídu celý Govardhan. Toto zaberie niekoľko dní. Uctievať Govardhan nie je zakázané, môžeme to robiť aj viac ako raz do roka, ale naše hlavné úsilie by na našej úrovni malo byť nasmerované na spievanie Haré Krišna Mahá mantry. Keď stíhame svoju základnú službu, tak nám nič nebráni, aby sme urobili aj nejakú doplňujúcu službu. Ak máte dostatok času a stíhate si plniť svoje základné povinnosti, tak môžete uctievať kopec Govardhan aj každý deň. Tento výber je na nás.

Otázka:
Ako dosiahnuť úroveň, kde človek bude mať reálny záujem o Krišnu?

Veľmi dobrá otázka. Toto je skutočný cieľ našej duchovnej činnosti. Je veľmi dôležité, aby sme žili uvedomelo. A to znamená, že by sme mali analyzovať svoj život a všetko čo sa deje okolo nás, aby sme dokázali závery využiť k tomu, aby sme sa stali lepšími. Tá uvedomelosť je to, že meditujeme, alebo sa snažíme analyzovať, pochopiť záver čo nás to má naučiť. Práve táto meditácia je garanciou toho, že dosiahneme skutočný záujem o Krišnu.

Otázka:
Pre mňa je fascinujúce, ako dokázalo niekoľko tisíc pastierikov okamžite súhlasiť s tým, že sa nebude vykonávať yajna, ktorá sa dovtedy vykonávala storočia a pri tom sa na Nandu Maharaja vôbec nenahnevali. Ukazuje to, aký mal veľký vplyv, alebo je to len kvôli tej zábave? Nikto nič nenamietal a pri tom ich prehovorilo dieťa.

Presne toto som sa snažil povedať, že to je jedna z takých skúšok Govardhan líly. V tom je rozdiel medzi obyvateľmi Vrindavanu a Indrom. Indra hovorí: „Uctievali ste ma storočia a tak to musí pokračovať a ja nesúhlasím s tým, aby sa to zmenilo.“ Naopak obyvatelia Vrindavanu sú veľmi citliví a empatickí. Nesnažia sa byť fixovaní na rituál, ale snažia sa pochopiť prečo by to mali alebo nemali vykonávať. Vďaka tomu, že sú pripravení zmeniť svoje rozhodnutie a konanie pre potešenie Krišnu, tak preto obyvateľov Vrindavanu nazývame večnými služobníkmi.

V tomto kontexte vidíme ten obrovský rozdiel. Aj Indra je služobník Krišnu, no nemá túto schopnosť nebyť fixovaný na niečo čo mu dávali stáročia a dokonca sa na to aj nahneval a rozhodol sa, že zničí Vrindavan. Toto je tiež jeden zo záverov, že by sme mali byť flexibilní a nepripútaní k svojim výhodám. Mali by sme byť schopní okamžite zmeniť svoje rozhodnutie, aby sme potešili Krišnu. A nemali by sme byť pripútaní a trvať na svojom, ako to urobil Indra. A dokonca byť pripravení kvôli svojim výhodám zničiť tých ktorí sú drahí Krišnovi. Môžeme si sľúbiť, že nad týmto záverom budeme meditovať. Každý má tú možnosť urobiť revíziu svojho vlastného konania, aby sme sa nedostali do tej pozície, v ktorej bol Indra.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Bhadra purnima

Bhadra purnima

Deň oslavovanie Šrímad Bhagavatamu
Deň, keď Šríla Prabhupáda prijal sannyás.

V Šrímad Bhagavatame (SB 12.13.13) sa píše:

prausthapadyam paurnamasyam
hema-simha-samanvitam
dadati yo bhagavatam
sa yati paramam gatim

„Ak v deň splnu v mesiaci Bhadra položí človek Šrímad-Bhagavatam na zlatý trón a dá mu dar, dosiahne tak najvyššiu transcendentálnu destináciu.“

 

Vo Varaha Puráne je spomenuté –

mamotsavesu sarvesu, shrimad bahgavatam param,
srnvati ye naraa bhaktya mama prityai ca survata
bastra alankara maihpuspair, dhupa dipo pahaarakaih,
vasikrito hy ahamtais ca, sat stiyaa sat pati yatha

„Šrí Narayana povedal Brahmovi, Ó svätý Brahma! Zo všetkých mojich festivalov je oslava zjavenia Šrímad Bhagavatamu tou najlepšou. Som pohltený osobami, ktoré s láskou a oddanosťou počúvajú, ozdobujú a velebia Šrímad Bhagavatam pomocou oblečenia, ornamentov, kvetov, vonnou tyčinkou a lampou, presne tak ako to robí cudná žena pohltená svojím manželom.“

 

 

V Krišna-lila-stava (412-416), sa Šríla Sanatana Goswami modlí:

„Ó Šrímad-Bhagavatam, Ó nektár vymútený z mora všetkých védskych písiem, Ó najprominentnejšie transcendentálne ovocie všetkých Véd, Ó Ty, ktorý si obohatený klenotmi všetkých duchovno-filozofických záverov, Ó Ty, ktorý zaručuješ všetok duchovný pohľad všetkým ľudom sveta, Ó nádych života vaišnavských oddaných, Ó Pane, Ty si slnkom, ktoré vyšlo aby zahnalo temnotu Kali-yugy. Ty si skutočný Pán Krišna, ktorý sa vrátil medzi nás.“

„Ó Šrímad-Bhagavatam, ponúkam ti svoje pokorné poklony. Skrz čítanie Teba dostáva človek transcendentálnu blaženosť, pretože z Tvojich slabík prší čistá láska k Bohu na toho, kto ich číta. Všetci by Ti mali vždy slúžiť, pretože si inkarnáciou Pána Krišnu.“

„Ó Šrímad-Bhagavatam, Ó môj jediný priateľ, Ó môj spoločník, Ó môj učiteľ, Ó moje najväčšie bohatstvo, Ó môj osloboditeľ, Ó moja šťastena, Ó moja blaženosť, ponúkam Ti svoje pokorné poklony.“

„Ó Šrímad-Bhagavatam, Ó darca svätosti nesvätému, Ó Ty čo zdvíhaš tých, ktorí padli, prosím neopúšťaj ma. Prosím manifestuj sa do môjho srdca a hrdla, obklopený čistou láskou ku Krišnovi.“

Šrímad-Bhagavatam je literárnou inkarnáciou Najvyššej Božskej Osoby a z tohto dôvodu by mal byť uctievaný s veľkou oddanosťou. Šríla Prabhupáda vo vysvetlení tohto verša napísal, že Šrímad-Bhagavatam by mal byť položený na zlatom tróne, pretože je kráľom všetkej literatúry. V deň splnu v mesiaci Bhadra sa slnko, ktoré je porovnávané s týmto kráľom literatúry, nachádza v súhvezdí leva a vyzerá akoby povstalo na kráľovský trón. (podľa astrológie sa hovorí, že slnko v súhvezdí leva je znásobené). Preto môžeme neobmedzene velebiť Šrímad-Bhagavatm, božskú literatúru.

Bhadra-purnima je taktiež dňom, kedy Šríla Prabhupáda prijal sannyás. Keď sa ho spýtali „Idete do Ameriky?“ odpovedal, „Nie, Šrímad-Bhagavatam ide do Ameriky – Ja ho len sprevádzam.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Pána Varahadéva

Zjavenie Pána Varahadéva

Zjevení Pána Varahy, jak je popsáno ve Šrímad Bhágavatamu

Brahmā uvažoval: Zatímco jsem se věnoval tvoření, Země byla zaplavena vodou a zmizela v hlubinách oceánu. Co můžeme dělat my, kteří jsme zaměstnáni tímto tvořením? Nejlépe bude, když se necháme vést Všemocným Pánem.

Ó nehřešící Viduro, zatímco Brahmā uvažoval, z jeho nosní dírky znenadání vylétla malá podoba kance. Tento tvor nebyl větší než vrchní část palce. Ó potomku Bharaty, když Jej Brahmā pozoroval, kanec na nebi nabyl úžasné podoby, velké jako obrovský slon. Brahmā, velcí brāhmaṇové v čele s Marīcim a také Kumārové a Manu žasli při pohledu na zázračnou podobu kance na nebi a začali vytvářet různé dohady.

Je to nějaká neobyčejná bytost, která se vydává za kance? Jak úžasné, že vyšel z mého nosu! Když jsme tohoto kance viděli poprvé, nebyl větší než koneček palce, ale za okamžik byl velký jako
obrovský kámen. Má mysl je zmatena. Je to snad Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu? Zatímco Brahmā a jeho synové takto uvažovali, Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, divoce zařval jako
velká hora. Všemocný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, povzbudil Brahmu a ostatní pokročilé brāhmaṇy, když znovu zařval Svým neobvyklým hlasem, který se ozýval ve všech směrech.

Když velcí mudrci a myslitelé, obyvatelé planet Janaloky, Tapoloky a Satyaloky, uslyšeli divoký hlas Pána Kance, příznivý zvuk dokonale milostivého Pána, pronášeli vhodné mantry ze tří Ved. V odpověď na védské modlitby velkých oddaných Pán znovu zařval a vstoupil do vody, jako když si hraje slon.

Pán je cílem védských modliteb, a proto věděl, že oddaní se modlí k Němu. Dříve než se Pán Kanec potopil, aby vylovil Zemi, prolétl se po nebi, šlehal ocasem a Jeho tvrdé štětiny se chvěly. Samotný Jeho pohled svítil a Svými kopyty a třpytícími se bílými kly rozehnal všechny mraky. Byl to Nejvyšší Pán Viṣṇu Osobně, a byl proto transcendentální, ale jelikož měl tělo kance, hledal Zemi po čichu. Jeho kly naháněly hrůzu. Pohlédl na oddané brāhmaṇy, kteří pronášeli modlitby, a ponořil se do vody.

Když se Pán Kanec potápěl do vody jako velká hora, rozdělil oceán vedví a dvě velké vlny se vzedmuly jako paže oceánu, který hlasitě volal, jako kdyby se modlil k Pánu: “Ó Pane všech obětí, prosím, neděl mě! Prosím, ochraň mě!” Pán Kanec prorážel vodu Svými kopyty, které byly ostré jako šípy, a nalezl meze oceánu, přestože ten byl neomezený. Viděl Zemi, domov všech živých bytostí, ležet na stejném místě jako na počátku stvoření a Osobně ji odtamtud vyzdvihl. Pán Kanec velice snadno nabral Zemi na Své kly a vynesl ji z vody. Vypadal přitom velice krásný. Potom okamžitě s hněvem, zářícím jako Sudarśana-cakra, zabil démona (Hiraṇyākṣu), který s Ním chtěl bojovat.

Pán Kanec potom ve vodě zabil démona, podobně jako lev zabíjí slona. Tváře a jazyk Pána se potřísnily jeho krví, stejně jako se slon zbarví do červena, když ryje v červené zemi. Pán, hrající si jako slon, pak umístil Zemi na špici Svých zakřivených bílých klů. Přijal namodralou barvu tamálového stromu, a mudrci vedení Brahmou tak pochopili, že je Nejvyšší Osobností Božství, a
uctivě se Mu poklonili. (SB 3.13, 17-33)

 

Zabití démona Hiranyakši

Démon Hiranyákša byl původní Pánův velký oddaný Jaya, který spolu se svým bratrem Vijayou (Hiranyakášipuem) strážil vstup na Vaikunthu. Tedy sloužili Pánovi jako vrátní, kteří ovšem poklesli, když odmítli do království Boha vpustit čtyři čisté duše, mudrce, Brahmovy syny. Za tento svůj prohřešek byli od bráhmanů prokleti a Pán ve své věčné milosti je odsoudil ke zrození v hmotném světě. Aby jim však zachoval svou přízeň, předurčil, že oba Mu budou oddaně sloužit v náladě hněvu a oba budou zabiti Jeho rukou, aby se mohli co nejdříve vrátit zpět k Bohu.

 

Ve Šrímad Bhágavatamu je setkání a následný boj Pána Várahy s démonem Hiranyákšou popsán následovně:

Hiraṇyākṣova povaha se dala těžko ovládat. Na nohách mu cinkaly zlaté nákotníčky, zdobila ho obrovská girlanda a na rameni nesl svůj velký kyj. Jeho mentální a tělesná síla a také získané
požehnání v něm probudily pýchu. Nebál se smrti od nikoho a nikdo mu také v ničem nebránil. Polobohů se zmocnil strach, jakmile ho jen zahlédli, a schovali se jako hadi skrývající se ve strachu před Garuḍou.

Když vůdce Daityů nenalezl Indru ani ostatní polobohy, kteří byli předtím opojeni mocí, viděl, že všichni zmizeli před jeho silou, a proto hlasitě zařval. Mocný démon, který byl jako rozzuřený slon, se potom vrátil z nebeského království a jen tak pro zábavu se potopil do hlubokého oceánu, který děsivě hřměl. Jakmile vstoupil do oceánu, vodní živočichové, kteří tvořili Varuṇovo vojsko, dostali strach a prchali daleko od něho. Hiraṇyākṣa tak předvedl svoji slávu, aniž by jedinkrát udeřil.

Mocný Hiraṇyākṣa putoval po oceánu mnoho a mnoho let a svým železným kyjem znovu a znovu rozbíjel obrovské, větrem rozbouřené vlny, až nakonec dospěl do Vibhāvarī, hlavního města Varuṇy. Vibhāvarī je domov Varuṇy, pána vodních živočichů a strážce nižších oblastí vesmíru, ve kterých obvykle sídlí démoni. Hiraṇyākṣa tam padl k Varuṇovým nohám jako člověk nízkého původu, a aby se pobavil na jeho účet, řekl s úsměvem: “Pojď se mnou bojovat, ó Nejvyšší Pane! Jsi strážcem celé planety a vládcem, kterého zdobí velká sláva. Poté, co jsi rozdrtil kdysi povýšené a ješitné válečníky a porazil všechny Daityi a Dānavy na světě, vykonal jsi pro Pána oběť Rājasūya.“

Posměch nepřítele, jehož domýšlivost neznala mezí, vznešeného pána vod rozhněval, ale pomocí svého rozumu zkrotil hněv, který se v něm probudil, a odpověděl: Můj milý pane, již jsme zanechali válčení, neboť jsme nyní pro bitvu příliš staří. Jsi tak zběhlý ve válčení, že nevím, kdo jiný nežli nejstarší osoba, Pán Viṣṇu, by tě mohl v boji uspokojit. Ó nejlepší z asurů, jdi za tím, o Němž se pochvalně vyjadřují i hrdinové, jako jsi ty.“ Varuṇa pokračoval: „Jakmile se s Ním střetneš, okamžitě budeš zbaven své pýchy a ulehneš na bojišti k věčnému spánku, obklopen psy.

Pán sestupuje ve Svých různých inkarnacích, jako je Varāha, aby vyhladil hříšníky tvého druhu a projevil milost spravedlivým.“ (SB 3.17, 21-31)

Maitreya pokračoval: Pyšný a domýšlivý Daitya příliš nedbal Varuṇových slov. Ó milý Viduro, vyzvěděl od Nārady, kde pobývá Nejvyšší Osobnost Božství, a rychle se ponořil do hlubin oceánu. Uviděl tam všemocnou Osobnost Božství v inkarnaci kance, jak vynáší Zemi na špici Svých klů a zbavuje ho Svýma červenýma očima jeho lesku. Démon se smál: Ó, jaké obojživelné zvíře!

Démon oslovil Pána: Slyš, ó nejlepší z polobohů, který ses přestrojil za kance. Tato Země byla svěřena do péče nám, obyvatelům nižších oblastí. Nemůžeš ji odnést v mé přítomnosti a čekat, že se Tě ani nedotknu. Ty darebáku, naši nepřátelé Tě udržovali při životě, abys nás zabil, a již jsi jako neviditelný zahubil několik démonů. Hlupáku, Tvá moc je pouze mystická a já dnes potěším své příbuzné tím, že Tě zabiji.

Démon pokračoval: Když padneš mrtev s lebkou rozbitou kyjem, vrženým mýma rukama, automaticky přestanou existovat také polobozi a mudrci, kteří Ti nabízejí obětiny a oddanou službu,
stejně jako stromy zbavené kořenů. Přestože byl Pán bolestivě zasažen bodavými, urážlivými slovy démona, snášel tuto bolest. Když však viděl polekanou Zemi na špici Svých klů, vynořil se z vody, stejně jako z ní vychází slon se svojí společnicí, když ho napadne krokodýl. Démon, který měl zlaté vlasy a hrozivé zuby, pronásledoval Pána vycházejícího z vody, stejně jako krokodýl pronásleduje slona.

Zařval jako hrom: Nestydíš se utíkat, když Tě protivník vyzývá k boji? Vidím, že darebákům není nikdy hanba! Pán položil Zemi na vodní hladinu tak, aby ji měl na očích, a předal jí Svoji vlastní energii v podobě schopnosti plout po vodě. Zatímco nepřítel stál a díval se, Brahmā, stvořitel vesmíru, opěvoval Pána, Jehož ostatní polobozi zasypávali květy. Démon, který měl na těle mnoho ozdob, náramky a krásné zlaté brnění, byl se svým velkým kyjem Pánovi neustále v patách. Pán toleroval jeho bodavé nadávky, ale aby odpověděl, projevil Svůj hrozný hněv.

Nejvyšší Pán řekl: Jsme skutečně bytosti z džungle a prahneme po honicích psech, jako jsi ty. Ten, kdo nepodléhá smrti, se neobává tvé nestoudné mluvy, jakou tady předvádíš, protože tebe zákony smrti poutají. Samozřejmě, že jsme obyvatelům Rasātaly ukradli, co jim bylo svěřeno, a vůbec se za to nestydíme. Přestože mě obtěžuješ svým kyjem, zůstanu ještě nějaký čas zde ve vodě, neboť když jsem vyvolal konflikt s mocným nepřítelem, nemám, kam bych šel. Jsi prý velitelem mnoha pěších vojáků. Podnikni rychle, co je třeba, abys Nás porazil. Zanech svých hloupých řečí, zabij Nás, a zbav tak své příbuzné starostí. Ten, kdo neumí splnit svůj slib, si nezaslouží sedět ve shromáždění, třebaže je sebevíc pyšný.

Śrī Maitreya řekl: Tato výzva Osobnosti Božství démona rozčílila a třásl se vzteky jako podrážděná kobra. Démon vztekle supěl a všemi jeho smysly lomcoval hněv. Rychle vyrazil proti Pánovi a udeřil svým mocným kyjem. Pán však ustoupil kousek stranou, a vyhnul se tak tvrdému úderu kyje, který nepřítel směřoval na Jeho hruď, stejně jako se zkušený yogī dokáže vyhnout smrti. Nejvyšší Pán nyní projevil Svůj hněv a vyřítil se na démona, který se v záchvatu zlosti kousal do rtu, zdvihl znovu svůj kyj a začal s ním mávat kolem dokola. Potom Pán Svým kyjem udeřil na pravé obočí nepřítele, ale démon byl v boji velice obratný, ó vznešený Viduro, a ochránil se manévrem svého kyje.

Démon Haryakṣa a Pán, Osobnost Božství, se takto bili svými mohutnými kyji. Byli velice rozlícení a oba usilovali o vítězství. Jejich boj byl ostrý. Oba měli na těle rány od dobře mířených úderů kyjů a zápach krve v nich vyvolával čím dál větší zuřivost. Podnikali různé manévry s touhou zvítězit a jejich střetnutí vypadalo, jako když spolu dva mocní býci zápasí o krávu.
(SB 3.18, 1-19)

Pán, Jenž se zjevil z Brahmovy nosní dírky, vyskočil a zamířil Svůj kyj na bradu nepřítele, démona Hiraṇyākṣi, který se před Ním nebojácně procházel. Po úderu démonova kyje však Pánovi vypadl kyj z ruky, a jak padal a přitom se točil, vypadal nádherně. Bylo to zázračné, protože Jeho kyj úžasně zářil. Démon měl jedinečnou příležitost udeřit svého bezbranného nepřítele, aniž by mu v tom cokoliv bránilo, ale ctil pravidla boje. Tím však rozlítil Nejvyšší Osobnost Božství.

Když Pánův kyj upadl na zem a z přihlížejícího davu bohů a ṛṣiů zazněl výkřik úleku, Nejvyšší Pán uznal démonův smysl pro spravedlnost a přivolal Svůj disk Sudarśanu. Když se disk začal točit v Pánových rukách a Pán se dostal do těsné blízkosti Svého hlavního společníka z Vaikuṇṭhy, který se narodil jako Hiraṇyākṣa, zvrhlý syn Diti, ze všech stran zazněla podivná slova svědků přihlížejících z letadel. Nevěděli nic o Pánově skutečném postavení a volali: “Kéž zvítězíš!” “Skoncuj s ním!” “Přestaň si s ním hrát!”

Když démon viděl Nejvyššího Pána, Jehož oči se podobaly okvětním lístkům lotosu, jak před ním stojí vyzbrojený Sudarśana-cakrou, jeho smysly byly zaplaveny rozhořčením. Začal syčet jako had a s velikou záští se kousal do rtu.

Démon, který měl hrozivé tesáky, upíral na Nejvyššího Pána pohled, jako by Ho chtěl spálit. Vyskočil do vzduchu, namířil svůj kyj na Pána a zvolal: “Nyní jsi mrtev!” Ó ctnostný Viduro, zatímco se na Něho nepřítel díval, Pán ve Své podobě kance, příjemce všech obětí, levou nohou hravě srazil jeho kyj, přestože se k Němu blížil silou bouře. Potom Pán řekl: “Zvedni svou zbraň a zkus to znovu, když si nade Mnou tolik přeješ zvítězit.”

Po této výzvě démon zamířil svůj kyj na Pána a ještě jednou hlasitě zařval. Když Pán viděl kyj letící k Němu, zůstal pevně stát na místě a chytil ho se stejnou lehkostí, s
jakou Garuḍa, král ptáků, chytá hady. Velký démon takto ztratil svoji neohroženost, byl pokořen a vyveden z míry. Odmítl přijmout zpátky svůj kyj, který mu Pán nabízel. Vzal trojzubec, dravý jako planoucí oheň, a mrštil ho proti Pánovi, příjemci všech obětí, jako když někdo koná pokání se zlými úmysly vůči svatému brāhmaṇovi. Letící trojzubec, který mocný démon vrhl svou veškerou silou, zářil jasně na nebi. Nejvyšší Pán ho však rozbil na kousky Svým diskem Sudarśana s ostrými okraji, stejně jako Indra usekl křídlo Garuḍy.

Když disk Osobnosti Božství rozbil jeho trojzubec na kusy, démon se rozzuřil. Přiblížil se k Pánu a s hlasitým řevem udeřil svou tvrdou pěstí do Pánovy široké hrudi, která nese znak Śrīvatsa. Potom zmizel z dohledu. Pán, který se zjevil v podobě prvního kance, necítil po tomto démonově úderu ani sebemenší zachvění v kterékoliv části Svého těla, ó Viduro, stejně jako by ho necítil slon udeřený květinovou girlandou.

Démon používal proti Osobnosti Božství, Pánu yogamāyi, mnoho kouzel a čar. Když to lidé uviděli, naplnilo je to hrůzou a mysleli si, že se blíží zničení vesmíru. Ze všech stran začaly vát prudké větry a šířila se temnota, způsobená zvířeným prachem a krupobitím. Odevšad přilétaly salvy kamenů jako z kulometů. Svítící tělesa ve vesmíru zmizela, protože nebe bylo zatažené těžkými mraky, doprovázenými hromy a blesky. Z nebe pršel hnis, chlupy, krev, výkaly, moč a kosti. Ó nehřešící Viduro, hory vypouštěly různé zbraně a objevily se nahé čarodějnice s rozpuštěnými vlasy, ozbrojené trojzubci. Mnoho surových Yakṣů a Rākṣasů, kteří byli buď pěší, nebo na koních, slonech či vozech, vydávalo krutý a divoký pokřik.

Pán, osobní příjemce všech obětí, nyní vypustil Svoji milovanou Sudarśanu, jež dokázala rozptýlit čarovné síly, které démon projevil. Právě v tu chvíli se náhle srdce Diti, matky Hiraṇyākṣi, zachvělo. Připomněla si slova svého manžela Kaśyapy a z prsou jí vytékala krev. Když démon viděl, že jeho čarovné síly byly rozptýleny, vrátil se znovu před Osobnost Božství, Keśavu, a plný hněvu se Ho pokusil sevřít svými pažemi, aby Ho rozmáčkl. Ke svému velkému úžasu však zjistil, že Pán stojí mimo jeho sevření. Nyní démon začal Pána bít svými tvrdými pěstmi, ale Pán Adhokṣaja mu dal políček za ucho, jako když Indra, pán Marutů, udeřil démona Vṛtru. I když Pán, přemožitel všech, neudeřil démona nijak zvlášť silně, jeho tělo se zapotácelo. Oči mu vylezly z důlků, polámaly se mu ruce a nohy a vypadaly mu všechny vlasy. Padl na zem mrtev jako obrovský strom vyvrácený větrem.

Aja (Brahmā) a další dospěli na místo souboje, kde viděli démona s hrozivými zuby ležet na zemi se skousnutým rtem. Lesk jeho tváře ještě nevybledl a Brahmā řekl s obdivem: Ó, kdo může mít takovou požehnanou smrt?

Brahmā pokračoval: Dostal kopanec přední nohou Pána, o Němž yogīni, kteří se snaží o osvobození od svých neskutečných hmotných těl, meditují v ústraní v mystickém tranzu. Tento klenot mezi Ditinými syny opustil své tělo, když hleděl do Jeho tváře. Oba dva osobní služebníci Nejvyššího Pána byli prokleti, aby se narodili v démonských rodinách. Po několika takových zrozeních se vrátí na svá původní místa. (SB 3.19, 2-29)

 

Šríla Prabhupáda o zjevení Pána Krišny v podobě kance

Když Šríla Prabhupáda v roce 1977 v Bhubaneshwaru hovořil o zjevení Pána Várahadévy, řekl: „Ramadi murti su kala niyamena.“ Krišna, původní adi purusha, na sebe bere různé podoby. Ramadi murti – zejména tři Rámy, tj. Parasuráma, Balaráma a Dasarthi Ráma. Ráma znamená požitek. Krišnův požitek neznamená, že když se Krišna zjevil jako kanec, tak trpěl.

Šríla Prabhupáda uvádí příklad, ve kterém mluví o britském premiérovi Gladstoneovi, docela váženém muži. Vypráví, jak někdo přišel za Gladstonem a sluha řekl návštěvníkovi, že premiér je
velmi zaneprázdněn, takže bude muset počkat. Čekal a uběhla hodina, tak začal být zvědavý a pootevřel dveře, aby viděl, co dělá premiér. Co bylo tak důležité angažmá? Z premiéra se stal kůň, který bral své vnouče na záda a hrál si s ním jako kůň. Důležitý návštěvník čekal hodinu. Tak tohle je požitek.

Když se Krišna zjeví jako Váraha, neznamená to, že je kanec. Ne, On je vším, takže to není kvůli karmě. Když se staneme prasetem my, je to karma, trest. Nyní jsme lidské bytosti. V příštím životě se můžeme stát prasetem podle karmy vynucené přírodními zákony. Takže přebírám podobu prasete nebo krokodýla nebo jiného druhu zvířete. To je karma – stát se skutečným kancem je karma. Ale Gladstone, když se stává koněm, tak to není karma. To je požitek.

Toto je Krišnova líla, zábava. „Ananda-cimaya-rasa-pratibhavitabhih“, vždy prožívající blaženou duchovní rasu. Prabhupáda uvádí tento příklad, aby ilustroval hlubokou filosofickou pravdu, že ať už jsou okolnosti v hmotném či duchovním světě jakékoliv, ať už je v podobě lidské bytosti nebo prasete nebo jakékoliv jiné, Krišna je vždy Krišna. Nachází se v transcendentálním postavení a užívá si transcendentální rozkoš.

 

Závěřem

Ó brāhmaṇové, každý, kdo poslouchá, přednáší nebo vychutnává úžasné vyprávění, jak se Pán zjevil v podobě prvního kance a zabil démona Hiraṇyākṣu, aby zachránil Zemi, je ihned osvobozen od následků hříšných činností, dokonce i od zabití brāhmaṇy. Toto nejposvátnější vyprávění přináší člověku neobyčejné zásluhy, bohatství, slávu, dlouhý život a plní všechny jeho touhy. Na bitevním poli zvyšuje sílu jeho životně důležitých i činných orgánů. Ten, kdo mu naslouchá v posledním okamžiku svého života, odejde do Pánova svrchovaného sídla, můj milý Śaunako. (SB 3.19, 37-38)

 

BONUS

Prečo by sa zo všetkých dostupných krásnych foriem mal Višnu zmeniť na kanca? Pretože Jeho úlohou bolo nájsť Bhudévi a dominantnou vlastnosťou Zeme je jej vôňa. Kanec má výnimočný čuch. Za druhé, Bhudévi bola ukrytá v špine Karanasamudry a polobohovia nemôžu vstúpiť na žiadne špinavé miesto, ale prasa áno. Samotnému Višnuovi, ktorý je Bohom a ku ktorému sa modlia všetci polobohovia, neprekážalo prijať túto nepríjemnú úlohu kvôli svojim oddaným.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Začína mesiac Karttik (Damodara)

Začína mesiac Karttik (Damodara)

Měsíc naplněný láskou, oddaností a vděčností.

Karttik – Krišnův oblíbený měsíc

Poté, co země prošla intenzivním létem a vlhkým monzunovým obdobím, je v Indii Sharat neboli podzim
vnímán jako jedno z nejkrásnějších období v roce. Podle védského kalendáře spadá podzim do měsíců
Ašvina a Karttik, z nichž má Karttik zvláštní význam, protože jej upřednostňuje Pán Krišna.
Každý miluje určitá jídla, nápoje, oblečení a hudbu a Pán Krišna není výjimkou. Ve skutečnosti máme
své záliby proto, že jsme součástí Krišny, který má své vlastní osobní záliby. Krišna miluje máslo, žluté
oblečení, paví pera, krávy, flétny a zemi Vrindávan. Podobně ze všech měsíců miluje nejvíce Karttik.

 

Měsíc lásky

Oddanou službu lze provádět kdykoli a na jakémkoli místě, přesto oddaní dobře vědí, že oddaná služba
konaná během měsíce Karttiku je pro Pána obzvláště příjemná. Během tohoto měsíce proto provádějí
další askezi a praktikují ještě více. Přestože védská písma podrobně popisují hmotné výhody, kterých lze
dosáhnout při oddané službě během Karttiku, ryzí oddaní Pána Krišny o ně nemají zájem. Více je zajímá
pouze potěšení Pána. Oddaní každý rok netrpělivě očekávají příchod Karttiku, kdy denně
zpívají Damodarashtakam, modlí se a nabízejí upřímnou lásku a oddanost, kdy obětují lampy z ghí
Pánovi. Po celý měsíc jsou tak ponořeni do dětských zábav Krišny jako Damodara, že o nich neustále
vypráví a zpívají.

Tyto Damodarashtakam modlitby, zkomponované Satyavrata Munim, krásně popisují zábavu Damodara,
ve které matka Jašódá přivazuje rozpustilého Krišnu k dřevěnému hmoždíři. Modlitby také poskytují
informace o Bohu, Jeho oddaných a vědě o oddané službě. Ze zábavy a modliteb Damodarashtakamu
plyne zásadní ponaučení, že všudypřítomného a všemocného Pána snadno přemůže láska Jeho
oddaného a že láskou nasycení oddaní netouží po ničem jiném, než neustále poslouchat a oslavovat
Jeho zábavy.

Ó Pane Damodaro, přestože jsi schopen dát všemožná požehnání, nemodlím se k tobě za požehnání
neosobního osvobození, ani za nejvyšší osvobození věčného života na Vaikunthě, ani za žádné jiné
podobné požehnání. Ó Pane, jen si přeji, aby se tato Tvoje podoba jako dítěte ve Vrindávanu projevila v
mém srdci, k čemu mi bude kromě toho tedy ještě něco jiného? Tvá svrchovaně okouzlující tvář,
obklopená zářícími prameny tmavých kudrnatých vlasů, připomíná plně rozkvetlý lotos zabarvený
načervenalým leskem díky tomu, že ji matka Jašódá znovu a znovu líbala. Kéž tato vize tvé lotosové
tváře se rty červenými jako ovoce bimba zůstane navždy v mém srdci. Miliony dalších požehnání pro mě
nejsou žádným přínosem.
– Damodarashtakam 4-5

Tato modlitba odhaluje náladu čisté oddané služby a život čistých oddaných – podstatu a sladkost
měsíce Karttik.

Tento měsíc je také známý jako Urja vrata. Urja znamená šakti a odkazuje na vnitřní energii Šrí Krišny,
Šrímatí Rádhárání, která je převládajícím božstvem tohoto měsíce.
Také zásluhy získané oddanou službou pro potěšení Pána v tomto měsíci jsou 1000-krát větší než v
kterémkoli jiném ročním období.

 

Zábava Damodara

Podle Šríly Vishvanathy Čakravartího Thákury, Pán Krišna přijal Damodara-lilu v den Dipavali
(Diwali). Při této zábavě, která je popsána v desátém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, Krišna rozhněval
svoji matku Jašódu tím, že rozbil hrnec másla a dával máslo opicím. Poté utekl, když uviděl zuřící
Jašódu, jak ho pronásleduje. Po velkém boji Jašóda chytila dítě Krišnu a pokusila se ho svázat lanem
k dřevěnému hmoždíři. Překvapivě ale zjistila, že lano, které používá, je o dva palce kratší, než aby je
mohla zavázat. Přestože přidala další lano, pokaždé když se pokusila svázat Kršnu, zjistila, že lano je
kratší přesně o dva palce. Nakonec Krišna ocenil vytrvalou snahu své matky a souhlasil, že bude
svázán. Oddaní mu pak začali říkat Damodara, „ten, jehož udara (břicho) je svázáno dama (lano). “

ŠrílaPrabhupáda píše:
Jogíni, mystici, chtějí chytit Krišnu jako Paramátmu a s velkou askezí a pokáním se k Němu snaží přiblížit, ale nemohou. Zde však vidíme, že Jašóda Krišnu chytne, když ve strachu utíká. To ilustruje rozdíl mezi bhakti a jogínem. Jogíni se nemohou dostat ke Krišnovi, ale pro čisté oddané, jako je matka
Jašóda, je Krišna již chycen. Krišna se dokonce bál své matky Jašódy… Krišna se bojí matky Jašódy a
jogíni se bojí Krišny.
– Šrímad-Bhágavatam 10.9.9, Význam

Když oddaní vidí Pána celého vesmíru svázaného láskou Jeho oddaného, jejich srdce jsou naplněna
extrémní vděčností. Okouzlena Krišnovými božskými vlastnostmi jsou jejich srdce nekontrolovatelně
přitahována k Němu. I když si oddaní nepřejí podmanit si Pána, On má velkou radost z toho, když mu
jeho oddaní nařizují a ovládají Ho. Každý se snaží být ovládán tím druhým, protože tam, kde je láska,
štěstí nespočívá ve vítězství nad druhým, ale ve vítězství nad ním samotným. Šríla Prabhupáda ve svém
významu pro Šrímad-Bhágavatam (6.16.34) píše: „Pán i oddaní vítězí. Pán je oddaný svým oddaným a
oddaní jsou poraženi Pánem. Protože jsou navzájem poraženi, oba ze svého vztahu odvozují
transcendentální blaženost. “

Poté, co se oddaní na celý měsíc ponoří do této nádherné zábavy, se cítí mnohem těsněji spojeni se
svým Pánem. Každý může vyzkoušet toto ponoření. Zúčastnit se motliteb Damodarashtakam během
celého Karttiku a nabídnout svou vlastní oddanost Pánu Damodarovi pomocí lampiček vyrobených z ghí
může každý i doma.

 

Další události v měsíci Kartiku – Návrat Pána Rámy do Ajódhji

Poté, co Pán Rámačandra zabil démona Rávanu, vstoupil do svého města Ajódhji. Kartik Amavasya je
oslavován jako Dipavali, svátek světel, oslavující dlouho očekávaný návrat Pána Rámy do Jeho
království po 14 letech vyhnání a válce, která vedla mezi Rámou a Rávanou. Obyvatelé Ajódhji, která se
během Pánovy čtrnáctileté nepřítomnosti podobala městu duchů, na oslavu této události osvětlovali
město lampami.

Ajódhja je jako naše srdce a Síta-Ráma jsou životní silou v tomto srdci. Ajódhja byla kdysi bohatým
městem, ale když ji Síta a Ráma opustili, obyvatelé cítili, že ztratili srdce a chovali se jako chodící
mrtvoly. Není ani možné popsat mentální agónii, kterou tito lidé trpěli v odloučení od svého milovaného
Pána. Plnili své každodenní povinnosti pouze jako formalitu a udržovali si život jen v naději, že jednoho
dne znovu uvidí Pána Rámu. Čaitanja Maháprabhu vyjádřil své vlastní pocity odloučení ve
své Sikshashtace (7): shunyayitam jagat sarvam govinda-virahena me. „Při Tvé nepřítomnosti mám
pocit, že celý vesmír je bezútěšná prázdnota.“
Když se Pán Ráma vrátil do Ajódhji, obyvatelé města získali zpět svůj život a jejich zoufalé srdce se
rozzářilo radostí. Toto světlo se projevilo ve formě osvětlených lamp.

 

Zvednutí kopce Govardhan

Govardhana Puja také spadá do měsíce Karttiku. Když Krišna přesvědčil Nandu Mahárádže, aby zastavil
tradiční Indrovu Púnu celé rodiny, rozzuřený Indra poslal na Vrindávan prudký liják. Ale protože Krišna
chránil Vrindávan, Indra nemohl zničit ani částečku prachu této svaté země. Krišna malíčkem své levé
ruky bez námahy zvedl kopec Govardhan a rozdrtil Indrovu pýchu, čímž ochránil oddané Vrindávanu.
I tato zábava dokazuje Krišnovu neomezenou lásku k Jeho oddaným. V Bhagavad-gítě (18.66) nás
Krišna ujišťuje, že pokud opustíme všechny druhy náboženství a jen se mu odevzdáme, bude nás
chránit ve všech situacích. Když Krišna zvedl kopec Govardhan, ukázal, že bude v jakékoli míře chránit
své milující oddané. Při meditaci nad touto zábavou se oddaní cítí nesmírně vděční a jsou připraveni se
všeho vzdát a jen se odevzdat Krišnovi.

 

Odchod Šríly Prabhupády

Měsíc Karttik má pro oddané i celý svět ještě další význam: Jeho Božská Milost AC Bhaktivédanta Svámí
Prabhupáda během tohoto měsíce opustil tento svět a znovu se připojil k Pánu Krišnovi v Jeho věčných
zábavách v duchovním světě. Všichni, a zvláště oddaní, zůstanou věčně zavázáni Šrílovi Prabhupádovi,
bez jehož vedení bychom nikdy nepochopili význam Damodara-lily, Dipavali, Govardhana Pujy nebo
Kartiku, ani bychom nedokázali ocenit nepochopitelnou lásku mezi Pánem a Jeho oddanými.

 

Bhíšma Panchaka

Posledních 5 dní měsíce Kartiku je tradičně známých jako Bhíšma Panchaka nebo Višnu
Panchaka. Krišnův dědeček Bhíšma se těchto pět dní postil a připravoval se, že se vzdá svého života. V
Hari Bhakti Vilasa se říká, že pokud je toho někdo schopný, měl by pro potěšení Pána dodržovat půst
od určitých potravin na Bhishma-panchaka. Půst by měl začít vzpomínáním na Bhíšmadévu v den
Ekádaší a měl by skončit na Purnimě [úplňku]. Padma Purana říká, že člověk se těší s Pánem a
dosahuje duchovních pokroků touto askezí.

 

Jak oslavit Karttik

Všichni oddaní, kteří vzpomínají na krásnou zábavu Pána Damodara a doufají, že jednoho dne dokážou
svázat Damodara svými provazy lásky, večer nabízejí lampy ghí a zpívají nádherný Damodarastakam,
který v této době vytváří v chrámech transcendentální atmosféru. Kromě toho, protože Šrímatí
Rádharání je převládajícím božstvem tohoto měsíce, je oslavování Jejího transcendentálního jména,
slávy, forem a vlastností hlavní vrata, kterou je třeba v tomto měsíci provádět. V den Govardhan Pujy je
také uctívána Matka kráva. V tento den všichni obyvatelé Vrindávanu obejdou vrch Govardhan.

 

Jak oslavit Karttik doma

1. „V měsíci Karttiku, který je Šrí Harimu velmi drahý, ten, kdo se koupe brzy ráno, dosáhne zásluhy
koupání na všech poutních místech. Každý, kdo nabídne Pánu lampu ghí v měsíci Karttiku, ó brahmane,
se osvobodí od všech druhů hříchů, jako je i zabití brahmany, a odejde do sídla Pána Hariho. “ (Brahma
khanda). Toto může provozovat každý u sebe doma.
2. Provést důkladný úklid vašeho domova a jeho ozdobení lampami, květinami, svíčkami atd. Zejména
na Dipavali (4.11.)
3. Nabízení lampy ghí k obrazu Pána Damodara a Matky Jašódy následované zpěvem
Damodarastakamu může rodina provádět každý večer či v podvečerních hodinách.
4. Děti se mohou shromáždit a zahrát hru znázorňující krásnou Damodara Lilu a mohou si hrát
způsobem jako Krišna.
5. Každý může vzdát hold Urja Vrata tak, že se vzdá nějakého velmi oblíbeného jídla, jako jsou sladkosti
atd., a nabídne je jako oběť pro potěšení Urjeshwari Šrí Rádhy, aby mu požehnala Urjou neboli duchovní
energií, aby mohl vykonávat svou oddanou službu bez vlastního uspokojení.
6. Navýšit počet kol Mahámantry zpívané na růženci každý den.
7. Více číst knihy Šríly Prabhupády nebo se doporučuje na sociálních sítích vytvářet malé čtenářské
skupiny, aby se zajistila kontinuita čtení.
8. Věnovat více času naslouchání a zpívání Mahámantry.

 

Prednáška o zábave Damodara od Surdás prabhua, zo dňa 31.10.2021

Dnes by som rád povedal niečo o mesiaci Karttik, ktorý práve prebieha. Tento mesiac je posvätný, špeciálny mesiac pre vaišnavov. Prebieha neobvyklým spôsobom, obetujú sa lampičky Pánovi Damodarovi a celý mesiac sa dodržuje špeciálna vrata, takzvaná Damodara vrata. To, že obetujeme oheň, to je len časť tejto Damodara vraty. Druhý názov pre Damodara vratu je Udara vrata. Často si všímam, že oddaní píšu Karttik s jedným t. Správne by sme mali Karttik písať s dvomi t. Dôvod prečo sa to píše s dvomi písmenami t je taký, že Karttik je jedno z mien Šrímatí Rádharáni. Hlavným Božstvom tohto mesiaca je práve Šrímati Rádharáni. Práve preto Pán Krišna miluje tento mesiac. Uctievame Pána Krišnu spoločne so Šrímati Rádharáni.

Sú dve interpretácie mena Karttika. Jedno z vysvetlení je, že sa Šrímati Rádharáni zjavila v neobvyklom súhvezdí. V sanskrite sa toto súhvezdie nazýva Krittika. Druhé vysvetlenie mena Šrímatí Rádharáni je spojené s menom jej matky Kirttida. Karttika znamená dcéra Kirttidy. V tradícii je prirodzené, že meno jedného z rodičov sa transformuje do mena dieťaťa. Jeden z príkladov môže byť aj Draupadí, ktorá bola manželkou Panduovcov. Otec Draupadí sa volal Drupada a preto jeho dcéru pomenovali Draupadí. Kirrtida je mama Šrímatí Rádharáni, preto jej dcéru nazývajú aj Karttika.

Ako už bolo spomenuté, tento mesiac je veľmi obľúbený u Krišnu a preto sa snažíme dodržiavať špeciálnu vratu (sľub). Volá sa Damodara vrata. Už sám názov ukazuje na Najvyššieho Pána. Damodara znamená – ten, kto má zviazané brucho povrazom. Matka Jašóda zviazala Krišnu povrazom. V tento mesiac spievame Damodáraštaku. Tuto Damodáraštaku spomínam, pretože práve v poslednom štvorverší v poslednej slohe sa spieva práve o Šrímati Rádharáni.

Nie je vôbec náhoda, že sa tam spieva o Šrímati Rádharáni. Šríla Jiva Goswami popísal, že je špeciálna líla, ktorá je prapôvodná a v tejto líle práveŠrímati Rádharáni zväzuje Krišnu. Táto líla prebieha v duchovnom svete na Goloke. On popisuje túto lílu. V tejto líle sa hovorí, ako raz Krišna prišiel neskoro na stretnutie so Šrímati Rádharáni. Dlho meškal a Šrímati Rádharáni sa na Neho veľmi nahnevala. Ako bola nahnevaná, tak ho zviazala. Bol tak zviazaný, že sa nedokázal rozviazať a preto si musel vymyslieť príbeh, prečo meškal. Začal hovoriť, že mama Jašóda na
mesiac Karttik urobila veľkú oslavu a nakoľko sa nevedel vyhnúť účasti na tomto sviatku, preto meškal.

Šrímati Rádharáni Mu to prepáčila a rozviazala Ho. Krišna povedal, že od tejto chvíle bude jedno z Jeho mien Damodara. A povedal, že toto Jeho meno Damodara bude známe aj na Zemi. Aby sa rozšírilo toto meno aj na našej planéte, tak špeciálne vytvoril lílu s matkou Jašódou, ktorá Ho zviaže.

Keď hovoríme o Damodara líle a mesiaci Karttik, tak by sme mali mať na pamäti dve líly. Prapôvodná líla kde Šrímati Rádharáni zviazala Krišnu je veľmi dôverná. V tomto svete my oficiálne meditujeme nad lílou, kde matka Jašoda zviazala malého Krišnu. Je veľmi dôležité meditovať nad touto lílou a pochopiť zmysel, čo sa tam vlastne deje, preto, aby boli oveľa účinnejšie tie požehnania, ktoré nám prináša tento mesiac Karttik. Nepochybne každá líla Pána nám pomáha lepšie meditovať nad Najvyšším Pánom. Mali by sme chápať v čom spočíva podstata vaišnavských sviatkov. Vaišnavské sviatky nám dávajú možnosť hlbšie pochopiť podstatu. Každý vaišnavský sviatok má za cieľ prehĺbiť naše pochopenie. Každý z nás má svoju úroveň pochopenia určitého sviatku. Ak sa správne zúčastňujeme vaišnavského sviatku, tak sa naša oddanosť prehlbuje. Každý z nás vynakladá úsilie, aby sa naša oddanosť prehlbovala. To je správny proces, ale často to býva nedostatočné. V materiálnom svete je pre obyčajného človeka zložité získať oddanosť.

Rozdiel medzi materialistickými sviatkami a vaišnavskými je v tom, že materialistické sviatky prehlbujú a posilňujú anarthy, ale vaišnavské sviatky posilňujú a prehlbujú oddanosť.
Bežný človek chce byť v tomto materiálnom svete nezávislý, alebo inými slovami, chce byť vládca, Boh. Práve kvôli tejto túžbe vznikajú všetky konflikty. Všetko negatívne v tomto materiálnom svete vyplýva z tohto želania dokázať, že sme nezávislí a že sme Boh. Najťažšie pre bežného človeka je priznať, že je závislý, že nie je Boh. Krišna nám v tomto mesiaci ukazuje príklad, že aj On je závislý. Závisí na oddaných a na Bhakti. Krišna sa vôbec nehanbí priznať svoju závislosť na svojich oddaných. Vôbec sa nehanbí priznať, že je závislý na Šrímati Rádharáni, matke Jašóde. Nehanbí sa priznať svoju závislosť na svojich oddaných. Bohužiaľ my sa často hanbíme priznať, že sme na niekom závislý.

Často si myslíme, ja som ten najvyšší nad všetkými oddanými. Mňa musia považovať za toho staršieho oddaného, aj keď nie som na úrovni staršieho oddaného, tak to musím ostatným dokázať, aby si to o mne mysleli. A Krišna v tomto mesiaci úplne ničí túto paradigmu. Vôbec sa nehanbí ukázať ten príklad, že On je závislý od oddaných. Až, keď pochopíme túto podstatu, až vtedy dostaneme celé požehnanie tohto posvätného mesiaca. Chce byť niekto z nás závislý od oddaných? Pravé o tomto by sme mali premýšľať v tomto mesiaci. Celá táto líla s mamou Jašódou, to nie je nejaký príbeh o malom chlapcovi, ktorý urobil nejakú chuligánsku vec. Je to líla, kde sa Krišna dobrovoľne stavia do pozície závislého a dokazuje, že On je závislý od oddaných.

Šríla Jiva Goswami obsiahlo hovorí o tejto líle a poukazuje aj na nejaké detaily. Na začiatku Krišna sedel na lone matky Jašódy, ktorá ho kojila. To je prvý dôkaz toho, že si môžeme pomyslieť, Krišna je závislý na tej svojej mame. Krišna chce jesť a závisí od toho či ho Ona nakojí. Následne mlieko začalo kypieť, tak matka Jašóda položila Krišnu bokom. Ale Krišnovi nestačilo, to čo zatiaľ zjedol a na to mu mama povedala, že ajurvéda hovorí o tom , že by sme mali jesť iba do polo sýta. „Ty si sa na polovicu najedol, tak ti musí stačiť!“ Krišna s tým nesúhlasil a začal kričať: „Ja chcem ešte!“ a zdrapil svoju mamu, ona Ho napriek tomu dokázala odložiť nabok. V líle keď Ho démonica Putana chcela nakojiť otráveným mliekom, v tej dobe bol Krišna oveľa menší. Začal piť jej mlieko s takou vervou, že vypil aj jej životnú pránu. Putana kričala: „Daj mi pokoj už ma pusti!“ a snažila sa ho odtrhnúť od svojho hrudníku, no nedokázala to. Taká mocná démonica, ktorá vo svojej prirodzenej forme mala trinásť kilometrov Ho nedokázala odtrhnúť od svojho hrudníku a je podivuhodné, že práve matka Jašóda to dokázala.

Krišna tu sám dobrovoľne chcel ukázať, že On je závislý na mame. On sám jej to dovolil. Chcel to ale dotiahnuť do konca a preto v tej líle rozbil ešte hrniec, kde bol tekutý jogurt. Krišna tu demonštroval hnev. Krišna dobrovoľne ukázal, že je slabý. V skutočnosti sa to vysvetľuje, že Krišna sa chcel najesť a hľadal maslo. V tejto nádobe ale nebolo maslo, ale bol tam len tekutý jogurt, z ktorého sa robí maslo. Rozbil nádobu, lebo bol sklamaný, že tam nebolo hotové maslo, takže opäť ukázal svoju slabosť.

Odbočím a poviem vám taký zaujímavý príbeh. Keď som žil v ašráme, tak jeden oddaný miloval dávať takýto pokyn kuchárom: „Pri varení by sme mali vkladať oddanosť, ak máte málo oddanosti, tak tam musíte dať dva krát viac masla.“ Takže my sme mali vždy veľmi tučné to prasádam. Krišna chce lásku, On nepotrebuje to maslo, to je len prejav lásky, ktorú do toho vkladá, keď ho pripravuje. Maslo je prejavom lásky. Keď ho rozbil išiel do špajze, kde matka Jašóda skladovala maslo, tam začal kradnúť a jesť maslo. Keď sa sám najedol začal maslo rozdávať opiciam. Do tohto obdobia Krišna vždy kradol maslo, ale nikdy to nerobil u seba doma. Pri tom ako kradol maslo a rozdával ho opiciam sa bál, až tak, že sa triasol od strachu a neustále sa obzeral okolo, či nehrozí nejaké nebezpečenstvo.

Keď sa mama Jašóda vrátila do miestnosti uvidela situáciu, Krišna nikde, rozbitá nádoba, rozliaty tekutý jogurt, pocítila obrovskú obavu o Krišnu, pretože sa zľakla, že ho opäť nejaký démon uniesol, alebo mu urobil niečo zlé. V tom momente sa ozval hlas z neba, ktorý povedal, že Krišna kradne maslo v tvojej špajzy. Mamu Jašódu to velmi potešilo a začala sa smiať, pretože do tohto momentu Krišna nikdy nekradol jej maslo. Opatrne začala kráčať smerom k skladu, aby chytila Krišnu pri čine. Aj keď je Krišna vše znajúci, tak sa dal do pozície, že ho mama Jašóda mohla prekvapiť. Opäť sa ukázalo, že je silnejšia ako Krišna. Ako sa približovala, uvideli ju opice ako ide s prútom, hneď na to utiekli do všetkých strán. Krišna v tom pochopil, že je v kaši, ani sa neotočil a už vedel, že musí zobrať nohy na ramená. Mal to dobre premyslené vedel že mama Jašóda je veľmi sattvická žena, nikdy nevyjde na ulicu len tak. Preto chcel vybehnúť na ulicu lebo vedel, že jeho mama ho nebude na ulicu prenasledovať. Mama Ho môže naháňať po dvore, ale nikdy sa nezníži na to, aby za ním vybehla na ulicu, toto bol plán Krišnu, preto vybehol na ulicu. Mama Jašóoda sa pozrela na ulici nikto nebol, tak si povedala, tak teraz dostane.

Krišna bežal po ulici ani sa neobzeral, preto nevedel či za ním beží mama Jašóda, preto sa rozhodol, že sa otočí a pozrie sa. To sa mu stalo osudným. Do tej chvíle, dokiaľ sa neotočil a nepocítil to nebezpečenstvo, tak mama Jašóda nemala šancu dobehnúť Ho. Tým, že sa otočil, tak spomalil svoj beh a mama Jašóda využila tento moment slabosti. Chytila Ho a povedala: „Ach ty zlodejíček.“ On sa rozplakal a začal kričať: „ Nie ja nie som žiaden zlodejíček, v mojej rodine neboli žiadni zlodeji, ale otec mi rozprával, že v tvojej rodine boli zlodeji.“ Začala ho spovedať, kto rozbil nádobu s jogurtom, kto kŕmil opice maslom. On to vysvetlil tak , že tá nádoba sa rozbila sama a opice kŕmil ten, kto sa stará o všetkých. Mama Jašóda mu povedala: „Prepáč, ale ja ťa musím potrestať.“ Začal prosiť aby ho netrestala. Začal vysvetľovať, že v skutočnosti tu nádobu s jogurtom rozbila ona zvončekom na nohe, ktorým buchla do nádoby, keď utekala do kuchyne, ako mlieko začalo kypieť. Vysvetľoval jej, že vtedy rýchlo utekal k nádobe a snažil sa zapchať prasklinu na nádobe, ale nepodarilo sa mu to. „Skúšal som zachrániť čo sa dalo a ty ma tu obviňuješ, ale keď som pochopil, že to je len strata času a úsilia, tak čo som mal robiť? Potom som videl opice ako v špajzy kradnú maslo, tak som ich začal vyháňať a v tom momente si sa ukázala.“

Ona sa Ho opýtala, prečo teda začal pred ňou utekať. Na to On odpovedal: „Ja som sa jednoducho zľakol, pretože som nevedel ako pochopíš tu situáciu, videl som že máš v ruke ten prút a že sa so mnou niečo stane, tak to bol iba reflex, úplne prirodzený inštinkt, že som utekal pred nebezpečenstvom, ale v skutočnosti som nič zle neurobil. Mama Jašóda uznala, že si to dobre vymyslel. Na to mu odpovedala: „V skutočnosti máš veľa spoločnosti opíc, tak preto si sa stal takým ustrašeným. Krišna priznal: „Veľmi často mám spoločnosť opíc, tak keď ma nemáš rada a vyháňaš ma, tak ja teda pôjdem žiť s opicami.“ Preto sa ho mama Jašóda rozhodla zviazať, aby nikam neušiel a tá história ešte pokračuje. Šríla Jiva Goswami tam popisuje veľa detailov.

Tým že sme si tu pripomenuli celú tuto lílu, tak som chcel upriamiť vašu pozornosť na niektoré veci. Krišna v tejto líle ukazuje svoju slabosť a svoju závislosť, ukazuje že potrebuje mlieko, že má slabosti ako hnev, má slabosť že klame a nedokáže priznať svoju chybu, bojí sa trestu, tak preto uteká pred mamou Jašódou. Krišna sa nebojí ukázať svoju slabosť a závislosť od oddaných. Nebojí sa, že bude nazvaný Damodara, alebo inými slovami zviazaný, čiže obmedzený niečím. Krišna sa nehanbí za toto meno, naopak sa ním pýši. Tento mesiac Karttika je práve mesiacom , kedy uctievame nielen Krišnu, ale aj Šrímati Rádharáni. Uctievame aj Krišnu a uctievame aj tú, ktorá pokorila Krišnu.

V skutočnosti chceme vytvoriť imidž, že sme silní oddaní. Snažíme sa navonok prezentovať, ja som silný a nemám žiadne nedostatky. To neznamená, že by sme sa nemali snažiť stať silnými. Pre to, aby sme sa mohli stať silnými, najprv musíme pochopiť v čom sú naše slabosti a nebáť sa ich priznať. V skutočnosti silný oddaný nie je ten , ktorý niekomu niečo dokazuje a prejavuje nejaké násilie, ale silný oddaný je ten, ktorý sa nebojí priznať svoju chybu a priznať, to že nemá pravdu a nebojí sa priznať svoju závislosť na oddaných. Sila oddaného spočíva v tom, nakoľko silno je závislý od ostatných oddaných. Keď sa oddaný snaží dokázať ostatným, že je silný, nezávislý, že on ostatných nepotrebuje, tak v skutočnosti to vyzerá veľmi hlúpo. Taký oddaný nebude napredovať, nebude sa rozvíjať v Krišna vedomí.

Prvý krok k tomu, aby sme pokorili Krišnu je priznať svoju závislosť na oddaných, len takto dokážeme rozvinúť svoju oddanosť. Závislosť alebo priznať závislosť na oddaných znamená, že my chápeme, že oddaní pre nás predstavujú hodnotu. To znamená, že sa ich bojíme uraziť, alebo prejaviť niečo, prečo sa k nám oni budú nejak negatívne vzťahovať. Bojíme sa ich sklamať. Chceme naplniť ich dôveru, ktorú do nás vkladajú. Vážime si ich spoločnosť, ich hodnotu a chceme mať čo najlepšie vzťahy s čo najväčším počtom oddaných. Chceme dosiahnuť taký stav, že akonáhle uvidíme oddaného, tak začneme tancovať od šťastia. To ale nemôže byť nejaká umelá vec, musí to ísť zo srdca. Práve toto je podstata celej našej duchovnej praxe. Čiže pochopiť svoju
závislosť od oddaných, naučiť sa vážiť si ich spoločnosť. Naučiť sa vážiť si oddaných. Naučiť sa neurážať oddaných. Nezávisle od toho na akej úrovni rozvoja sa nachádzame. Je jedno či
sme pokročilí oddaní, ktorý už má niečo za sebou, alebo sme prvý krát prišli do spoločnosti oddaných.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Mádhvačárju

Zjavenie Mádhvačárju

Mádhavačárja (áčárja znamená „ten, kdo učí svým životem“) žil v Indii ve třináctém století (1283) a byl inkarnací poloboha větra Vayu (Hanumana). Zjevil se v Brahma-Gaudiya-Vaisnava-sampradaya – učednickém řetězci, který jako poslední představuje Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda. V tomto dlouhém učednickém řetězci čistých učitelů je Mádhavačárja důležitým článkem. Jak Pán Krišna zdůrazňuje v Bhagavad-gítě, podstatou všech védských znalostí je, že Bůh je osoba. Toto poznání však na čas zatemnilo šíření buddhistické doktríny konečné prázdnoty, dokud velký učitel Šankara (788–820 n. L.) nenapomohl vytlačení buddhismu z Indie. Místo toho, aby hlásal, že: „Všechno je nic,“ říkal Šankara, že „Všechno je jedno“. Jinými slovy, zastával všudypřítomnou duchovní realitu, nicméně stále se závěrem, že tato realita je neosobní. Mádhavačárja (a další duchovní mistři, kteří zastávají vědomí Krišny, jako je Rámanúdža) tento impersonalistický pohled důkladně argumentačně porazili a nakonec ustanovili, že Absolutní Pravda je Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství.

Mádhavačárja se narodil v bráhmanské (kněžské) rodině v Udupi, jihoindickém městě u Arabského moře. Kolem Mádhavova raného života se vypráví několik úžasných příběhů. Říká se, že jeho otec měl mnoho dluhů a že aby je splatil, Mádhava přeměnil tamarindová semena na mince. Říká se také, že poblíž Mádhavova domu žil démon jménem Maniman v podobě hada. Mádhava ho zabil palcem levé nohy. Dále se říká, že kdykoli Mádhavova matka pociťovala úzkost, on před ní náhle předstoupil jedním skokem – ať už si jako dítě hrál kdekoliv.

Už jako malý chlapec byl Mádhava proslulý učenec. Když mu bylo pouhých pět let, obdržel duchovní zasvěcení, a když mu bylo dvanáct, přijal sanjás, nejvyšší stav odříkání v duchovním životě. V tomto útlém věku se Mádhava vzdal všech rodinných vazeb, aby cestoval po Indii v celé její šířce a délce a hledal duchovní poznání. Během svých cest Mádhava navštívil Badarikashrama, poutní místo vysoko v Himálajích. Tam se setkal s velkým mudrcem Šrílou Vyasadevou – literární inkarnací Pána Krišny a autorem védských písem. Studiem pod vedením Šríly Vyasadevy se Mádhava ve svém poznání ještě zdokonalil. Když Mádhava pak sestoupil z Himalájí, vrátil se do svého rodiště Udupi.

Jednou, když seděl na pobřeží a meditoval o Pánu Krišnovi, uviděl obrovskou obchodní loď v nebezpečí, načež posádce pomohl a ukázal cestu, jak se dostat bezpečně na břeh. Majitelé lodi ho chtěli odměnit a Mádhava souhlasil s přijetím kusu gopi-kandany, hlíny z Krišnovy země Vrindávanu. Když členové posádky přinášeli velký kus země na břeh, rozpadl se a odhalil božskou podobu Pána Krišny, s hůlkou v jedné ruce a kusem jídla ve druhé. V tu chvíli Mádhava složil krásnou modlitbu na vyjádření své vděčnosti. Ačkoli toto Božstvo bylo tak těžké, že ho nedokázalo zvednout ani třicet obyčejných lidí, Mádhava ho odnesl do města úplně sám.

Skutočná podoba Gopala v Udupi

Mádhava prokazoval svou zdrcující fyzickou a duchovní sílu při mnoha příležitostech. Když kráčel po silnici, zaútočila na něj skupina násilníků, aby ho přepadla, ale on je všechny zabil. Jindy zaútočil tygr na Mádhavho společníka Satyu Tirthu, ale Mádhvava skolil divoké zvíře holýma rukama. Lidé o něm začali říkat, že jeho síla nemá hranice.

Mádhavačárjovo učení a oddanost Krišnovi byly proslulé po celé Indii. Jeho životním posláním bylo porazit názory impersonalistických filosofů. Tito impersonalisté hlásají, že Boží forma je pouze iluze (májá), a proto se jim říká májávadí. „I kdyby byl Bůh na počátku osobou,“ říkají tito lidé, „rozdělil se po celém stvoření a ztratil tak svou individuální identitu.“ Mádhavačárja rozbil tuto monistickou myšlenku („vše v jednom“) filosofií shuddha-dvaita, tedy čistého dualismu. Logicky dokázal, že Bůh je vždy osobou a vždy se liší od svého stvoření. Jak každý může vidět, slunce produkuje velké množství energie, ale zůstává přitom stále stejným sluncem. Podobně strom může produkovat mnoho plodů, ale zůstává stejným stromem. Tak i Pán Krišna vytváří hmotný svět, ale sám od něj zůstává oddělen – zůstává Nejvyšší Osobností Božství. Takové je skutečné učení Véd. Mádhavačárjovo učení se tedy nazývá tattva-vada, kde tattva znamená „pravda“ a vada znamená „filosofie“.

Májávadíni dále tvrdí, že jedinečná a individuální identita duše je také iluzí – že duše nakonec splyne s neosobním světlem. Ale Mádhavačárja učil, že duše je ve skutečnosti věčným služebníkem Krišny a že cvičením bhakti jógy – oddané služby – se každý z nás může vrátit do svého původního postavení v duchovním světě. Mádhavačárja zvláště zdůraznil, že i poté, co se individuální duše vrátí do duchovního světa, si ona a Nejvyšší Duše, Krišna, zachovávají své oddělené identity. Nestanou se „jedním“.

V mnoha ohledech připravil Mádhavačárja půdu pro hnutí pro vědomí Krišny. Zdůrazňoval například zpívání svatých jmen Krišny. V komentáři k Mundaka Upanišádě napsal, že v současném věku lze uspokojovat a uctívat Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, prostým zpíváním Jeho svatých jmen. Napsal také: „V celém stvoření je mnoho zemí, polí, hor a oceánů a všude je Nejvyšší Osobnost Božství uctívána zpíváním Jeho různých jmen.“ Mádhava připravil také cestu pro Pána Čaitanju, který se zjevil o dvě století později ve stejné linii duchovních mistrů. Pán Čaitanja je inkarnací Krišny, která rozšířila zpívání mantry Haré Krišna po Indii. Také nařídil svým následovníkům, aby ji rozšířili do všech měst a vesnic na světě. Aby toto naplnil, Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda přišla do Ameriky v roce 1965 a založila Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny.

Šrí Mádhava cituje z Brahmanda Purany: „Člověk by měl mít úplnou víru v transcendentální literaturu, jako je Šrímad Bhagavatam a další literaturu, která přímo oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství. Člověk by měl mít také víru ve vaišnavskou tantru, původní Védy a Mahábháratu, která zahrnuje Bhagavadgítu, a jež je považována za pátou Vedu.“

 

Devítibodové shrnutí poslání filosofie Šrípad Mádhavačárja:

1. Pán Višnu, Osobnost Božství, je Absolutní Pravda a nic není vyšší než On
2. On, Pán, je známý studiem Véd ‚sarvasya caham‘ (Bhagavad-gíta 15.15)
3. Hmotný svět je skutečný, ale dočasný.
4. Džíva (živá bytost) se liší od Pána („bimba prati bimba“)
5. Džívy jsou od přírody služebníky lotosových nohou Pána Višnua
6. V podmíněných i osvobozených stavech se džívy nacházejí ve vyšších a nižších stavech a vždy zůstávají
individuálními ve své identitě
7. Osvobození neznamená neosobní splynutí, ale dosažení služby lotosovým nohám Pána Višnua
8. Čistá oddaná služba ‚guruovi‘ a Višnuovi automaticky uděluje osvobození, vysvobození z hmotného
otroctví. Není potřeba hledat osvobození. Člověk potřebuje vyhledávat pouze čistou oddanou službu
9. „Pramany“. Přímé vnímání, logika a védská autorita jsou tři zdroje skutečného poznání

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Rádhaštámi – Zjavenie Šrímatí Rádharání

Rádhaštámi – Zjavenie Šrímatí Rádharání

Šrímatí Rádharání je věčnou manželkou Pána Krišny. Když před pěti tisíci lety přišel Pán Krišna na tuto
planetu, aby vykonával své zábavy, objevila se také Šrímatí Rádharání.

O půlměsíční noci v měsíci Bhadra v poklidné venkovské atmosféře Vraji (asi 90 mil jižně od dnešního
Dillí) se šel král Vrishabhanu vykoupat do svaté řeky Jamuny. Když přišel na místo, byl zcela pohlcen
zlatou aurou, září čisté lásky. Tato záře vycházela z lotosu, na jehož přeslenu se vznášela malá
holčička. S velkou radostí objal božské dítě a odnesl je ke své královně Kirtidě Déví. Když se král vrátil i
s dítětem do paláce, královna Kirtida byla velmi potěšena a malou Rádhu zahrnula neutuchající
náklonností. Král a královna si ale rychle všimli, že dítěti se neotevřely oči. To jim přirozeně zlomilo srdce
a modlili se, aby jí Bůh požehnal silou zraku.

Když se Jašóda, matka Pána Krišny, doslechla, že její nejlepší přítelkyně královna Kirtida má dítě, přišla
ji navštívit i se svým manželem a synem. Malý Krišna se doplazil ke kolébce, vyškrábal se nahoru a
podíval se dovnitř. V tu chvíli oči Šrímatí Rádharání zamrkaly, široce se otevřely a rozkvetly jako lotosy.
Bylo jasné, že nechtěla vidět nic z tohoto světa, pouze podobu Šrí Krišny. Krišna byl také zaplaven
láskou, když před sebou uviděl svého věčného společníka v podobě dítěte. Všichni byli nadšení.

Tímto způsobem se v písmech uvádí, jak se věčný Božský pár navzájem „setkává“. Jak „rostou v letech“,
hrají si s milujícími přáteli, plavou v Jamuně, spásají krávy a navzájem si vychutnávají láskyplné objetí.
Posvátné texty a realizace mudrců rozpracovávají detaily, vytvářejí příběhy, které slouží jako virtuální
magnety, a přitahují všechny, kteří je slyší, zpět do duchovní říše.

Šrímatí Rádharání je matkou vesmíru, duchovní matkou všech duší. A pojetí matky je nejposvátnějším
symbolem – čistoty, nesobeckosti, péče, sdílení, výchovy a lásky.

V Mahámantře „Haré“ znamená „Rádhe“. (Hare = vokativní forma od Hara, což je jiné jméno pro
Rádharání). „Matko! Probuď nás prosím z této noční můry smrtelného života! Připomeň nám otce, na
kterého jsme zapomněli, a vezmi nás domů!“

 

Rádha – Krišnův ženský protějšek

Úplné pojetí Boha zahrnuje Boha a Jeho energie, které existují současně s Ním. Souhrn energií Krišny je
Rádha, Jeho věčná milenka. Krišna a Rádha jsou tak jako slunce a sluneční paprsky, stejně
nerozluční.

Rádha ztělesňuje úplnou lásku ke Krišnovi. Je tedy známá jako zosobnění Bhakti neboli milující
oddanosti Bohu. Milovat Boha je náš přirozený stav, nyní však zapomenutý. Podle vlastního čistého
příkladu je Rádha majákem, který volá všechny k opětovnému probuzení plné lásky ke Krišnovi. Také
vydává milost, aby nám pomohla dosáhnout tohoto cíle.

Šrí Rádha je tedy Božský protějšek Krišny. Podle starodávné vaišnavské tradice je božství dvojího
pohlaví – božsko-mužskou a ženskou dimenzí Absolutní Pravdy. Šrí Rádha je úplná energie a Šrí Krišny
je úplný energetický zdroj. Navzájem se neliší, stejně jako se pižmo a jeho vůně navždy spojí, nebo jako
oheň a teplo k sobě neodmyslitelně patří. Rádha a Krišna jsou jedno, přesto přijali dvě oddělené formy, aby si mohli užívat láskyplné zábavy.

Rádharání je něžným ženským protějškem nejvyššího celku, který se podobá dokonalému stádiu světské ženské přirozenosti. Proto je milost Rádharání ochotně k dispozici upřímným oddaným a jakmile takového oddaného doporučí Pánu Krišnovi, Pánu okamžitě přijímá oddaného do Své společnosti. – Šríla Prabhupáda, Bhagavatam 2.3.23

 

 

Láska Rádhy a Krišny

Protože duchovní láska ztělesněná v setkání Rádhy a Krišny připomíná přitažlivost mezi mladým mužem
a mladou ženou, bývá obecně často nepochopena těmi, kteří se ji pokoušejí uchopit bez odkazu na
védskou literaturu neboli zjevená písma. Tyto knihy ostře rozlišují mezi láskou k Bohu a tím, co se za
lásku vydává mezi obyčejnými lidskými bytostmi. „Touha uspokojit vlastní smysly je chtíč [káma],“ píše
Šríla Krishnadasa Kaviraja ve své oddané klasice Caitanya- caritamrita ze 16. století, „ale touha potěšit
smysly Pána Krišny je láska [préma]. … Chtíč a láska jsou proto zcela odlišné. Touha je jako hustá tma,
ale láska je jako jasné slunce. “

Naše původní přirozenost je přebývat v „jasném slunci“ lásky ke Krišnovi v duchovním světě. Jelikož
však závidíme Krišnovi v jeho postavení nejvyššího poživatele, se závistí se naše láska k Němu mění v
chtíč a vstupujeme do temnoty hmotného světa. Chtíč nás tedy přivádí do tohoto světa zapomnění na
Boha, chtíč, který nás zde drží, a žádostivost nám brání v poznání Pána Krišny jako našeho věčného
pána, průvodce, přítele a milence. Pouze když přeměníme chtíč zpět v lásku ke Krišnovi, můžeme si
uvědomit, že jsme Jeho věční služebníci a že naše skutečné štěstí spočívá ve službě Jeho smyslům, ne
našim vlastním.

Bhakti-jóga, praxe vědomí Krišny, neboli oddaná služba, mění touhu v lásku k Bohu. Prvním krokem je
naslouchání – jednak jména Krišny v Mahá-Mantře Haré Krišna, a pak také naslouchání učení o Krišnovi,
které je možné prostřednictvím studování zjevených písem od velkých oddaných Pána a samotného
Pána. Ale v tomto procesu je důležité, aby zvuk, který slyšíme (nebo slova, která čteme), pocházel ze
správného zdroje, čistého oddaného Boha. Jeho Božská Milost AC Bhaktivedanta Swami Prabhupáda o
naslouchání o zábavách Rádhy a Krišny píše takto:

Ve Šrímad-Bhágavatamu je uvedeno, že ten, kdo slyší Krišnovy zábavy s gópí (pasačkami krav v duchovním světě, z nichž přední je Šrímatí Rádharání) dosáhne nejvyšší úrovně oddané služby a bude osvobozen od chtíče, který zaplavuje srdce každého v hmotném světě. Jinými slovy, nasloucháním o zábavách Rádhy a Krišny se lze zbavit veškeré hmotné žádostivosti … Pokud však člověk nenaslouchá ze správného zdroje, bude si špatně vykládat zábavy Rádhy a Krišny, protože je považuje za běžné záležitosti mezi mužem a ženou. Tímto způsobem dojde člověk na scestí.

Nenechme se tedy zmást. Krišna je Bůh, všemocný, dokonale dokonalý stvořitel, udržovatel a ničitel
všeho a Šrímatí Rádharání je Jeho nejmilovanější oddaná (Její samotné jméno znamená „ten, kdo
uctívá Krišnu nejlépe“). Jelikož jsme všichni služebníci Pána, každý z nás má nějakou roli v Jeho
věčných láskyplných zábavách. Tuto roli, naši původní duchovní identitu, můžeme však objevit pouze
pokud budeme pečlivě dodržovat pokyny těch vznešených duší, které si uvědomily Boha a jejichž
jedinou motivací je soucit s těmi, kteří trpí v tomto hmotném světě, daleko od našeho duchovního
domova. Jedinou šancí těchto duší je následovat Šrímatí Rádharání.

 

Rása Líla – tanec lásky

Ze všech příběhů kolem Šrí Rádhy je tanec Rása popsaný ve Šrímad Bhágavatamu v mnoha ohledech
nejdůležitější.

Božský tanec se odehrává jedné podznimní noci ve svitu měsíce, kdy se gópí (pasačky krav) okouzlené
zvukem Krišnovy flétny vyplíží pryč ze svých domovů a od svých rodin, aby mohly být s Krišnou. Rása
Líla je považován za jednu z nejvyšších a vysoce esoterických zjevených zábav Šrí Krišny a jako taková
by nikdy neměla být zaměňována za světské zábavy s chlípnými zájmy. Romantická láska mezi lidskými
bytostmi je zmenšeným a zredukovaným odrazem původní extatické lásky duše k Bohu v duchovním
světě. Studium Rása Líly pod vedením pravého duchovního učitele umožňuje rozvíjet lásku k Bohu,
stejně jako činily gópí v jejich tanci lásky s Krišnou.

 

 

Milost Šrímatí Rádharání

Písma popisují, že než člověk dosáhne milosti Šrí Rádhy, musí projít mnoha životy zbožných činů,
náboženských rituálů a jógové dokonalosti. A když to někdo udělá, Krišna již není daleko. Ve skutečnosti
je Krišna dosažitelný díky milosti Šrí Rádhy. Rádha je vtělením Krišnovy milosti a jejím prostřednictvím
lze dosáhnout vyvrcholení duchovního pokroku.

Šríla Prabhupáda to shrnuje následovně:

Rádharání je Krišnovi velmi drahá. S úctou se Jí tedy klaňme. Skrze milost Rádharání se můžeme snadno přiblížit ke Krišnovi. Pokud Rádharání doporučí: „Tento oddaný je velmi milý“, pak mě Krišna okamžitě přijme, ať jsem jakýkoli blázen. Protože mě Rádharání doporučuje, Krišna mě přijímá. Proto ve Vrindávanu najdete oddané, kteří zpívají Rádharánino jméno více než Krišnovo. Kamkoli půjdete, najdete oddané, jak se navzájem zdraví: „Jaya Rádhe!“ Oddaní oslavují Rádharání.

Pokud budete uplatňovat spekulativní proces, abyste porozuměli Krišnovi, zabere to mnoho a mnoho
životů. Ale pokud se vydáte cestou oddané služby a pokusíte se potěšit Rádharání, dojdete ke Krišnovi
velmi snadno. Rádha vám může dodat Krišnu. Je tak velkým oddaným.

Krišna znamená „přitažlivý“. Ale Rádharání je tak velká, že přitahuje Krišnu. Ani Krišna nedokáže
pochopit kvalitu oddanosti Rádharání. Krišna je přitažlivý a ona je přitahovatel Krišny. Přestože Krišna říká vedaham samatitani – „vím všechno“ – nerozumí Rádharání. Tak je skvělá.

 

Vlastnosti Šrímatí Rádharání

Jak je vysvětleno v Bhakti-rasamrta-sindhu (Nektar oddanosti), Krišna má šedesát čtyři
transcendentálních vlastností. Šrímatí Rádharání má dvacet pět transcendentálních vlastností, ale
dokáže jimi ovládat dokonce i Krišnu.

Její transcendentální vlastnosti jsou následující:

(1) Je zosobněnou sladkostí; (2) Je to čerstvá mladá dívka; (3) Její oči jsou vždy v pohybu; (4) Vždy se jasně usmívá; (5) Má na svém těle všechny příznivé znaky; (6) Může rozrušit Krišnu podle Své nálady; (7) Je odbornicí na umění zpěvu; (8) Umí mluvit velmi pěkně a sladce; (9) Je odbornicí v prezentování ženských přitažlivostí; (10) Je skromná a něžná; (11) Je vždy velmi milosrdná; (12) Je transcendentálně rafinovaná; (13) Ví, jak se hezky oblékat; (14) Je vždy stydlivá; (15) Je vždy uctivá; (16) Je vždy trpělivá; (17) Je velmi vážná; (18) Krišna si ji užívá; (19) Vždy se nachází na nejvyšší oddané platformě; (20) Je příbytkem lásky obyvatel Gokuly; (21) Může poskytnout útočiště všem druhům oddaných; (22) Je vždy laskavá k nadřízeným a podřízeným; (23) Vždy je zavázána jednáním jejích společníků, (24) je největší mezi Krišnovými přítelkyněmi; (25) Vždy má Krišnu pod svou kontrolou.

 

Krišna – Rádha – Čaitanja

Aby Krišna porozuměl Rádharání, přijal Její postavení. Krišna chtěl pochopit sílu Rádharání, proto musel
přijmout Její sklony. A to je Čaitanja Maháprabhu.

Čaitanja Maháprabhu je Krišna, který přijal podobnosti Rádharání. Jelikož Rádharání neustále pociťuje
odloučení od Krišny, podobně jako Ona i Pán Čaitanja cítil odloučení od Krišny. To bylo Jeho učení –
pocity odloučení, nesetkání. Proces oddané služby, který učí Čaitanja Maháprabhu a Jeho učednická
posloupnost, je způsob, jak cítit oddělení od Krišny. To je Rádharánina pozice, vždy cítí oddělení.

Šrí Čaitanja Maháprabhu je tedy kombinovaná forma Rádhy a Krišny v podobě jejich oddaného.

 

 

BONUSY:

Príbeh o tom, ako Šrímatí Rádharání hovorila s čmeliakom

Šrímatí Rádharání bola natoľko pohltená myšlienkami na Krišnu vďaka jej osobnému kontaktu s Ním, že
skutočne začala hovoriť s čmeliakom, ktorý tam lietal a pokúšal sa dotknúť jej lotosových nôh. Kým
ďalšia gópia hovorila s Krišnovým poslom Uddhavom, Šrímatí Rádharání zobrala toho čmeliaka ako
posla od Krišnu.

Je možné, že Šrímatí Rádharání zámerne oslovila tohto čmeliaka sarkasticky, aby kritizovala posla
Uddhavu. Šrímatí Rádharání nepriamo videla, že Uddhava sa nielen podobá Krišnovým telesným črtám,
ale že sa rovná Krišnovi. Týmto spôsobom naznačila, že Uddhava je rovnako nespoľahlivý ako samotný
Krišna. Šrímatí Rádharání chcela uviesť konkrétne dôvody, prečo nebola spokojná s Krišnom a Jeho
poslami.

Oslovila čmeliaka: „Tvoj pán Krišna je presne tvojej kvality. Sadneš si na kvet a po okoštovaní trocha
medu okamžite odletíš a sadneš si do iného kvetu a ochutnáš ten. Si rovnaký ako tvoj pán Krišna. Dal nám
šancu ochutnať dotyk Jeho pier a potom odišiel. Viem tiež, že bohyňa šťastia Lakšmí, ktorá je vždy
uprostred lotosového kvetu, sa neustále venuje službe Krišnovi. Ale neviem prečo ju Krišna tak uchvátil.
Je k Nemu pripútaná, aj keď pozná Jeho skutočný charakter. Pokiaľ ide o nás, sme inteligentnejšie ako
táto bohyňa šťastia. Už nás viac nepodvedie ani Krišna ani jeho poslovia. “

Podľa písiem je bohyňa šťastia Lakšmí podriadenou expanziou Šrímatí Rádharáni. Keďže
Krišna má početné expanzie Višnu-murti, Jeho energia blaženosti, Rádharání, má tiež nespočetné
expanzie bohýň šťastia. Bohyňa šťastia Lakšmidží preto vždy túži po tom, aby bola povýšená na úroveň
gópí.

Šrímatí Rádharání pokračovala v rozhovore s malým, čierno-žltým poslom Krišnu. „Prosím, už nehovor o
Krišnovi. Je lepšie hovoriť o niečom inom. Sme už odsúdené na zánik, ako jelene s čiernymi škvrnami v
lese, ktoré sú očarené sladkou melódiou lovca. Rovnako sme boli očarení sladkými Krišnovými
slovami a znova a znova myslíme na lúče nechtov Jeho prstov na nohách. Sme stále viac žiadostivejšie
po Jeho spoločnosti, preto vás žiadam, aby ste už nehovorili o Krišnovi.“

Táto reč Rádharání s čmeliakom ako poslom a jej obviňovanie Krišnu a zároveň jej neschopnosť prestať o Ňom hovoriť, sú symptómy najvyššej transcendentálnej extázy, ktorá sa nazýva mahá-bháva. Extatický prejav mahá-bhávy je možný iba u osôb ako je Rádharani a jej spoločníčky.

Veľkí áčárijovia ako Šríla Rúpa Gosvámí a Visvanatha Cakravarti Thakura analyzovali tieto pohnútky Šrímatí Rádharani a opísali rôzne pocity, ako napríklad zmätok a váhanie, ktoré sa prejavujú rôznymi spôsobmi. V Rádharani sa nachádza veda o tom, ako byť najjasnejším klenotom lásky k Bohu.

Když král čmeláků bzučí ve vysoké tónině, a opěvuje tak slávu Pána, na čas utichá hlaholení holubů, kukaček, jeřábů, cakravāků, labutí, papoušků, koroptví a pávů. Všichni tito transcendentální ptáci přestávají zpívat, jen aby mohli naslouchat o slávě Pána. Šrímad-Bhagavatam 3.15.18

Šríla Prabhupáda hovorí k tomuto veršu: Tento verš odhaľuje absolútnu povahu Vaikunthy. Nie je tam
žiadny rozdiel medzi vtákmi a ľuďmi. Situácia v duchovnom nebi je taká, že všetko je duchovné a pestré.
Duchovná pestrosť znamená, že všetko je živé. Nie je nič neživého. Dokonca aj stromy, zem, rastliny,
kvety, vtáky a zvieratá sú na úrovni vedomia Krišnu. Zvláštnosťou Vaikunthaloky je, že nemôže ísť o
zmyslový pôžitok. V hmotnom svete si dokonca osol užíva svoje zvukové vibrácie, ale na Vaikunthaloke
existujú také milé vtáky, ako sú pávy a kukučky, ktoré radšej počúvajú transcendentálne vibrácie slávy
Pána od včiel. Zásady oddanej služby, počínajúce sluchom a spevom, sú vo svete Vaikunthaloky veľmi
prominentné.

 

Zjavenie Rádharání na Góloke

Na Goloke Vrindávane je miesto zvané – Rása mandala. Z jednej strany Rása mandaly leží hora
Šatašringa. Táto hora sa zjavila na Bhúloke, ako hora Govardhan. Vo Vrindávane sú záhrady plné
nádherných kvetov málati a málika. Pán vesmíru, ktorého túžbou sa všetko deje, sedel v tejto
záhrade na krásnom tróne – Ratna simhásana. Jeho túžbou bolo iba tešiť sa a v tej chvíli ako na túto
túžbu len pomyslel, sa z Jeho ľavej strany zjavila veľmi krásna Dévi . Vyzdobená skvostnými klenotmi ,
odená látkou prečistenou samotným ohňom. Jej telo farby tekutého zlata oslňovalo ako milión Mesiacov.
Všetko naokolo bolo osvetlené Jej žiarou . Úsmevom odhalila pôvabné zuby a svojou tvárou zatienila aj
krásu jesenných lotosov. Na sebe mala girlandu z kvetov Málati a diamantový náhrdelník. Lesk jej tela
žiaril ako letné Slnko. Sedela vedľa Krišnu na tróne.

Takto sa Pán prejavil vo dvoch formách. Z ľavej strany Jeho tela sa objavila Šrímati Rádharáni a pravá
strana Jeho tela sa prejavila ako Šrí Krišna. Keď Pán Šrí Krišna uvidel Rádhiku, chcel sa s Ňou tešiť a
užívať si. Vediac to, jej prejav sa stal ešte viac nádhernejším. Vzápätí sa rozbehla natrhať kvety pre
ozdobu lotosových nôh Šrí Hariho, Krišnu.

Pretože sa zjavila v – Rása mandale a ihneď bežala slúžiť Pánovi, nazbierať kvety pre Jeho potešenie, je
známa ako Rádhá, kde -rá– reprezentuje Rása-mandalu a -dhá– reprezentuje -dhávamáni, beh.

 

Nárada Pančarátra (2.3.21) hovorí o zjavení sa dvoch foriem z jednej originálnej formy Pána nasledovne:

Dvojruká podoba Parabrahmanu v podobe mladého pasáčka kráv s tmavomodrou farbou tela
pripomínajúcou farbu búrkového oblaku, sa prechádza Rása-mandalou v Góloka dháme. Jediná podoba
Išvaru, najvyššieho Pána, sa rozdelila do dvoch podôb. Jedna sa zjavila v ženskej podobe známej ako
Višnu-máya, či vnútorná energia Krišnu, v druhej ostal Sám Sebou ako vibhu-puruša, v mužskej
podobe. Má modrú telesnú žiaru. Je absolútne nezávislý a jedná podľa svojej vôle. Všetko sa udeje
akonáhle On zatúži. Je – saguna – má v plnej miere všetky transcendentálne kvality a je – nirguna, bez
materiálnych kvalít.

Medzi Rádhou a Krišnom niet rozdielu. Krišna slúži Rádhe a Rádha slúži Krišnovi. Krišna je zdroj
energie a Rádha je energia. Týmto je vysvetlené, že Rádha a Krišna sú spolu jednou pravdou. Rádha je
konštitucionálne energiou Krišnu. Je Jeho svarúpa-šakti, prirodzená energia, tak ako teplo je
prirodzenou energiou ohňa. A tak ako nik nemôže oddeliť teplo od ohňa, rovnako nejde oddeliť Rádhu
od Krišnu. Energia a jej zdroj sú dohromady jedným objektom. Nie je medzi Nimi rozdiel. Takto je Šrí Šrí
Rádha-Krišna jedinou pravdou.

Parabrahman Krišna je rása-svarúpa, je stvorený z rásy a túži si rásu užívať. Šruti hovoria – sa
kámayate, On túži.

Ale nemôže si užívať sám. K užívaniu si výmen jemností nálad, treba viac než jedného. To je dôvod,
prečo aj keď je Jeden, už od nepamäti sa manifestoval do mnohých foriem.

Rádha a Krišna sú pôvodne Jeden. Aj keď Jeden a bez rozdielu, aj tak sa Parabrahman prejavil v dvoch
formách, z ktorých každá sa prejavila do množstva foriem. Krišna sa manifestoval v nespočetných bhagavat-svarúpach (formách) a Rádha sa rovnako expandovala v nespočetnom množstve podôb kanta-šakti-rúp.

V Nárada-pančarátre je zmienené, že tak ako Šrí Krišna je brahma-svarúpa a jestvuje za hranicami prakriti, hmotnej prírody, rovnakým spôsobom Šrí Rádha je Brahma-svarúpini, za hranicami prakriti.

V Čaitanya Čaritámrite stojí, že potencia menom Hladíni prináša Krišnovi transcendentálny pôžitok. Touto energiou pôžitku Krišna osobne zakúša všetko duchovné potešenie.

V Padma puráne je tiež spomenuté ako Rádha hovorí Náradovi Munimu:

Som tou, ktorá je zvaná Rádhika asom tiež zvaná ako Lalitá. Som tiež skutočná ramani svarúpa, Pani. Som sanatani ramani – večná Pani. Som Lalitá a som tiež Krišna v mužskej podobe. Ó Nárada! Hovorím ti pravdu, že medzi mnou a Krišnom niet rozdielu.

 

V Brihat Gautamiya Tantre Krišna vraví Baladévovi:

Som svarúpou troch tattiev, menovite sattva, tattva a parattva, teda príčina, dôsledok a za príčinou aj dôsledkom. Moja drahá Rádhá ja tiež tri-tattva-rúpini. Som za prakriti a moja energia Rádhá je tiež za prakriti. Som púrna brahma situovaný vo višuddha-sattve, transcendentálny k trom kvalitám hmotnej prírody. Na modlitby Brahmu vo veci zabitia démonských nepriateľov Indru zostupujem vek za vekom do tohto sveta spolu s Tebou a Rádhou.

Akonáhle niekto vysloví len prvú slabiku mena Rádha, okamžite smeruje k lotosovým nohám
Šrí Krišnu.

Všetky gópie sa manifestovali z pórov vlasov Šrí Rádhy. Všetci gópovia sa manifestovali z pórov vlasov Šrí Krišnu.

Máhalakšmí sa manifestovala z ľavej strany Šrí Rádhy a je manželkou Nárayána žijúceho na
Vaikunte. Časť časti Máhalakšmí je Rádžalakšmí, ktorá dáva bohatstvo kráľom. Časť
Rádžalakšmí je Martyalakšmí, žijúca v domoch grihastov. Ona je hlavným božstvom všetkých plodín.

Šrí Rádha je večnou manželkou Šrí Krišnu.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Šrílu Prabhupádu

Zjavenie Šrílu Prabhupádu

Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda (1896-1977), zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, zasvětil svůj život učení světa o vědomí Krišny, nejvznešenějším poselství duchovní moudrosti starověké Indie.

V roce 1965, ve věku 69 let, na příkaz svého duchovního mistra Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury, reprezentujícího řadu učitelů pocházejících až od samotného Pána Krišny, Šríla Prabhupáda odplul z Indie do New Yorku, aby se podělil o poselství Pána Krišny. Nesl si s sebou kufr knih, 7 dolarů v drobných a pevnou víru, že svaté jméno Krišny promění srdce lidí, které potká. V následujících letech založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON), cestoval a učil po celém světě, otevřel více než 100 chrámů a inspiroval tisíce oddaných.

Napsal přes čtyřicet svazků překladů a komentářů k takovým klasickým dílům, jako je Šrímad-Bhágavatam ( Bhágavata Purána ), Čaitanja-čaritamrita a Bhagavad-gíta. Psal nejen jako učenec, ale jako dokonalý praktik a učil příkladem svého života. Ve svých dílech měl Šríla Prabhupáda talent a snahu zprostředkovat přirozený význam písem bez přehnaných interpretací, což nám poskytlo autentické ztvárnění védských závěrů na tak důležitá témata, jako je účel lidského života, povaha duše, vědomí, a Bůh.

Od roku 1966 do roku 1977, navzdory svému pokročilému věku, obletěl Šríla Prabhupáda čtrnáctkrát zeměkouli na přednáškových cestách, které ho zavedly na šest kontinentů. I když už mezi námi není fyzicky přítomen, žije navždy ve svých pokynech, návodech, knihách, videích a zvukových nahrávkách a v srdcích těch, jejichž životů se dotkl.

 

Guru Šríly Prabhupády

Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda se poprvé setkal se svým duchovním mistrem, Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatí Gósvámím Mahárádžou, v Kalkatě v roce 1922. Šrílovi Bhaktsiddhántovi se tento vzdělaný mladý muž líbil a instruoval ho, aby kázal poselství vědomí Krišny po celém světě, zvláště tedy v anglicky mluvících zemích.

Šríla Prabhupáda vzpomínal na klíč, který mu odemkl Bhaktisiddhántovu důvěru a jak se přiblížil ke svému duchovnímu mistrovi: „Když jsem poprvé začal chodit za svým Guru Mahárádžou, řekl o mně: ‚Tento chlapec velmi dobře naslouchá. Neodchází pryč. Učiním ho tedy učedníkem.“ To byla moje kvalifikace, nebo jak to nazvat. Jednoduše jsem se zeptal, kdy bude Guru Mahárádža přednášet, pak jsem si sedl a pokračoval v naslouchání. Nechápal jsem; jiní se rozešli, já bych nikdy neodešel. A tak poznamenal: „Tento chlapec má opravdový zájem naslouchat.“ Protože jsem to myslel vážně při naslouchání, teď beru vážně i kírtanam, což znamená mluvení neboli kázání. Když člověk dobře naslouchal, bude i dobře mluvit.“

 

Zasvěcení a poslání Šríly Prabhupády v životě

V Allahabadu v roce 1933 byl Šríla Prabhupáda formálně zasvěcen a v roce 1936, jen několik dní před odchodem Šríly Bhaktsiddhánty Sarasvatího z tohoto smrtelného světa, mu bylo jeho učitelem výslovně nařízeno šířit vědomí Krišny v angličtině na Západ. Šríla Prabhupáda nejprve nebral poslání, které mu dal jeho duchovní mistr, s největší vážností. Ale pak četl komentář k Bhagavad-gítě napsaný Šrílou Bhaktivinodou Thákurem, který byl otcem Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího a průkopníkem hnutí pro vědomí Krišny v moderní době. Šríla Bhaktivinóda napsal, že stejně jako člověk nemůže oddělit tělo od duše v tomto podmíněném stavu, tak žák nemůže oddělit příkaz duchovního mistra od svého samotného života. Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda vzal tato slova velmi vážně a celý svůj další život zasvětil plnění příkazu svého Guru Mahárádže.

 

Šríla Prabhupáda přijímá sanjás a cestuje do Spojených států

V roce 1959 přijal Šríla Prabhupáda sanjás, řád duchovního života v odříkání, a v roce 1965, v pokročilém věku 70 let, Jeho Božská Milost přijela do New Yorku, aby naplnila posvátné poslání svých duchovních mistrů.

Šríla Prabhupáda produkoval své knihy namlouváním na diktafon. Někdy pracoval na více než pěti knihách najednou. Tyto knihy jsou věcí realizace, jak řekl: „Když dosáhnete seberealizace, automaticky napíšete svazky knih.“ A jednou z vlastností oddaného je, že je poetický. Šríla Prabhupáda byl vždy ponořen do Krišny tím, že mluvil, diktoval, zpíval o Krišnově slávě, formálně kázal na setkáních nebo plánoval expanzi hnutí pro vědomí Krišny. V sedmé kapitole Bhagavad-gíty je řečeno, že z tisíců lidí jen málo hledá dokonalost a z tisíců těch, kteří dokonalosti dosáhnou, stěží jeden zná Krišnu. Pán Krišna také v osmnácté kapitole prohlašuje, že nejdražším oddaným ze všech je ten, kdo šíří učení lásky ke Krišnovi: „Nikdy mi nebude nikdo milejší.“

 

Používání knihtisku ve službách Krišny

Duchovní mistr Šríly Prabhupády, Jeho Božská Milost Bhaktsiddhánta Sarasvatí, jednou nakreslil obrázek bubnu mridanga, používaného při pouličním zpívání, a vedle něj tiskařský lis. Řekl, že mridanga je slyšet několik bloků, ale tisk je slyšet po celém světě. Nazval proto tiskařský lis „velká mridanga“.

V roce 1968 vydavatelství Macmillan publikovalo Bhagavad-gítu takovou, jaká je, přeloženou do angličtiny s komentářem Šríly Prabhupády. Bhagavad-gíta je podstata celé védské literatury. Jen tato jediná kniha může člověka vysvobodit ze spárů hmotné přírody a upevnit jej ve věčné láskyplné službě Šrí Krišnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Šríla Prabhupáda také napsal souhrnnou studii o transcendentálních zábavách Krišny s názvem Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, která byla vytištěna s pomocí George Harrisona, jenž zaplatil veškeré náklady na tisk této nádherné dvousvazkové vázané edice.

Šríla Prabhupáda publikoval mnoho knih, včetně Učení Pána Čaitanji, které nastiňuje předpisy a pokyny zlaté inkarnace Pána Krišny, která se objevila v Indii před 500 lety, aby šířila zpívání Haré Krišna Mahámantry jako prostředek realizace Boha pro současný věk, a Nektar Oddanosti, vědeckou studii vývoje transcendentální lásky. Šríla Prabhupáda také přeložil celou Šrí Čaitanja-čaritámritu, sedmnáctidílný popis života a učení Pána Čaitanji a Šrímad Bhágavatam, třicet svazků popisu transcendentálních zábav Krišny, Jeho inkarnací a Jeho oddaných.

 

Knihy Šríly Prabhupády jsou autorizované

Literatura sestavená Šrílou Prabhupádou je autorizována učednickou posloupností, která pochází od samotného Krišny; Celoživotním posláním Šríly Prabhupády bylo věrně předávat původní porozumění vědomí Krišny bez zkreslení. Podle védské literatury je tento sestupný proces jedinou cestou k realizaci Absolutní Pravdy, protože Absolutní Pravda je mimo dosah světských spekulací a učenců.

Šríla Prabhupáda Osobně a velmi důvěrně prováděl své žáky nejpraktičtějšími problémy každodenního života. Duchovní život je velmi praktický a vzhledem k převládající hmotné atmosféře Kali-yugy často problematický. Prabhupáda napsal asi dvacet pět dopisů denně vedoucím a studentům všech svých světových center. Šríla Prabhupáda nikdy nesídlil na jednom místě, neustále cestoval sem a tam a pravidelně přednášel o Bhagavad-gítě a Šrímad Bhágavatamu.

 

Člověk musí přijmout nařízení duchovního mistra jako svůj život a duši

Duchovní mistr je zodpovědný za své oddané; když přijme za svého žáka upřímnou duši, slíbí, že ji vezme domů, zpátky k Bohu. Nikdo by si neměl myslet: „Ach, každý si bere duchovního mistra; také si nějakého vezmu.“ Duchovní mistr jako ozdoba nebo jako mazlíček je k ničemu. Jeho řád je třeba brát jako život a duši. Když se člověk uchýlí k nohám pravého Gurua a bude mu sloužit dvacet čtyři hodin denně, může být pokleslá duše povznesena do duchovního nebe. Platí, že pokud je duchovní mistr spokojený, může člověk udělat velký pokrok v duchovním životě. Jeden čistý, přesvědčený oddaný může svým příkladem a učením získat mnoho čistých oddaných. Tito vážní studenti, kteří chápou absolutní hodnotu duchovní úrovně života, proto uctívají duchovního mistra poctou, která náleží Bohu, protože guru je transparentní zástupce Boha, který rozdává čistou lásku k Bohu. Každý by měl brát tuto filosofii s maximální vážností.

Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi!

 

Viac informácií nájdete v samostatnom článku na našom blogu – https://reinkarnacia.sk/prabhupada-skutocny-duchovny-majster/

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Šrí Krišna Džanmaštámi – Zjavenie Pána Krišnu

Šrí Krišna Džanmaštámi – Zjavenie Pána Krišnu

Každý rok oslavujeme Šrí Krišna Janmastami na pamiatku dňa, keď sa Krišna objavil na Zemi pred vyše 5 000 rokmi.

 

Dátum Janmashtami v roku 2022 a význam zjavenia

Tento rok sa Krišna Janmashtami bude sláviť v piatok 19. augusta. Oddaní pri tejto priaznivej príležitosti držia pôst a modlia sa k Pánovi Krišnovi. Ľudia zdobia svoje domovy kvetmi, svetlami a pod. Chrámy sú tiež krásne vyzdobené a osvetlené.

Chrámy v Mathure a Vrindávane sú svedkami tých najhonosnejších a najfarebnejších osláv, pretože sa tam Pán Krišna narodil a strávil tam svoje roky dospievania.

 

História Janmashtami

Pán Krišna sa narodil v ôsmy (Ashtami) deň temných štrnástich dní v mesiaci Bhadrapada (august – september) v Mathure. Bol synom Devaki a Vasudevu. Keď sa Krišna narodil, Mathure vládol jeho strýko kráľ Kamsa, ktorý chcel podľa proroctva zabiť deti svojej sestry, pretože proroctvo hovorilo, že ôsmy syn Devaki a Vasudevy spôsobí jeho pád.

Po proroctve Kamsa uväznil Devaki a Vasudevu. Zabil ich prvých šesť detí. V čase narodenia ich siedmeho dieťaťa Balaráma sa však plod mysticky preniesol z Devakiho lona do lona kráľovnej Rohini. Keď sa narodilo ich ôsme dieťa, Krišna, celý palác spal a Vasudeva ho zachránil tak, že ho odniesol do domu Nanda Maharádža a Yashody vo Vrindavane.

Dieťa vymenil a vrátil sa do paláca s dievčatkom a podal ju Kamsovi. Keď sa ju zlý kráľ pokúsil zabiť, premenila sa na bohyňu Durgu a varovala ho pred blížiacou sa záhubou.

Krišna vyrastal vo Vrindávane a nakoniec zabil svojho strýka Kansu. Viac o Jeho živote a zábavách sa dočítate v 10. speve Šrímad Bhagavatamu alebo v Krišna knižke.

 

Kto je vlastne Krišna?

Krišna sa zo sanskritu prekladá ako “najpríťažlivejší”, “tmavý” alebo “čierny”. Krišna je Najvyššia Božská Osobnosť, z ktorého všetko pochádza. Taktiež je niekedy označovaný ako ôsmy avatar boha Višnua, ale podľa Bhagavata Purány je Krišna a Višnu jedna osoba a v skutočnosti má Višnu svoj pôvod v Krišnovi, pretože Krišna je zdrojom všetkých avatarov.

Počas rôznych vekov Krišna zostupuje jako inkarnácia (avatar) na túto planétu Zem v rôznych podobách. Vo svojej pôvodnej podobe však zo svojho sídla zostupuje raz za 4 320 000 000 rokov. K Jeho poslednému zjaveniu došlo pred približne 5 243 rokmi v Indii, oblasti známej ako Vradža (Vrindávan).
Krišna vlastní všetkých 6 vznešených vlastností v plnej miere, tzn. je najmúdrejší, najsilnejší, najodriekavejší, najbohatší, najkrajší a najslávnejší. Žiadna iná duša nevlastní týchto 6 dokonalostí v takej miere ako Krišna. Každý je pod Jeho kontrolou.

Všetky entity deleguje s osobitnou mocou iba Najvyšší Pán; avšak sami nie sú najvyšší. Je tiež uctievaný všetkými polobohmi a je najvyšším zo všetkých, pretože je pôvodnou bytosťou.

Nemá takú telesnú formu ako obyčajná živá bytosť. Nie je žiadny rozdiel medzi Jeho telom a Jeho dušou. Je absolútny. Všetky Jeho zmysly sú transcendentálne. Každý jeden z Jeho zmyslov môže vykonávať činnosť akéhokoľvek iného zmyslu. Preto Mu nikto nie je rovný.

Jeho energie sú rozmanité, a preto sa Jeho túžby automaticky vykonávajú a plnia (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.7-8)

Krišna je pôvodný najvyšší požívateľ. Meditovať o Ňom ako o kráľovi kráľov je dôkladná a rozumná duchovná činnosť. Pomáha nám pochopiť neobmedzené rozmery čistej sily a čistej lásky v ich pôvodných duchovných formách.

Dvarakadhishove zábavy nám poskytujú transcendentálny pohľad na lásku, silu a súcit najväčšieho duchovného hrdinu a vodcu celej večnosti.

Človek by si nemal mylne myslieť, že Krišnov vzhľad a zábavy sú mýtické alebo alegorické. Pána Krišnu by sme mali prijať skôr ako Absolútnu Pravdu, príčinu všetkých príčin, ktorý sa skutočne objavil v ľudskej podobe a kráčal po Zemi.

Bhagavad-gíta uvádza, že správne transcendentálne porozumenie Jeho vzhľadu je také dôležité, že ak si človek uvedomí iba tento jeden predmet, v čase smrti sa nemusí vrátiť do hmotného sveta, ale pôjde späť za Krišnom do Jeho večného duchovného sveta zvaného Goloka Vrindávan.

 

 

Vzhľad Krišnu

Krišna býva väčšinou zobrazovaný s tmavo-modrou až čiernou farbou pleti (ako bolo spomenuté už vyššie, Krišna znamená „tmavý“ alebo „čierny“). Hovorí sa, že farba Jeho pleti je šjáma. (Čierna, alebo tmavomodrá – farba búrkového mraku).

Medzi jeho hlavné atribúty patrí flauta a často je zobrazovaný v prítomnosti kráv či svojej milovanej, večnej spoločníčky Šrímatí Rádhárání (Rádha).

Má bohato zdobené oblečenie a množstvo šperkov. Šperk, ktorý nosí na hrudi, sa volá Kaustubha a vznikol stĺkaním oceánu mlieka. Jeho malá lastúra sa volá Páňčadžanja (býva s ňou zobrazovaný väčšinou na začiatku bitky na poli Kurukšestra).
Ako je uvedené v Bhagavad-gīte, Pán hovorí, že Jeho vzhľad, narodenie a činnosti sú transcendentálne a ten, kto im skutočne rozumie, je okamžite spôsobilý byť prenesený do duchovného sveta. Pánov vzhľad alebo narodenie sa nepodobá obyčajnému človeku, ktorý je nútený prijať hmotné telo podľa svojich minulých skutkov.

V Brahma-saṁhite sa uvádza, že Pán je najstaršia osoba. Časť religionistov si preto predstavuje, že Boh musí byť veľmi starý, a preto zobrazujú podobu Pána ako veľmi starého muža, čo je však ďaleko od pravdy.

„Vasudeva potom uvidel narodené dieťa, ktoré malo veľmi nádherné lotosové oči a ktoré vo svojich štyroch rukách nieslo štyri zbrane śaṅkha, cakra, gadā a padma.“ Na Jeho hrudi bol znak Śrīvatsa a na krku žiarivý drahokam Kaustubha. Oblečený v žltej farbe, jeho telo načernalé ako búrkový oblak, kučeravé vlasy a jeho prilba a náušnice neobyčajne lesklé vďaka cenným drahokamom, toto dieťa ozdobené brilantným opaskom, náramkami a inými ozdobami vyzeralo veľmi nádherne.” (Srimad-Bhagavatam 10.3.9-10)

– Na podporu slova adbhutam, ktoré znamená „úžasné“, sú úplne popísané ozdoby a bohatstvo novorodenca. Ako potvrdzuje Brahma-saṁhitā (5.30), barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam: odtieň Pánovej nádhernej podoby pripomína načernalú farbu hustých mrakov (asita znamená „načernalý“ a ambuda znamená „oblak“). Zo slova catur-bhujam je zrejmé, že Kṛṣṇa sa prvýkrát objavil so štyrmi rukami ako Pán Viṣṇu. Žiadne bežné dieťa v ľudskej spoločnosti sa nikdy nenarodilo so štyrmi rukami. A kedy sa narodí dieťa s úplne vyrastenými vlasmi?

Zostúpenie Pána je teda úplne odlišné od narodenia obyčajného dieťaťa. Drahokam Vaidūrya, ktorý sa niekedy javí ako namodralý, niekedy žltý a niekedy červený, je k dispozícii na Vaikuṇṭhaloke. Pánova prilba a náušnice boli ozdobené týmto konkrétnym drahokamom.

 

Energie Pána Krišnu

Rôzne energie Pána Krišnu pôsobia v dokonalom pláne prirodzeného sledu a vykonávajú všetko prostredníctvom svojich rôznych energií, vďaka čomu zostáva Pán Krišna večne najvyšším a nezávislým. Keď zostupuje do hmotného sveta svojou bezpríčinnou milosťou k rôznym živým bytostiam, robí to svojou vlastnou energiou. Nepodlieha žiadnym podmienkam hmotných kvalít prírody. To, že nemusí nič osobne robiť, neznamená, že je neosobný.

Vďaka jeho nepochopiteľných transcendentálnych energiách sa jednoducho podľa Jeho vôle všetko deje bez fyzického alebo osobného úsilia. Je preto nazývaný Yogeśvara alebo “Pán všetkých mystických síl”.

Táto božská osoba je všadeprítomná vďaka svojim rôznym energiám, rovnako ako sa svetlo šíri všade v priestore. Vo Védach sa uvádza, že Pán, Najvyššia Božská Osobnosť, má mnoho potencií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Všetky rôzne energie pôsobia zvonku a zvnútra a Yogamāyā je vládcom všetkých energií. Yogamāyā je hlavnou energiou Pána Krišnu.

 

Pancha Tattva

Pancha Tattva patrí medzi najznámejšie inkarnácie Pána Krišnu. „Pancč“ je sanskrtské slovo, ktoré znamená „päť“ a tattva znamená „pravda“ alebo „realita“. V tradícii Gaudiya Vaišnava Panca tattva konkrétne odkazuje na päť aspektov Boha (Krishnu), Absolútnu Pravdu.

V Gaudiya Vaišnavizme sa týchto päť znakov Krišnu, Najvyššej Osobnosti Božstva a príčiny všetkých príčin, objavilo na Zemi ako päť individuálnych osobností na konci 15. storočia.

1. Chaitanya Mahaprabhu je samotný Krišna, Najvyššia Božská Osobnosť a príčina všetkých príčin (Svayam Bhagavan), v nálade Šrímati Rádharáni.

2. Nityananda je Krišnova prvá osobná expanzia s kombinovanou silou Balarámu.
3. Advaita Acharya je kombinovaná sila Pána Višnua a Šivy (Harihara).
4. Sri Gadadhara je kombinovaná sila vnútornej energie Krišnu.
5. Šrívas je Krišnov čistý oddaný a symbolizuje oddanosť a jedinú jiva-tattvu (dušu) v tomto zoskupení.

 

 

Najznámejšie inkarnácie Pána Krišnu

Sú nazývané aj dasavatara, teda 10 hlavných opakujúcich sa avatarov:

Matsya
Kurma
Varaha
Narasimha
Vámana
Parašurama
Ráma
Krišna (vo svojej pôvodnej podobe)
Buddha
Kalki

Viac o Jeho zjaveniach, ich úlohách a zábavách sa dočítate v Šrímad Bhagavatame.

Do pozornosti dávame aj naše videá a príbehy o Krišnovi v animovanej podobe na našom Youtube kanáli.

 

https://www.youtube.com/watch?v=QO_F2Ez08nE&list=PLH96C_fq1-NDhzU7M56tv0JdLEvqL7BuI

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Balaráma Purnima

Balaráma Purnima

Zjavenie Pána Balaráma

Priaznivý deň zjavenia Pána Balaráma, staršieho brata Pána Šrí Krišnu sa oslavuje pri splne v mesiaci Šrávana (august). Pán Balarám sa zjavil ako syn Rohini a Vasudéva. Pán Balaráma je zdrojom všetkej duchovnej sily (bála), ktorá človeku pomáha dosiahnuť najvyššiu blaženosti (ráman). Odtiaľ pochádza meno Balaráma. Je ochrancom oddaných Pána. Bez Jeho milosti sa človek nemôže priblížiť k Najvyššiemu Pánovi Šrí Krišnovi. Je tiež známy ako Baladéva a Sankaršana. Dáva nám potrebnú duchovnú silu na prekonanie prekážok na našej ceste duchovnej sebarealizácie. Oddaní sa pôstia dopoludnia a modlia sa k Pánovi Balarámovi, aby im prepožičal duchovnú silu potrebnú k praktizovaniu duchovného života.

Balaráma je úplne prvou expanziou Pána Krišnu a je stelesnením sat (sandhini) šakti, čo je sila existencie Pána. Má podobu Sankaršana, vládcu tvorivej energie. Pán Balaráma slúži Pánovi Krišnovi vo všetkých rasách (náladách) tým, že sa expanduje vo forme jeho najbližších. Zjavuje sa napríklad v podobe Lakšmana, mladšieho brata Pána Rámy. V Čaitanja Lile sa Pán Balaráma zjavuje ako Pán Nityananda (sakhya rasa), ktorý dáva milosť aj tým najpoklesnutejším podmieneným dušiam. Ako Balaráma, starší brat Pána Krišnu, k Nemu má rodičovskú náklonnosť s pocitom chrániť Ho a starať sa o Neho (vatsalya rasa). Pán Balaráma dokonca slúži tiež v podobe Ananga manjari, mladšej sestry Šrímatí Rádharání (madhurya rasa). O zjavení v týchto rasách si povieme nižšie.

Pán Balaráma je zobrazovaný s pluhom, čoho dôvodom je jeho snaha kultivovať srdcia oddaných tak, aby sa stali úrodnými a vhodnými pre to, aby semeno Bhakti pekne rástlo. Balaráma je Ádi guru  – vedie oddaných na ich duchovnej ceste, aby sa mohli vrátiť domov späť k Bohu. Jeho zjavenie ako syna Rohini a Vasudéva preto oddaní oslavujú s veľkou radosťou. V predvečer Balaráma-Purnima sa večer koná obrad Adhivasy, aby vyvolal priazeň. Ako už bolo povedané, priamo v Deň Balaráma-Purnimy sa oddaní pôstia dopoludnia. Božstvá na oltári sú pekne vyzdobené. Okolo 11:00 sa vykonáva obrad Abhíšek a ponúkajú sa Mu rôzne sladkosti, čatní, ryža, sabdží, koláče a pečivo. U lotosových nôh sú ponúkané kvety a následne sa podáva veľká hostina. Balarama-Purnima tiež znamená koniec Jhulana-Yatry a prvého mesiaca Čaturmasyi.

Balaráma ako Sankaršan – vládca tvorivej energie

Pán Balaráma vytvára a je tiež útočiskom duchovného a materiálneho sveta. Krišnovou túžbou a silou duchovnej energie vytvára Pán Balaráma transcendentálny duchovný svet, ktorý sa skladá z planéty Goloka Vrindávan (najvyššia duchovná planéta) a nespočetných Vaikunth (planéty duchovného neba).

Hovorí sa, že nikto nemôže dosiahnuť najvyššiu úroveň sebarealizácie bez toho, aby získal Balarámovu milosť. Bála neznamená fyzickú silu. Nikto nemôže dosiahnuť duchovnú dokonalosť fyzickou silou. Človek musí mať duchovnú silu, ktorú vlieva Balaráma alebo Sankaršana. Ananta alebo Šéša je zdrojom sily, ktorá drží všetky planéty v ich rôznych polohách. Materiálne je táto udržiavacia sila známa ako gravitačný zákon, ale v skutočnosti je to prejav sily Sankaršana.

Balaráma alebo Sankaršana je zdrojom duchovnej sily a pôvodným duchovným majstrom. Preto je pôvodným duchovným majstrom aj Pán Nityánanda prabhu, ktorý je tiež inkarnáciou Balarámu. Aj duchovný učiteľ je predstaviteľom Balarámu, formy Najvyššej božskej osobnosti, ktorá dodáva duchovnú silu.

Pán Balaráma najmä pomáha Pánovi Krišnovi pri stvorení hmotného sveta. Potom, čo sa Balaráma expanduje do Pána Mahá-Sankaršana, expanduje sa do štyroch rôznych foriem, vrátane: 1) Karanodakašayi Višnua (Mahá-Višnu) 2) Garbhodakašayi Višnua (expanzia Višnu v každom vesmíre), 3) Kšírodakašayi Višnua (Nadduša v každej živej bytosti) a 4) Šéša, tiež nazývaný Šéšanága, ktorý sa prejavuje ako pohodlné lôžko a miesto odpočinku pre Pána Višnua. Tieto štyri úplné časti pomáhajú pri hmotnom vesmírnom prejave. Šéša je forma Pána Balaráma, ktorá slúži v Pánovej osobnej službe. Hovorí sa mu tiež Ananta, čo znamená neobmedzený, pretože pomáha Pánovi v jeho neobmedzenom množstve zábav. (Čaitanya-čaritamrita, Adi-lila, 5.4-6, 8-11).

Pôvodom hmotného stvorenia je Mahá-Višnu, ktorý leží v Oceáne príčin. Kým spí v tomto oceáne, pri jeho výdychu sa tvoria milióny vesmírov a všetky sa zničia, keď sa nadýchne. Tento Mahá-Višnu je úplnou časťou Višnua, Góvindu (yasya kalā-viśeṣaḥ). Slovo kalā označuje úplnú časť úplnej časti. Od Krišnu alebo Góvindu pochádza Balaráma; z Balarámu pochádza Sankaršana; od Sankaršana, Nárayána; od Nárayána, druhého Sankaršana, Mahá-Višnu; od Mahá-Višnua, Garbhodakaśāyī Višnu; a od Garbhodakaśāyī Višnua, Kṣīrodakaśāyī Višnu. Kṣīrodakaśāyī Višnu ovláda každý vesmír. To dáva predstavu o význame Ánantu, neobmedzeného.

V ríši Vaikunthy (duchovných planét) sú všetky planéty udržiavané duchovnou tvorivou energiou známou ako suddha-sattva. Táto energia je ukážkou tvorivých energií Pána Balaráma. Pán Sankaršana, ktorý je expanziou Pána Balaráma, je pôvodným zdrojom Oceánu príčin, kde pán Mahá-Višnu spí a vydychuje nespočetné množstvo vesmírov. Keď je kozmický prejav zničený, všetky nezničiteľné duše sa uchýlia do tela Mahá-Višnua až do ďalšieho stvorenia. Pán Balaráma ako Pán Mahá Sankaršan je zdrojom Pána Mahá-Višnua, ktorý je Najvyšším Pánom tohto hmotného sveta a od Neho pochádzajú všetky energie a energie pre prejavovanie tohto hmotného sveta.

Balaráma – dokonalý služobník vo všetkých rásach (zábavách).

Medzi Pánom Krišnom a Pánom Balarámom v skutočnosti neexistuje žiadny rozdiel. Sú to rovnaké Najvyššie božské osoby, identické vo všetkých silách. Tieto dve osobnosti sa však líšia svojou podobou a náladou. Brahma Samhita opisuje Pána Krišnu ako „tri bhang lalita shyama sundar“ – Pán Krishna má krásnu prehnutú podobu s pleťou ako čerstvo vytvorený modročierny monzúnový mrak, ktorý dokáže prilákať milióny Amorov súčasne. Pán Balaráma má naopak úplne svetlú pleť, ktorá je prirovnávaná k čerstvo vytvorenému jarnému mraku. Pán Balaráma má pleť číreho kryštálu, ktorý je tak krásny, že zatieni aj milióny lesknúcich sa vychádzajúcich Mesiacov.

Pán Krišna a Balaráma nie sú dve rôzne božské osoby. Boh je jeden, ale expanduje sa v mnohých formách bez toho, aby boli jeden od druhého oddelení a odlišní. Pán Krišna a Baladéva nepodliehajú predpisom vesmíru; naopak, celý vesmír je pod ich vládou. Zjavili sa na žiadosť Brahmy, aby oslobodili bremeno sveta, a oslobodili svet mnohými nadľudskými činnosťami, aby sa každý stal šťastným a prosperujúcim. Bez Pánovej milosti sa nikto nemôže stať šťastným, pretože šťastie oddaných Pána závisí od šťastia Pána. (Srimad Bhagavatám, 3.1.26)

Balaráma je popisovaný ako vynikajúci bojovník, napríklad sa preslávil vo vojne s palcátmi (Gada Yuddh). Ako dieťa pán Balaráma zabil mnoho asurov (démonov) vyslaných Kamsom: Tí najprominentnejší boli Dhenukasura a Pralambasura. Hoci väčšinu z nich zabil samotný Krišna, tých, ktorých zabil Balaráma, boli tiež veľmi nebezpeční.

V tradícií Sanatana-dharmy je Balaráma božstvom a patrónom farmárov, čo znamená, že je „predzvesťou znalostí“, poľnohospodárskych nástrojov a prosperity. Takmer vždy je zobrazovaný a popisovaný s Krišnom, ako napríklad pri krádeži masla, pri vyvádzaní detských nezbedností, sťažovaním sa matke Jašóde, že jeho malý brat Krišna jedol špinu, hraním sa v kravských kotercoch, spoločným štúdiom v škole gurua Sandipaniho a bojovaním so zlými démonmi, ktorých poslal Kamsa, aby zabili oboch bratov.

Príchod Balaráma

Kedykoľvek sa Krišna objaví v hmotnom svete, je sprevádzaný svojimi transcendentálnymi spoločníkmi. Keď Pán Krišna zostúpil do hmotného sveta pred vyše päťtisíc rokmi, najskôr Ho predbehol Pán Baladéva. Pán Krišna zostúpil, až po tom, čo Baladéva udelil svoju milosť. Taký je dôverný vzťah medzi Krišnom a Baladévom.

Keď sa Baladéva objavil ako siedme dieťa v lone Dévaki, pochopila, že je to božské dieťa, a to ju o to viac znepokojovalo z dôvodu Jeho bezpečia. Dokonca aj Kamsa cítil Jeho silu a začal sa báť, pretože si myslel, že ho podviedlo proroctvo, ktoré tvrdilo, že ho zabije ôsme dieťa, ktoré sa narodí z Devakinho lona. V tom čase Krišna poveril svoju vnútornú silu Yogamaya, aby preniesla nenarodené dieťa z Devakinho lona do lona Rohini, jednej z ďalších manželiek Vasudévu, ktorá sa skrývala pred Kamsou v dome Nandy Maharaja v Gokule.

Týmto spôsobom sa Balaráma narodil v Gokule pod ochranou Nandu Maharádža. Garga Muni, ctihodný kulguru (rodinný kňaz) yaduovskej dynastie, odhalil Rohini, že dieťa, ktoré nosila, bolo skutočne jej manžela Vasudévu. V čase obradu udeľovania mena pomenoval dieťa Ráma (ten, ktorý udeľuje všetky potešenia). S odkazom na obrovskú silu dieťaťa Garga Muni predpovedal, že bude známy aj ako Balaráma (bála znamená sila). Keďže bol násilne premiestnený z Devakinho lona do Rohininho, nazýval sa tiež Sankaršana. Ako syn Rohini bol známy ako Rohini-nandan a ako starší brat Krišnu ho nazývali aj Douj.

Najvyššia Božská osobnosť, Krišna, v spolupráci so Sankaršanom, Balarámom, vykonával činnosti, ktoré presahovali duševné chápanie dokonca aj takých osobností, akými sú Pán Brahma a Pán Šiva.” Srimad Bhagavatam 9.24.60

 

Podoba Pána Balaráma

Mocný Pán Balaráma má šestnásť rokov, je plný lesku, mladosti a má svetlú pleť kryštálovej farby. Má na sebe modré šaty a veniec z lesných kvetov. Jeho pekné vlasy sú zopnuté do elegantného vrchného uzla. Nádherné náušnice zdobia jeho uši a krk má nádherne ozdobený girlandami z kvetov a náhrdelníkmi šperkov. Nádherné náramky zdobia Doujiho elegantné a veľmi silné paže a Jeho nohy sú zdobené nádhernými drahokamami zdobenými šperkami.

Krásu Pána Balaráma umocňujú náušnice dotýkajúce sa Jeho líc. Jeho tvár zdobí tilak vyrobený z pyžma a jeho širokú hruď zdobí veniec z gunja. Balarámov hlas je veľmi vážny a jeho paže sú veľmi dlhé a dotýkajú sa jeho stehien.

Lesk transcendentálnej podoby Pána Balaráma zatieni mnoho miliónov žiariacich vychádzajúcich Mesiacov a najmenší odlesk Jeho neobmedzenej sily stačí na zničenie mnohých armád démonov. Aj keď vie o nadprirodzenej sile svojho mladšieho brata Krišnu, z lásky k Nemu nikdy nenechá Krišnu samotného ani na chvíľu v lese. Balaráma je najdrahším priateľom Šrí Krišnu a je veľkým rezervoárom nektárových melódií mnohých druhov transcendentálnych zábav.

 

Milosť Pána Balaráma

Pán Balaráma je príkladom služobníckeho postoja k Pánu Krišnovi. Jeho jediným poslaním je potešiť Krišnu tým, že Mu slúži, či už pri vytváraní materiálnych svetov, udržiavaní duchovného sveta alebo ako Jeho osobný služobník.

Pán Balaráma je večný spoločník Šrí Krišnu. Spolu sa zjavili ako Lakšmana s Rámou a neskôr ako Nityananda prabhu s Čaitanyom Maháprabhuom. Je pôvodným duchovným majstrom a každý, kto chce dosiahnuť duchovný pokrok, musí najskôr získať milosť Pána Balaráma.

 

Smrť a odchod Pána Balaráma z hmotného sveta

Balarámova smrť je popísaná v Bhagavata Puráne. Potom, čo sa Balaráma zúčastnil bitky, ktorá spôsobila zničenie zvyšku dynastie Yaduovcov, bol svedkom zmiznutia Krišnu z pozemskej ríše. Keď to videl, posadil sa v meditatívnom stave a z úst vyprodukoval veľkého bieleho hada (to znamená svätého hada Šéšu), o ktorom sa vo Védach hovorí, že je Jeho priamou inkarnáciou. Pán Šéša potom preniesol Balaráma do oceánu a von z hmotného sveta.

 

Zaujímavosť

 

V Mahā-mantre-

Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa

Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare

Hare Rāma Hare Rāma

Rāma Rāma Hare Hare

slovo Rāma “označuje Pána Balarāma. Keďže Pán Nityānanda je Balarāma, „Rāma“ sa vzťahuje aj na Pána Nityānandu. Preto Hare Kṛṣṇa, Hare Rāma oslovuje nielen Kṛṣṇu a Balarāmu, ale aj Pána Čaitanyu a Pána Nityānandu.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Čaturmasya začína

Čaturmasya začína

Čaturmasya

Čaturmasya-vrata neboli Chatur Masam nebo Čaturmasya nebo Chatur Maas Vrat je období čtyř měsíců, které začíná dnem po Sayana (Padmá) ékádaší v měsíci Ashada a Utthana (Haribodhiní) ékádaší v měsíci Kartik.

Čaturmasya znamená „čtyři měsíce“, což je doba, po kterou Višnu spí. V roce 2021 toto období vychází na dobu od 24. července do 19. listopadu a pro mnoho hinduistických komunit má velký význam. Tyto měsíce jsou věnovány modlitbám, specifickým rituálům a bohoslužbám, a proto v této době nejsou uzavírána manželství, griha pravesh (rituál prováděný před nastěhováním do nového domu) a další nenutné rituály. Celé období se odehrává během období dešťů.

Čaturmasya by měla být dodržována všemi vrstvami populace. Nezáleží na tom, zda je někdo grihastha nebo sanjásí. Skutečným účelem slibu přijatého během těchto čtyř měsíců je minimalizovat množství smyslového požitku.

 

Čtyři svaté hinduistické měsíce Čaturmasya:

1. Shravan  (věnován Pánu Šivovi)
2. Bhadrapada (měsíc velkých festivalů, Ganéša Čaturji a Krišna Aštami)
3. Ashwin  (festivaly Durga Puja, Navratri)
4. Karthik  (festival Diwali)

Předpokládá se, že nebeské bytosti a svatí se po vesmíru nepohybují. Zůstávají na jednom místě a provádějí tapasyu (intenzivní odříkání). Během tohoto období lidé navštěvují Braj (Vrindavan a Mathuru). Hinduismus je v tomto úhlu pohledu úzce propletený s přírodou a ta hraje významnou roli v důležitých rituálech a festivalech. Čaturmasya probíhá během monzunového období dešťů a většina hinduistických festivalů se koná právě v tomto čase. Většina důležitých festivalů spojených s hinduismem úzce souvisí se zemědělstvím a zejména s
obdobími sklizně. Monzunové deště přinášejí radost, zeleň a čerstvý vzduch a čtyři měsíce jsou považovány za velmi příznivé a ideální pro rituály, púdži a festivaly.

 

Účel Čaturmasya-vrata

Dodržování pravidel Čaturmasyi je popsáno také v části védských písem zvané karma kanda (rituální úkony pro hmotný plodonosný užitek). Oddaní následují Čaturmasya-vratu nikoli kvůli hmotnému prospěchu, ale pouze kvůli posílení své oddané služby Krišnovi. V karmakándské části Véd je řečeno: apāma somam amṛtā abhūma a také akṣayyaṁ ha vai cāturmāsya-yājinaḥ sukṛtaṁ bhavati. To vyjadřuje, že těm, kteří podstupují čtyřměsíční askezi, je dána možnost pít nápoj zvaný soma-rasa a dosáhnout tak nesmrtelnosti a věčného štěstí. (BG 2.42)

Ve Védách se také píše, že ten, kdo dodržuje Chaturmasya-vrata, dosáhne věčného štěstí v nebeském království. Ten, kdo provádí Chaturmasya-vrata, se stane zbožným. A člověk, který se stane zbožným, může být povýšen do vyšších planetárních systémů. V Bhagavad-gítě se říká, že tento aspekt přitahuje většinou ty, kteří se ztotožňují s tělem. Pro ně je představa takového štěstí jako v nebeském království vším; nevědí, že za tímto je ještě duchovní království neboli Boží království.

Sanjásí má obvykle předurčeno cestovat po celé zemi za účelem kázání a šíření vědomí Krišny, nicméně během čtyř měsíců období dešťů v Indii, od července do října, tito oddaní necestují, ale
uchýlí se na jedno místo (většinou svaté poutní) a tam zůstanou. Tento „nepohyb“ sanjásínů se nazývá Čaturmasya-vrata. Když sanjásí zůstane po čtyři měsíce na jednom místě, místní obyvatelé tohoto místa využijí jeho přítomnosti k tomu, aby duchovně pokročili.

Během této doby existují určitá pravidla a předpisy, které jsou dodnes v některých částech Indie přísně dodržovány. Například ve Skanda Puráně je uvedeno, že během tohoto období pokud někdo obejde chrám Višnu alespoň čtyřikrát, má se za to, že procestoval celý vesmír. Dodržováním usměrňujících zásad Čaturmasyi je možné se velmi rychle dostat na úroveň oddané služby.
Čaturmasya je nastavená tak, aby se během tohoto období vyplavily z těla toxiny a obnovilo zdraví.

 

Minimalizace smyslového požitku

V měsíci Shravana byste neměli jíst špenát, v měsíci Bhadra byste neměli jíst jogurt a v měsíci Ashvina byste neměli pít mléko. Během měsíce Kartiku byste neměli jíst ryby ani jiné nevegetariánské jídlo. Nevegetariánská strava znamená ryby a maso. Podobně masur dál a urad dál jsou také považovány za nevegetariánské. Tyto dva dály obsahují velké množství bílkovin a jídlo bohaté na bílkoviny je považováno za nevegetariánské. Celkově by se během čtyřměsíčního období Čaturmasya mělo praktikovat odříkání veškerého jídla určeného pro smyslový požitek.

 

Seznam potravin, které by během období Čaturmasyi neměly být konzumovány:

 

Měsíc
Půst od
Položky, kterým je třeba se vyhnout
Výjimky + co jíst
Shravana
Shak
Červený a zelený špenát. Všechny odrůdy Shak (zelená listová zelenina).
Listy koriandru, okapy Methi, listy Pudhiny a kari. Zelí však lze vzít, protože to není Shak. Černý pepř, jeera, rava, sezam, ghí, mléko, tvaroh a máslo.
Bhadra
Tvaroh / jogurt
Jakákoli položka, jejíž hlavní složkou je tvaroh: Kadi, Pacchadi, máslové mléko, Lassi atd.
Pokud se do Sabji přidá trochu tvarohu (dvě nebo tři lžíce), aby chutnal, neporuší to slib. Charanamrita by měl být ctěn, i když obsahuje tvaroh.
Ashvina
Mléko
Jakákoli položka, ve které je mléko hlavní složkou: příprava sladké rýže s použitím mléka, mléčné koktejly, zmrzliny, kondenzované mléko atd.
Mléčné sladkosti (jako Peda, Rasagulla, Sandesh), mléčné výrobky (jako panýr, sýr), protože mléko se transformuje. Charanamrita by měl být ctěn, i když obsahuje mléko.
Kartika
Urad Dhal
Idli, Dosa nebo jakýkoli jiný přípravek obsahující Urad Dhal by se neměl užívat. Luštěniny. Černý gram, zelený gram, bengálský gram, masoor al, koňský gram, červený gram atd. Někteří lidé se také během období vyhýbají zeleným listům a rostlinám, které produkují plody s mnoha semeny (jablka, hrozny, granátové jablko, okurka)
banán a všechny banánové produkty, kokosový ořech

 

Užitečné poznámky
Urja vrata – znamená omezit stravování.

Termín „špenát“ v Indii označuje zelenou listovou zeleninu této povahy.

Jogurtový půst je půst od samého konzumace jogurtu. Jogurt používaný jako pojivo pro dort není zahrnut.

Mléčný půst znamená zdržet se konzumace mléka. Mléčné sladkosti, mléčné vedlejší produkty jsou v pořádku.

Ve čtvrtém měsíci by se neměla jíst dvouděložná zrna, která se při rozbití nebo smažení rozdělí na dvě poloviny. Příkladem je typicky hrášek.

Během festivalů Páně jsou všechny pokrmy obětovány Pánu a přísná omezení neplatí.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Guru (Vyasa) Purnima

Guru (Vyasa) Purnima

Tento sviatok pripomínajúci Šrílu Vyasadévu, v niektorých sampradayách označovaný aj ako Guru Purnima je deň, počas ktorého je guru uctievaný svojími následovnikmi. Odohráva sa v deň splnu v mesiaci Ašadha, na počesť mudrca Vyasadéva. Udržiavame pôst, uctievame ho pre jeho požehnania a získanie múdrosti. Tradične sú v tento deň duchovní učitelia uctievaní svojimi žiakmi.

V sanskrite slovo „Gu“ znamená tma alebo nevedomosť. „Ru“ označuje človeka, ktorý odstraňuje temnotu. Preto ten, kto odstraňuje temnotu našej nevedomosti, je guru. Iba ten, kto odstraňuje našu konečnú temnotu, známu ako maya, ktorý nás inšpiruje a vedie nás k Bohu, je skutočným guruom. Študenti tiež označujú svojich učiteľov alebo vysokoškolských učiteľov ako guru. Vo vaišnavskom chápaní je guru čistý oddaný Krišnu.

Uchádzač o duchovné poznanie, nech je akokoľvek brilantný, nikdy nemôže dosiahnuť dokonalosť svojím vlastným úsilím. Toto je popísané v Šrímad Bhagavatame, v ktorom Jada bharata vysvetľuje kráľovi Rahuganovi: „Ó Rahugan! Človek nemôže dosiahnuť poznanie duše a Najvyššieho vykonaním pokánia, obetí, odriekania, védskeho štúdia alebo uctievaním božstiev vody, ohňa alebo slnka. Ale keď prach z nôh čistého oddaného Krišnu dopadne na naše hlavy, potom môžeme túto úroveň určite dosiahnuť.

Spievame:

Vande ‘ham sri-guroh sri-yuta-pada-kamalam sri-gurun vaisnavams ca
„Vzdávame úctu duchovnému učitelovi, predchadzajucím áčáryom a všetkým vaišnavom.“

Ako vysvetľuje Šríla Prabhupáda: „Vzdať úctu duchovnému učiteľovi, znamená vzdať úctu všetkým predchádzajúcim áčáryom. Gurun znamená množné číslo. Ačáryovia sa od seba nelíšia, pretože prichádzajú v postupnosti od pôvodného duchovného učiteľa a nemajú odlišné názory. “ Preto vzdávame úctu predchodcom.

Podobne vzdávame úctu žiakom. Šríla Prabhupáda ďalej vysvetľuje: „Duchovný majster je ten, kto má žiakov, ktorí sú všetci vaišnavami. Oslovujú sa prabhu a duchovný majster sa volá Prabhupáda, pretože pri jeho lotosových nohách je veľa prabhuov. Pada znamená „lotosová noha“. Všetci títo vaišnavovia sú prabhuovia. Preto sa im tiež klaniame a vzdávame úctu – nie iba duchovnému majstrovi, ale aj jeho žiakom. Títo jeho žiaci, sú všetci vaišnavovia. Mali by sa im preto zložiť úctivé poklony. “ (Komentár SP k Mangalacarane, 8. januára 1969)

Pôvodný guru je Krišna. Vykladá nám poznanie – Bhagavad-gítu a rozoberá náboženské zásady.

Dharmam tu saksad bhagavat-pranitam: zásady dharmy – bhagavata-dharma, prema-dharma – ustanovuje Najvyššia Osobnosť Božstva. Dharma znamená „zákony Božie“ alebo „nariadenia Božie“. Nemôžeme si ich vymyslieť;

dharmam tu saksad bhagavat-pranitam: zásady náboženstva uznáva sám Pán. Nemôžeme ustanoviť vlastné náboženské zásady, tak isto si nemôžeme vytvárať svoje vlastné zákony. Šríla Prabhupáda uviedol príklad, že sa nemôžete stretnúť s priateľmi a vymyslieť si vlastne zákony. Zákon znamená, že musí byť uzákonený vládou, parlamentom alebo zákonodarným orgánom. Podobne dharma je uzákonená Bohom.

dharmam tu saksad bhagavat-pranitam
na vai vidur rsayo napi devah
na siddha-mukhya asura manusyah
kuto nu vidyadhara-caranadayah

 

„Skutočné náboženské zásady ustanovuje Najvyššia božská osoba.“ Aj keď sú plne v kvalite dobra, ani tí najmocnejši, ktorí obsadzujú najvyššie planéty, nemôžu zistiť skutočné náboženské princípy, ani polobohovia alebo vodcovia Siddhaloky, a už vôbec nie asurovia, obyčajní ľudia, Vidyadharasiovia a Karanovia . “ (SB 6.3.19)

Na vrchole stromu je Krišna, ktorý odovzdáva poznanie Brahmovi. Brahma podáva poznanie Náradovi a Nárada odovzdáva poznanie Vyasovi. (Dnešok sa tiež nazýva Vyasa Purnima, pretože Vyasadéva, ktorý zostavil védsku literatúru, sa zjavil v tento deň.) Vyasa ho odovzdáva Madhvacaryovi atď. – Čaitanya Maháprabhu, šesť Gosvamich, a ďalej smerom dole, Šríla Bhaktivinoda Thakura, Šríla Gaurakišora dasa Babaji Maharaja, Šrila Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura a Šrila Prabhupada. A skutoční nasledovníci Šríly Prabhupády by mali predkladať rovnaké vedomosti. Keď sa riadia sa a prezentujú to isté učenie – to je ich kvalifikácia – nie príslušnosť k nejakej externej inštitúcii či formálnemu postaveniu.

(1) Shvetashvatara Upanishad (6/23):
Žiaci uctievajú gurua rovnakým spôsobom ako Boha, aby dosiahli všetko dosiahnuteľné na ceste k Bohu: Yasya deve para bhaktir yatha deve tatha gurau | Tasyaite kathitaa ahoj arthaaha prakashante mahatmanaha

(2) Bhagavad-gíta (4/34):
Obráť sa na duchovného učiteľa a uč sa od neho pravde. Pýtaj sa ho so všetkou pokorou a verne mu slúž. Sebarealizované duše ti môžu dať poznanie, lebo ony uzreli pravdu.

(3) Vachanamritam (Vadtal 5):
Žiak by mal ponúknuť rovnakú a intenzívnu láskyplnú službu Bohu a Jeho pravému predstaviteľovi. Vďaka tomu sa môže stať veľkým oddaným v tomto zrodení napriek tomu, že je najnižším typom oddaného, ktorý je predurčený stať sa veľkým oddaným po dvoch alebo štyroch narodeniach alebo desiatich alebo dokonca sto narodeniach. To je nektár oddanej služby Bohu a guruovi.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Ratha Yatra

Ratha Yatra

Ratha Yatra festival, alebo “festival vozov” patrí k jedným z najstarších náboženských festivalov na svete. Pôvod tejto veľkolepej udalosti nájdeme vo východoindickom meste názvom Puri, no vďaka milosti Štílu Prabhupádu sa dnes tento sviatok oslavuje v takmer všetkých častiach sveta. Prvý krát bola Ratha Yatra v západnom svete usporiadaná v roku 1973 v San Franciscu. Odvtedy sa každoročne odohráva nie len v Indii, ale aj po celom svete ako oslava Šrí Krišnu v podobe Pána Jagannatha.

Meno Jagannath v preklade znamená “Pán vesmíru”. Jagat znamená svet v pohybe. Planéty sú v pohybe, Slnko je pohybe a aj stromy ktoré sú zdanlivo nehybné sú v stálom pohybe. Preto sa materiálny svet nazýva Jagat a jeho Najvyšší Pán nesie meno Jagannatha – majiteľ všetkých týchto pohybov.

Spolu s Jaganatthom sú uctievaní taktiež jeho súrodenci, brat Balaráma, ktorý prináša silu a pôžitok a sestra Subhadra, ktorá prináša priazeň a blahobyt. Kombinácia týchto troch reprezentuje našu ochranu pred všetkými nepriaznivými okolnosťami materiálneho sveta. Každému zo súrodencov je na festival venovaný jeden voz s príslušnými farbami látok a špecifickými symbolmi, a ak sa niekto nachádza na jednom z týchto vozov, v materiálom svete sa už viac nezrodí.

Jagannathovi patrí voz označený čakrou a Garudou s látkami žltej farby s štyrmi bielymi koňmi. Príslušné ochranné božstvo je Nrsimha. Balarámov voz je modrý so znakom lotosového chodidla, chránený božstvom Šéša. Subhadrin voz nesie znak lotosového kvetu, farbu čiernej látky a chránený je Vana-durgou.

 

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Nrisimha Čaturdáši – Zjavenia Pána Nrisimhadéva

Nrisimha Čaturdáši – Zjavenia Pána Nrisimhadéva

Pán Nrisimha: ochránce oddaných

Jednou z nejúžasnějších forem Pána Krišny je Šrí Nrisimhadéva, Jeho inkarnace napůl člověka a napůl lva. Pán Nrisimha sestoupil, aby chránil svého oddaného Šrí Prahláda Maharaje před ateistickým králem Hiranyakashipuem, Prahládovým otcem.

 

Svatý Prahláda

Šrí Prahláda Maharaja získal znalosti o oddané službě ještě v lůně své matky, a proto se jako oddaný již narodil. Jeho otec Hiranyakashipu byl velkým nepřítelem polobohů, a tak když se polobozi dozvěděli, že jeho manželka mu porodí syna, unesli tuto manželku ve snaze zabít její embryo a zabránit tak narození dalšího velkého nepřítele polobohů. Šrí Narada Muni ovšem zachránil matku i dítě tím, že přesvědčil polobohy, že chlapec, který se má narodit, je vznešený oddaný Pána Krišny a nikoliv další nepřítel.

Když byl Prahláda ještě v lůně své matky, pobývala v ášramu Nárady Muniho a Prahláda tak měl možnost vyslechnout jeho transcendentální rozhovory o slávě Pána. Stal se tak odhodlaným a plně odevzdaným lotosovým nohám Pána Krišny. Později, přestože byl pouze pětiletým dítětem, pevně věřil v Pánovu ochranu a dovolával se téže čisté oddanosti Pánu v srdcích svých spolužáků v ateistické škole Sukracharya, guru daityů nebo ateistických potomků Diti.

Hiranyakashipu byl naprosto rozzuřený oddaností svého syna jeho úhlavnímu nepříteli – Pánu Višnuovi, a odsoudil Prahláda k smrti. Hiranyakashipuovi stoupenci zkoušeli všechno, aby Prahláda zabili. Nechali ho vyhladovět, prokleli ho kouzly, byl otráven, zbit ďábly, uvězněn mezi jedovaté krajty, vržen z vrcholků hor a napaden kameny, ohni a vánicemi. Navzdory všem Hiranyakashipovým pokusům zůstal Prahláda nedotčený a vztek zlého akorát krále vzrostl.

 

Hiranyakashipuovy plány stát se Bohem

Nepřátelství Hiranyakashipua vůči Pánu Višnuovi začalo, když Pán ve své podobě obřího kance zabil Hiranyakashipuovo dvojče Hiranyaksha, který chamtivou těžbou zlata narušil rovnováhu Země. Po smrti svého bratra Hiranyakashipu obvinil Pána Višnua z nadržování polobohům: „Nejvyšší Osobnost Božství se vzdal své přirozené tendence rovnosti vůči démonům a polobohům. I když je Nejvyšší Osobou, nyní je ovlivňován máyou, přijal podobu kance, aby potěšil své oddané, polobohy, stejně jako se k někomu nakloní neklidné dítě.“

Pán ve skutečnosti nikdy nikomu nenadržuje: samo ‚ham sarva-bhuteshu na me dveshyo‘ sti na priyah ( Bhagavad-gita 9.29). Jednoduše oplácí každé živé bytosti v souladu s jejími touhami. Pán Šrí Krišna učí v Bhagavad-gítě (9.11):

ye yatha mam prapadyante
tams tathaiva bhajamy aham
mama vartmanuvartante
manushyam partha sarvashah

„Jak se mi všichni odevzdávají, podle toho je odměňuji. Každý jde ve všech ohledech po mé cestě, ó synu Prithy.“ Pán se tak jeví jako smrt pro ateisty a jako milující zachránce pro svého oddaného. A On sám je mimo jakoukoli hmotnou spřízněnost.

Aby se pomstil za smrt svého bratra, mocný daitya Hiranyakashipu slíbil, že uspokojí duši svého bratra Višnuovou krví. Při hledání nesmrtelnosti a moci porazit Višnua vykonal lidsky nemožné pokání, díky němuž získal požehnání od Pána Brahmy, stvořitele vesmíru. Hiranyakashipu si myslel, že díky své vlastní askezi a pokání se může stát Bohem. Pošetile dospěl k závěru, že jelikož Pán Višnu upřednostňoval polobohy, musí být také obyčejnou podmíněnou živou bytostí (ovlivněnou zaujatostí a nenávistí), která se stala Bohem díky své askezi. Tato mentalita je charakteristická pro mayavadské filosofy, kteří tvrdí, že každá duše je Bohem oklamaným máyou a že jakmile je iluze rozptýlena, duše si znovu uvědomí svoji identitu s Bohem. Tato teorie je však nepřijatelná, vezmeme-li v úvahu svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Krišny, jak uvádí v Bhagavad-gítě (9.10):

mayadhyakshena prakritih
suyate sa-caracaram
hetunanena kaunteya
jagad viparivartate

„Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, pracuje pod Mým ​​vedením, ó synu Kuntí, a produkuje všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Pod její vládou je tento projev vytvářen znovu a znovu ničen.“ Hmotná energie, máya, je jednou z mnoha energií Nejvyššího Pána. Jelikož je máya zcela podřízená Pánu, není možné, aby byl Nejvyšší Absolutní Pán přemožen jejím vlivem. Živé bytosti, které jsou nepatrnými částmi Pána, však mohou být oklamány. Máyávádská teorie, že po osvobození duše splývá s Bohem je vyvráceno v Bhagavadgítě (15.7, 2.12), kde Krishna prohlašuje, že všechny duše jsou Jeho věčnými částmi a zároveň zůstávají navždy individuální.

Máyávadiové také tvrdí, že nejvyšší pojetí Boha je transcendentální, neosobní a všeprostupující nirguna-brahma (Absolutní Pravda postrádající kvalitu, vlastnosti nebo formu), která předpokládá hmotné podmíněné tělo, jako je naše, kdykoli sestoupí na Zemi. Pán Višnu nebo Pán Krišna jsou tedy pro Mayavadis saguna-brahma, Brahman s vlastnostmi a formou, což pro ně znamená hmotné iluzorní zapletení, protože si prostě nedokážou představit transcendenci s vlastnostmi a formou.

Neúspěšní filozofové, frustrovaní utrpením způsobeným hmotným tělem, chápou transcendenci a osvobození bez vlastností a charakteru. Pán se však této představě jasně vzpírá:

avyaktam vyaktim apannah
manyante mam abuddhayah
param bhavam ajananto
mamavyayam anuttamam

„Neinteligentní lidé, kteří Mě dokonale neznají, si myslí, že já, Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, jsem byl dříve neosobní a nyní jsem tuto formu osobnosti převzal. Díky svému malému poznání neznají Moji vyšší přirozenost, která je nezničitelná a nadřazená.“ (BG 7.24) Takto se z Bhagavad-Gíty dozvídáme, že Pán Krišna nikdy nepracoval na dosažení božství. Je věčně Nejvyšší Absolutní Pravdou a jednotlivé duše jsou věčně Jeho částmi.

 

Nrisimhadeva zabíjí Hiranyakashipua

Stejně jako Mayavadiové zastávají falešnou teorii, že dostatečným pokáním se duše může stát Bohem, Hiranyakashipu se domníval, že může dosáhnout nesmrtelné nadvlády nad všemi a porazit Pána Višnua svou vlastní zdatností. Ale Prahláda zpochybnil jeho moc.

Arogantní Hiranyakashipu ho proklel a ptal se ho: „Odkud máš moc vzpírat se mé nadvládě?“

„Zdrojem mé síly je Pán Višnu,“ odpověděl nebojácný Prahláda. „Je zdrojem síly každého, včetně tvojí.“

Slyšet, že jeho síla je milostí Višnua, nejhoršího nepřítele, bylo pro Hiranyakashipua největší urážkou. Rozzuřil se a vyzval Prahláda: „Ó nejnešťastnější Prahládo, vždy jsi popisoval všeprostupujícího nejvyššího vládce existujícího mimo mě. Pokud je všude, tak proč není přítomen přede mnou v tomto sloupu? Pokud se z tohoto sloupu neobjeví, pak bude dnes tvoje hlava odříznuta mým mečem. “

Těmito slovy Hiranyakashipu udeřil pěstí do sloupu, ze kterého vyšel zvuk, jako kdyby rozlomil vesmír.

Aby dokázal pravdivost tvrzení Svého oddaného Prahlády, Nejvyšší Pán se zjevil ze sloupu v podobě, která dosud nebyla viděna, v podobě napůl člověka a napůl lva, v podobě Šrí Nrisimhadevy.

Ačkoli Hiranyakashipu vypadal jako můra vstupující do ohně, když zaútočil na Pána Nrisimhu, směšně si myslel, že bude schopen Pána porazit, stejně jako porazil všechny ostatní nepřátele. Rozzlobeně se vrhnul s trojzubcem do Pánova chřtánu. Pán pak zmizel a vstoupil do Hiranyakashipuovy nosní dírky. Hiranyakashipu, který Ho nemohl najít, měl za to, že Bůh je mrtvý.

Hiranyakashipu tak čelil Pánu, který si s ním hrál jako kočka s myší. Když začalo zapadat slunce, Lord Nrisimha zvedl Hiranyakashipu na svůj klín a zabořil své nehty do jeho těla.

Daitya zvolal: „Ach, moje hruď, kterou Nrisimhadeva nyní roztrhl, je stejná hruď, o kterou se rozbily kly Airāvata, Indrova slona. Je to stejná hruď, která zůstala bez jizev přesto, že byla zasažena sekerou Pána Šivy.“ (Nrisimha Purana 44.30)

Nrisimhadeva svými diamantovými nehty roztrhl kamennou hruď Hiranyakashipua. Pán nosil střeva krále jako Svou vítěznou girlandu, a aby přesvědčil polobohy o Hiranyakashipuově smrti, vytrhl daityovi srdce. Jako další aspekt své božské hry byl Pán najednou překvapen, když viděl, že tělo Hiranyakashipua zmizelo. Když však potřásl svýma rukama, roztrhané kousky Hiranyakashipuova těla vypadly z Jeho nehtů na zem. (Nrisimha Purana 44.32–35) Z toho víme, že Hiranyakashipu byl ve srovnání s transcendentálním lvem, Pánem Nrisimhou, bezvýznamným hmyzem.

 

Jak potvrzuje Jayadeva Goswami:

tava kara-kamala-vare nakham adbhuta-shringam
dalita-hiranyakashipu-tanu-bhringam
keshava dhrita-narahari-rupa jaya jagadisha hare

„Ó Keshavo! Ó Pane vesmíru! Ó Pane Hari, který přijal podobu napůl člověka, napůl lva! Sláva Tobě! Stejně jako člověk může snadno rozdrtit vosu mezi nehty, tak i tělo démona Hiranyakashipua stejně jako vosy bylo roztrháno nádhernými špičatými nehty na Tvých krásných lotosových rukou. “

Pán Nrisimha zničil Hiranyakashipua, aniž by porušil požehnání udělené Pánem Brahmou, který požehnal Hiranyakashipuovi, aby nebyl zabit:

  • uvnitř nebo vně jakéhokoli bydliště (Pán ho zabil ve dveřích)
  • ve dne nebo v noci (Pán ho zabil za soumraku)
  • na zemi nebo na obloze (Pán ho zabil na svém klíně)
  • jakýmkoli člověkem nebo zvířetem (lord Nrisimha je napůl člověk, napůl lev)
  • jakýmkoli polobohem, démonem nebo velkým hadem (Pán je mimo jakoukoli z těchto kategorií)
  • jakoukoli zbraní nebo jakoukoli bytostí, živou nebo neživou (Pán Nrisimha probodl daityu nehty, které nejsou považovány za zbraně a nejsou ani živé, ani mrtvé)

Hiranyakashipu nakonec nebyl zabit žádnou živou bytostí stvořenou Brahmou ani nestvořenou Brahmou. Hiranyakashipu byl totiž opatrný, aby si zajistil, že ho nezabijí Pán Brahma, Pán Šiva a Pán Višnu, tři vládnoucí božstva vesmíru (jediné tři živé bytosti ve vesmíru, které Brahma nestvořil). Pán Nrisimha je lila-avatara neboli inkarnace Pána Krišny a nepatří do kategorie Brahmy, Šivy nebo Višnua, kteří jsou tři guna-avatarové neboli božstva odpovědná za tři kvality hmotné přírody.

Hiranyakashipu, obecný tyran, si přál obrátit systém zbožnosti. Chtěl, aby byl bezbožný odměněn a zbožný potrestán. Po smrti Hiranyakashipua se tedy všichni polobozi a obyvatelé různých planet modlili k Pánu Nrisimhovi a vyjádřili svou vděčnost za to, že Pán zabil daityu, který si uzurpoval veškeré jejich bohatství, manželky a podíly obětních darů. Pouze Prahláda Maharaja však dokázal uklidnit láskyplnými modlitbami transcendentální hněv Pána Nrisimhy, který je kvůli Svým čistým oddaným připraven se zjevit dokonce v podobě napůl člověka a napůl leva.

Pán Nrisimha měl velkou radost, že spatřil pevnou víru Prahlády, a opakovaně ho vyzval, aby požádal o požehnání. Ale maximálně soucitný Prahláda, který se více zajímal o blaho ostatních než o své, pouze žádal Pána, aby osvobodil jeho démonského otce. Nejvyšší Pán zaručil osvobození jednadvaceti generací Prahládovy dynastie.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Odchod Jayananda prabhu

Odchod Jayananda prabhu

Jayanandovy začátky ve vědomí Krišny

Jayananda oplýval všemi americkými ideály – byl pohledný, silný, inteligentní, narozený v rodině vyšší střední třídy. Vlastním jménem Jim Kohr vystudoval strojní inženýrství na Ohio State University. S takovým základem se může zdát překvapivé, že Jayananda pracoval jako taxikář v San Francisku. Karandhara se ho jednou zeptal, proč nezískal lépe placenou práci. „Nezapadl jsem do davu vyšší třídy,“ řekl.

Jayananda byl introvertní povahy a během svých vysokoškolských let se cítil prázdný a nespokojený. Než se připojil k vědomí Krišny, často říkával, že „se nikdy necítí šťastný“. Jeho deprese dosahovala již téměř sebevražedných rozměrů, když v roce 1967 narazil v novinách na malý článek o indickém Svámím, který přišel do oblasti zálivu propagovat zpívání Božích jmen. Jayananda později vzpomínal, jak při čtení tohoto článku ucítil „paprsek naděje“. Jelikož si myslel, že mu Svámí má co nabídnout, rozhodl se, že se zúčastní jeho přednášek.

Prvních přednášek Šríly Prabhupády se většinou účastnili hippies a Jayananda byl jedním z mála „normálních“ lidí. Později vzpomínal, že nebyl příliš nábožensky založen, ale přitahovala ho osobnost Šríly Prabhupády. Velmi rád navštěvoval časné ranní přednášky, protože v tu dobu byla většina hippies ještě v posteli a on byl tak někdy i jediným hostem, který poslouchal, jak Šríla Prabhupáda vykládá Šrímad Bhagavatam.

Šríla Prabhupáda měl Jayanandu vždy rád a někdy ho dokonce pozval do svého pokoje, aby s ním pojedl prasádam. „Šríla Prabhupáda vařil prasádam a nabízel mi,“ vzpomínal Jayananda. „Nic neřekl – jen mě pořád krmil a já jsem stále jedl.“ Jayananda brzy daroval své celoživotní úspory ve výši 5 000$ Šrílovi Prabhupádovi, aby pomohl Jeho Božské Milosti vytisknout Bhagavad-Gítu takovou, jaká je. V oblasti zálivu se k ISKCON připojovalo stále více oddaných a Jayananda pokračoval ve své práci taxikáře, aby všemi svými výdělky mohl přispívat na podporu chrámu.

 

Jayanandovo nadšení pro proces vědomí Krišny

Chandan Acharya Prabhu vzpomínal tuto speciální Jayanandovu vlastnost: „Byl úplně zamilovaný do vědomí Krišny. Každé ráno vstával před čvrtou, běžel do chrámu, chantoval všechna svá kola, hrál na mridangu, četl a vařil prasádam. Nikdy se neodchýlil. Miloval to. Byl úplně šťastný, když praktikoval vědomí Krišny.“

„Vezměte si například prasádam. Jayananda uctíval prasádam. Když se malý kousek prasádam rozlil na podlahu, vždy se sklonil na všechny čtyři a olízl ho. Miloval vařit, nabízet, distribuovat a jíst prasádam ve velkém. Vždy s sebou bral prasádam a rozdával je, ať už běžel nakupovat na trh nebo vedl kírtan v centru. Dokonce i vyslovoval „prasádam“ takovým zvláštním způsobem, díky kterému jste si okamžitě chtěli nějaké vzít.“

Jayananda věděl, jak přilákat lidi k vědomí Krišny prasádamovou zbraní. Když například přišel nový oddaný, Jayananda se postaral o to, aby byl přepychově krmen. Když se Jambavan Das právě stával oddaným, Jayananda mu přinesl talíř prasádam tak velký, že si myslel, že to všechno nikdy nesní. Když Jambavan konečně snědl celý talíř, Jayananda před něj položil další takový. „To nemohu sníst,“ řekl Jambavan. „Šríla Prabhupáda řekl, že bychom měli jíst, dokud se nebudeme kolébat jako kachna,“ odvětil Jayananda. Jambavan tedy dojedl i druhý talíř.

Jayananda sám požíval prasádam ve velkém množství kdykoli ve dne i v noci. Byl to ten oddaný, který za vámi přišel v deset hodin s nějakou halvou z arašídového másla a řekl: „Hej, Prabhu, pojď sem – podívej se na to, jez!“

Dalším příkladem jeho připoutanosti k vědomí Krišny je Jayanandova láska ke kírtanu. Jayananda vždy toužil vyvést celý chrám na harinám. Měl zvláštní zaujetí pro zpívání v ulicích. Ať už se kírtan konal v chrámu nebo na ulici, Jayanandu bylo vždy vidět tančit a nadšeně zpívat.

Jayananda byl ze všech procesů vědomí Krišny nejvíce připoután ke kázání. Ať už to bylo během nedělního svátku, při pracích v chrámu nebo při stavbě vozů Ratha-yatra, Jayananda se vždy snažil najít někoho, s kým by mohl sdílet svou extázi ve vědomí Krišny. Jeho kázání bylo velmi jednoduché a snadno poslouchatelné. „Musíme jen dál zpívat a věřit ve Jméno.“ „Musíme jen zpívat a jíst prasádam. Šríla Prabhupáda je tak laskavý, že nám dal takový jednoduchý proces.“

Karandhara si pamatuje, jak mu Jayananda kázal první den v chrámu, když společně pracovali na přípravě malé zahrady pro Šrílu Prabhupádu ve starém chrámu v Los Angeles. Jayananda řekl: „Víš, ne vždy jdou věci správně podle vědomí Krišny. Musíš dál zpívat.“ V té době si Karandhara nedokázal představit, jak se může ve službě Krišnovi něco pokazit. O několik let později, když zjistil, že si tato slova stále pamatuje, mohl teprve Karandhara ocenit skutečnou hloubku toho, co řekl Jayananda. „Tolik věcí může přijít a odejít. Prostě věř ve Jméno a zpívej.“

Jayanandovo kázání bylo pro neoddané velmi atraktivní. Chandan Acharya vzpomíná, že viděl, jak Jayananda jednou v noci kázal. Bylo 23:30 a Jayananda právě opravoval rozbitou sankírtanovou dodávku. Když ležel na zádech a pracoval pod dodávkou, kázal dvěma hippies, kteří stáli poblíž. Viděli z něj jen pár nohou, ale stáli a poslouchali, zcela v zaujetí, jak Jayananda pracoval a přitom jim kázal.

Jakmile Jayananda cítil, že je člověk připraven, kázal mu o zpívání a o Šrílovi Prabhupádovi. Neexistovala žádná pravidla ani přísná etiketa. Prostě upřímné a důvěrné oslavování Krišny. Věrný svému charakteru, byl Jayananda často viděn i během svých posledních dnů na tomto světě, jak káže hostům ze svého invalidního. I s odstupem času mohou oddaní, kteří ho znali, přesně zopakovat, co často říkával: „Prostě musíš mít důvěru ve Jméno.“

 

Jayanandova pokora

Pokora byla určitě nejvýznamnější Jayanandovou vlastností. Zacházel s každým jako se svým nadřízeným, dokonce i s novými oddanými. Maharaja Das si pamatuje, že Jayananda se vždy ptal na jeho radu: „Hele, Bhakto Mike, co si o tom myslíš?“ Ačkoli byla jeho služba slavná, nikdy nechtěl žádnou slávu přijímat. Vyhýbal se chvále jako moru. Oddaní věděli, že pokud chtějí být v jeho blízkosti, raději by neměli Jayanandu chválit. Jinak prostě odejde. Pokud o sobě vůbec kdy mluvil, vyjadřoval se tak pokorně, že Lochan Das vzpomíná: „Bylo těžké nemyslet na sebe jako na lepšího než je on. I kdybys měl v sobě sebemenší důvod, proč být nafoukaný, díky Jayanandovi by se objevil a vyplul na povrch.“ Cítil se nehodný až neschopný a často odcházel stranou, aby ostatní mohli vést kírtan, vyučovat nebo se věnovat umění. Místo toho ho pak našli, jak opravuje auta, čistí toalety, myje nádobí nebo vynáší odpadky.

Jednou přišel do chrámu v San Francisku nový chlapec. Chtěl pomoci, tak ho Kéšava Dás poslal na dvůr s odpadky, kde Jayananda připravoval smetí na týdenní vývoz. Jayananda řekl tomuto chlapci: „Dělám tu popeláře. Celé roky pozoruji popeláře, jak vyvážejí odpadky, a nyní mi dal Krišna příležitost, dělat tuto práci pro Něj.“ Chlapec pomohl Jayanandovi s odpadky a jel s ním i na skládku. Později se tento chlapec stal oddaným a zapamatoval si myšlenku: „Jestliže mohou být popeláři v tomto chrámu tak blažení, představ si, což teprve ostatní oddaní!“

Ačkoli byl Jayananda dokonale kvalifikovaný, zdráhal se zaujmout místo prezidenta chrámu nebo sanjásína. Nebylo to tak, že by to neudělal nebo nemohl – udělal by vše, co se od něj požaduje. Byl ale nejšťastnější, když mohl pracovat pod někým. Tímto způsobem byl roky páteří chrámu ISKCON v Bay Area. I přes často se měnící správy vždy věrně sloužil úřadujícímu chrámovému prezidentovi. Byl velmi zvláštní, a přesto mu nikdo nevěnoval zvláštní pozornost. Právě tak byl spokojený.

 

Jayanandův přístup ke službě

Jayananda byl vždy připraven udělat vše, co bylo nutné k šíření vědomí Krišny. Byl odborníkem na všechno: vaření, kázání, uctívání božstev, styk s veřejností, sankírtan, prodej a nákup předmětů, stavbu – zkrátka vše, co je potřeba k provozování chrámu. Byl to neúnavný pracovník. Byl první ráno na nohou a poslední, kdo šel v noci spát. Byl to Jayananda, který vždy běžel, aby sehnal květiny, Jayananda, který umýval nádobí a staral se o to, aby byla kuchyně čistá, Jayananda, který často zmeškal přednášku, protože zrovna dělal nějakou službu, a Jayananda, který vždy povzbuzoval ostatní, aby šli ven a kázali a sám šel příkladem.

Ať už dostal jakýkoli úkol, vždy ho dokončil, i kdyby tím měl třeba sám utrpět. Nikdy se během dne nezastavil k odpočinku, bez ohledu na to, jak tvrdě pracoval. Zdálo se, že je nevyčerpatelný.

Jambavan Prabhu vzpomíná, že oddaní v San Francisku mnohokrát vyrazili do Berkeley, aby po nedělní slavnosti rozdali zbylé prasádam. „Vše začalo tak, že Jayananda čistil kuchyň. Pak někdo řekl: „A co ten zbylý prasádam?“ Jayananda na to odpověděl: „Dobře, ale nejdřív domyjeme tu kuchyň.“ Zorganizoval úklidovou četu a pak pracoval dvakrát rychleji než všichni ostatní. Potom přenesl prasádam, naložil ho i oddané do dodávky, odřídil dodávku do Berkeley, zorganizoval distribuci prasádam a vedl kírtan, zatímco my jsme rozdávali.“

 

Jayanandova laskavost

Jayananda oplýval, mimo jiné, jednou pozoruhodnou vlastností – nikdy druhé nekritizoval. Kritizování bylo zcela v rozporu s jeho povahou. I kdyby oddaný udělal něco, co bylo hodno kritiky, Jayananda buď neřekl nic, nebo naopak něco, co způsobilo, že se chyba stala naprosto srozumitelnou, ale nebylo to formou kritiky. Nikdy neřekl ostrá slova ani nikoho nepokáral. A pokud by jeden oddaný v doslechu Jayanandy kritizoval druhého, Jayananda by jednoduše odešel.

Místo toho, aby kritizoval ostatní, Jayananda vždy přispěl do situace pozitivní energií vědomí Krišny. Někdy oddaní projevili zapálenou touhu po šíření vědomí Krišny a on jejich nápady vždy podporoval, ať by byly sebebláznivější. Sám přitom blázen nebyl a vždy dokázal naprosto správně vybrat člověka na vykonání té které povinnosti.

Chrámoví vedoucí vždy přidělovali nově příchozí oddané právě Jayanandovi, jelikož věděl, jak je povzbudit. Neviděl žádný rozdíl mezi novým oddaným a starým oddaným. Oba byli jeho nadřízenými. Rychle dokázal dát nově příchozím pocit, že patří k vědomí Krišny. Byl to skutečný vaišnava, který byl odborníkem na rozdmýchávání malé jiskry vědomí Krišny ve velký oheň. Jayananda přivedl a nechal prosadit více oddaných než kdokoliv jiný.

Jayananda byl mezi oddanými jako velký bratr, vždy soucitný a ochotný jim naslouchat. Oddaní jej však zřídka zatěžovali svými problémy. „Když jsi byl kolem Jayanandy,“ řekl Karandhara, „neměl jsi žádné problémy.“

Jayananda byl přítel všude a každého. Byl doma s Italy na trhu, stejně jako mezi brahmačaríny v chrámu. S každým si rozuměl a každý ho měl rád. Opilci, manažeři, lidé všech národností. Říkalo se, že Jayanandův nepřítel se nikdy nenarodil.

 

Expert na zapojení každého

Jayananda velmi toužil po zapojení každého do služby Krišnovi. Jednou si zapsal: „Když přemýšlím nad tím, kde bych byl, kdybych se nesetkal s oddanými a Šrílou Prabhupádou, musím se otřást nad představou noční můry, ve které bych žil. Kdybychom mohli trochu více věnovat rozdávání milosrdenství, tolik utrpení by mohlo být zmírněno!“

Díky své bezpříčinné milosti dal Krišna Jayanandovi jedinečnou schopnost přimět lidi, aby chtěli přímo nebo nepřímo sloužit Krišnovi. Kdykoli přišel nový oddaný, Jayananda mu dal pocítit, že se věnuje důležité práci. Byl starší, větší a silnější než ostatní v chrámu a všichni byli rádi, když pod ním mohli pracovat. Byl ochoten nechat lidi dělat si věci po svém, aniž řešil detaily – pokud něčí kreativita nezasahovala do praktické nutnosti. Noví či starší oddaní, všichni se po celodenní práci s Jayanandou cítili spokojeni.

Jeho schopnost zapojovat lidi do služby byla zvláště patrná v době Ratha-Játry. Jayananda zorganizoval z ulice posádku cyniků, povalečů, nespolupracujících osob a neoddaných, aby postavili Ratha vozy. I když si co chvíli sedali a pokuřovali, přiměl tyto lidi, aby pracovali 10, 12 i 14 hodin denně pro Krišnu. Všechny tyto jevy ho velice nabíjeli a sám pracoval tvrději než ostatní.

Jayananda měl v sobě něco velmi osobního, díky čemuž mu každý chtěl pomoci. Jednou se s Maharadží Dasem snažili naložit těžkou ledničku na nákladní auto. Uličkou kráčeli dva opilci a Jayananda řekl: „Dám jim šanci vykonat oddanou službu.“ Jeho nadšení pro oddanou službu bylo nakažlivé a tato situace nebyla výjimkou. Ti opilci se přímo tam na místě připojili a pomohli a práce byla hotová za okamžik. Poté Jayananda jako vždy řekl opilcům: „Teď řekni Haré. Teď řekni Krišna. Teď řekni Haré Krišna.“ „Haré Krišna.“ „Jai, Hari-bol! Děkuji vám, vážení. Sláva Šrílovi Prabhupádovi!“

Jayananda byl známý jako „transcendentální šetřivec“. Velmi nerad utrácel peníze Šríly Prabhupády a sám nevlastnil téměř nic, a to ani v dobách, kdy ještě nebyl oddaným. Téměř vše byl schopen obstarat zadarmo nebo s velikou slevou pro Krišnu. Když byl na cestách a prodával knihy, spal v autě nebo na lavičce nebo různě u přátel, které si po městech získával. Mnoho z těchto přátel, například Maharaja Das a Jiva Das, se později stalo oddanými díky Jayanandovu kázání. Přestože byl starším oddaným a mohl mít, co chtěl, vždy se oblékal do starých dótí a pracovních oděvů, které si pořídil za dolar u Armády Spásy.

 

Jayananda – král Ratha-Yatry

Jayananda byl roky páteří Ratha-yatry na Bay Area a jeho zkušenosti z každé z nich jsou shrnuty v extra vydání časopisu Back To Godhead z roku 1977. V zákulisí dělal Jayananda vše v rámci příprav na festival. Připravoval jídlo, květiny, dělal účty, nakupoval materiál a stavěl vozíky, inzeroval, zajišťoval povolení a organizoval vaření a podávání prasádam. Každý rok se mu důsledně dařilo plnit všechny své plány. Po festivalu Jayananda osobně přinesl prasádam dort nebo koláč každému, kdo nějakým způsobem pomáhal. Díky jeho úsilí mají oddaní v Bay Area s úředníky města dodnes úžasně harmonický vztah.

Během týdnů před festivalem spával Jayananda na místě, kde se stavěly vozy. Každé ráno vstával bez problémů ve 4:00, a to i kdyby to znamenalo, že spal pouze tři hodiny nebo i méně. Aby svou posádku probudil k životu, připravoval jí každé ráno výborné prasádam, které bylo tak výtečné, že se někteří vraceli pod záminkou nošení košíků či beden pro další dávku.

Jayananda považoval svou poslední Ratha-yatru, festival v New Yorku v roce 1976, za svůj „nejúspěšnější“. Takto popsal událost v dopise Keshava Dasovi:

„Nějak se ke mně dostalo to štěstí, pracovat na newyorské Ratha-yatře. Byla to tak příznivá příležitost! Prabhupáda byl na cestě, měli jsme prvotřídní místo na Manhattanu a Toshan nějak dokázal získat souhlas s použitím Páté Avenue pro náš průvod. Byl tu Jambavan a pár dalších chlapců, kteří pracovali fakt tvrdě. Modlil jsem se, abychom vozy dokázali nějak dokončit. A Krišnovou milostí se to podařilo. Některým událostem byste nevěřili! Večer před zahájením festivalu, kolem páté šesté odpoledne, jsme zvedali Balarámovu kopuli a už byla skoro na vrcholu, když ji zachytil prudký poryv větru a celou ji převrátil. Rámec byl celý rozbitý, karton zkroucený atd. Nedokázal jsem si představit, jak celou situaci napravit, protože jsme měli ještě hromadu práce na dalších dvou vozech. Ale dva oddaní, kteří jsou odborníky na stavbu, slíbili, že to dají nějak dohromady. A dělali na tom celou noc a díky Krišnově milosti stály všechny tři vozy v neděli ráno v 6:30 na Páté Avenue.

Ratha-yatra ještě nezažila místo jako New York. Přehlídka byla ohromná, stejně jako scéna v parku. I když jsme vozíky stáhli zpět na staveniště, lidé vyšli ze svých bytů a barů a zpívali Haré Krišna. Hádám, že tato příležitost byla dokonalou špičkou mé kariéry ve vědomí Krišny. “

 

Vztah Jayanandy a Šríly Prabhupády

Jayananda se vyjádřil o Šrílovi Prabhupádovi: „Věděl jsem, že mě nechce podvést, tak jsem pro něj chtěl pracovat.“ Při jednání se Šrílou Prabhupádou si Jayananda udržoval svůj obvyklý podřízený postoj. Většinou pracoval na nějakém projektu vždy, když Šríla Prabhupáda přijel do San Franciska. Jejich vztah byl proto, jak ho popisuje Karandhara, „jako staří přátelé“ nebo jinde také „čistě ekonomický“. Jayananda například ani nechodil na dlouhá setkání se Šrílou Prabhupádou, i když všichni ostatní chrámoví vedoucí tak činili.

Naopak Šríla Prabhupáda si Jayanandu vždy žádal, když dorazil do chrámu. Někdy ho musel opakovaně nechat hledat, než byl konečně nalezen při nějaké práci. Jayananda pak odmítal se se Šrílou Prabhupádou setkat: „Ne, nemohu ho navštívit, jsem příliš špinavý. Nejsem hoden.“ Pracoval po festivalech a nechával ostatní, ať se se Šrílou Prabhupádou setkají. Jayanandův vztah k Prabhupádovi byl vždy služebnický. Služba Prabhupádovi byla jádrem Jayanandova života. Když se ho Danavir zeptal: „Jak lze dosáhnout duchovního pokroku ve vědomí Krišny?“ Jayananda odpověděl: „Nevím. Jsem příliš zaneprázdněn prací, abych o tom přemýšlel.“

Šríla Prabhupáda dokázal vždy ocenit Jayanandovu upřímnou službu. V prosinci 1975 mu napsal:

„Velmi mě potěšil tvůj nedávný dopis. Vždy na tebe myslím a modlím se ke Krišnovi za tvůj pokrok ve vědomí Krišny. Ano, pamatuji si na staré časy v San Francisku. Krišna ke mně byl tak laskavý, že mi poslal mnoho upřímných žáků, kteří mi pomáhají prosazovat toto hnutí ve jménu mého Guru Maharaje. Pokračujte ve svém programu tam v San Francisku, vždy přísně dodržujte naše zásady a Krišna vám požehná větší a větší realizací významu tohoto hnutí. Spoléhám na vás, mí starší žáci, že to zvládnete. Doufám, že se vám v tom bude dařit.“

Jayanandovo poslední setkání se Šrílou Prabhupádou se uskutečnilo v New Yorku na Ratha-yatře v roce 1976. Když Prabhupáda dorazil na letiště, Jayananda ho jel autem vyzvednout. Prabhupáda seděl na zadním sedadle a zeptal se: „Kdo řídí?“

Oddaní řekli: „To je Jayananda.“ „Ach, znám Jayanandu,“ řekl Prabhupáda. „Dal mi 5 000$ na tisk mé Bhagavad-Gíty.“

 

Jayanandova odvaha

Jayananda nebyl jen velký a silný v těle; byl silný vírou v Krišnu. Proto ho nemohlo nic vyděsit. Když jednou hrál na mridangu na tržní ulici v San Francisku a vedl kírtan, přistoupil k němu obrovský muž, zarostlý a opilý, místní barový povaleč. Přišel až k Jayanandovi a zařval na něj: „Přestaň s tím zpěvem!“ Jayananda se mu podíval přímo do očí a pevně řekl: „Jen zpívej Haré Krišna! Jen zpívej Haré Krišna!“ K úžasu všech se opilec pouze otočil a bez řečí odešel.

Definitní výraz Jayanandovy nebojácnosti přišel na konci jeho života, když mu byla diagnostikována leukémie a rakovina lymfatických žláz. Napsal z nemocnice:

„Byl jsem měsíc v nemocnici na klinice a teď jsem zpět na několik týdnů intenzivní léčby. Ve skutečnosti to celé bylo velké požehnání, protože jsem si uvědomil, že smrt je blízko. Nějak potřebuji tato silná připomenutí, která mi pomohou pokročit ve vědomí Krišny. V době, kdy jsem byl v chrámu, jsem si vážil vědomí Krišny mnohem víc než kdy předtím, takže to bylo skutečné požehnání. “

Ani v posledních několika měsících v LA chrámu Jayananda nikdy nepodlehl strachu nebo sebelítosti. Když jeho staří přátelé přišli do jeho pokoje a uviděli jeho seschlou tvář a strašidelný vzhled, bylo pro ně těžké vyhnout se komunikaci o jeho stavu. Jayananda naopak vyjadřoval naprostý nezájem o své zdraví. Místo toho plánoval, jak zrealizovat Ratha-yatru v Los Angeles.

Jayananda seděl na trávníku na svém invalidním vozíku a vypadal jako zosobněná smrt. Nemohl přestat myslet a mluvit o Ratha-yatře. Karandhara si pamatuje, že se na něj díval a viděl ztělesnění vědomí Krišny a nebojácnosti před smrtí. Karandharovi připadalo zvláštní, že necítil nad Jayanandou žádnou velkou lítost. Potom pochopil, že když si byl Jayananda tak vědom Krišny, jak by se na něj mohl někdo dívat a nebýt si také vědom Krišny?

Jayananda se staral o Los Angeleskou Ratha-yatru, dokud nebyl tak slabý, že už nemohl zvednout telefon. Shromáždil velké množství peněz a prostředků a vymyslel různé způsoby, jak festival zrealizovat. Manažeři festivalu se do jednoho shodli, že bez Jayanandy by se první festival Ratha-yatry v LA v roce 1977 neuskutečnil. Dokázal tedy, že oddanou službou člověk překonává i strach ze smrti.

Po odchodu Jayanandy Dase v květnu 1977 Jeho Božská Milost Šríla Prabhupáda instruovala oddané po celém světě, aby si tuto událost připomínali každý rok tak, jako by to bylo právě aktuální, že odešel tento velký vaišnava. Jayananda byl skutečný oddaný, upřímný žák a opravdový služebník Šříly Prabhupády.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Gadadhára pandita

Zjavenie Gadadhára pandita

Gadadhár Pandit patří do skupiny známé jako Panča-tattva, kterou tvoří Čaitanja Maháprabhu a čtyři jeho nejbližší spolupracovníci. Je považován za inkarnaci Šrímatí Rádharání, věčné milenky Krišny. Na obrázku Panča-tattvy je zobrazován jako druhý zprava.

Gadadhár Pandit se narodil a strávil většinu svého života v Jagannath Puri uctíváním Božstva Tota-Gopinatha, které je v Purí uctíváno dodnes. Jeho otec byl Šrí Madhva Misra a jeho matka se
jmenovala Šrí Ratnavati-déví. Gadadhár se od dětství přátelil s Čaitanjou, společně si hráli, oba studovali na stejné škole. Gadadhár byl od dětství velmi klidný, trpělivý, tichý, měl rád samotu a podroboval se odříkání. Se svým společníkem Mukundou vyhledávali oddané Pána a když se v okolí objevil nějaký významný vaišnava, ihned ho běželi uvítat a vzdát mu pocty.

Božstvo Šrí Tota gopinath, ktoré uctieval Šrí Gadadhára pandit

Jednou do města přišel veliký oddaný Pána, Pundarika Vidyanidhi. Gadadhár byl velmi nadšený, že má možnost se setkat s takovým vaišnavou, a tak se za ním hned radostně vydal. Když však uviděl, že se Pundarika Vidyanidhi obléká a chová jako bohatý materialista, ztratil jakoukoli úctu, kterou předtím cítil, ještě dříve, než s ním promluvil. Gadadhár si v duchu pomyslel: „Jak může vaišnava vypadat a chovat se, jako by byl tak závislý na smyslovém požitku?“ Mukunda však znal skutečnou povahu Pundariky Vidyanidhiho a stejně tak cítil pochybnosti v mysli Gadadhára Pandita. Sladkým hlasem tedy přednesl několik slok ze Šrímad Bhágavatamu a když Pundarika Vidyanidhi uslyšel jeho krásnou recitaci, v záchvatu extáze začal plakat a volat „Krišna, Krišna!“, načež omdlel a padl k zemi.

Gadadhár se cítil v duchu velmi kajícně. Věděl, že spáchal velký přestupek tím, že tuto vysoce vyspělou duši považoval za obyčejného materialistu. Napadlo ho, že aby byl zachráněn před reakcí za tento přestupek, jediným řešením bude, přijmout od něj zasvěcení. Pundarika byl tímto návrhem velice potěšen a prohlásil: „Prozřetelnost mi nabídla veliký dar a já ho určitě přijmu! Takové štěstí je výsledkem mnoha životů, že člověk získá žáka, jako je tento!“ V příznivém dni potom Šrí Gadadhár Pandit obdržel zasvěcení od Pundariky Vidyanidhiho.

Jednoho dne Gadadhár uslyšel, že Čaitanja Maháprabhu bude kázat v domě Suklambary Brahmačarího. Dorazil tedy do jeho domu a posadil uvnitř. Mezitím Maháprabhu započal kázání venku na verandě a promlouval odtamtud k shromážděnému publiku oddaných. Gadadhár poslouchal vše zevnitř domu. Maháprabhu byl brzy zcela pohlcen extází Krišna-prémy, která se rychle šířila mezi shromážděné oddané. Nějakou dobu společně vychutnávali nektar lásky ke Krišnovi a poté se uklidnili. Gadadhár však nedokázal utišit svou extázi. Se skloněnou hlavou pokračoval ve velmi hlasitém pláči. Čaitanja uslyšel z domu žalostné vzlyky a zeptal se: „Kdo to uvnitř pláče?“ Suklambara Brahmačárí mu odpověděl: „To je tvůj Gadadhár.“ Nato Maháprabhu zvolal: „Gadadháre! Jsi tak zbožný a ctnostný! Od svého dětství jsi tak naplno oddaný Krišnovi. Ve srovnání s tebou byl můj život promarněn. Ani já kvůli svým předchozím špatným činům nemohu získat takové spojení s Pánem mého života, Šrí Krišnou.“ Pak Čaitanja obejmul Gadadhára ve velké lásce.

Gadadhár Pandit měl s Čaitanjou Maháprabhuem velmi intimní vztah, ve kterém áčárjové, Svarúpa Damodara, Rupa, Sanátana, Kaviraja Goswami, Raghunatha Dasa a další spatřovali zosobněnou Rádharání a Rukminí ve svém vztahu ke Krišnovi, a na základě toho se mu můžeme pokusit porozumět. Gadadhár Pandit vyjadřuje obrovskou lítost a politováníhodnost. Cítí se tak prázdný a tuto prázdnotu se snaží všem vyjevit. Říká se, že v něm zůstává bhava Rukminí, která je Rádhinou expanzí ve Dvárace. Rukminí jako pasivní divák bez jakékoli moci ovlivnit chod věcí. Přihlížející a snášející vše – velmi žalostný stav. Cílem je probudit ve všech laskavost a soucit.

Šríla Prabhupáda popsal jeho povahu jako vždy submisivní. Když se Krišna v podobě Maháprabhua pokoušel Gadadhára rozhněvat, nikdy se mu to nepodařilo. Jednou se ho Svarúpa Damodara Gosvámí zeptal, proč se na Krišnu nerozhněval a místo toho toleroval jeho kritiku. Nato Gadadhár odpověděl: „Pán je nezávislý. Je to Nejvyšší vševědoucí Osoba. Pokud se s ním budu pokoušet jednat na stejné úrovni, nemůže to pro mě být nikdy dobré.“

Stejně jako Šrímatí Rádharání je královnou a vlastníkem všeho, tak i Gadadhár je pánem všeho, přesto ale odevzdal vše svému Pánovi a je tedy v jistém smyslu prázdný. Jednou se k němu ale jeho bohatství vrátí a ti, kteří pomohli ve dnech nouze, budou odměněni, až dostane zpět veškerý majetek. Tato nálada jeho prázdnoty je jedinečná. Jedná se o nejvyšší pozici obětavosti. Uvádí se, že nikdo nemiluje Pána Gaurangu víc než Šrí Gadadhár. I přesto, že ho Pán Gauranga někdy zanedbává, trápí a zlobí, Gadadhár ho nemůže nikdy opustit. Jeho potřeba Pána je obrovská, stejně jako jeho závislost na Něm. Je nasnadě, že bez Maháprabhua je ona/on transcendentálně neúplný, a tak chce od Krišny získat zpět svou bhavu, aby se znovu stal/a úplným sjednoceným Rádha-Krišnou.

Spojení Gaury s Gadadhárem (Rádha-Krišna) je nejvyšším ideálem Gaudía Vaišnavismu. Vzhledem k tomu, že uctívání Gaura-Gadadhára se nachází v madhurya-rase, není přímo určeno pro
počáteční fáze oddané služby, kdy se člověk snaží dodržovat zásady a vyhýbat se přestupkům, ale spíše pro pokročilé oddané, kteří jsou již ustálení ve vědomí Krišny. Potom může být dvojice v transcendentálním pohledu uctívána jako Rádha a Krišna.

Šrí Gadadhár pandit je tedy jako Šrí Rádha stojící vedle Gaury (Krišny), který ukradl Její / Jeho bhavu (lásku), a ona ji chce zpět. Když jsou sjednoceni, pak je přítomen božský pár Rádha-Krišna / Gaura-Gadadhár. Někdy je oddaní mohou vidět podle nálady čistého oddaného jako Rádha-Krišnu a jindy jako Gaura-Gadadhára. Bhaktivinoda Thákura například napsal píseň pro Gauru-Gadadhára popisující Rádha-Krišnu. Jedná se výhradně o vnitřní realitu. Tyto zábavy jsou velmi transcendentální a nedají se v žádném případě napodobovat.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Ráma Návami

Ráma Návami

Ve věku známém jako Treta Yuga se Nejvyšší Osobnost Božství Šrí Krišna zjevil jako avatar Ráma, udatný král, který nastavil standardy hrdinství, morálky a dobré vlády. Příběh Rámy je široce popsán v eposu Ramayana a stručně v devátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Epos Ramayana sepsal Valmiki Muni, obsahuje 24000 veršů a je nejstarší knihou na světě. Čtením Pánových zábav ve Šrímad-Bhágavatamu nebo ve Šrí Ramayaně a nasloucháním o Jeho výjimečných schopnostech z úst čistých oddaných, jako je Šríla Prabhupáda, se i nenáročná duše dostane do blažené jistoty skutečného duchovního života.

Od nepaměti se každý z nás – vtělených duší – točí v ponurém cyklu znovuzrození – samsáry. Aby Bůh vysvobodil své služebníky uvězněné v síti máji, přijde sám nebo pošle svého avatara k naší záchraně před klamem hmotné nevědomosti. Božská přitažlivost, přijetí útočiště u jeho lotosových nohou a radostný zpěv Jeho jména otevírají dveře pro návrat domů, zpět k Bohu.

Život Rámachandry je ve všech ohledech považován za příkladný. Stoupenci indické védské kultury ho vidí jako ideálního krále, nejmocnějšího válečníka a nejvěrnějšího manžela. Říká se, že vládl ve svém království stejně jako se milující otec stará o své děti. O ušlechtilosti, integritě, slušnosti a ctnosti lorda Rámy se i dnes mluví s úctou.

 

Zjavení

Pán Ráma se objevil v dynastii boha Slunce jako syn krále Dasharathy a královny Kaodhalyi z Ajódhji. Byl dědicem indického trůnu a měl tři mladší bratry, Bharatu, syna Rámovy nevlastní matky Kaikeyi, a dvojčata Lakšmanu a Šatrughnu. Ráma studoval bojová umění pod vedením svého gurua Višvamitry a později porazil mnoho démonů.

Když se konala soutěž udatných hrdinů o ruku krásné princezny Síty, Ráma zvedl, natáhl a zlomil mocný luk Pána Šivy, kterým ostatní soutěžící nedokázali ani pohnout. Tento luk byl tak těžký, že ho nesly tři stovky mužů, ale Pán Ráma ho ohnul a napnul a zlomil uprostřed, stejně jako slůně zlomí hůl z cukrové třtiny. Tím mezi ostatními zvítězil a princezna Síta s radostí přijala Rámu za svého manžela a následovala krásná svatba. Až do této chvíle v Ajódhji probíhalo vše v pořádku a Ráma měl být korunován králem, jakmile se jeho otec odebere do důchodu.

 

Vyhnanství

V království žil poddaný jménem Mantara, závistivý a žárlivý hrbáč, a tento služebník byl milencem královny Kaikeyi. Ten přesvědčil svou milenku, královnu Kaikeyi, Dasharathovu oblíbenou manželku a Rámovu nevlastní matku, aby proměnila slib, který jí král před lety dal. Stalo se tak, že Kaikeyi kdysi zachránila zraněného krále z bitevního pole, ošetřila ho a uzdravila. Tehdy jí dal Dasharatha slib – cokoliv si bude přát, to jí splní. Mantara přesvědčil Kaikeyi, že nyní, v předvečer Rámovy korunovace, nastal čas tento slib proměnit ve skutečnost. A tak královna Kaikeyi předstoupila před krále a požádala ho, aby Rámu vyhnal na čtrnáct let do lesa a místo toho dosadil na trůn jejího syna Bharatu.

Král Dasharatha byl velmi raněn, královnina žádost mu zlomila srdce. Prosil Kaikeyi, aby si přála cokoliv jiného, ale sobecká královna neuhnula. Král, vázaný povinností splnit slib, musel vyhovět jejím požadavkům. Jak slíbil, tak vykonal – Ráma přijal rozkaz svého otce a spolu se svým mladším bratrem Lakšmanou a manželkou Sítou přesídlil do lesa. Občané Ajódhji byli zaskočeni tím, co se stalo. Měli pocit, jako by vyhaslo světlo v jejich srdcích. Krátce nato král Dasharatha smutkem zemřel. Kaikeyi a Mantara byli dle očekávání naopak velmi spokojeni. Kaikeyin syn Bharata sice odmítl přijmout trůn a rozhodl se vyčkat na konec čtrnáctiletého exilu, dokud se jeho milovaný starší bratr nevrátí. Na Rámovu žádost však vládl v jeho nepřítomnosti v Ajódhji, ale na trůn alespoň instaloval Rámovy boty.

 

Život v exilu

Během pobytu v lese zažili Ráma, Síta a Lakšmana mnoho dobrodružství a setkali se s mnoha démony. Podle Valmikiho putovali lesem na jih k hoře Chitrakuta. Odtamtud zamířili do Madhya Bharaty (střední Indie), procházeli údolími svatých kopců Vindhya a překročili posvátnou řeku Narmada. Potom přišli do rozlehlého lesa Dandaka, sídla poustevníků.

Šríla Prabhupáda vzpomíná v Nektaru oddanosti, že když Pán Šrí Ráma prošel lesem Dandaka, mnoho mudrců dosáhlo dokonalosti v józe pouhým uzřením Pána. Když se probudila jejich spící láska k Bohu, tito šťastní svatí se později (v Dvapara-yuze) znovu narodili jako gópí v zábavách Pána Šrí Krišny, Nejvyšší Osobnost Božství.

Božská trojice se sem a tam utábořila, nesla statečně útrapy života v džungli a nakonec dorazila k ášramu Agastya Muniho na vrcholu toho, čemu se dnes říká Rama Giri. Jako král, člen třídy kšátrijů, Pán Ráma sladkými slovy vzdal úctu bráhmanovi Agastya Munimu. Pán se cítí tak vděčný svým oddaným, že se před nimi klaní, stejně jako se kdysi sklonil Pán Šrí Krišna, aby umyl nohy chudému brahmanovi Sudamovi.

Veliký bráhmana Agastya Muni byl tri-kala-jna: Viděl tři rysy času – minulost, přítomnost a budoucnost. Proto si byl dobře vědom, že Šrí Ráma nebyl nikdo jiný než sám Všemohoucí Višnu a že ve velmi blízké budoucnosti povede velkou válku s nepřáteli dharmy, démony (asury). On a další mudrci žijící v lese Dandaka byli totiž dlouho sužováni a různě napadáni démony z těchto míst.

Svatý Agastya přijal Sítu, Rámu a Lakšmanu obvyklou nabídkou ovoce a květin. Poté předal Pánu Rámovi luk Brahma-datta, který mu dříve svěřil pán Indra. Luk byl vložen do diamantů svým tvůrcem, Višvakarmou, inženýrem vesmíru. Spolu s lukem předal Agastya Rámovi toulec šípů, který zahrnoval neporazitelnou brahmastranskou zbraň. Pán Ráma dostal také meč v pochvě zdobené drahokamy.

Ve svých rozhovorech s mudrci z lesa Dandaka poblíž Agastyovy poustevny na kopci pak Ráma složil slib, že ty démony, které působí problémy, porazí. Přijetím zbraní od Agastyi Pán projevil svůj úmysl chránit své oddané.

 

Záchrana Síty a poražení Rávanu

Jednou se jistá démonka pokusila svést udateného Rámu a zaútočit na krásnou Sítu. Ve chvíli, kdy na Sítu zaútočila, Pán Ráma okamžitě zasáhl a uřízl jí nos a uši. Byla to Šurpanakha, sestra zlého démonského krále Rávany. Když Rávana uslyšel o zmrzačení své sestry, rozhodl se pomstít. Poslal zázračného zlatého jelena, aby nalákal Sítu – ta požádala Rámu, aby ho pro ni chytil. Jakmile Ráma odešel, aby vyplnil Sítino přání, Rávana využil jeho nepřítomnost a Sítu unesl. Když bratři zjistili, že je Síta pryč, hledali ji po celém lese. Nakonec narazili na starého orla jménem Jatayu, který jim řekl, že na vině je Rávana.

Ráma a Lakšmana se vydali na jih směrem ke Srí Lance, hlavnímu sídlu Rávany. Po cestě se spřátelili s Sugrivou a Hanumanem, vůdci opičích armád. S jejich pomocí postavili Ráma a Lakšmana most přes oceán z nejjižnějšího cípu Indie na ostrov Srí Lanka a zaútočili na Rávanu a jeho démonské vojáky. Na konci divoké bitvy Ráma osobně zabil desetihlavého démona Rávanu. Tak, jak to mudrc Agastya viděl ve své vizi a jak Pán Ráma přislíbil, vystřelil šíp naplněný brahmanskými mantrami do srdce Rávany, přímo do místa, kde měl démon uloženou amritu, nektar nesmrtelnosti.

Pán zachránil Sítu a svým letadlem ozdobeným květinami ji odvezl zpět do svého hlavního města Ajódhji, kam se vrátil v doprovodu Hanumana, Sugrivy a svého bratra Lakšmany. Tam je všichni s velkou radostí přijali a usadili na trůn jako krále a královnu. Tento radostný den se dodnes slaví jako Diwali, slavnost světel.

Posvátný text Šrímad-Bhágavatam popisuje, že jako vládce světa Pán Ráma, Nejvyšší Osobnost Božství, konal oběti, uděloval milosrdenství svatým lidem (brahmanům) a osvítil je z nitra jejich srdcí. Za jeho vlády byli všichni nábožní a šťastní. Lesy, řeky, hory a moře příznivě naplňovaly životní potřeby všech bytostí. Nevyskytovalo se žádné tělesné a duševní utrpení, nemoci, stáří, úmrtí, nářek, strach, strach a únava. Neexistovala dokonce ani žádná smrt pro ty, kteří ji nechtěli.

Pán Ráma učil svět příkladností svého života. Slíbil, že bude mít pouze jednu manželku. Byl svědomitý, čestný, velkorysý a ctnostný. Dodnes, miliony let po příchodu Síta-Ramy, se jejich následovníci počítají na stovky milionů. Nejvyšší královský pár je také uctíván mimo Indii. Například v Thajsku je čtvrtmílový úsek chodeb královského paláce umělecky vymalován výjevy z Ramayany. Na ostrově Bali v Indonésii a také v Kambodži a Nepálu lze najít další tisíce chrámů Rámy. V každém koutě Indie, od malých vesnických svatyní až po báječné chrámové paláce, je uctívána transcendentální podoba Pána Rámy a opěvováno Jeho osvobozující jméno Jeho oddanými.

Jak oslavit Den zjevení Pána Rámy

Oddaní Krišny oslavují den zjevení avatara, Pána Rámy, půstem až do západu slunce a zesíleným nasloucháním o Pánových zábavách a opěvováním Jeho svatého jména. O zábavách se lze dočíst na stránkách Šrímad Bhágavatamu, zpěv 9, kapitoly 10-11. Během meditace se doporučuje zpívat Haré Krišna Mahá-mantru.

Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna Krišna, Haré Haré
Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré

Velcí svatí vysvětlují, že jméno Pána se neliší od Pána, a že když zpíváme Jeho jméno, můžeme se s Ním stýkat a udržovat Jeho společnost. Vyslovením Jeho jména vyvoláme Jeho přítomnost.
Myslete tedy na Rámu. Přečtěte si o Rámovi. Poslouchejte o Rámovi. Zpívejte Rámovo jméno. Uvařte vegetariánskou večeři na počest Pána Rámy, obětujte Mu ji s láskou a pozvěte přátele, aby jedli posvěcené jídlo (prasádam).

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Rámanúdža áčarju

Zjavenie Rámanúdža áčarju

Šrí Rámanúdža (1017 – 1137 nl) je jedním z nejdůležitějších filosofů vaišnavismu a jednou z nejdynamičtějších postav hinduismu. Byl filosofickým i sociálním reformátorem a oživil indickou filosofii a náboženství natolik, že téměř každý aspekt hinduismu byl ovlivněn jeho prací. Jeho život a díla ukazují skutečně jedinečnou osobnost kombinující kontemplativní vhled, logickou prozíravost, charismatickou energii a nezištnou oddanost Bohu.

Když v minulosti došlo k oslabení védského náboženství vlivem méně inteligentních mužů, kteří slepě prováděli rituální obřady a svévolně zabíjeli zvířata ve jménu védských příkazů, objevil se na scéně Buddha jako veliký reformátor. Absolutním odmítnutím védské literatury a jejím nahrazením svými racionálními, ateistickými názory obhajoval cestu ahimsy (nenásilí) a nirvány (negace realit, jak ji známe) jako konečného cíle života.

Brzy nato ale přemohla buddhismus filosofie Šankáčarji, která se rozšířila po celé Indii. Šankara oživil autoritu Upanišád a další védské literatury a použil je jako zbraně k boji proti buddhistickému učení. Interpretoval védy po svém, vyvozoval z nich konkrétní závěry a stanovil teorii non-dualismu, advaita-vedanta, přičemž uváděl, že všechny živé bytosti jsou na stejné úrovni s Bohem. Zdůrazňoval především texty, které poskytovaly odpovědi a reakce na racionalistický ateismus buddhistů. Ovšem Šankarovo učení nebylo zcela teistické, a tak se stalo předzvěstí vzniku dalšího, nového odhalení konečné reality. A tento osud měl být naplněn právě skrze Šrí Rámanúdžáčarju.

 

Jeho život

Rámanúdža se narodil v Indii v roce 1017, kdy podle astrologických výpočtů bylo slunce ve znamení zvěrokruhu Raka. Jeho rodiče byli Asuri Keshava a Kantimati, oba ze šlechtických rodin. Rámanúdža prožil své dětství v Shriperumbudur, své rodné vesnici. V 16 letech se oženil s Rakshakambalou.

Pouhé čtyři měsíce po jeho svatbě Rámanúdžův otec těžce onemocněl a zemřel. Po smrti svého otce se Rámanúdža stal hlavou domácnosti a rozhodl se přestěhovat do Kanchi, svatého města proslulého svými učenci a velkolepými chrámy.

V Kanchi žil učenec jménem Yadava Prakash, který byl proslulý svým vzděláním v nauce advaita-vedanta, non-dualismu. Yadava byl nepřekonatelný ve své schopnosti vysvětlovat Šankarovy komentáře k Vedanta-sutře. Rámanúdža se zapsal do Yadavovy školy a zabýval se studiem sanskrtu a védské literatury. I když ho Šankaritské pojetí vůbec nepřesvědčovalo, Rámanúdža se mu dobře naučil a brzy se stal jedním z Yadavových oblíbených studentů. Yadava, který si myslel, že je Rámanúdža upřímným následovníkem Šankarových teorií, projevoval Rámanúdžovi zvláštní náklonnost – tato náklonnost ovšem netrvala dlouho.

Jednoho dne, poté, co Yadava přednesl projev o Chandogya Upanishad, požádal Rámanúdžu, aby mu namasíroval tělo olejem, jak v té době bylo u studenta zvykem. Když Rámanúdža poskytoval masáž svému učiteli, přišel k Yadavovi jiný student s prosbou, aby mu objasnil bod z ranní lekce. Tento student nepochopil význam sedmého verše první kapitoly, který začíná Tasya vatha kapvasam pundarikam evam akshini. Yadava začal vykládat význam textu, který popisoval vznešené vlastnosti Božství, ovšem takovým způsobem, který byl zjevně nežádoucí. Když Rámanúdža uslyšel slova svého učitele, jeho srdce, které bylo naplněno láskou k Nejvyššímu Bohu, bylo zarmouceno a z očí mu stékaly horké slzy a dopadaly na Yadavovo stehno.

Yadava pohlédl na místo dopadu horkých slz a pochopil, že Rámanúdžu něco velmi znepokojuje. Když se zeptal, co ho trápí, Rámanúdža odpověděl: „Ó velký a moudrý pane, byl jsem v srdci bolestně zasažen vyslechnutím takového nepřijatelného vysvětlení od ušlechtilé duše, jako jsi ty. Jak hříšné je od tebe znevažovat Nejvyššího, který je obdařen všemi milostivými vlastnostmi a který je zdrojem všech krásných věcí na tomto světě. Z úst tak učeného muže, jako jsi ty, bych nikdy nečekal tak nízký a klamný výklad! “

Yadava se tak rozzlobil, že se stěží dokázal ovládnout. „Tak tedy,“ řekl opovržlivě, „možná bys rád podal svůj vlastní výklad, protože si evidentně myslíš, že to víš lépe než já! “

Rámanúdža velmi jemným hlasem odpověděl: „Ctihodný mistře, není třeba podávat verš s nízkým smýšlením, když jeho skutečný význam je upřímný a slavný.“

„Tak si poslechněme ten tvůj význam, když je tak slavný!“ řekl Yadava.

Rámanúdža pak vstal a s velkou pokorou přednesl význam tohoto verše. „Dvě oči Nejvyššího jsou krásné jako dva lotosové květy, které rozkvetly díky paprskům slunce.“

„Rozumím,“ řekl Yadava. „Mluvíš tak, jako by tam skutečně byla taková „Nejvyšší Osoba. Je to díky tvé dětinské nevědomosti. Nedával jsi pozor během svého učení a nestudoval jsi správně. Měl by sis navždy zapamatovat, že Nejvyšší je bez formy, bez jména a bez vlastností. To je učení velkého Šankary. Neměl bys už nikdy podlehnout svému hloupému sentimentu! “ Yadavova slova byla pro Rámanúdžovy uši bolestivá, ale z úcty ke svému učiteli mlčel.

O několik dní později došlo k další události. Když Yadava vysvětloval verš z Taittiriya Upanišad počínaje satyam jnanam anantam brahma, řekl, že Brahman je inteligence, pravda a nekonečno. Když Rámanúdža vyslechl toto vysvětlení, zdvořile dodal: „Brahman je obdařen kvalitami inteligence, pravdy a nekonečnosti. To znamená, že není pokrytý nevědomostí, jako jsou běžné živé bytosti, nikdy není nepravdivý a Jeho energie jsou neomezené, Nejvyšší Brahman je zdrojem všech těchto kvalit, přesto je však nad tyto kvality povznesen, jako je slunce kvalitativně výš, než sluneční záření.“

Yadava byl tak rozrušen, až se mu třásl hlas. „Ty mladý blázne!“ zakřičel. „Tvé výroky nesouhlasí s učením Šankary ani žádného z předchozích mistrů! Pokud budeš chtít pokračovat v těchto nesmyslných řečech o osobním Bohu, proč jsi sem vůbec chodil? Jen abys marnil můj čas? Proč nezaložíš vlastní školu a neučíš v ní, co se ti líbí? Teď okamžitě vypadni z mé učebny! “

Když Rámanúdža vstal a tiše opustil místnost, Yadava začal přemýšlet: „Tento Rámanúdža není obyčejný chlapec. Pokud si založí vlastní školu, filosofie oddanosti by se mohla stát hrozbou pro filosofii non-dualismu. Kvůli zachování naší filosofie by tento hlupák měl být zabit! “

 

Vlastní škola

Zanedlouho Rámanúdža skutečně otevřel ve svém domě malou školu a krátce na to za ním začalo chodit mnoho lidí, aby poslouchali jeho oddané projevy. Rámanúdžovy přednášky byly zcela teistické. Odmítl představu, že jíva, živá bytost, by se mohla rovnat Nejvyššímu Brahmanu nebo se stát Bohem, jak to předpokládá Šankara. Živá bytost, jak ji vykládal Rámanúdža, je částice Božství, a proto má sloužit celému celku. Učil, že stejně jako je ruka součástí celého těla, a tedy služebníkem těla, podobně je živá bytost součástí Nejvyššího, a proto je její základní postavení sloužit Nejvyššímu.

Rámanúdžova filosofie se stala známou jako vishishtadvaita nebo kvalifikovaný nondualismus. Ta předpokládá, že živé bytosti jsou kvalitativně jedno s Nejvyšším a zároveň kvantitativně odlišné. Kvantitativní rozdíl znamená, že dílčí části Nejvyššího jsou závislé na Nejvyšším, ale nemohou se Nejvyšším stát.

Šankarova filosofie učila, že všechno je Brahman a Brahman sám je naprosto homogenní, nediferencovaný a neosobní; individualita se nám může zdát pouze pod vlivem iluze neboli máji. Ale proti tomuto konceptu se Rámanúdža jasně vymezil. Dle jeho filosofie nikdy nemůže existovat znalost nejasného, nedefinovaného objektu; znalost nutně ukazuje na objekt, který je nějakým způsobem charakterizován a má určité vlastnosti. Rámanúdža nikdy neuznal bezdůvodný, nediferencovaný Brahman, ale spíše Brahman, který je atributem větší reality: samotného Boha. Usoudil, že jelikož jsou živé bytosti individuálními osobnostmi, je Nejvyšší také osobností – Nejvyšší Osobností.

Rámanúdža dále usoudil, že pokud by iluze mohla zakrýt identitu Nejvyššího, pak byla iluze větší než Bůh. Proto tvrdil, že jako živé bytosti jsme věčně individuální osobnosti a Nejvyšší je věčně Nejvyšší Osobností, ale kvůli naší konečné povaze někdy podléháme iluzi.

Rámanúdža také přijal teorii transformace odmítnutou Šankarou. Podle Šankary je hmotný svět falešný – neexistuje. Rámanúdža oproti tomu řekl, že hmotný svět je energií Boha a Jeho realita nepodléhá žádným změnám hmotného projevu tak, jako zpěvák, který vytvoří píseň ze svých vlastních zdrojů, díky tomu o nic nepřichází – spíše naopak se stává slavnějším.

Hmotný svět ani živé bytosti nejsou v systému vishishtadvaita filosofie chápány jako nezávislé na Nejvyšší Osobnosti. Živé bytosti jsou odlišným projevem Nejvyššího díky tomu, že jsou obdařeny svobodnou vůlí, zatímco hmotná energie se projevuje přímo z vůle Nejvyššího. Svobodná vůle živé bytosti je velmi důležitým faktorem, protože tato svobodná vůle je považována za základní princip vzájemných vztahů mezi Bohem a živou bytostí.

Rámanúdža popsal vztah živých bytostí k Bohu jako vztah věčné služby. Podle Rámanúdži, když jsou živé bytosti prostřednictvím metody oddanosti a přirozené lásky k Bohu osvobozeny od iluzí způsobených hmotnou energií, vstoupí duše do duchovního nebe známého jako Vaikuntha. Jakmile duše dosáhla světa Vaikunthy, věnuje se věčné službě Nejvyšší Osobě Narayanovi (Višnuovi). Tuto vznešenou filosofii Rámanúdža předával svým posluchačům každý den.

 

Pomsta

Když hrdý a arogantní Yadava viděl Rámanúdžovu rostoucí popularitu a jeho vliv na obyvatele Kanchi, velmi ho to zeklidňovalo. Shromáždil proto po svém boku své věrné studenty a řekl: „Tento drzý Rámanúdža je kacíř! Je to rakovina společnosti a hrozba pro naše učení non-dualismu. Nevidím jiné řešení, než toho darebáčka zabít!“ Yadavovi učedníci byli se svým učitelem v naprosté shodě, protože i oni Rámanúdžovi záviděli. Tak vymysleli plán, jak ho zabít.

Yadava a jeho učedníci naplánovali pouť do Banarasu k posvátné řece Ganze a nabídli Rámanúdžovi, aby se k nim přidal. Rámanúdža, nic zlého netuše, pozvání přijal. Když se skupina chystala vyrazit, Rámanúdža požádal svého bratrance Govindu, aby ho na cestě doprovodil. Někteří Yadavovi mladší studenti si ovšem Govindu oblíbili, pojali k němu důvěru a čtvrtého dne jejich cesty se mu svěřili s plánem zabít Rámanúdžu.

Govinda, šokován zlými úmysly Yadavy a jeho následovníků, vzal Rámanúdžu do lesa na odlehlé místo a řekl mu o hrozícím nebezpečí. Následně ho požádal, aby uprchl do lesa ještě dřív, než bude pozdě.

Govinda se poté vrátil do tábora a ostatním řekl, že když spolu s Rámanúdžou sbírali v lese lesní plody, na Rámanúdžu se vrhl tygr a odtáhl jeho bezmocné tělo pryč. Navenek Yadava a jeho učedníci projevovali velký zármutek, ale uvnitř jejich srdcí zajiskřila radost. Rámanúdža byl nyní navždy pryč z jejich životů. Nebo si to alespoň mysleli.

Rámanúdža se potuloval po venkově a snažil se najít cestu domů. Došel ke studni, kde potkal muže se ženou, kteří měli plné ruce práce s čerpáním vody pro svou vesnici. Pár nabídl Rámanúdžovi šálek vody, aby uhasil jeho žízeň. Po vypití se Rámanúdža uložil ke spánku. Zdálo se mu, že při procházce lesem uviděl inkarnaci Boha Rámanačandru a Jeho choť Sitadéví, kteří mu ukázali cestu zpět do jeho města. Když se Rámanúdža probudil ze svého snu, muž a žena u studny byli pryč. Když se rozhlédl kolem, viděl, že je najednou na okraji Kanchi. Vůbec nevěděl, jak se tam dostal, ale byl zachráněn a celou událost považoval za zázrak.

Rámanúdža se vrátil ke svému normálnímu životu a nikomu neprozradil, že byl jeho život v nebezpečí. Uplynulo několik měsíců, až jednoho dne se Yadava a jeho učedníci po skončení své poutě konečně vrátili do Kanchi. Yadavovi se zamotala hlava při pohledu na Rámanúdžu – živého a zdravého, a jeho školu, která běžela dál, jako by se nikdy nic nestalo. Při pomyšlení na to, že jejich plán mohl být prozrazen, se začali bát a upustili od dalších plánů zabít Rámanúdžu.

 

Pokračování kázaní

Rámanúdžova sláva se dál šířila široko daleko. Jednoho dne, když Rámanúdža o samotě studoval, přišel k jeho dveřím pro almužnu ctihodný svatý jménem Yamunačarja. Rámanúdža ho přivítal s patřičnou zdvořilostí, s jakou se svatý do domu vítá. Dozvěděl se, že Yamuna pochází ze Šrí Rangamu, slavného chrámu Višnua. Během jejich diskuse si Rámanúdža brzy uvědomil, že Yamunačarja je vysoce kvalifikovaným duchovním mistrem vaišnavismu. Ohromen extází a radostí padl k jeho nohám a požádal, aby ho Yamuna přijal za svého žáka.
Yamuna okamžitě zvedl Rámanúdžu z podlahy, objal ho s hlubokou láskou a řekl: „Mé dítě, jsem dnes velice požehnán tím, že vidím tvou oddanost Bohu! Kéž žiješ dlouhý a plodný život, který je vždy zaměstnán ve službě Narayanovi, Osobnosti Božství.“

Od té doby kázal Rámanúdža ještě více než dříve o oddanosti a s velkou silou a hlubokým přesvědčením. Rámanúdža byl ve své prezentaci tak přesvědčivý, že i Yadava Prakash a jeho následovníci se vzdali a stali se Rámanúdžovými učedníky.

Jednoho dne přišel k Rámanúdžovi posel ze Šrí Rangamu se zprávou, že jeho guru je nemocný a ocitl se na pokraji smrti. Rámanúdža okamžitě vyrazil do Šrí Rangamu, ale nestihl tam dojít včas. Krátce předtím, než dorazil, Yamuna opustil své tělo a vstoupil do blažené říše Vaikunthy. Rámanúdža přešel řeku Kaveri a došel na ostrov, na kterém se nacházel chrám Šrí Rangam, a zamířil přímo k místu, kde ležel jeho guru. Yamuna, obklopený skupinou svých učedníků, ležel na posteli se zavřenýma očima, rukama nataženýma po stranách a tváří zářící, jako by byla ponořena do myšlenek na nekonečnou krásu.

Když Rámanúdža vstoupil do místnosti a sedl si po bok svého gurua, na okamžik se pozornost všech obrátila směrem k němu. Jeho oči naplnily slzy lásky a on plakal a jeho srdce pociťovalo velké odloučení od svého mistra. Yamunova levá ruka ležela v klidné jógové pozici se třemi prsty nataženými a spojenými špičkami palce a ukazováčku. Jeho pravá ruka však ležela po jeho boku sevřená v pěst. Všichni učedníci žasli údivem nad polohou pravé ruky svého guru a nikdo z nich nedokázal pochopit význam. Zatímco se všichni divili, Rámanúdža prolomil ticho těmito slovy: „Náš guru – ctěný Yamunačarja má tři touhy, které si přeje splnit.“

Když Rámanúdža promluvil, jeden z prstů na Yamunově pravé ruce se natáhl směrem ven. Poté pokračoval: „Pro blaho lidí na tomto světě vytvořím komentář k Vedanta-sutře, který představí Nejvyšší Osobnost jako konečnou realitu.“ V tom se druhý prst natáhl a Rámanúdža pokračoval v mluvení. „A na počest Parakashe Muniho, který ve starověku navázal vztah mezi jívami – živými bytostmi a Išvarou – Nejvyšší Osobností, po něm pojmenuji jednoho ze svých nejučenějších a nejoddanějších učedníků. A na závěr slibuji, že se budu snažit vždy propagovat myšlenky vishishtadvaity.“ Rámanúdža poté ztichl a natáhl se i třetí prst na pravé ruce Yamuny. Všichni přítomní byli ohromeni, když viděli tento zázrak, a od toho dne všichni přijímali Rámanúdžu jako svého vůdce a učitele.

 

Přijetí sanjásu a zázraky

Rámanúdža žil po zbytek svého života v Šrí Rangamu a v pravý čas splnil všechny tři sliby. Ačkoli žil mnoho let jako úspěšný hospodář, Rámanúdža byl předurčen přijmout cestu odříkání. Nakonec nastoupil do stavu odříkání, sanjásu, tím, že předstoupil v chrámu před Božstvo a modlil se, aby byl výlučně zaměstnán ve službě Bohu. Od té doby Rámanúdža vždy nosil na čele symbol Narayany, chodil oblečený v šafránovém rouchu a nosil třídílnou hůl renunciata, což znamenalo službu Bohu tělem, myslí i slovy.

Rámanúdža byl tak silná osobnost, že pro filosofy non-dualismu ve všech královstvích bylo brzy velmi obtížné udržet si své postavení. Rámanúdža vysvětloval principy oddanosti tak pevně a přesvědčivě, že mu nikdo nedokázal vzdorovat. Mnoho skvělých a vzdělaných učenců za ním chodilo, poslouchalo jeho přednášky a stalo se jeho učedníky.

Jistá skupina impersonalistů, která se cítila utlačena rostoucí popularitou filosofie oddanosti, se rozhodla, že s tím něco udělá a šla navštívit krále Krimikanthu, do Kanchi. Pokorně se uklonili před králem, který byl sám impersonalistou, a požádali ho, aby ve věci zakročil a Rámanúdžu zastavil. Následovala diskuse a po ní bylo rozhodnuto, že král pozve Rámanúdžu, aby se v paláci zúčastnil filosofické debaty. Nato byli vyslání královští poslové do Šrí Rangamu, aby Rámanúdžu přivedli. Král přemýšlel, že bude-li to potřeba, přemůže Rámanúdžu třeba i silou. Jakmile bude Rámanúdža poražen, pomyslel si, pak se všichni v jeho království vrátí do šankarské linie uvažování.

Po setkání s královskými posly v Šrí Rangamu se Rámanúdža připravil na cestu do Kanchi. Jeden jeho moudrý žák, Kuresh, však nedůvěřoval záměrům krále a prosil svého gurua, aby mu umožnil jít za králem místo něj. Kuresh byl neoblomný a Rámanúdža se nakonec podvolil. Kuresh se poté oblékl do šafránového roucha svého gurua a před posly se objevil s holí v ruce. Poslové si dle očekávání mysleli, že Kuresh je Rámanúdža, a vyrazili do Kanchi. Zatímco Rámanúdža, oblečený v bílých šatech, zůstal vzadu.

Když Kuresh dorazil do paláce, král Krimikantha ho nejprve pozdravil s úctou a myslel si, že je to Rámanúdža. Ale později, když král začal realizovat své úmysly a Kuresh se odmítl nechat zastrašit jeho jednáním, Krimikantha se rozčílil a v šíleném vzteku nařídil svým vojákům zatknout Kuresha a vypálit mu oči. Královi muži odvlekli Kuresha do vězení, oslepili ho a pak ho vyhnali do lesa. Během celého děsivého zážitku Kuresh ani jednou neprotestoval. Našel sílu ve vědomí, že jeho guru je v bezpečí. S pomocí několika lidí z Kanchi, kteří byli zděšeni královým jednáním, se Kuresh mohl znovu připojit ke svému guruovi ve Šrí Rangamu. Během několika dní po spáchání tohoto závažného přestupku proti Kureshovi byl král Krimikantha zasažen nevyléčitelnou nemocí a zemřel nešťastnou smrtí.

Ve Šrí Rangamu vzal Rámanúdža Kuresha před Božstvo Narayana a vroucími modlitbami žádal Boha, aby mu navrátilo zrak. „Ach, mocný Vládce vesmíru, jsi ochráncem a příznivcem svých oddaných. Laskavě buď milosrdný a uzdrav oči Kuresha, který bez protestů přinesl nejvyšší oběť.“ V tu chvíli ucítil Kuresh jemný vánek, který mu ovál čelo, a okamžitě získal zrak zpět.

 

Odchod

Rámanúdža žil nadále ve Šrí Rangamu, sloužil Božstvu Narayana a přinášel osvícení každému, kdo k němu přišel, až do věku 120 let. Jednoho dne se při uctívání Božstva modlil: „Drahý Bože, ať už jsem udělal cokoli, abych zachoval podstatu Véd, pozvedl padlé duše a zvěstoval útočiště u Tvých lotosových nohou jako nejvyšší životní cíl, mám hotovo. Nyní se mé tělo po mnoha letech na tomto světě unavilo. Laskavě mi dovol, abych se vzdálil z tohoto světa smrtelníků a vstoupil do Tvého svrchovaného sídla. “

Po této modlitbě se Rámanúdža vrátil na shromáždění svých učedníků a oznámil jim svou touhu odejít z tohoto světa. Jeho učedníci byli uvrženi do oceánu smutku, sevřeli nohy svého guru a požádali ho, aby u nich ještě zůstal. „Je pro nás nesnesitelná byť jen představa odchodu tvé božské podoby, která je svrchovaným očistcem, sídlem všeho dobrého, ničitelem všech trápení a pramenem neomezené radosti! Prosíme, ze soucitu ke svým dětem zůstaň s námi ještě nějakou dobu. “

Rámanúdža zůstal na Zemi další tři dny, aby uklidnil jejich smutkem zasažená srdce. Během svých posledních dnů udělil pokyny svým nejbližším a nejdražším: „Vždy zůstávejte ve společnosti duší oddaných Bohu a služte jim tak, jako byste sloužili svému vlastnímu duchovnímu učiteli. Mějte víru v učení Véd a slova velkých světců. Nikdy se nestaňte otrokem svých smyslů: vždy se snažte zvítězit nad třemi velkými nepřáteli seberealizace: chtíčem, hněvem a chamtivostí. Uctívejte Narayana a vychutnávejte si opěvování Božího jména jako svého jediného útočiště. Upřímně služte oddaným Boha: službou velkým oddaným je prováděna nejvyšší služba a rychle se získá nejvyšší milosrdenství. Budete-li pamatovat na tyto věci, měli byste žít šťastně v tomto světě a úspěšně dosáhnout toho dalšího.“ Rámanúdža držel svou hlavu na klíně Govindy a svou mysl upřenou na Osobnost Božství a s těmito slovy na rozloučenou se vzdal svého smrtelného těla a vstoupil do říše Vaikunthy.

Rámanúdža byl skutečně velkým teologem, jehož život a učení měly trvalý vliv na vývoj teistického myšlení v Indii. Založil sedmdesát čtyři center Šrí Vaišnavismu a zasvětil sedm set sanjásínů, dvanáct tisíc brahmačarínů a tisíce hospodářů, včetně králů a bohatých vlastníků půdy. Rámanúdžova představa Boha jako absolutní entity s nadsubjektivními vlastnostmi a jeho průkopnické myšlenky ohledně oddanosti Bohu otevřely dveře budoucím teistickým reformátorům, kteří v pravý čas plně odhalili nejvyšší potenciál duše v láskyplném vztahu mezi Bohem a Jeho věčnými služebníky.

Uchýlil jsem se k nohám Šrí Rámanúdži, našeho ctihodného mistra, který během temné noci neosobního pojetí božství nesl pochodeň světla poznání a osvětlil tak cestu oddanosti k Osobnosti Božství.

 

Literární přínos Rámánudžáčárji:
Védartha-sangraha – pojednání prezentující principy višištádvaity, urovnává rozdílné závěry šruti
Šrí-bhášja – podrobný komentář k Védánta-sútře
Gíta-bhášja – podrobný komentář k Bhagavad-gítě
Védánta-dípa – krátký komentář k Védánta-sútře
Védánta-sára – další krátký komentář k Védánta-sútře míněný pro začátečníky
Šaranágati-gadja a Šrí Ranga-gadja – příručky o odevzdání se Pánu Višnuovi
Šrí Vaikuntha-gadja – popisuje vaikuntské planety a postavení osvobozených duší
Nitja-grantha – krátký manuál pro vedení Šrí-vaišnavů

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Śrívása pandita

Zjavenie Śrívása pandita

Šrívás Pandita neboli Šrívás Thákur byl členem Pancha-tattvy, která sestává z Čaitanji Maháprabhua a Jeho čtyř bezprostředních expanzí a energií (Nitjánanda Prabhu, Advaita Áčárja, Gadádhara Pandit a Šrívás Pandita). V Pancha-tattvě představuje džíva-tattvu, čistého oddaného.

 

Podoba Šrívas Thákura

Šrívás Pandita pocházel ze Sylhetu. Měl tři bratry – Šrírāma Panditu, Šrípati Panditu a Šríkanta neboli Šrínidhi Panditu, které vedl ke zpívání svatých jmen Pána, a všichni čtyři se chodili třikrát denně koupat do posvátných vod Gangy. Všichni také docházeli později do jeho domu, kde se účastnili sankírtanových oslav Čaitanji Maháprabhua. V mládí se setkal se Šrí Advaitou Áčárjou Prabhuem, studovali spolu Bhágavatam a modlili se za inkarnaci Nejvyššího Pána s vidinou toho, že pouze avatár Krišny může obnovit vaišnavismus mezi zarytými ateisty, logiky a hrdými pandity, kteří v té době obtěžovali Nadiu.

Tito čtyři bratři nejdříve žili v okrese Šrí Hatta a později se usadili na březích Gangy. Tam se pravidelně účastnili shromáždění oddaných, kteří se scházeli v domě Šrí Advaity Áčárji, aby si naslouchali přednáškám ze Šrímad Bhágavatamu. Postupně se bratři stali velmi blízkými přáteli Šrí Džagannátha Mišry, s nímž zpívali a poslouchali Bhágavatam.
Ve všech věcech byl Šrívás vůdcem svých bratrů. Díky síle své oddanosti pochopil, že se Šrí Krišna zjeví v domě Džagannátha Mišry.

Šrívásova manželka Malini byla věčnou přítelkyní Sachi Devi (matka Čaitanji Maháprabhua) a byla jí vždy velmi nápomocná. Kromě toho sloužila jako zdravotní sestra. Čaitanja později miloval Malini a Šríváse jako svou druhou matku a otce.

Když Oddaní viděli ubohý stav pokleslých živých bytostí v Kali yuze, začali se žalostně modlit k Pánu za jejich vysvobození. A jelikož Krišna slyší volání svých oddaných, v den úplňku v měsíci Phalguna v roce 1407 (1486 po Kristu) se Pán skutečně inkarnoval. Stejně jako Šrí Advaita Áčárja, i Šrívás Pandita a několik dalších oddaných z Navadvípu pochopili, že se zjevil Pán.

Šrívás Pandita je inkarnací Nárady Muniho. Gaura Ganodesh Dipika uvádí, že inteligentní Šrívás Pandita byl dříve Nárada Muni, nejlepší z mudrců, a Šrívásův mladší bratr, Šríman Ráma Pandita, byl v předchozím životě Náradovým blízkým přítelem – Parvata Muni.

Slavný mudrc Nárada Muni cestoval ve svém duchovním těle po celém vesmíru a za doprovodu svého hudebního nástroje neustále zpíval svatá jména Pána. Proto i Šrívás Thákur kladl důraz na zpívání, což vedlo až k tomu, že se dům Šríváse Thákura a jeho ženy stal ústředním centrem sankírtanového hnutí – Čaitanja Maháprabhu a jeho společníci ve Šrívásově domě každou noc prováděli kírtan, zpívali jména Krišny a tancovali.

Šrívás Angan – Šrívásův dům se nacházel dvě stě yardů severně od Nimaiova domu. Palácový dům Šríváse Pandita měl velké pohodlné pokoje, vysokou ochrannou ohraničující zeď a svěží hustě listnaté zahrady a háje. Každý večer si zde Šrí Gauranga Maháprabhu a Jeho nejdražší přátelé užívali extatické kírtany a vychutnávali nálady Vrindávanu. Přes den se zde pak vedly přednášky z Bhágavatamu.

Zde zuřivý muslim Kazi, kterého každonoční kírtany v domě rozčilovaly, rozbil posvátnou mridangu ve svém pošetilém pokusu zastavit Šrí Krišnovo sankírtanové hnutí. Od té doby byl Šrívás Angan známý jako Khol Banga Danga (místo, kde byla rozbita mridanga). Kazi se však nevzdával a vyhlásil nařízení zakazující sankírtan. Ten, kdo toto nařízení poruší, měl být násilím obrácen na muslimskou víru a také přijít o svůj majetek. Ačkoli většina Nadia vasis (obyvatel Navadvípu) kvůli tomu zpanikařila, Šrívás Pandit se fanatickému zákonu vysmál.

 

Oživení syna Šríváse

Jedné noci, kdy Pán Čaitanja opět vedl kírtan, malý syn Šríváse Thákura, který trpěl horečkou, opustil tělo. Ženy v domě začaly velmi hlasitě naříkat nad chlapcovou předčasnou smrtí. Šrívás Pandita, který byl venku na nádvoří, pochopil, že muselo dojít k nějaké tragédii. Rychle vstoupil do domu, aby zjistil, že jeho syn odešel na onen svět. Jelikož byl velkým oddaným a dokonale znalým vědy o Absolutní Pravdě, dokázal utěšit ženy v jejich zármutku. „Všichni jste si vědomi Kršnovy slávy, tak se prosím ovládněte a neplačte. Kdokoli v poslední chvíli života uslyší Pánovo Svaté Jméno, i kdyby to byl největší hříšník, dosáhne Krišnova sídla. A ten nepopsatelně úžasný Pán, On, jehož slávu opěvují všichni Jeho služebníci až po Pána Brahmu včetně, nyní osobně tančí na dvoře vašeho domu! Tento okamžik je tak příznivý, že je jisté, že tento chlapec úspěšně dokončil svou cestu z tohoto světa. Je na tom snad něco, nad čím bychom mohli naříkat? Jeho štěstí je zcela zaručeno. Pochopil jsem, že ať má role v tomto případě byla jakákoliv, nyní je završena úspěchem.“

Na závěr jim řekl: „Pokud nedokážete ovládat své emoce kvůli své rodinné náklonnosti k chlapci, pak alespoň neplačte teď, můžete plakat později. Samotný Nejvyšší Pán Gokuly, Šrí Gaurasundara, vede sankírtan doprovázený Svými oddanými v tomto domě. Pokud bude kvůli vašemu pláči narušeno štěstí, které zažívá z tancování v extázi během sankírtanu, pak teď hned okamžitě skočím do Gangy a vzdám se tak svého vlastního života.“

„Ani stéblo trávy se nepohne, pokud to není Krišnova vůle. Vidět v tomto štěstí nebo neštěstí nebo poznání či nevědomost je pouhá představivost. Vězte, že vše, co Krišna chce, je dobré, a tak se vzdejte svých vlastních sobeckých tužeb a osvoboďte se od zmatku a zbytečného trápení. Krišna dává a Krišna odebírá a je to Krišna sám, kdo udržuje každého. Někoho chrání a někoho ničí, vše podle Své vůle. Pokud někdo uvažuje o něčem, co je v rozporu s Krišnovou vůlí, pak v důsledku ze své touhy dostane jen muka. Vzdejte se veškerého nářku, prostě poslouchejte Krišnovo jméno, a tak projděte všemi obtížemi s pocitem velkého štěstí. Pak se vaše touhy skutečně naplní.“

Po vyslovení těchto slov se Šrívás Thákur vrátil do kírtanu a s velkým úsměvem na tváři začal tančit s Pánem Čaitanjou a Jeho společníky. Kírtan trval celou noc. Když se pak Pán Čaitanja na druhý den dozvěděl o této události, začal ronit slzy lásky a řekl: „Jak bych mohl někdy opustit společnost tak čistého oddaného, jako je Šrívás Thákur! Miloval mě natolik, že vůbec nepřipustil vyjádření zármutku nad smrtí svého vlastního syna.“ Poté Maháprabhu vešel dovnitř, posadil se vedle mrtvého těla dítěte a přivedl ho zpět k vědomí. Zeptal se: „Dítě! Proč chceš opustit dům takového oddaného, jako je Šrívás?“ Mrtvé dítě odpovědělo: „Těch pár dní, které jsem měl strávit v domě Šríváse Pandita, pominulo a nyní následuji Tvé přání v odchodu jinam. Jsem živá bytost, která nemá vlastní nezávislost, nemohu tedy jít proti Tvým přáním. Prosím, buď ke mně milosrdný, abych nikdy nezapomněl na Tvé lotosové nohy, ať půjdu kamkoliv.“

Když členové rodiny Šríváse Pandita uslyšeli dítě mluvit s takovou moudrostí, okamžitě zapomněli na svou úzkost a přestali truchlit. Nato řekl Maháprabhu Šrívásovi Panditovi: „Ode dneška budeme s Nitjánandou Prabhuem tvými syny. Nikdy tě neopustíme.“

 

Vyjevení podoby Pána Nrsimhadéva

Jelikož kírtany se konaly u Šríváse každou noc, sousedé začali být nevrlí, stěžovali si, že trpí nedostatkem spánku a hledali způsoby, jak tomuto hnutí čelit. Začaly kolovat falešné zvěsti, že brzy přijde sám král, aby oddané potrestal. Naivní Šrívás Pandit těmto příběhům uvěřil a jeho mysl se naplnila úzkostí. Začal tedy uctívat Nṛsiṁha Dévu kvůli své ochraně. Když Pán, který zbavuje tísně své oddané, pochopil, že se Šrívás bojí, vstoupil do jeho domu. Otevřel dveře a zvolal: “Koho uctíváš? O kom medituješ? Dívej se! Ten, kterého uctíváš, stojí před tebou! Zachráním spravedlivé a zničím hříšníky. Beze strachu můžeš opěvovat mou slávu!“

Jak to Pán dořekl, posadil se do hrdinské polohy (vīrāsana) a odhalil svou božskou podobu Pána Nṛsiṁhy, držel lasturu, disk, kyj a lotos. Jakmile Šrívás Pandit uviděl tento mimořádný Pánův projev, přemohly ho pocity lásky a začal recitovat chvalozpěvy. „Dnes se mé narození, mé činnosti, mé všechno, stalo úspěšným. Dnes byla má samotná existence korunována největší příznivostí. Dnes konečně přineslo pokolení mých předků ovoce a můj dům, který byl také jejich domem, se stal požehnaným. Dnes je velké štěstí mých očí zcela nevýslovné, protože jsem mohl vidět osobu, jejímž lotosovým nohám slouží bohyně štěstí, Lakšmí Déví“. Maháprabhu byl potěšen recitálem Šríváse Pandita a řekl mu, ať zavolá svou manželku a rodinné příslušníky, aby i oni viděli Jeho božskou podobu. Tak celá Šrívásova rodina byla oblažena zjevenou podobou Pána.

V domě Šríváse Pandita byla jedna služebná jménem Duhkhi. Každý den nosila vodu z Gangy na Maháprabhuovu koupel. Jednoho dne se Čaitanja zeptal Šríváse: „Kdo přináší tuto vodu?“ „Duhkhi ji nosí,“ odpověděl Šrívás. „Ode dneška se jmenuje Sukhi.“ Takto Pán naznačil, že ti, kdo slouží Pánu a Pánovým oddaným, nejsou duhkhi (smutní); ale jsou sukhi (šťastní).

 

Pokus o znesvěcení

Maháprabhuovy kírtany pokračovaly v domě Šríváse Pandita za zavřenými dveřmi každou noc po celý rok. Během této doby se mnoho neoddaných bráhmanů pokusilo vysmívat Maháprabhuovi a Jeho společníkům. Několik z těchto neoddaných začalo závidět, protože sami neměli kontrolu nad tím, co se uvnitř děje, a uráželi oddané.

Jedním z nich byl brahmána Bhattacharya jménem Gopal Chapala, který se rozhodl zničit pověst Šríváse Pandita umístěním talíře s oběťmi určenými pro bohyni Kálí na jeho práh. Jednalo se o alkohol a maso, červené květy ibišku (jabā phūl) a červené santalové dřevo. Ráno, když Šrívás Pandit otevřel dveře, uviděl tyto věci a začal se smát. Hlasitě prohlásil: „Podívejte se všichni! Jsem Shakta. Celou noc uctívám bohyni Kali!“

Za tento přestupek vůči Šrívásovi Panditovi byl Gopal Chapala postižen malomocenstvím. Jednoho dne, když se Maháprabhu přišel vykoupat ke břehu Gangy, přistoupil k němu Gopal Chapala a modlil se, aby byl osvobozen od své nemoci. Maháprabhu mu naštvaně odpověděl: „Ó hříšníku! Závidíš oddaným! Nezachráním tě. Nechám tě žrát červy po milion zrození. Zařídil jsi, že vše vypadalo tak, jako by Šrívás uctíval Kali, takže budeš přebývat miliony životů v pekle známém jako Raurava.“

 

Závěr

Šrí Gauranga takto prováděl svou lílu jako yuga-avataru v domě Šríváse Pandita a spolu se Šrí Nitjánandou Prabhuem vedli na nádvoří Šrívásova domu společné zpívání Pánových Svatých jmen. Nitjánanda Prabhu se tam usadil. Šrí Malini Déví sloužila Nitjánandovi, jako by byl jejím vlastním synem. Šrí Nitjánanda byl ve skutečnosti samotný Šrí Baladéva a ve svých zábavách Pána Nitjánandy se choval trochu jako šílenec. Pokaždé byl tak přemožen extatickou láskou ke Krišnovi, že vůbec neřešil, v jakém stavu jsou Jeho vnější šaty nebo ozdoby.

Poté, co Maháprabhu přijal sannyas, Šrívás Pandit odešel žít do Kumarhatty. Každý rok jezdil se svými bratry navštívit Maháprabhua v Purí. Pravidelně také přicházel navštívit Šrí Sachi do Navadvípu a vždy tam strávil několik dní.

Šrívás Pandit a Šrí Advaita Áčárja, učení vedoucí komunity bráhmanů, zasvětili veškerou svou energii Pánovu hnutí Hari-Nama Sankírtan. Odevzdali svá těla, mysl, domovy, přátele, rodinu a veškerý majetek do služeb Pána Gaury. Neznali žádné jiné bohy nebo bohyně. Šrívás Pandit udržoval svou rodinu ne proto, že by byli jeho příbuznými, ale proto, že byli milujícími služebníky Šrí Čaitanji.

Za svou lásku a oddanost obdržel Šrívás Pandit od Maháprabhua toto požehnání: „Ve vašem domě nikdy nebude chudoba. Vše, co potřebujete pro váš život a uctívání, přijde samo k vašim dveřím.“ Šrívás Pandita nedělal nikdy nic sám pro sebe ani pro své blízké, plně se odevzdal Pánu Čaitanjovi a svému poslání. A Pán Čaitanja zařídil všechny jeho potřeby i potřeby jeho rodiny.
Přesná kopie domu Šríváse Thákura stojí v Májápuru dodnes a je známá jako Šrívás Angan. Jméno Šríváse Thákura je zahrnuto v mantře Pancha-Tattva, kterou oddaní Pána Čaitanji zpívají
každý den:

 

shri krishna chaitanya, prabhu nityananda
shri advaita, gadadhara
srivas-adi-gaura-bhakta-vrinda

„Skláním se v duchu oddanosti Šrí Krišna Čaitanjovi, Prabhu Nityanandovi, Šrí Advaitovi,
Gadadharovi, Šrívasovi a všem ostatním.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Nityananda trajodáši – Zjavenie Pána Nityanandu

Nityananda trajodáši – Zjavenie Pána Nityanandu

Oslava Pána Nityanandu, Jeho zjavenia, detstva, pútí, rozdávania Krišna-prémy a mnoho ďalších zábav.

Narottama das Thakur, jeden z áčárjov v Gaudiya vaišnavskej sampradayi, na oslavu Pána píše, že ten, kto sa uchýli k lotosovým nohám Pána Nityanandu, získa upokojujúci mesačný svit miliónov Mesiacov. Ak sa niekto naozaj chce dostať do večných zábav Šrí Rádhy a Krišnu, musí sa pevne chytiť Jeho lotosových nôh.

Vo veku Kali-yuga Pán Krišna prichádza do tohto hmotného sveta ako Pán Čaitanya Maháprabhu spolu s Pánom Balarámom, ktorý sa zjavuje ako Pán Nityananda. Pán Nityananda je tiež známy ako Nitai, Nityananda Prabhu a Nityananda Ráma. Prijal rolu hlavného spolupracovníka Pána Čaitanyu v šírení spievania svätých mien Pána Krišnu v podobe Harinám-sankírtanu. Spoločným spievaním Pánových svätých mien rozdával milosrdenstvo Pána Krišnu všetkým padlým, materiálne podmieneným dušiam tohto veku.

Podľa učenia predošlých áčárjov sa k Čaitanyovi Maháprabhuovi nedá priblížiť alebo Mu porozumieť bez toho, aby sme sa uchýlili k Nityanandovi prabhuovi, ktorý je pôvodný guru všetkých vesmírov. Slúži ako sprostredkovateľ medzi Pánom Čaitanyom a Jeho oddanými. Je druhým telom Pána, prejavujúcim sa ako Balaráma – Šrí Krišnovi, Lakšmana – Šrí Rámovi a Nityananda- Čaitanyovi Maháprabhuovi.

 

Vzhľad a detstvo Pána Nityanandu

Nityananda prabhu sa zjavil v roku 1473 v Ekačakre, malej dedine v Západnom Bengálsku. Na pamiatku miesta Jeho zjavenia je tam chrám menom Garbhasva. Nityananda Prabhu sa zjavil v priaznivý trinásty deň (trayodashi) dorastajúceho Mesiaca v mesiaci Magha ako syn zbožného brahmána. Jeho rodičmi boli Hadai Pandita a Padmavati.

Obyvatelia Ekačakry boli úplne pohltení láskou k malému Nitaiovi. Ako dieťa rád organizoval zábavy Šrí Krišnu a Pána Rámu so svojimi kamarátmi z detstva. Prvých dvanásť rokov strávil hraním týchto zábav. Má belavú pleť Pána Balaráma a Jeho hlas je hlboký a melodický.

Ekačakra, miesto zjavenia Pána Nityananda

Púť Pána Nityanandu

V trinástom roku, cestujúci sannyasi,  ktorý bol hosťom Pánových rodičov, požiadal, aby s ním poslali Nitaia ako spoločníka. Rodičia zaviazaní védskej kultúre nemohli odmietnuť jeho žiadosť a neochotne sa s Nitaiom rozlúčili.

Pán Nityananda cestoval po svätých miestach v severnej a južnej Indii, kým neprišiel do Navadvípu a stretol sa s Čaitanya Maháprabhuom. Navštívil rôzne sväté miesta, aby ich očistil od hriechov, ktoré po sebe zanechali pútnici. Počas svojej púte Pán navštívil miesta ako Gaya, Kashi, Prayag, Mathura, Govardhan, Hastinapur, Dwaraka, Ayodhya, Haridwar a mnoho ďalších svätých miest. Na ceste sa pri tom kúpal v mnohých svätých riekach.

Pán šiel ďalej do Badarikašrámu a do ašrámu Šrílu Vyasadévu, kde sa s Ním stretol. Na svojej pútnickej ceste stretol aj Madhavendru Puriho, Ishvaru Puriho a Brahmánandu Purího, ktorí boli všetci veľkými oddanými Pána Krišnu. Strávil mnoho dní užívaním si extázy z rozhovorov o Pánovi Krišnovi v spoločnosti Madhavendra Purího a jeho učeníkov. Potom navštívil ďalšie miesta ako Setubandha, Danatirtha, Mayapuri, Avanti, Devapari, Trimala, Kurmakšetra atď.

Nakoniec dorazil do Jagannáth Purí, kde mal daršan Pána Jagannátha a topil sa v oceáne blaženosti, keď uvidel Božstvo Pána. Z Jagannáth Purí sa vrátil späť do Mathury.

 

Stretnutie s Pánom Čaitanyom a distribúcia Krišna-premy

Nityananda prabhu sa stretol s Čaitanya Maháprabhuom v roku 1506 vo veku 32 rokov, keď mal Pán Čaitanya 20 rokov. Pán Nityananda vo svojej úlohe pôvodného duchovného učiteľa zohrával hlavnú úlohu pri šírení yuga-dharmy – sankírtanu po celom Gauda-déši (Bengálsko, Orísa). Jeho milosrdenstvo bolo neobmedzené a ľudia, ktorí mali šťastie, že s Ním prichádzali do styku, si vychutnávali nektár Jeho pokynov a boli zaplavení láskou k Bohu.

Raghunath das, jeden zo šiestich goswámich, zahájil slávny festival Danda Mahotsava v Panihati vďaka milosti Pána Nityanandu a mohol tak slúžiť Čaitanyovi Maháprabhuovi. Tento festival oddaní dodržiavajú dodnes. Vďaka bezhraničnej milosti Pána Nityanandu boli aj tie najpoklesnutejšie duše ako Jagai a Madhai, ktorí boli zvyknutí na všetky druhy hriešnych činností, vyslobodení a obrátení na veľkých vaišnavov, ktorí prijali spievanie svätých mien Pána Krišnu. Oslobodil mnohých bláznov a padlé duše štedrou distribúciou Krišna-prémy.

 

Zábavy Pána Nityanandu

Pán Nityananda sa oženil s Jahnavou devi a Vasudhou, dvoma dcérami Suryadasy Sarakhela, ktorý bol bratom Gauridasy Pandita – dôverného spolupracovníka Čaitanya Maháprabhua a duchovného majstra Šrílu Shyamanandu Pandita. Nityananda prabhu mal s Vasudhou syna Virabhadru a dcéru menom Gangadevi.

Čaitanya Maháprabhu raz pozval Pána Nityanandu, aby prijal obed v Jeho dome. Pán Nityananda prijal pozvanie a bol Pánom Čaitanyom pohostený veľmi dobre.

Keď si obaja Páni sadli za obed, vyzeralo to, akoby Pán Rámačandra obedoval s Lakšmanom. Keď im matka Sači šťastne podávala jedlo, začali jesť s láskyplnými výmenami. Potom sa zrazu dva taniere s jedlom zmenili na tri taniere. Ako sa Páni začali usmievať, matka Sači sa vrátila s ďalším jedlom, ale na svoje počudovanie našla na mieste Pánov iba dvoch príťažlivých malých chlapcov. Jeden z nich bol bielej a druhý čiernej pleti. Obaja boli nahí, štvorrukí a držali lastúru, disk, kyj, lotos, pluh a palicu.

Boli ozdobení drahokamami Šrívatsa a Kaustubha a mali náušnice v tvare žralokov. Matka Sači mohla tiež vidieť nevestu v srdci svojho syna. Potom zrazu už nevidela nič. Spadla na zem s neutíchajúcimi slzami lásky, ktoré jej zmáčali celé telo a oblečenie. Keď upadla do bezvedomia, ryža, ktorú mala pri sebe, sa roztrúsila po celej miestnosti. Pán Čaitanya okamžite vstal, umyl si ruky a upokojil ju. Matka Sači sa čoskoro prebrala, ale potom len plakala vo svojej izbe. Ťažko dýchala a jej telo sa chvelo. Bola vo vytržení lásky k Bohu a na všetko ostatné zabudla.

Jedného dňa, keď Pán Nityananda býval v dome Šrívasa Thákura, tam prišla vrana a odletela s miskou vyrobenou zo zvonoviny, ktorá slúžila na uchovávanie ghí pre Pána Krišnu. Matka Malini dévi, manželka Šrívasa Thákura, zbadala vranu, ktorá sa vrátila, potom čo nechala misku v hniezde. S obavami začala plakať. Potom tam dorazil Pán Nityananda a dozvedel sa dôvod jej smútku. Keď ju ubezpečil, že získa misku späť, sa Pán obrátil k vrane a požiadal ju, aby misku vrátila. Vrana vykonala Pánov príkaz a vrátila sa s miskou v ústach. Potom čo Malini dévi, ktorá dobre poznala slávu Pána Nityanandu, videla túto úžasnú príhodu, upadla do extatickej lásky. Neskôr sa pozbierala a predniesla úctivé modlitby k Pánovi.

Pri ďalšej príležitosti vykonal Pán so svojimi oddanými v Panihati veľký kírtan. Potom nariadil svojim služobníkom, aby mu spravili abhíšek. Všetci oddaní na čele s Raghavom Panditom zariadili potrebné veci a kúpali Pána vodou z Gangy, zatiaľ čo ospevovali Jeho slávu. Po abhíšeku Ho obliekli do nových šiat a na telo Mu naniesli pastu zo santalového dreva. Zdobili Ho kvetinovými girlandami a lístkami Tulasí.

Pán si sadol na trón a pohľadom ich zalieval Krišna-prémou. Raghavovi Panditovi nariadil, aby vyrobil girlandu z kvetov Kadamba s tým, že tieto kvety má veľmi rád. Keď Raghava Pandita pokorne povedal, že nie je sezóna kvetov Kadamby, Pán ho požiadal, aby išiel domov a hľadal ich. Keď Raghava Pandita dorazil domov, prekvapilo ho, keď na jeho nádvorí rozkvitli na citrónovníku nádherné voňavé kvety Kadamba. Raghava Pandita, premožený extázou, z nich rýchlo vyrobil girlandu a ponúkol ju Pánovi. Všetci vaišnavovia sa tak cítili veľmi šťastní. Takto Pán Nityananda pred svojimi oddanými prejavoval mnoho nepredstaviteľných zábav a topil ich v oceáne transcendentálnej extázy.

Pán ukončil svoje pozemské zábavy tým, že vstúpil do Božstva Bankima Raya (Krišnu), ktoré sa nachádza blízko Ekačakry.

 

BONUS:

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Zjavenie Advaitu áčárju

Zjavenie Advaitu áčárju

Dnešok je priaznivým dňom zjavenia Šrí Advaita Ačárju

Dnešok je priaznivým dňom zjavenia Šrí Advaita Ačárju a skvelým dňom pre všetkých Gaudiya vaišnavov. Je práve tým, kto je zodpovedný za zjavenie Šrí Čaitanya Maháprabhua, a preto máme voči nemu veľký dlh. Keby neexistoval Advaita áčárja, neexistovala by misia Šrílu Prabhupádu, predošlých duchovných učiteľov, ani sankírtanové hnutie či Yogapit. Ba čo viac, bez neho by v skutočnosti nebol vôbec žiadny hmotný svet a nemali by sme príležitosť napraviť náš vzťah k Bohu.

Aby sme porozumeli Advaita áčárjovi, musíme sa vrátiť späť v čase, konkrétnejšie pred samotný začiatok času a existenciu vesmíru. Existoval vtedy len Mahá-Višnu, ktorý ležal v kauzálnom oceáne. Pochopil túžbu duší vykonávať činnosti a uprel svoj pohľad na neprejavenú hmotnú energiu. Tento pohľad sa manifestoval ako Pán Sada Šiva, ktorý prenáša všetky duše do hmotnej prírody a oplodňuje ju, čím vytvára podmienky pre stvorenie všetkých hmotných vesmírov.

Na hranici medzi duchovným a hmotným svetom existuje planéta, ktorá je napol svetlá a napol temná. Svetlá strana leží v Brahmajyoti, na duchovnej strane, zatiaľ čo temná strana leží na hmotnom svete. Pán Sada Šiva žije na svetlej strane, kde so svojimi spoločníkmi vykonáva kírtan a robí plány, ako oslobodiť všetky podmienené duše. Pán Sada Šiva je expanzia Višnu tattvy, preto sa v jednom zmysle nelíši od samotného Pána Mahávišnua. Nie je v kontakte s hmotnou energiou.

Pán Sada Šiva sa expanduje do Pána Šivu, ktorý žije na odvrátenej strane planéty s Durga dévi. Kontaktom s hmotnou energiou je istá časť jeho vlastností prektytá a tak vzniká Šiva tattva. Tento pôvodný Pán Šiva sa expanduje do rôznych podôb, jednej pre každý vesmír. Toto je Pán Šiva, ktorého poznáme, najlepší z vaišnavov, ktorý sa zjaví, keď sa Pán Brahma nahnevá na Kumarov.

Pán Advaita áčárja je inkarnácia Pána Sada Šivu, a preto sa ráta medzi expanzie Višnu tattvy. A pretože sa Pán Sada Šiva nelíši od Pána Mahá Višnua, Advaita ačárja sa označuje aj ako inkarnácia Maha Višnua.

Prichádza s cieľom oslobodiť trpiace duše Kali yugy. Keď si uvedomí, že by to nebolo možné urobiť svojpomocne, modlí sa za príchod Pána Čaitanyu a uctieva Pána pomocou Tulasí mandžári a vody Gangy. Je popísané, že jeho úpenlivé žiadosti boli také hlasné, že prerazili obal vesmíru a prešli až na Goloku, kde ich počul Šrí Čaitanya Maháprabhu.

Advaita áčárja mal 52 rokov, keď sa Maháprabhu zjavil, ale je opísaný ako veľmi krásny a žiarivý, vyzerajúci ako zlatá hora s tilakom na čele, girlandou Tulasí okolo krku, širokou hruďou a dlhými pažami ako choboty slonov. Na svete zostával až do svojich 125. narodenín, čím v skutočnosti prekonal vekom aj Maháprabhua.

Zasvätil ho Madhavendra Purí a celý život žil vzorným spôsobom, čím nám dal príklad ideálneho správania. Z tohto dôvodu dostal titul „Áčárja“. Ako je opísané v Čaitanya Čaritamrite:

„Je nazýváný Advaita, pretože sa nelíši od Hariho, Najvyššieho Pána. Ācārya sa mu vraví preto, že šíri oddanú službu. Je to Pán a zároveň inkarnácia Pánovho oddaného. Preto sa uchyľujem pod Jeho ochranu. (CC Adi 1.13)

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Utpanna ékádaší

Utpanna ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 21.11.2022 (07:07 - 10:07)

Suta Gosvámi povedal: „Učení brahmáni, v dávnych dobách sám Šrí Krišna, božská Osoba, vyjavil slávu Šrí ékádaší. Vysvetlil tiež akým spôsobom môžeme aj my oslavovať tento všepriaznivý deň. Ó, najlepší z brahmánov, každý kto počúva týmto rozhovorom o zrode a sláve ékádaší, po prežití všetkých slastí tohto sveta, odíde priamo do sídla (kráľovstva) pána Višnua.

 

Ardžuna, syn Prithy, sa opýtal Pána: „Džanárdána, aké sú zbožné výsledky dodržaním úplného, ​​či čiastočného pôstu na ékádaší? Aké zásady treba nasledovať? Prosím porozprávaj mi o tom.“

Najvyšší Pán, Šrí Krišna, sa krátko zamyslel a odpovedal: „Ardžuna, na začiatku zimy, v mesiaci Márgašírša (november – december), kedy mesiac na oblohe ubúda, je tá najvhodnejšia doba začať dodržiavať ékádaší. V tento priaznivý deň ráno oddaný zloží sľub držať pôst. Na poludnie sa vykúpe v rieke, jazere alebo jazierku. Kúpeľ v rieke je najočistnejšia, v jazere o niečo menej a v malom jazierku najmenej. Pokiaľ nemáme prístup ani k rieke, jazeru či jazierku, postačí kúpeľ vodou zo studne. 

Pritom recituje nasledujúcu mantru matke Zemi: „Ó, Ašvakránta! Ó, Rathakránta! Ó, Visnukránta! Ó, Vasundhara! Ó, Mrttika! Ó, matka Zem! Prosím zbav ma všetkých hriechov, ktoré som nazhromaždil v minulých životoch, lebo len tak budem môcť vstúpiť do kráľovstva najvyššieho Pána, Hariho.“ Ako recituje modlitbu matke Zemi, potiera si svoje telo blatom.

Počas pôstu by oddaný nemal hovoriť s tými, čo nedodržiavajú náboženské zásady, s tými čo jedia psy, ku zlodejom a pokrytcom. Nemal by hovoriť s ohováračmi, s tými čo znevažujú védsku literatúru a brahmánov, s opustenou osobou či rabovačom chrámov. Pokiaľ k niekomu takému prehovoríme počas ékádaší, musíme sa ihneď očistiť pohľadom priamo do slnka.“

Oddaný by mal z celého srdca uctievať Pána Góvindu, obetovať Mu prvotriedne jedlá, kvety, ghí lampu, to všetko v nálade čistej oddanosti. Počas dňa by sa mal tiež vyhnúť spánku a sexu. Mal by sa postiť a celú noc radostne spievať, hrať na hudobné nástroje a tak tešiť najvyššieho Pána. Ráno, po noci strávenej ospevovaním Pána, by mal obdarovať brahmánov, pokloniť sa im a prosiť o odpustenie hriechov a priestupkov.

Tí, ktorí sú vážni vo svojej oddanej službe by nikdy nemali rozlišovať medzi ékádaší počas dorastajúceho a ékádaší počas ubúdajúceho mesiaca. Nie je medzi nimi žiadny rozdiel. 

Teraz ti popíšem výsledky získané takým dodržiavaním ékádaší, prosím pozorne počúvaj.

Ani zásluhy získané kúpeľom na posvätnom mieste Šankhoddhára, kde Pán zabil démona Šankhásuru, či videním pána Gadádhara na vlastné oči, sa nevyrovnajú ani jednej šestnástine zásluh získaných pôstom na ékádaší. Dávaním milodarov v pondelok, keď je Mesiac v splne, možno získať stokrát väčší výsledok než v ktorýkoľvek iný deň. Ó, Ardžuna, ten kto dá milodary v deň Sankranti (rovnodennosť) získa štyristo tisíckrát viac bežného výsledku. Ale iba postením sa na ékádaší možno získať všetky tieto zbožné výsledky, rovnako ako pri zatmení slnka či mesiaca na Kurukšetre. Taktiež, svedomitá duša, ak vykoná úplný pôst na ékádaší, získa stokrát viac zásluh než ten, kto vykoná Ašvamédha-jadžňu (obeť koňa). Ten, kto dodrží len jeden jediný pôst a ékádaší dokonale, dostane rovnaké zásluhy ako ten kto nasýti tisíc pútnikov každý deň po dobu šesťdesiat tisíc rokov. Rovnako tak osoba, ak dodrží ékádaší iba raz, získa desaťkrát viac zásluh než ten, kto dá tisíc kráv učenému brahmánovi.“

Ten, kto nakŕmi jedného brahmačarína, získa desaťkrát viac zásluh než ten, kto vo svojom dome nakŕmi desať dobrých brahmánov. Darovaním pôdy poctivému brahmánovi v núdzi je tisíckrát prospešnejšie ako nakŕmenie jedného brahmačarína a tisíckrát prospešnejšie než sobáš nedotknutého dievčaťa mladému, vzdelanému, zodpovednému mužovi. Desaťkrát prospešnejšie ako toto je však vychovávanie detí podľa náboženských princípov, bez očakávania niečoho na oplátku. Desaťkrát prospešnejšie je dávanie jedla potrebným. Vskutku, dávanie milodarov potrebným, je najlepší zo všetkých a nikdy nebolo ani nebude lepšia dobročinnosť ako toto.

Ó, syn Kuntí, všetci predkovia a polobohovia v nebi sú veľmi spokojní s každým, kto dáva jedlo milodarom. Ale, zásluhy získané dodržaním úplného pôstu na ékádaší nemožno zmerať. Ó, Ardžuna, najlepší z Kuruovcov, ani veľkí polobohovia nemôžu pochopiť ako mocný je efekt plného pôstu na ékádaší. Neúplný pôst má polovičný efekt. „

Preto každý by mal využiť tento všepriaznivý deň, postiť sa a uctiť tak Pána Višnua. Proces zdržiavania sa na svätom mieste, dávanie milodarov, vykonávanie ohňových obetí bude žiariť len do tej doby, kedy sa nepriblíži ékádaší.“

Šrí Krišna pokračoval: „Ó, Ardžuna, opísal som ti najlepšiu metódu pôstov zo všetkých, ako si ma žiadal. Každý kto sa obáva hmotnej existencie by mal dodržiavať pôst na ékádaší.“

 

Ardžuna, ohúrený slávou ékádaší, položil Pánovi nasledujúce otázky:

 

„Ó môj Pane, hovoríš, že tisíc védskych obetí sa nevyrovná ani jedinému pôstu na ékádaší. Ako je to vôbec možné? Ako sa ékádaší stalo najpriaznivejšom dňom zo všetkých? Prosím, vysvetli mi to.“

Pán Krišna sa krátko pousmial a začal rozprávať: „Teraz ti Ardžuna popíšem, prečo je tento deň tak priaznivý, prosím, pozorne počúvaj. V Satya-yuge raz žil ohromný, hrôzostrašný démon menom Mura. Neustále plný hnevu, naháňal hrôzu všetkým polobohom, ktorých si svojou ohromnou silou pokoril. Porazil dokonca aj Indru, kráľa nebies, Vivasvána, boha slnka, osem Vasuov, pána Brahmu, Vayua – boha vetra, Agniho – boha ohňa.

Pán Indra, vodca polobohov, preto vyhľadal Pána Šivu a so zopätými rukami k nemu prehovoril: „Všetci polobohovia vrátane mňa sme boli vyhnaní z nebeských planét a nútení zostúpiť na Zem a beznádejne sa trápime. Ó pane, ako získame úľavu od našich strastí? Čo s nami bude? „

Pán Šiva, neustále pohrúžený v transcendentálnej blaženosti, odpovedal: „Indra, najlepší z polobohov, choď na miesto, kde prebýva pán Višnu. On je Džaganát, pán vesmíru, ktokoľvek sa Mu odovzdá, toho bez pochyby ochráni. Okamžite sa za Ním spolu s polobohmi vydajte.“

Šrí Krišna pokračoval: „Ó, Ardžuna potom čo kráľ nebies, Indra, vypočul tieto slová od pána Šivu, zhromaždil všetkých polobohov a spoločne sa odobrali na miesto, kde prebýva pán Džaganát, pán vesmíru. Polobohovia sa zhromaždili a na čele s kráľom Indrom predniesli nasledujúce modlitby: „Ó, najvyššia božská Osoba, vzdávame Ti úctivé poklony. Ó, pane pánov, Ty, ktorý si velebený u polobohov ako je Pán Brahma a Pán Šiva, ó nepriateľ všetkých démonov, ó Pane s lotosovými očami, ó Madhusudán (ten kto zabil démona Madhua), prosíme o tvoju ochranu. Zo strachu pred démonom Murom, my polobohovia, prijímame útočisko u Teba. Ó Džaganát, to Ty si zvrchovaným konateľom, tvorcom všetkého čo existuje. Ty si matkou aj otcom všetkých vesmírov. Si stvoriteľ, tým kto všetko udržuje a tiež tým kto všetko zničí. Si nadradený všetkým polobohom, pomáhaš im a ako jediný im môžeš dať mier.“

„Si Šivom, Brahmom a tiež Višnuom, udržovateľom troch svetov. Si bohom Slnka a Mesiaca. Si prečisteným maslom, obetami, posvätným ohňom, mantrou, obradom, aj kňazom. Ty si obeť samotná, jej sponzor a jediný požívateľ. Nič v týchto troch svetoch, ako nehybné tak pohyblivé, nemôže existovať nezávisle na Tebe. Ó, najvyšší Pane, pane pánov, si ochrancom Tebe odovzdaných duší, prosíme ochráň nás.

Boli sme porazení týmto démonom a tak zbavení svojho nebeského postavenia. Jeho meno je Mura a a zo svojho hlavného mesta teraz riadi chod celého vesmíru. Prijal úlohu Indru, kráľa nebies, Agniho, poloboha ohňa, Jamarádža, pána smrti, Vayua, poloboha vetra, Sómu, poloboha Mesiaca, Nairitiho, poloboha svetových strán, a Varunu, poloboha vody. Nahradil aj poloboha Slnka Vivasvána a produkuje svetlo, pričom nahradil aj mraky.

Je pre nás polobohov nemožné ho poraziť, ešte raz Ťa žiadame, zabi tohto démona a učiň polobohov víťaznými.

Pán Višnu vypočul slová Indru a rozhodol sa pomôcť polobohom. Povedal: „Ó, mocní polobohovia, všetci sa ihneď vydajte k Murovmu hlavnému mestu Čandravali.“

 

Polobohovia vedení Višnuom sa zoradili pred hlavným mestom démona Mura a vyzvali ho na súboj. Ten so svojimi miliónmi bojovníkov mohutne zareval a s ohromnou silou zaútočil na polobohov. Tí sa nedokázali ubrániť a utiekli z bojiska. Keď démoni zahliadli pána Hrišikéša prítomného na bojisku, ihneď vyrazili so zbraňami v ruke stretnúť sa s Ním. Než sa k Nemu stačili priblížiť, Pán na nich vystrelil záplavu šípov a väčšinu z nich na mieste zabil.

Nakoniec sám Mura zaútočil na Pána. Použil svoje mystické sily, aby zneutralizoval všetky zbrane, ktoré na neho Pán Hrišikéša vypustil. V skutočnosti, boli pre démona tieto zbrane len ako kvety dopadajúce na jeho telo, bol tak mocný. Keď Pán nemohol poraziť Muru so všetkými druhmi zbraní, ktoré mal, začal bojovať holými rukami. Pán zápasil s Murom po dobu tisíc nebeských rokov a potom očividne unavený, odišiel do Badarikášramu, aby si odpočinul. Démon Mura Ho nasledoval a keď uvidel Višnua ako spí, chystal sa ho zabiť.

Keď takto zvrhlý Mura premýšľal, stala sa úžasná vec. Z tela Višnua sa manifestovalo prekrásne mladé dievča so žiarivou farbou pleti. Bola vybavená žiarivými zbraňami a vyzvala Muru na súboj. Takto vyzvaný, Mura sa na boj pripravil, ale bol veľmi prekvapený s akou silou a udatnosťou toto dievča bojovalo. Kto vytvoril túto hrôzu naháňajúcu dievčinu, ktorá so mnou tak mocne bojuje? Jej päste sú ako blesky.

Náhle tá žiarivá bohyňa rozbila na kusy Murove zbrane a v ďalšom momente ho pripravila o bojový voz a vozataja. Vyrazil k nej s holými rukami, ale to bol jeho koniec. Akonáhle sa k nej priblížil, odsekla mu hlavu.

Potom sa najvyšší Pán prebudil. Zbadal pred sebou mŕtveho Muru, nad ktorým stálo dievča a so zopätými rukami sa k Nemu modlila. Pán bol touto scénou zdesený a oslovil túto mladú dievčinu nasledujúcimi slovami: „Kto zabil tohto krutého démona? Ľahko porazil všetkých polobohov a dokonca aj Indru, porazil aj mňa a ja som sa zo strachu pred ním skryl v tejto jaskyni. Kto si, že si ma tak milostivo ochránila?“ Dievča odpovedalo: „Som to ja, kto zabil tohto démona, zjavila som sa z Tvojho transcendentálneho tela, keď sa Ťa chystal zabiť. Som tvoja Mahá-šakti, vnútorná energia, tá ktorá prináša strach tvojim nepriateľom.“

Najvyšší Pán povedal: „Som veľmi spokojný a potešený, že si zabila tohto kráľa démonov. A pretože si urobila polobohov opäť šťastnými a prosperujúcimi, som s tebou veľmi spokojný. Želaj si akékoľvek dobrodenia a ja ti ich bezpochyby splním.“

„Ó Pane, želám si, aby každý, kto sa pôstí na tento deň, bol zbavený všetkých svojich hriechov. Prajem si, aby polovicu týchto zbožných zásluh získal aj ten, kto jedáva len v podvečer (zdrží sa zŕn a fazule) a polovicu tohto, keď je len na poludnie. Tiež aby ten, kto dodrží úplný pôst na deň môjho zjavenia, odišiel do kráľovstva Pána Višnua na jeden milión kálp, po prežití všetkých druhov pôžitkov tohto sveta. Toto je požehnanie, ktoré si prajem splniť. Ó Pane, keď osoba dodrží úplný pôst, alebo čiastočný pôst, prosím udeľ mu prístup k náboženstvu, bohatstvu a nakoniec oslobodeniu.“

Najvyšší pán povedal: „Všetko o čo si ma požiadala, je udelené. Všetci moji oddaní sa určite budú pôstiť na tento deň a tak sa stanú slávnymi a dosiahnú oslobodenie. Pretože si sa zjavila na jedenásty deň ubúdajúceho mesiaca, budeš sa volať Ékádaší. Ktokoľvek sa pôstí na ékadaší, toho zbavím všetkých hriechov a povýšim ho do môjho transcendentálneho sídla. Toto sú dni pribúdajúceho a ubúdajúceho mesiaca, ktoré sú mi veľmi drahé:

Tritiýá – tretí deň, Ašta -ôsmy deň, Návamí – deviaty, Čaturdáší – štrnásty deň, a obzvlášť Ékádaší – jedenásty deň. Zásluhy získané dodržiavaním ékádaší sú oveľa väčšie ako dodržiavanie iného pôstu, návštevy pútnických miest, dávanie milodarov brahmánom či vykonávanie nákladných obetí. O tom niet pochýb.“

Pán udelil Šrí Ékádaší požehnanie a zmizol. Od tej doby sa deň ékádaší stal najpriaznivejším a najslávnejším dňom zo všetkých v celom vesmíre. Ó, Ardžuna, ak osoba nasleduje ékádaší, ja zabijem všetkých jeho nepriateľov a zaručím mu najvyššie oslobodenie, odstránením všetkých jeho prekážok.

Ó, synu Prithy, takto som ti opísal pôvod ékádaší. Tento deň bude odstraňovať hriech večne, Zjavil sa, aby priniesol prospech každému v tomto vesmíre, dávaním všetkých druhov dokonalosti. 

Na dvadáší sa má modliť: „Ó, Pundarikákša, teraz budem jesť, prosím daj mi svoje útočisko.“ Potom by mal obetovať kvety a vodu Pánovým lotosovým nohám. Aby oddaný mohol prerušiť pôst a získať tak jeho plody, mal by prerušiť pôst práve tou vodou, ktorú obetoval Pánovým lotosovým nohám. Na dvadáší by sa oddaný mal vyhnúť ôsmym veciam: Nemal by spať počas dňa, jesť v dome niekoho iného, ​​jesť viac ako raz, mať sex, jesť med, jesť z riadu zo zvonoviny, jesť urad dál, a potierať si telo olejmi.

Ó, najlepší z kráľov, od poludnia na ékádaší do svitania na dvadáší sa má zamestnať v uctievaní Višnua, oddanej službe, vrátane rozdávania milodarov a vykonávania obetí. Pokiaľ je v ťažkej situácii na dvadáší a nemôže správne prerušiť ékádaší, stačí ak sa napije vody.

Oddaný, ktorý načúva všepriaznivé námety o Pánovi z úst iného oddaného, bude povýšený na Vaikhuntu na desať miliónov kálp. Po celú večnosť nebude lepšieho spôsobu ako uctievať Višnua ako dodržaním pôstu na ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Pasankusa ékádaší

Pasankusa ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 7.10.2022 (06:59 - 10:46)

Sláva Pasankusa ékádaší, ktoré sa vyskytuje počas dorastajúceho Mesiaca v septembri a októbri, je opísaná v Brahmavaivartha puráne v rozhovore medzi pánom Krišnom a mahárádžom Yudhištírom.

Mahárádž Yudhištír povedal: „Ó, Madhusudán, aký je názov ékádaší, ktoré sa vyskytuje počas dorastajúceho Mesiaca v septembri a októbri? Prosím, buď tak láskavý a vysvetli mi to.“

Pán Krišna odpovedal: „Ó, najlepší z kráľov! Názov tohto ékádaší je Pasankusa. Teraz počúvajte o sláve tohto ékádaší, ktoré ničí všetky hriechy. Niektorí ľudia ho nazývajú aj Papankusa ékádaší. V deň tohto ékádaší by sa mal špeciálne uctievať kráľ Padmanabhu. Toto ékádaší udeľuje človeku nebeské potešenie z oslobodenia a prinesie mu jeho želané výsledky. Len spievaním svätých mien pána Višnua možno dosiahnuť zbožnosť ako keby navštívil všetky sväte miesta na Zemi. Ak sa podmienená duša napriek tomu, oddáva rôznym hriešnym činnostiam, ale uchýli a pokloní sa pri lotosových nohách pána Hariho, ktorý je odborníkom na oslobodzovanie padlých duší, potom človek nemusí ísť do pekla.

Vaišnavovia, ktorí kritizujú pána Šivu, a tí šivaisti, ktorí kritizujú pána Višnua, nepochybne idú do pekla. Výsledok, ktorý človek získa vykonaním tisíc obetí koňa alebo vykonaním sto obetí Rádžasuya, sa nemôže rovnať ani šestnástine zbožných zásluh, ktoré človek získa nasledovaním tohto ékádaší. Na tomto svete nie je nijaká zbožnosť, ktorá by sa rovnala zbožnosti získanej z dodržania ékádaší. Preto niet iného tak posväteného dňa, ako je tento deň, ktorý je pánovi Padmanábhovi veľmi drahý.

Ó pane! Len čo človek nedodrží ékádaší, hriechy sa začnú zdržovať v jeho tele. Toto ékádaší udeľuje svojmu nasledovníkovi nebeské potešenie, oslobodenie, zbavené sa zlých podmienok, krásne ženy, bohatstvo a obilniny. Ó udržiavateľ Zeme! Ak niekto dodržuje toto ékádaší a zostane v noci hore, ľahko sa dostane do kráľovstva pána Višnua.“

Pán Krišna pokračoval: „Ó, najlepší z kráľov! Dodržiavaním tohto ékádaší je možné vyslobodiť desať generácií z otcovej a matkinej strany a z manželkinej strany. Ak človek dodržiava toto ékádaší vo svojom detstve alebo mladosti či v starobe, netrpí utrpením hmotnej existencie. Ten, kto prísne dodržiava toto Pasankusa alebo Papankusa ékádaší, toho všetky jeho hriešne reakcie sú odstránené a na konci svojho života sa vracia do príbytku pána Višnua. Ak človek rozdáva zlato, sezamové semiačka, pôdu, kravy, obilniny, vodu, dáždniky alebo obuv na charitu, potom nemusí ísť do príbytku Yamarádža.

Každý, kto strávi deň bez toho, aby sa venoval zbožným činnostiam, je ako mŕtvy muž, hoci dýcha. Jeho dýchanie sa prirovnáva k mechom kováča. Ó, najlepší z kráľov! Osoba, ktorá kope studne a jazerá pre prospech ostatných, daruje pozemky a domy a vykonáva iné zbožné činnosti, ako napríklad vykonávanie obetí, nie je vystavená Yamarádžovmu trestu. Výsledkom je, že ľudia žijú dlhý život, zbohatnú, narodia sa v prvotriednych rodinách a stanú sa bezstarostnými. Priamym výsledkom dodržiavania ékádaší je dosiahnutie oddanej služby Krišnovi a nepriamym výsledkom je dosiahnutie dočasných hmotných výhod.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Putrada ékádaší

Putrada ékádaší

Judhištír mahárádž povedal: Ó Pane, krásne si mi opísal slávu Saphalá ékádaší, prosím pokračuj a popíš mi aj druhé ékádaší mesiaca Pauša.

Kráľu, jeho meno je Putradá, čiže ten kto dáva syna. Nasledujúci príbeh sa stal pred mnohými a mnohými rokmi v kráľovstve menom Bhadrávati a popisuje akú nesmiernu silu má pôst na svätý deň ékádaší. Prosím pozorne počúvaj.

V tomto kráľovstve vládol kráľ Suketumán. Hoci mal prekrásnu a cnostnú manželku Saibju nemali spolu žiadneho syna. To ho veľmi trápilo. Neustále sa zmietal predstavou, že ak nebudú mať syna, nebude nikoho, kto by pokračoval v dynastii a zachoval tak rodinnú tradíciu. Kráľ bol plný zármutku a ani celé jeho kráľovstvo s jeho bohatstvom mu neprinášalo úľavu. Viac a viac času trávil v komnatách svojej manželky a vládu prenechával svojim ministrom.

Týmto spôsobom kráľ aj so svojou manželkou trávili svoje dni v úzkosti. Keď obetovali tarpanu (obeť vody predkom), voda sa im zdala vriaca a nevhodná na obetovanie. Mysleli totiž, že ak nebudú mať nasledovníkov, nebude po ich smrti nikoho, kto bude obetúvať tarpanu a teda oni aj ich predkovia budú stratení.

Kráľ premýšľal: „Je povedané, že bez syna je manželstvo zničené. Pre otca rodiny oboje, srdce a skvostný dom zostane prázdnym a pustým, ak nemá syna. Bez syna muž nemôže splatiť svoj dlh predkom, polobohom a ostatným živým bytostiam. Syn je dôkazom zbožných činností vykonaných v minulých životoch a najväčším požehnaním pre muža a otca rodiny.“ Keď tak premýšľal, veľmi sa zarmútil.

Už nemohol znášať neustále utešovanie zo strany príbuzných aj učených brahmanov a rozhodol sa vziať osud do svojich rúk. Osedlal svojho koňa a bez toho, aby niekomu povedal, vyrazil sám na cestu. Nemal žiadny cieľ, len veľkú túžbu získať syna. Prechádzal lesom plným sŕn, vtákov a ďalších zvierat. Všímal si rôzne druhy stromov a krovín, figovníkov, datľovníkov a paliem. Všetky boli plné zrelých plodov alebo kvetov. Videl tigre, divoké medvede, levy, opice, srny. Slony a slonice so svojimi sloníčatami. Aspoň oni sú šťastní, pomyslel si kráľ a nebojácne vstúpil medzi nich. Závidel slonom ich šťastie, že sa môžu takto hrať a vychovávať mláďatá. Znovu ho premohol smútok. Premýšľal: „Aký hrozný skutok som musel spáchať, že musím takto trpieť? Vykonával som obete polobohom, rozdával som milodary čestným bráhmanom. Staral som sa o poddaných ako najlepšie som vedel, nikdy som nikomu neuškodil ani nikoho nepodviedol. Musí to byť vďaka nejakému činu z minulých životov. Už neviem ako ďalej Ó Najvyšší Pane, prosím pomôž mi. „

Kráľ Suketumán sa modlil k najvyššiemu Pánovi, oslovoval ho „môj Pane a Náráján“.

Bolo už skoro poludnie, keď sa vydal opäť na cestu. najvyšší Pán vypočul jeho modlitby a naviedol ho úzkym chodníkom ku krásnemu jazierku plnému rozkvitnutých lotosov a vodných ľalií. Na druhej strane jazierka uzrel skromné obydlie a skupinku svätcov v šafranovom oblečení pohrúžených do meditácie. Okamžite zosadol z koňa, uviazal ho a vykročil navštíviť týchto svätcov k ich ášramu. Keď sa priblížil a počul ako spievajú mená Nárájána, ďakoval Pánovi, že vypočul jeho modlitby a zaviedol ho na toto miesto. Veľkí svätci dokážu splniť želanie každého a kráľ o tom nepochyboval. Kráľ sa im hlboko poklonil a so zopätými rukami ospevoval vzácne stretnutie so svätými osobami. Svätci potešení kráľovým správaním prehovorili: „Kráľu, sme tebou veľmi potešení, čomu vďačíme za tvoju návštevu, čo Vás k nám privádza?“

Kráľ opísal svoju situáciu a tiež dôvod svojej púti. Keď svätci vypočuli kráľov príbeh, nemohli sa ubrániť úžasu. Prehovorili: „Kráľu, sme višvadévovovia a prišli sme sa k tomuto jazierku vykúpať a dodržať svätý pôst. Dnes je Putradá ékádaší a samotné meno naznačuje, že má tú moc dať syna, každému kto ho dodrží. To, že si sem za nami zavítal zrovna v tento deň s prianím mať syna je znamením, že Najvyšší Pán je s tebou osobne spokojný. Je to veľké požehnanie. Preto ani chvíľu neváhaj a zostaň tu a spolu s nami, ospevuj Pána a pôsti sa v tento najsvätejší deň ékádaší.

O Judhištír, kráľ Suketumán strávil celý deň a noc v spoločnosti višvadévov, veľkých oddaných, opevovaním zábav najvyššieho Pána. Druhý deň, na dvádaší, prerušil pôst a vrátil sa do svojho paláca. Čoskoro potom kráľovná otehotnela a presne ako višvadévovia predpovedali, narodil sa syn, zdravý a krásny. Neskôr ho kráľ menoval svojim nástupcom a ako každý spravodlivý kráľ odišiel na púť po svätých miestach dosiahnuť sebarealizáciu v službe Bohu.

Poznámka:

Višvadévovovia sú synmi Višvu a ich mená sú Asu, Satja, Kratu, Dakša, Kála, Káma, Dhriti, Pururáva, Mádrava a Kuru.

Sanskritské slovo putra znamená syn. Pu je označenie pekla a tra znamená oslobodiť. Teda ten kto oslobodí z pekla. v sanskrite, rovnako ako v slovenčine znamená dať.

Na druhej strane, bezbožný syn sa označuje ako mutra – moč. :-/

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Apara ékádaší

Apara ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 27.5.2022 (05:00 - 08:20)

Šrí Judhištír mahárádž povedal: „Ó Džanardána, ako sa volá ékádaší, ktoré sa vyskytuje počas temného štrnásť dnia (Krišna-pakša) v mesiaci Džještha (máj – jún)?
Prajem si od teba počuť slávu tohto posvätného dňa Hariho. Prosím, vyrozprávaj mi všetko.“

Pán Šrí Krišna povedal: „Ó kráľ, tvoja otázka je úžasná, pretože odpoveď bude prospešná pre celú ľudskú spoločnosť. Toto ékádaší je také vznešené a záslužné, že aj tie najväčšie hriechy môžu byť vymazané jeho čistotou. Ó, veľký svätý kráľ, meno tohto neobmedzene záslužného ékádaší je Apara ékádaší. Kto sa v tento svätý deň pôstí, stáva sa slávnym po celom vesmíre. Aj také hriechy ako zabitie brahmánu, kravy alebo embrya, rúhanie, alebo sex s manželkou iného muža sú úplne vymazané dodržiavaním Apara ékádaší.

Ó kráľ, ľudia, ktorí vydávajú falošné svedectvo, sú najhriešnejší. Osoba, ktorá falošne alebo sarkasticky oslavuje iného; ten, kto podvádza pri vážení niečoho na váhe; ten, kto neplní povinnosti svojej varny alebo ášramu (napríklad nekvalifikovaný muž sa vydáva za brahmánu alebo osoba nesprávne recituje Védy); ten, kto vymýšľa svoje vlastné písma; ten, kto podvádza ostatných; ten, kto je šarlatánsky astrológ, podvádzajúci účtovník alebo falošný ajurvédsky lekár – tí všetci sú predurčení k pekelným trestom. Avšak púhym dodržiavaním Apara ékádaší sa všetci takíto hriešnici úplne zbavujú svojich hriešnych reakcií.

Bojovníci, ktorí upadnú od svojej kšatrija-dharmy a utekajú z bojiska, pôjdu do krutého pekla. Ale aj takýto poklesnutý kšatrija, pokiaľ nasleduje pôst na Apara ékádaší, je zbavený tak veľkej hriešnej reakcie a odíde do neba. Ten učeník je najväčší hriešnik, ktorý sa po náležitom duchovnom vzdelaní od svojho duchovného učiteľa obracia proti nemu a rúha sa mu. Takýto takzvaný učeník trpí neobmedzene. Ale aj on, hoci by bol darebák, ak iba dodržiava Apara ékádaší, môže dosiahnuť duchovný svet.

Počúvaj, ó kráľ, popíšem ti ďalšiu slávu tohto úžasného ékádaší. Zásluhy, ktoré získa ten, kto vykonáva všetky nasledujúce úkony zbožnosti, sa rovnajú zásluhám, ktoré dosiahne ten, kto dodržiava Apara ékádaší:

  • Kúpanie trikrát denne v Puškara-kšétre počas Kártiku (október – november);
  • Kúpanie v Prayágu v mesiaci Magh (január – február), keď je slnko vo zverokruhu Kozorožca;
  • Poskytovanie služby pánovi Šivovi vo Varanásí počas Šiva-rátri;
  • Ponúkanie obetín svojim predkom v Gayi;
  • Kúpanie sa v posvätnej rieke Gautami, keď Jupiter prechádza cez Leva (Simhu);
  • Mať daršan pána Šivu v Kedarnáte;
  • Vidieť pána Badrinátha, keď Slnko prechádza znamením Vodnára (Kumbha);
  • Kúpať sa v čase zatmenia Slnka na Kurukšétre a rozdávať tam kravy, slony a zlato na charitu.

 

Všetky zásluhy, ktoré človek získa pri vykonávaní týchto zbožných činov, získa osoba, ktorá dodržiava Apara ékádaší. Tie isté zásluhy čo získa ten, kto daruje tehotnú kravu, spolu so zlatom a úrodnou pôdou, získa ten, kto sa v tento deň postí. Inými slovami, Apara ékádaší je sekera, ktorá rúbe plne zrelý les plný stromov hriešnych skutkov, je to lesný požiar, ktorý spaľuje hriechy, akoby spaľovali palivové drevo, je to Slnko, ktoré horí pred temnými priestupkami, a je lev, ktorý prenasleduje krotkého jeleňa bezbožnosti.

Preto, ó Judhištír, kto sa skutočne bojí svojich minulých i súčasných hriechov, musí veľmi prísne dodržiavať Apara ékádaší. Ten, kto nedodržiava tento pôst, sa musí znovu narodiť v hmotnom svete, ako jedna bublina medzi miliónmi v obrovskej vodnej ploche alebo ako malý mravec medzi všetkými ostatnými druhmi. Preto musí človek verne dodržiavať posvätné Apara ékádaší a uctievať Najvyššiu Božskú Osobu, Šrí Trivikramu.

Ten, kto tak urobí, je zbavený všetkých svojich hriechov a povýšený do sídla Pána Višnua. Ó, Bharata, v prospech celého ľudstva som ti takto opísal túto dôležitosť svätého Apara ékádaší. Každý, kto počuje alebo číta tento popis, je určite oslobodený od všetkých druhov hriechov, ó najlepší zo svätých kráľov, Judhištír.

Takto sa končí rozprávanie o sláve Džještha-Krišna ékádaší alebo Apara ékádaší z Brahmanda Purány.

 

POZNÁMKY:

1. Puškara-kšetra v západnej Indii je jediným miestom na Zemi, kde sa nachádza bonafide chrám Pána Brahmu.

2. Védy prehlasujú, narah budbuda samah: „Ľudská forma života je ako bublina vo vode“.
Vo vode sa tvorí veľa bubliniek, ktoré o niekoľko sekúnd neskôr prasknú. Ak teda človek nepoužíva svoje vzácne ľudské telo na to, aby slúžil Najvyššej Božskej Osobe, Šrí Krišnovi, jeho život nemá väčšiu hodnotu alebo trvanie ako bublina vo vode. Preto, ako to tu odporúča Pán, mali by sme Mu slúžiť pôstom na Hari-vasaru alebo ékádaší.

V tejto súvislosti píše Šríla A. Č. Bhaktivédanta Swámí Prabhupáda v Šrímad Bhágavatame (význam SB 2: 1: 4):

„Veľký oceán hmotnej prírody sa hýbe vlnami času a takzvané živé podmienené bytosti sú niečo ako penivé bubliny, ktoré sa pred nami javia ako telesné ja, manželka, deti, spoločnosť, krajania atď. Kvôli nedostatku vedomostí o vlastnom Ja sa stávame obeťou síl nevedomosti, a tak mrháme cennú energiu ľudského života márnym hľadaním trvalých životných podmienok, ktoré sú v tomto hmotnom svete nemožné.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Kamada ékádaší

Kamada ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 13.4.2022 (07:31 - 10:37)

Šrí Súta Goswámi povedal: „Ó mudrci, dovoľte mi, aby som sa pokorne a s úctou poklonil Najvyššiemu Pánovi Harimu, Bhagavánovi Šrí Krišnovi, synovi Devakí a Vásudevu, ktorého milosťou môžem opísať pôstny deň, ktorý odstraňuje všetky druhy hriechov.

Bolo to pre oddaného Judhišthíra, keď Pán Krišna opísal dvadsaťštyri základných dní ékádaší, ktoré ničia hriech, a teraz vám pripomeniem jednu z týchto rozpráv.

Vysoko učení mudrci vybrali týchto dvadsaťštyri príbehov z osemnástich purán, pretože sú vskutku vznešené. Judhišthír mahárádž povedal: „Ó, Pane Krišna, ó Vásudéva, prijmi, prosím, moje pokorné poklony. Popíš mi ékádaší, ku ktorému dochádza počas svetlej časti mesiaca Čaitra (marec – apríl). Ako sa volá a aká je jeho sláva? “

Pán Šrí Krišna odpovedal: „Ó Judhišthír, prosím, pozorne ma počúvaj, keď hovorím o dávnej histórii tohto posvätného ékádaší, o histórii, ktorú Vasištha muni kedysi vyrozprával kráľovi Dilipovi, pradedovi Pána Rámačandru.

Kráľ Dilipa sa opýtal veľkého mudrca Vasišthu: „Ó, múdry brahmána, rád by som počul o ékádaší, ktoré prichádza počas svetlej časti mesiaca Čaitra. Popíš mi ho, prosím.“

Vasištha muni odpovedal: „Ó kráľ, tvoja otázka je slávna. Rád ti zodpoviem, čo chceš vedieť. ékádaší, ktoré sa vyskytne počas svetlého štrnásťdnia Čaitra, sa volá Kamada ékádaší. Požiera všetky hriechy tak, ako lesný požiar požiera všetko suché drevo. Je veľmi očistný a udeľuje najvyššie zásluhy tomu, kto ho verne nasleduje. Ó kráľ, teraz si vypočuj starodávnu históriu, ktorá je taká záslužná, že zbavuje človeka všetkých hriechov iba tým, že je vypočutá.

Kedysi dávno existoval mestský štát menom Ratnapura, ktorý bol zdobený zlatom a klenotmi, a v ktorom by sa otravné hady tešili z opojenia. Kráľ Pundarika bol vládcom tohto najkrajšieho kráľovstva, ktoré malo medzi svojimi občanmi mnoho gandharvov, kinnarov a apsár. Medzi gandharvami boli Lalit a jeho manželka Lalita, ktorá bola obzvlášť krásnou tanečnicou. Obaja boli k sebe intenzívne priťahovaní a ich domov bol plný bohatstva a vynikajúceho jedla. Lalita svojho muža veľmi milovala a rovnako on na Lalitu neustále myslel vo svojom srdci. Kedysi na dvore kráľa Pundarika tancovalo veľa gandharvov a Lalit spieval sám, bez svojej manželky. Pri speve nemohol na ňu prestať myslieť, a kvôli tomuto rozptýleniu stratil prehľad o metrike a melódii piesne. Lalit skutočne nesprávne zaspieval koniec svojej piesne a jeden zo závistlivých hadov, ktorí sa zúčastňoval kráľovského dvora, sa kráľovi sťažoval, že Lalit bol pohltený myslením na svoju manželku namiesto na svojho panovníka.

Keď to kráľ počul, zúril a jeho oči od zúrivosti sčervenali. Zrazu zakričal: „Och, hlúpy darebák, pretože si žiadostivo myslel na ženu namiesto toho, aby si pri plnení svojich dvorných povinností úctivo myslel na svojho kráľa, preklínam ťa, aby si sa okamžite stal kanibalom! Ó kráľ, z Lalita sa okamžite stal strašný kanibal, veľký démon požierajúci ľudí, ktorého vzhľad desil každého. Jeho paže boli osem kilometrov dlhé, ústa veľké ako obrovská jaskyňa, oči úžasné ako Slnko a Mesiac, nozdry pripomínali obrovské jamy v zemi, krk bol skutočnou horou, boky široké štyri míle, a jeho obrovské telo sa tiahlo celých šesťdesiatštyri míľ do výšky. Tak nebohý Lalit, milovaný spevák gandharvov, musel podstúpiť reakciu svojho priestupku proti kráľovi
Pundarikovi.

Lalitu, ktorá videla, že jej manžel trpí ako hrozný kanibal, zachvátil smútok. Pomyslela si: „Teraz, keď môj drahý manžel trpí účinkami kráľovej kliatby, čo má byť mojím údelom? Čo mám robiť? Kam by som mala ísť?“ Takto Lalita trúchlila dňom i nocou. Namiesto toho, aby si užívala život ako gandharvova manželka, musela sa túlať všade v hustej džungli so svojím obludným manželom, ktorý úplne prepadol kúzlu kráľovskej kliatby a bol plne pohrúžený v strašných hriešnych činnostiach. Pohodlne putoval zakázaným krajom, kedysi krásny gandharva, degradovaný do príšerného stavu ľudojeda.

Lalita bola úplne rozrušená, keď videla, ako jej drahý manžel v svojom hroznom stave trpí a nasledujúc jeho šialenú cestu začala plakať. Našťastie však jedného dňa Lalita narazila na mudrca Šringiho. Sedel na vrchole slávneho kopca Vindhjáčala. Keď sa k nemu priblížila, okamžite sa askétovi poklonila. Mudrc si všimol, ako sa pred ním sklonila a povedal: „Ó, najkrajšia, kto si? Čia si dcéra a prečo si sem prišla? Prosím, povedz mi všetko pravdivo. Lalita odpovedala: „Ó, veľký mudrc, som dcérou veľkého gandharvu Viradhanvu a moje meno je Lalita. Túlam sa lesmi a lúkami so svojím drahým manželom, ktorého kráľ Pundarika preklial, aby sa stal ľudožravým démonom. Ó brahmána, veľmi ma mrzí, keď vidím jeho zúrivú formu a odporné hriešne činnosti.

Ó majster, povedzte mi, prosím, ako môžem vykonať nejaký zmierovací akt v mene môjho manžela? Aký zbožný čin môžem urobiť, aby som ho vyslobodila z tej démonickej formy, ó, najlepší z brahmánov?

„Mudrc odpovedal:„ Ó, nebeská deva, existuje ékádaší menom Kamada, ktoré sa vyskytuje v svetlých štrnástich dňoch mesiaca Čaitra. Čoskoro to nastane. Kto sa v tento deň postí, má splnené všetky svoje túžby. Ak budeš dodržiavať tento ékádaší pôst podľa jeho pravidiel a predpisov a dáš takto získané zásluhy svojmu manželovi, bude okamžite zbavený kliatby. “

Lalita bola veľmi šťastná, keď počula tieto slová od mudrca. Verne dodržiavala pôst Kamada ékádaší podľa pokynov mudrca Šringiho a na dvadaší navštívila Božstvo Pána Vásudevu a povedala: „Verne som dodržiavala pôst Kamada ékádaší. Vďaka zásluhám, ktoré som získala dodržiavaním tohto pôstu, nech je môj manžel oslobodený od kliatby, ktorá ho zmenila na
démonského kanibala. Nech ho takto získané zásluhy zbavia biedy.“

Len čo Lalita prehovorila, jej manžel, ktorý stál neďaleko, bol okamžite vyslobodený z kráľovej kliatby. Okamžite získal späť svoju pôvodnú podobu gandharvu Lalita, pekného nebeského speváka zdobeného mnohými krásnymi ozdobami. Teraz si so svojou manželkou Lalitou mohol užívať ešte väčšie bohatstvo ako predtým. To všetko bolo dosiahnuté mocou a slávou Kamada ékádaší.

Nakoniec manželia gandharvovia nasadli do nebeského lietadla a vystúpili do neba. Lord Šrí Krišna pokračoval: „Ó Judhišthír, najlepší z kráľov, každý, kto počuje toto úžasné rozprávanie, by mal určite podľa svojich schopností dodržiavať sväté Kamada ékádaší, ktoré poskytuje tak veľké zásluhy pre toho kto ho verne nasleduje. Preto som ti opísal jeho slávu v prospech celého ľudstva. Nie je lepšie Ékádaši ako Kamada ékádaší. Dokáže vykoreniť aj hriech zabitia brahmánu, taktiež ruší démonské kliatby a čistí vedomie. Vo všetkých troch svetoch, medzi pohyblivými aj nehybnými živými bytosťami, niet lepšieho dňa.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Mokšadá ekádaší

Mokšadá ekádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 4.12.2022 (07:24 - 10:16)

Judhištír mahárádž povedal: Ó Višnu, Pane všetkých, potešenie troch svetov, Ó Pane a stvoriteľ vesmíru, Ó najstarší z bytostí, vzdávam Ti najúctivejšie poklony. Ó Pane, pre dobro všetkých živých bytostí mi prosím odpovedz na tieto otázky. Ako sa nazýva ékádaší, ktoré pripadá na „nov“ mesiaca Márgašírša? Ako ho môžeme správne dodržať, a ktoré Božstvo sa uctieva na tento svätý deň? Ó Pane, prosím vysvetli mi to.

Pán Krišna odpovedal: Ó Judhištír, tvoje otázky sú veľmi priaznivé a urobia ťa slávnym. Rovnako ako som ti predtým vysvetlil najmilšie Utpanná ékádaší, kedy sa z môjho tela zjavila Ékádaší déví a zabila démona Muru, tak tí teraz vysvetlím aj druhé ékádaší mesiaca Márgašírša. Toto ékádaší je známe ako Mokšadá, pretože očisťuje verných oddaných od všetkých hriešnych reakcií a dáva im oslobodenie. Uctievané božstvo tohto dňa je Pán Damodár. S plnou pozornosťou by ho mal oddaný uctievať vonnými tyčinkami, ghí lampou, kvetmi a tulasí mandžarími (pukmi). Ó najlepší z kráľov, prosím načúvaj dávnej a priaznivej histórii tohto ékádaší.

Jednoducho počúvaním tejto histórie možno získať zásluhy ako pri vykonaní obete koňa. Vplyvom týchto zásluh otcovia, matky, synovia a ďalší príbuzní, ktorí padli do pekiel, môžu ísť do neba. Len kvôli tomu by si mal, kráľu, načúvať pozorne tomuto rozprávaniu.

 

V dávnych dobách bolo jedno prekrásne mesto menom Čampaka-nagar, ktoré bolo vyzdobené oddanými vaišnavami. Vládol  tam svojim poddaným najlepší zo svätcov, maharádž Vaikhánasa. Vládol im tak, akoby boli jeho vlastnými synmi a dcérami.

Všetci bráhmani v tomto hlavnom meste boli expertmi v štyroch druhoch poznania. Kráľ tu vládol spravodlivo, avšak jedného dňa mal hrozný sen, v tom sne videl svojho otca ako trpí v pekle. Bol premožený súcitom a z očí mu tiekli slzy. Nasledujúce ráno mahárádž Vaikhánasa opísal svoj sen na zhromaždení radcov a učených brahmanov nasledovne:

„Ó bráhmani, minulú noc som v sne videl svojho otca trpieť na pekelnej planéte. Kričal na mňa: Ó synu, prosím osloboď ma z utrpenia tohto pekla! Teraz nemám pokoj a toto prekrásne kráľovstvo sa mi stalo neúnosným. Ani moje kone, slony a koče mi nedávajú žiadnu radosť, rovnako tak moja obrovská pokladnica.

Nič, ó najlepší z brahmanov, ani moja vlastná žena a synovia, mi nedávajú žiadnu radosť. Čo mám urobiť, kam mám isť, aby som uľahčil svoje súženie? Moje telo je pálené strachom a zármutkom!

Prosím povedzte mi aký druh dobročinnosti, spôsob pôstu, odriekania, alebo hlbokej meditácie mám vykonať, aby som pozdvihol svojho otca z jeho agónie a oslobodil predkov? Ó najlepší z brahmanov, aký zmysel má byť mocným synom, keď jeho otec musí trpieť na pekelnej planéte? Vskutku, život takého syna je úplne nanič!

Dvojzrodení bráhmani na to odpovedali: Ó kráľu, v lesoch v neďalekých horách je ášram veľkého svätca Parvati muniho. Choď za ním, lebo on pozná minulosť, prítomnosť i budúcnosť a celkom určite ti môže pomôcť.

Potom čo kráľ vypočul túto radu, sa okamžite vydal na cestu. Ášram bol veľmi veľký a bolo tam veľa učených svätcov, expertov v spievaní védskych mantier štyroch Véd. Uprostred nich zbadal sedieť Parvati muniho, ako druhého Pána Brahmu, nezrodeného stvoriteľa.

Mahárádž Vaikhánasa sa mu poklonil, najprv sa uklonil hlavou k zemi a potom celým telom. Parvati muni sa ho opýtal na blaho všetkých siedmich údov jeho kráľovstva, či je jeho kráľovstvo prosté problémov a či ak sú všetci šťastní a v mieri.

Kráľ mu na to odpovedal: Tvoju milosťou, Ó slávny svätec, všetkým siedmym údom môjho kráľovstva sa dobre darí. Je tu ale jeden problém, a aby som ho mohol vyriešiť, prišiel som preto za tebou, ty jediný mi môžeš poradiť.

Parvati muni zavrel oči a meditoval nad kráľovou minulosťou, prítomnosťou a budúcnosťou. Po krátkej chvíli otvoril oči a povedal: Tvoj otec trpí následkom veľkého hriechu, a ja som objavil akého. Vo svojom minulom živote sa hádal so svojou ženou, keď si s ňou užíval počas jej menštruačného obdobia. Ona sa snažila jeho pokusom ubrániť a vykríkla: Prosím pomôžte mi niekto! Prosím manžel, neprerušuj mi moju mesačnú periódu! „On ju ale nenechal. Preto tvoj otec spadol do tejto pekelnej pozície. Kráľ Vaikhánasa potom povedal: Ó najlepší z brahmanov, akým procesom pôstu či dávaním milodarov, môžem odstrániť bremeno jeho hriešnych reakcií, ktoré sú veľkou prekážkou na jeho postupe ku konečnému oslobodeniu?

 

Parvati muni odpovedal: Počas novu mesiaca Márgašírša je ékádaší menom Mokšadá. Ak dodržíš toto posvätné ékádaší striktne, to znamená plným pôstom, a výsledok ktorý dostaneš dáš priamo svojmu otcovi, zbavíš ho tým jeho utrpenia a okamžite ho oslobodíš.

Kráľ svätcovi bohato poďakoval a vrátil sa do svojho paláca. Ó Judhištír, akonáhle očakávané ékádaší prišlo, maharádž Vaikhánasa ho vykonal spolu s celou svojou rodinou a príbuznými. Výsledok potom poctivo odovzdal svojmu otcovi, a medzitým čo to robil, pršali z oblohy prekrásne kvety. Kráľov otec bol potom velebený poslami polobohov a eskortovaný do nebeského kráľovstva. Ako míňal svojho syna prehovoril k nemu: „Milý synu, všetko priaznivé tebe.“ Nakoniec dorazil do nebies.

Ó syn Pándua, ktokoľvek striktne dodržiava posvätné Mokšadá ékádaší, nasledujúc stanovené pravidlá, dosiahne po smrti dokonalé oslobodenie. Niet lepšieho pôstneho dňa než tohto, lebo je to kryštálovo čistý a bezhriešny deň.

Ktokoľvek dodržiava toto ékádaší, ktoré je ako drahokam Čintámani plniaci všetky želania, dosiahne takých zásluh, ktoré možno len ťažko spočítať. Tento deň môže kohokoľvek povzniesť na nebeské planéty a ďalej k dokonalému oslobodeniu. O tom niet žiadnych pochýb.“

 Takto sa končí rozprávanie o sláve Mágašírša-šukla ékádaší, čiže Mokšadá ékádaší, z Brahmánda Purány.“

 

  1. Sedem údov kráľovstva je: kráľ sám, jeho ministri, jeho pokladnice, jeho armáda, jeho spojenci, bráhmani, obete vykonávané v jeho kráľovstve a potreby jeho poddaných.

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Paramá Ekádaší (prestupné)

Paramá Ekádaší (prestupné)

Judhištir Maharádž so opýtal svojho Pána: „Ó Krišna, prosím popíš mi aj druhé Ekádaší priestupného mesiaca. Som veľmi dychtivý načúvať.“

 

„Toto Ekádaší sa nazýva Parama a každému, kto ho dodrží, udelí konečné oslobodenie a tým ho zbaví strachu. Od veľkých svätcov v meste Kámpilja som počul nasledujúci príbeh.“

 

V dávnych dobách žil v meste Kámpilja jeden zbožný Brahman menom Sumédha. Žil so svojou ženou, Pavitrí, ktorá bola veľmi cnostná a oddaná. Boli však veľmi chudobní a Sumédha sotva zaopatril na živobytie. Hoci žili veľmi chudobní, jeho krásna manželka ho neopustila. Keď prišli hostia, Pavitrí im často dala svoje vlastné jedlo a sama sa postila. Jej krásna tvár bola však ako lotos, nikdy neuvädla. Keď Sumédha videl, ako jeho manželka trpí, nemohol už viac prihliadať a oslovil ju: „Drahá ženo, sme bráhmani a hoci sa snažím, nedostáva sa nám žiadne úľavy. Bez dostatočného bohatstvo nie je život hospodárov nikdy úspešný. Preto prosím, dovoľ mi ísť na púť a zarobiť nejaké bohatstvo. Ak sa čo i len posnažím, určite získam, čo mi náležite patrí a prekonám tak nepriazeň osudu.“

 

Keď Pavitrí počula návrh svojho manžela, zopäla ruky a očami plných sĺz prehovorila: „Myslím, že nie je nikto viac učený ako ty. Ten kto aj v ťažkej situácii myslí na blaho ostatných hovorí ako teraz ty. Ale písma hovoria, že akékoľvek bohatstvo človek má je len preto, že predtým dával. Rovnako tak ak žiadne nedával môže napríklad aj sedieť na hore zlata a zároveň byť chudobný. Akékoľvek dobrodenia človek dáva, či už je to v podobe peňazí, vzdelanie, pôdy sa mu v budúcom živote vráti. Nikto nezíska nič čo v minulosti nedal. Ó drahý, čokoľvek má, tak určite príde. Si veľký učenec, zostaň teda tu a pokračuj vo svojej dharme. Uvidíš, že všetko dobre dopadne. Bez teba by som nemohla žiť.“

 

Keď Sumédha vypočul naliehavé slová svojej drahej ženy rozhodol sa že zostane vo svojej rodnej dedine. Jedného dňa zavítal do ich domu Kaundinja Muni. Sumédha a Pavitrí svätca privítali a podľa svojich možností ho uctili. Ponúkli mu miesto na sedenie a skromne ho obdarovali. Sumédha chválil spoločnosť veľkých duší: „Dnešný deň sa môj život stal dokonalým, pretože mám možnosť počúvať a slúžiť Vám.“

 

Potom svätca oslovila Pavitrí: „Ó učený, ako sa môžeme zbaviť našej chudoby? Ako môže niekto kto vo svojom predchádzajucom živote nedával, dostať dobrú rodinu, bohatstvo a poznanie v tomto živote? Môj manžel chce odísť a získať peniaze v zahraničí. Vyhovorila som mu to a on zostal. Je veľké šťastie že si k nám dnes zavítal, prosím poraď nám, ako sa zbavíme nepriazne osudu.“

 

Kaundinja Muni vypočul úprimnú žiadosť od trpezlivej Pavitrí. Na chvíľu sa zamyslel a povedal: „Existuje pôstny deň veľmi drahý Pánovi Harimu. Samotné meno Hari znamená ten kto odstraňuje prekážky svojmu oddanému. Pôstením sa na tento deň vám prinesie okamžitú úľavu od utrpenia spôsobené hriešnymi reakciami. Tento pôstny deň pripadá na priestupný mesiac, jeho druhej polovice, a volá sa Paramo Ekádaší. Je najlepším z dní a má moc splniť akékoľvek prianie. Dodržte úplný pôst a celý deň a noc zamestnajte opěvováním Pána Hariho. Druhý deň usporiadajte hostinu a rozdávajte prasádam. Týmto spôsobom dodržíte pôst na Paramo Ekádaší a potešíte Najvyššieho Pána.“

 

Pán Krišna pokračoval: „Týmto spôsobom Kaundinja Muni láskavo poučil Pavitrí o moci Parama Ekádaší. Potom oslovil Sumédhu: „Na Dvadáší vykonaj sľub dodržať Pančarátrika pôst podľa pravidiel a predpisov. Po dobu piatich dní sa spolu s rodičmi postite podľa svojich možností. Ktokoľvek nakŕmi kvalifikovaného Brahmana v tieto dni akoby nakŕmil všetkých polobohov, ľudské bytosti a démonov. Darovaním hrnca plného sezamových semienok zaistí darcovia život na nebeských planétach po tak dlhú dobu, koľko semienok bolo v tom hrnci. Ten kto daruje hrniec čistého ghí pôjde na planétu Boha Slnka potom čo si užíval nekonečné slasti na tejto planéte. Ktokoľvek dodrží celibát týchto päť dní si bude užívať na Indra-Loke s nebeskými tanečnicami. Preto ak chcete byť odmenení bohatstvom na tejto planéte obaja sa postite počas Paramo Ekádaší a Pančarátriky.“

 

Kaundinja Muni poďakoval za pohostenie a odišiel. Bráhmanský pár dodržal všetky inštrukcie. Veľmi skoro uzreli krásneho princa ako k nim prichádza z kráľovského paláca. Na pokyn pána Brahmy im princ dal prekrásny, dokonale zariadený dom a pozval ich aby v ňom žili. Ospevoval ich odriekanie a trpezlivosť, potom sa vrátil do svojho paláce. Vďaka dodržaní Ekádaší si Sumédha a jeho verná manželka Pavitrá mohli užívať všetkých možností tohto sveta. Nezabudli ale na službu Pánovi a svedomito dodržiavali každej Ekádaší.

 

Pán Krišna dokončil: „Tak ako trieda brahmanov je najlepšia zo všetkých spoločenských tried, ako je krava najlepšia medzi štvornohými zvieratami, ako je Indra najlepší medzi polobohov, tak aj medzi všetkými dňami Ekádaší je najlepší. Ľudský život je určený na zničenie všetkých plodonosných reakcií, ako dobrých tak aj zlých. Jedine tak možno dosiahnuť oslobodenie a oddanej služby Pánovi, ktorý je nedotknutý materiálnymi aktivitami a prebýva za hranicami tohto sveta.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Padminí ékádaší (prestupné)

Padminí ékádaší (prestupné)

Pán Krishna pokračoval: “Ó Judhištira, Ékádáshí, ktoré pripadá na prvú polovicu priestupného roku sa nazýva Padmini. Viaže sa k nemu nasledujúci príbeh, počúvaj pozorne.”

Pulastja Muni zachránil Rávanu z veznice Kartavírjaardžuny. Keď sa o tom svätec Nárada dozvedel, šiel ihneď navštíviť svpjho priateľa Pulastij. Spýtal sa ho nasledujúco: “Najväčší zo svätcov, Rávana pokoril všetkých polobohov vedených Indrou, ako ho teda mohol niekto poraziť je mi záhadou.”

„O Nárada,, Kartavírja, otec Kartavírjaardžuny, sa narodil v dynastii Haihaja v tretej juge. Bol kráľom veľkého kráľovstva a mocný kšatrija. Hlavné mesto bolo Máhišmatí, kde žil s tisíckami manželkami. Vďaka kliatbe mu žiadna z nich nedala syna po ktorom tak túžil. Vykonával nákladné obete a uctieval polobohov a predkov, všetko bezvýsledne. A bez syna si kráľ nemôže užívať svojho kráľovstva, rovnako ako hladný človek si nedokáže užívať svojich zmyslov.

 

Kráľ Kartavírja starostlivo zvážil situáciu a rozhodol sa ísť cestou strohého odriekania. Obliekol si bedrovú rúšku z kôry stromov, prestal si česať vlasy a zveril starostlivosťou o kráľovstve svojim ministrom. Jedna z jeho manželiek, Padmini, narodená v dynastii Ikšváku, ho zbadala odchádzať. Cítila, že je jej povinnosťou nasledovať stopy svojho manžela. Vzdala sa všetkých kráľovských ornamentov a obliekla si iba jedno obyčajné sárí. Takto nasledovala svojho manžela do lesa.

 

Usadili sa pri vrchole hory Gandhamádhana, kde Kartavírja po dobu desiatich tisíce rokov vykonával strohé odriekania a askézy. Meditoval a modlil sa k Pánovi Gadádharovi k tomu, ktorý nosí budzogáň. Ale bezvýsledne. Keď Padmini videla ako jej manžel je len kosť a koža, začala sama premýšľať o vyriešení problému. Išla za počestnou Anusujou, matkou Pána Dáttatréje. Veľmi pokorne ju oslovila: „Vznešená pani, môj drahý manžel, kráľ Kartavírja, vykonáva strohú Askézu už viac ako desať tisíc rokov. Stále však bez úspechu. Keď vidím ako sa trápi a je na pokraji zrútenia, nemôžem si pomôcť, musím zakročiť. Prosím pomôž mi.“

 

Keď zbožná Anusúja vypočula naliehanie krásnej Padmini povedala: „Ó cnostná ženo, je tu jedna možnosť. Tou je pôst na Ekádaší, deň Pána Hariho. Zvyčajne je len dvanásť mesiacov v roku, ale každý tretí rok sa pridáva jeden mesiac. V tomto prestupnom mesiaci je Ekádaší menom Padmini a Paramo. Posti sa v tieto dni a celú noc medituj nad zábavami Pána a modli sa k Nemu. Ak tak urobíš, potešíš Ho a splní sa ti všetky želania.”

 

Týmto spôsobom Anusuja, dcéra Kardami Muniho, opísala cnostné Padmini silu Ekádaší. Keď prišli očakávaná Ekádaší, Padmini svedomito dodržala pôst a celú noc ospevovala zábavy Pána a modlila sa k Nemu. Pán bol s jej oddanosťou veľmi potešený a osobne sa pred Padmini zjavil na chrbte Garuda.

 

Prehovoril: „Ó cnostná Padmini, veľmi si Mňa svojím pôstom potešila. Splním ti akékoľvek prianie.“

 

Akonáhle Padmini uzrela Najvyššieho Pána, hlboko sa mu poklonila a zaplavená transcendentálna radosťou sa k Nemu modlila. Potom požiadala Pána, aby jej manžel mohol mať syna.

 

Pán Padmini požehnal a potom oslovil Kartavírju: „Ó kráľu, aj tebe splním akékoľvek prianie. Vykonával si strohé odriekania s túžbou Ma potešiť a získať syna. Avšak toto želanie už je splnené, čo si teda želáš?“

 

Kráľ stále nemohol uveriť svojim očiam. Sám Najvyšší Pán, Osobnosť Božstva, sa zjavil a ponúkal mu požehnanie. „Chcem aby syn ktorý sa mi narodí nebol nikdy porazený žiadnym polobohom, človekom, mágom, démonom či škriatkom, ale len ty ho budeš môcť poraziť.“

 

Pán požehnal kráľovi a zmizol.

 

Kráľ naplnený radosťou sa vrátil s Padmini do svojho paláca. Onedlho sa mu narodil Kartavírjaardžuna. Bol nejudatnějším v celom vesmíre a tak aj Ravano ho nemohol poraziť. To všetko vďaka matkinom dodržanie svätého pôstu na Ekádaší a požehnaní Pána. „

 

Nárada poďakoval Pulastji Munimu za vysvetlenie a rozlúčil sa.

 

Najvyšší Pán, Šrí Krišna zakončil: „Ó Judhištira, ako si žiadal, vysvetlil som ti silu Ekádaší. Najlepší zo všetkých kráľov, ktokoľvek sa postí na tento deň, nakoniec dospeje do Môjho sídla. Všetky jeho priania budú splnené.“

 

Judhištira Maharadža bol naplnený radosťou a keď prišlo Padmini Ekádaší, svedomito ho dodržal.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Utthana (Haribodhiní) ékádaší

Utthana (Haribodhiní) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 5.11.2022 (06:43 - 09:58)

Pán Brahma povedal Nárada munimu: „Drahý synu, teraz ti popíšem slávu Haribódhiní ékádaší, ktoré maže všetky hriechy, dáva obrovské zásluhy a nakoniec oslobodenie múdrym dušiam odovzdaným Pánovi.“

 

„Ó, Nárada, zásluhy získané kúpeľom v Gange sú určite významné, ale iba dovtedy, kým neprišlo Haribódhiní ékádaší. Toto sväté ékádaší, ktoré nastáva v mesiaci Kartik, v jeho svetlej polovici, je oveľa mocnejšie v anulovaní hriechov, ako tisíc Ašvamédha a sto Rádžasúja obetí. „

Nárada muni, svätec medzi polobohmi, sa opýtal svojho otca, Brahmu: „Ó, otče, prosím popíš mi rozdiel medzi úplným pôstom a čiastočným.“

Brahma odpovedal: „Ak sa dotyčný naje len raz na poludnie (bez obilia a strukovín), hriechy z jeho minulého zrodenie sú vymazané. Ak sa naje raz v podvečer, zničí hriechy z minulých dvoch zrodeniach a ak sa pôsti úplne, hriechy sa anulujú z posledných siedmych zrodení. Ó synu, čokoľvek, čo ide len ťažko dosiahnuť v troch svetoch, získa každý, kto striktne dodržiava Haribódhiní ékádaší. Osoba, ktorej hriechy sú ako hora Sumeru ich všetky zredukuje pôstom na Pápaháriní ékádaší (iné meno pre toto ékádaší). Hriechy, ktoré osoba nazhromaždila za tisícky predchádzajúcich životov sú spálené na popol pokiaľ sa nielen pôstí, ale zostane hore celú noc, rovnako ako stoh bavlny ľahne popolom, keď v nej niekto zapáli malý ohník.“

„Ó, Nárada, takto možno získať všetko priaznivé. Aj tá sebemenšia zbožná činnosť vykonaná tými, ktorí sa pôstia na ékádaší, zaručí ohromné ​​zásluhy. Ale ten, kto nedodrží pôst na ékádaší, môže vykonať ohromné ​​množstvo zbožných činností, získa však len malé množstvo zásluh. Každý, kto nespieva Gájatrí mantru trikrát denne, zanedbáva pôstne dni, neverí v Boha a tak kritizuje védske písma, rovnako ako ten, kto podvádza ostatných a neváži si služby jemu preukázané, nemôže vykonávať žiadne zbožné činnosti efektívne. Každý kto si užíva sexu so ženou iného či vdovou, prináša skazu sebe a svojej rodine. Taký človek nebude mať deti v budúcom živote a bude žiť zničeným životom. Ďalej, ten kto je arogantný voči brahmánom a duchovnému učiteľovi, stratí ihneď všetok duchovný pokrok, rovnako ako svoje bohatstvo a deti. Ten, kto urazí svätú osobu, čoskoro stratí svoju zbožnosť, vlastníctvo a zmyslový pôžitok, načo bude poslaný do pekla. Uvidí skazu svojej vlastné dynastie.

Na druhú stranu, ten, kto vykonal aj ten najťažší hriech zabitia brahmány, sa zbaví všetkých reakcií vykonaním pôstu na toto ékádaší. Musí však svojich činov ľutovať a už nikdy ich neopakovať. Ten, kto sa spolieha na silu svätých dní ako ékádaší a naďalej vykonáva tie najodpornejšie hriechy, sa môže postiť aj stotisíckrát bez toho, aby to malo sľubovaný účinok.

Zásluhy získané pôstom na ékádaší sa nedajú prirovnať k žiadnym iným formám zbožných činností, ó Nárada, preto dodržuj pôst počas ékádaší dní. Budeš tak skutočným mystikom a askétom, pretože potešíš najvyššieho Pána a dosiahneš tak oslobodenie. Haribódhiní mesiaca Kartik je najlepším z ékádaší. Čokoľvek čo možno dosiahnuť v tomto materiálnom svete možno dosiahnuť pôstom na tento deň. Diskutovanie zjavených písiem v mesiaci Kartik teší Pána Višnua viac, ako darovanie slonov a koní či vykonávanie nákladných obetí. Počas tohto mesiaca má oddaný zanechať obyčajných povinností a využiť všetkého času a energie na diskutovanie a ospevovanie zábav a vlastností Pána. Celé generácie predkov sú oslobodení a povýšení na vyššie planéty vykonávaním oddanej služby v mesiaci Kartik.“

Nárada sa opýtal svojho otca, Pána Brahmu: „Otče, vďaka za tak obsiahly popis zásluh Haribódhiní ékádaší. Teraz mi prosím popíš ako môžem správne dodržať toto vznešené ékádaší.“

„Ó synu“, odpovedal Brahma, „osoba ktorá chce dodržať toto ékádaší, musí skoro ráno vstať v čase Brahma-muhúrty. Potom čo očistí svoje telo kúpeľom a recitovaním posvätných slabík by sa mala modliť k Pánovi nasledovne: „Ó, Pán Kéšava, dnes je ékádaší, deň Tebe tak drahý. Postím sa teda a celý deň Ti budem slúžiť a myslieť iba na Teba. Ó Pane s lotosovými očami, si mojím jediným útočiskom, prosím ochráň ma.“ Keď takto s veľkou oddanosťou a láskou predniesol túto modlitbu, začína pre neho ékádaší deň. Celé dopoludnie a popoludnie sa má zamestnať ospevovaním úžasných činov a vlastností najvyššieho Pána v spoločnosti oddaných. Má tancovať v extáze a hrať na hudobné nástroje pre Jeho potešenie. Mal by obetovať mnoho rôznych druhov ovocia a kvetín. Obzvlášť Agastya kvety sú priaznivé. Hovorí sa, že aj Indra vzdáva poklony oddanému, ktoré dekoruje Pána kvetinami Agastja na Haribódhiní ékádaší.

Ó, Nárada, tiež ktokoľvek len vidí Tulasí maharání, dotýka sa jej, medituje nad ňou, klania sa a modlí sa k nej o milosť, rozpráva jej históriu, zasadzuje ju, uctieva ju a polieva, bude žiť večne na Vaikhunte. Ó, Nárada, ten kto slúži Tulasídéví týmito deviatimi spôsobmi, získa šťastie na vyšších planétach po tak dlhú dobu, koľko má jeho rastlinka koreňov a korienkov. Keď tá splodí semienka, vyrastú ďalšie a ďalšie rastlinky. Po toľko kálp, koľko semienok je takto vyprodukovaných, budú jeho predkovia oslobodení.

Tí, ktorí uctievajú Pána Kéšavu kvetinami Kadamba, nikdy neuvidia planétu Jamarádža, zosobnenej smrti. Aký je teda zmysel uctievať kohokoľvek iného? 

Na druhý deň, na dvadaší, by mal oddaný vstať čo najskôr a spievať na džape. V ten pravý čas by mal prerušiť pôst. Ten, kto jedol večeru, by mal darovať jedlo na dvádaší. Ten kto jedol ovocie, by mal darovať tiež ovocie. Kto sa postil od oleja, by mal darovať ghí. Kto sa postil od ghí, by mal dať mlieko. Kto spal na holej zemi, by mal darovať posteľ a periny. Muž, ktorý chce predísť padaniu vlasov, by mal darovať zrkadlo brahmánovi. Ten, kto si nemôže dovoliť tieto dary, by mal aspoň sladko prehovoriť k brahmánovi.

V tento deň tiež končí Čaturmásya a tak čohokoľvek sme sa zriekli počas tohto štvormesačného obdobia, by sme mali darovať brahmánom. Aj v tomto mesiaci by mal každý obetovať ghí lampu Pánovi Višnuovi v Jeho podobe Damodara v chráme alebo Tulasídévi.

Ó, Nárada, tak som ti opísal úplný proces pôstu na Haribódhiní ékádaší. Každý, kto ho len počuje, získa rovnaké zásluhy ako darovanie kráv brahmánom.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Ramá ékádaší

Ramá ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 22.10.2022 (07:21 - 10:51)

Žil raz jeden kráľ menom Mučukunda. Bol priateľom Indru, rovnako ako Jamarádža, Varuny a Vibhíšanu, zbožného brata Rávanu. Vždy hovoril pravdu a bol mojím verným oddaným. Mučukunda mal dcéru menom Čandrabhága (svätá rieka), ktorá bola vydatá za Šabhanu, syna Čandraseny. Jedného dňa navštívil Šabhaná svojho zaťa v jeho paláci. Druhý deň malo byť sväté ékádaší a Čandrabhága z toho bola celá rozrušená. Jej manžel bol po ťažkej chorobe veľmi fyzicky slabý a nebol schopný vydržať celodenný pôst. Oslovila ho týmito slovami: „Manžel, môj otec je veľmi striktný v oblasti rešpektovania ékádaší. Vždy na dáša (deň pred ékádaší) búcha do veľkých tympánov a ohlasuje: Každý v mojom kráľovstve musí dodržať pôst na deň pána Hariho! Nikto, dokonca ani slony a kone nesmú jesť ani piť.“

Keď Šobhana počul zvuk tympánov, povedal svojej žene: „Čo budem robiť? Som príliš slabý, aby som mohol dodržať celý pôst. Zároveň však musím vyhovieť nariadeniam tvojho otca. Mohol by som síce odísť, ale nebolo by to vhodné a úctivé voči tvojmu otcovi a môjmu zaťovi.“

Šobhana nakoniec zostal a celý deň sa pôstil. Hlad a smäd ho veľmi trápili a bolo to pre neho neúnosné. Nakoniec zapadlo slnko a všetci vaišnavovia sa pripravovali na noc strávenú ospevovaním a načúvaním o Višnuovi. Šobhana strávil noc vo svojej komnate a vysilený zvládol aspoň ľahnúť a zaspať. Nakoniec prišlo ráno a oddaní sa začali rozchádzať z chrámov a pripravených stanov. Opojení počúvaním o zábavách a vlastnostiach Pána šli vykonať ranné povinnosti. Kráľ Mučukunda a jeho dcéra Čandrabhága sa takisto zúčastnili slávnosti ékádaší. Čandrabhága postrádala spoločnosť svojho manžela a už sa tešila až mu bude rozprávať, o čom sa rozprávalo. Keď sa však vrátila do svojej komnaty s hrôzou zistila, že jej manžel už nedýcha. V spánku opustil telo. Kráľ Mučukunda vykonal všetky pohrebné obrady za zosnulého Šobhany a prikázal svojej dcére, aby nevstupovala do obetného ohňa za svojím manželom.

Pretože Šobhana zomrel kvôli dodržaniu Ramá ékádaší, zásluhy takto získané mu zaistili zrodenie v kráľovstve na hore Mandaráčala. Narodil sa už v plnej mužskej kráse a pripravený prevziať trón a vládnuť. Kráľovstvo bolo ako mesto polobohov: palác zdobený zlatom a drahými kameňmi, rozľahlými záhradami, parkami a trhovisko bolo plné exotického tovaru. Vskutku toto kráľovstvo bolo vytvorené len vďaka zásluhám z Ramá Ekádaší. Kráľ Šobhaná si toto plne uvedomoval a vedel, že keďže bolo vytvorené mystickou silou, nebude tu natrvalo. Ako dlho mu bude vládnuť, tým si nebol istý.

Jedného dňa šiel okolo brahmána menom Somašarná, putujúci každoročne po svätých miestach. Keď zbadal kráľovstvo na vrchu Mandaráčala, bol oslnený v úžase. „Toto kráľovstvo tu ešte pred niekoľkými rokmi nebolo“, hovoril si.“ Navštívim ich a zistím, kto mu vládne.“ Vstúpil teda mestskými bránami dovnútra a keďže bol brahmána, nikto mu nekládol žiadne nepríjemné otázky. Keď zbadal Šobhanu vo všetkej nádhere, obsluhovaného a ovievaného pod bielym baldachýnom, ihneď v ňom spoznal princa a bývalého manžela Čandrabhágy. Keď kráľ zbadal tohto brahmánu, ihneď ho pozval bližšie a náležite ho uctil.

Somaršana k nemu prehovoril: „Ó, kráľ, putujem po svätých miestach a som obyvateľom kráľovstva kráľa Mučukundy. Viem, že to bude znieť podivne, ale je to tvoj zať a je to necelý rok čo si navštívil naše kráľovstvo so svojou manželkou Čandrabhágou. Bol si veľmi slabý, ale napriek tomu si dodržal pôst na Ráma ékádaší, vďaka čomu si opustil svoje telo. Teraz ťa vidím tu a je pre mňa obrovskou záhadou, ako si za tak krátku dobu získal toto mužné postavenie vládcu a správcu tohto nebeského mesta. Ako je to možné?“

Šobhana odpovedal: „To vďaka pôstu, ktorý som dodržal, a ktorý mi bol osudný, som získal toto kráľovstvo a dospelé mužné telo. Keďže je vytvorené mystickou silou, toto moje kráľovstvo je len dočasné. Prosím, vráť sa do svojho kráľovstva a popíš všetko, čo si videl mojej bývalej manželke Čandrabháge. Vždy mi bola oddaná a iste na mňa ešte stále myslí. Jedine ona mi môže pomôcť.“

Brahmána sa teda vrátil späť do mesta a popísal všetko, čo videl, Čandrabháge. Bola veľmi prekvapená a mala nesmiernu radosť. Povedala: „Ó, brahmána, nie je to iba sen, čo mi tu dnes rozprávaš? Šóbhana teda žije a potrebuje moju pomoc! Som ti veľmi vďačná, každý, kto znovu spojí odlúčené, získa nezmerné zásluhy.“

Ihneď sa vypravili na cestu a za krátky čas dorazili do kráľovstva na hore Mandaráčala. Keď sa Čandrabhága a Šobhana znovu stretli, boli zaplavení ohromnou radosťou a láskou, ktorú možno len ťažko opísať. Dlhé hodiny sa rozprávali. Čandrabhága potom povedala: „Ó, drahý, počula som že potrebuješ pomôcť. Od svojich ôsmych rokov som nevynechala ani jedno ékádaší. Vždy som ich náležite a s vierou dodržala, a keď ti odovzdám všetky takto získané zásluhy, tvoje nové kráľovstvo bude určite trvalé a prosperujúce.“

Pán Krišna pokračoval: „Ó, Judhištír, takto Čandrabhága získala strateného manžela a mohla s ním v pokoji a šťastne žiť. To všetko zásluhou Ramá ékádaší. Šobhanovo kráľovstvo bolo teraz trvalé a schopné zabezpečiť všetky potreby každého, kto v ňom chcel žiť. Každý by mal preto dodržiavať sväté ékádaší. Nemal by rozlišovať medzi ékádaším dorastajúceho mesiace a ékádaším ubúdajúceho, rovnako, ako biela a čierna krava dáva rovnaké množstvo mlieka.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Indíra ékádaší

Indíra ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 22.9.2022 (06:38 - 10:42)

Šrí Krišna pokračoval: „Teraz ti popíšem ékádaší mesiaca Ášvina (september – október), jeho tmavej polovičky. Nazýva sa Indira a viaže sa k nemu nasledujúci krátky príbeh z purán.“

 

V dávnych dobách žil kráľ menom Indrasena. Bol taký mocný a silný, že si pokoril všetkých nepriateľov a zjednotil krajinu pod jednu jedinú vlajku. Nebol len zbožným a mocným kráľom, ale aj mojím oddaným.

Veľa času trávil v meditácii a oslovoval ma: „Góvinda, Góvinda.“ Jedného dňa, keď predsedal svojmu zhromaždeniu, Nárada muni zostúpil z neba. Kráľ ho zdvorilo privítal, usadil ho na vlastný trón a umyl mu nohy. Všetci prítomní boli veľmi dojatí prítomnosťou tak vznešenej  osobnosti, akou je Nárada a už sa nemohli dočkať, aké správy im prináša. Nárada sa najprv opýtal na blaho všetkých siedmych častí Indrasenovho kráľovstva, či prosperujú a nasledujú védske prikázania.

Kráľ odpovedal: „Tvojou milosťou je všetko ako má byť. Všetci moji poddaní nasledujú védske pokyny, lebo sami vedia, že im to zaistí mier a blahobyt. Tvoja návšteva má určite nejaký iný dôvod, prosím povedz mi, aký.“

„Ó, lev medzi kráľmi“, povedal Nárada, „neustále cestujem po celom vesmíre a šírim slávu Pána. Keď som nedávno zostúpil z Brahmaloky na Jamaloku navštíviť pána Jamarádža, uvítal ma a ponúkol mi svoje kreslo. Kým som oslavoval jeho pravdovravnosť a neochvejnú službu najvyššiemu Pánovi, zazrel som tvojho otca v Jamarádžovom zhromaždení. Dal mi pre teba túto správu: „Ó syn, kvôli svojim hriešnym činnostiam som nútený zostať na planéte Jamarádža, prosím splň pôst na Ingíra ékádaší a daj mnoho milodarov, tak ma oslobodíš z tohto miesta.“ To preto som ťa dnes navštívil, aby som doručil správu od tvojho otca a opísal tí spôsob pôstu na deň ékádaší.

V Kali-yuge bude pôst na ékádaší jediný spôsob ako oslobodiť seba aj predkov od hriešnych reakcií a dosiahnuť oslobodenie. Preto v prospech svojho otca splň pôst na sväté Indira ékádaší, uctievaj Šalagram-šilu a ospevuj pána Hariho. Druhý deň, na dvadáší, obdaruj dvojzrodených brahmánov a usporiadaj obrovskú hostinu. Zásluhy takto získané odovzdaj svojmu otcovi. To ho oslobodí.“ Nárada dal pokyny kráľovi Indrasenovi a tak ako prišiel, zase odišiel.

Keď prišlo očakávané ékádaší, kráľ urobil tak, ako mu Nárada prikázal. Keď na druhý deň prerušoval pôst, kvety padali z neba, zatiaľ čo jeho otec stúpal vyššie na nebeské planéty. Volal na neho: „Synu, všetka sláva tebe!“

Ó, kráľ, Indira ékádaší má moc splniť akékoľvek prianie.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Parsva (Parivartiní, Vámana) ékádaší

Parsva (Parivartiní, Vámana) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 7.9.2022 (06:17 - 10:39)

Ekádaší druhej polovice mesiaca Bhadrapáda sa volá Vámana ékádaší. Na tento deň by mal oddaný uctievať Pána v Jeho podobe Vámana, trpasličej inkarnácie. Nazýva sa tiež Parivartiní, lebo práve v tento deň sa vo svojom spánku otáčam na druhú stranu.

Mahárádž Judhištír sa spýtal Pána: „Ó, Džanárdan, ako to, že ako pán Višnu spíš a otáčaš sa zo strany na stranu? Prosím, popíš mi aj Tvoje zjavenie ako brahmánsky trpaslík a ako si zviazal Baliho mahárádža.”

Pán Krišna odpovedal: „Ja tvorím, udržujem a ničím toto vesmírne stvorenie. Nerobím to ale priamo, ale skrz svoje reprezentácie ako Brahma, Šiva, Indra a ďalšie. Ja sám ležím na Šéša nágovi v oceáne mlieka a užívam si spánku zvaného Jóga-nidrá, pohrúžený do svojej vnútornej energie blaženosti. V deň Parivartiní, čiže Vámana ékádaší, sa otočím na druhú stranu, rovnako ako ty alebo ktokoľvek iný počas noci. 

Hoci sa kráľ Bali narodil v dynastii asurov, bol mojím oddaným. Recitoval védske hymny ospevujúce moje činnosti a vykonával obrady k môjmu uspokojeniu. Bali zvíťazil nad kráľom Indrom a tak prevzal celé jeho kráľovstvo, ktoré som mu dal ja sám. Indrovi nezostávalo nič iné ako zhromaždiť ostatných polobohov a vydať sa za mnou k oceánu mlieka prosiť o pomoc. Poklonili sa mi, obetovali mi veľa modlitieb a spolu so svojím duchovným učiteľom Brihaspatim ma uctievali. Súhlasil som, že im pomôžem získať späť ich sídla a kráľovstvá. Vymyslel som veľmi dômyselný plán. Vedel som, že Bali mahárádž rešpektuje bráhmanskú kultúru a tak som vzal na seba podobu malého bráhmanu a išiel som prosiť o almužnu. Bez problémov som bol pustený do paláca a ako sa sluší, samotný Bali mahárádž ma prišiel privítať. Pohodlne ma posadil a sám mi umyl nohy. Povedal mi: „Ó, malý brahmána, aký je dôvod tvoje návštevy? Splním Ti akékoľvek prianie.“

„Prišiel som požiadať o almužnu“, povedal som. „Chcem len toľko, koľko pokryje moje tri kroky. Nič viac, nič menej.“

Jeho duchovný učiteľ, Šukráčárja, však na neho naliehal: „Bali mahárádž, samotný Višnu stojí pred tebou a chce ti zobrať celé tvoje kráľovstvo. Zváž svoje rozhodnutie starostlivo.“ Bali však odpovedal: „Ak sám najvyšší Pán mi prišiel vziať kráľovstvo, budem Mu ho musieť dať. Všetko v tomto vesmíre patrí iba Jemu a odmietnuť by znamenalo konať proti zmyslu tohto hmotného stvorenia.“

Akonáhle Bali súhlasil, moje transcendentálne telo sa začalo expandovať až pokrylo celý vesmír so všetkými planetárnymi systémami. Chytil som Baliho za ruku a povedal mu: „Jedným krokom som pokryl celú Zem a všetky planetárne sústavy druhým. Sľúbil si mi však tri kroky, kam mám teda umiestniť tretí krok, keď už nič iné nezostalo?“ Kráľ Bali sa mi poklonil a ponúkol vlastnú hlavu.

Ó, Judhištír, zviazal som Baliho mahárádža povrazom Varuny a poslal ho dole na Patálalóku. Vrátil som tak kráľovi Indrovi a polobohom ich nebeské kráľovstvo. Pretože mi Bali mahárádž odovzdal bez váhania všetko, dokonca aj sám seba, dal som mu kráľovstva na Patálaloke a sám som sa stal vrátnikom v jeho paláci.

Toto všetko sa stalo na Parivartiní ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Kamika ékádaší

Kamika ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 25.7.2022 (05:18 - 10:25)

Svätý kráľ Yudhištír mahárádž povedal: „Ó, Najvyšší Pane, počul som od Teba slávu pôstu na Deva-sayani ékádaší, ku ktorému dochádza počas svetlých štrnástich dní mesiaca Ašadha. Teraz by som rád načúval o sláve ékádaší, ktoré sa deje počas temných štrnástich dní (Krišna pakša) v mesiaci Šravana (júl – august).

Ó, Góvindadéva, prosím, buď ku mne milosrdný a vysvetli slávu tohoto ékádaší. Ó, Najvyšší Vásudéva, vzdávam Ti najskromnejšie poklony.

Najvyšší Pán, Šrí Krišna, odpovedal: „Ó kráľ, prosím, pozorne počúvaj. Popíšem priaznivý vplyv tohto Ssvätého pôstu (vrata), ktorý odstraňuje všetky hriechy. Nárada muni sa raz pýtal Pána Brahmu na túto istú tému.

„Ó, vládca všetkých bytostí,“ povedal Nárada, „ó, Ty, ktorý sedíš na tróne, ktorý sa zrodil z vody, povedz mi, prosím, meno ékádaší, ktoré sa vyskytuje počas temných štrnástich dní posvätného mesiaca Šravana. Prosím, povedz mi tiež, ktoré Božstvo má byť uctievané v ten svätý deň, postup, ktorým sa treba riadiť, aby sme ho dodržali, a zásluhy, ktoré udeľuje.“

Pán Brahma odpovedal: „Môj drahý syn Nárada, v prospech celého ľudstva ti s radosťou poviem všetko, čo chceš vedieť, pretože len to, že si počul o sláve Kamika ékádaší, je také isté, ako keby si spravil obeť koňa. Veľké zásluhy určite dosiahne ten, kto uctieva, a tiež medituje o lotosových nohách štvorrukého Pána Gadadháru, ktorý drží v rukách lastúru, disk, kyj a lotos a ktorý je tiež známy ako Šrídhar, Hari, Višnu, Mádhava a Madhusudán. Požehnanie dosiahnuté takýmto človekom, oddaným, ktorý uctieva výlučne Pána Višnua, je oveľa väčšie ako požehnanie, ktoré dosiahol ten, kto sa kúpe v posvätnej rieke Gange v Káší (Varanasí), v lese Naimišaranya alebo v Puškare, ktoré je jediné miesto na planéte, kde som formálne uctievaný.

Ale ten, kto dodržiava Kamika ékádaší, sa klania samotnému Šrí Krišnovi a dosahuje väčšie zásluhy ako ten, kto má daršan kráľa Kedaranáthu v Himalájach, alebo ten, kto sa počas zatmenia Slnka kúpe na Kurukšétre, či ten, kto daruje celú Zem charite, vrátane lesov a oceánov, či ten, kto sa kúpe v rieke Gandaki (kde sa nachádzajú posvätné Šalagramy) či v rieke Godavari v deň splnu (purnima), ktorý pripadá na pondelok, keď sa spoja Lev (Simha) a Jupiter (Guru).

Dodržiavanie Kamika ékádaší prináša rovnaké zásluhy ako darovanie dojnice a jej priaznivého teľaťa spolu s ich krmivom. V tento veľmi priaznivý deň každý kto uctieva kráľa Šrí Šrídhara-dévu, Višnua, je oslavovaný všetkými dévami, gandharvami a nágami. Tí, ktorí sa boja svojich minulých hriechov a sú úplne ponorení do hriešneho materialistického života, by mali podľa svojich schopností dodržiavať aspoň to najlepšie ékádaší a dosiahnuť tak oslobodenie.

Toto ékádaší je najčistejšie zo všetkých dní a najsilnejšie na odstraňovanie hriechov človeka. Ó, Narádadži, sám Pán Šrí Hari o tomto ékádaší raz povedal: „Ten, kto sa pôstí na Kamika ékádaší, získa oveľa väčšie zásluhy ako ten, kto študuje všetku duchovnú literatúru. Každý, kto sa v tento konkrétny deň pôstí a zostáva bdelý celú noc, nikdy nezažije hnev zosobneného kráľa smrti Yamarádža.

Je vidieť, že kto dodržiava Kamika ékádaší, nebude musieť trpieť budúce narodenie. Príkladom bolo v minulosti veľa oddaných jogínov, ktorí sa v tento deň pôstili a odišli do duchovného sveta. Preto by si mal kráčať v ich priaznivých stopách a dôsledne dodržiavať pôst v tomto najpriaznivejšom ékádaší.

Ktokoľvek uctieva Pána Šrí Hariho listami tulasí, je zbavený všetkých hriešnych následkov. V skutočnosti bude žiť bez hriechov, tak ako lotosový list, hoci je vo vode, sa vody nedotýka. Ktokoľvek ponúkne Šrí Harimu čo i len jediný list z posvätného kríku tulasí (occillium basilcum sanctum), získa toľko zásluh ako ten, kto rozdá na charitu dvesto gramov zlata a osemsto gramov striebra.

Najvyššiu Božskú Osobu poteší viac ten, kto mu ponúkne jediný lístok tulasí, ako ten, kto Ho uctieva perlami, rubínmi, topásom, diamantmi, lapis lazuli, zafírmi, kameňmi gomeda (gomaz), drahokamami mačacích očí či korálmi. Ten, kto ponúka novo vypestované púčiky mandžari z rastliny tulasí Pánovi Kéšavovi, zbaví sa všetkých hriechov, ktorých sa dopustil počas tohto alebo predchádzajúcích životov. Samotný daršan Tulasidévi na Kamika ékádaší odstraňuje všetky hriechy a iba jej dotyk a modlitba k nej odstraňuje všetky druhy chorôb. Ten, kto zalieva Tulasídévi, sa nemusí nikdy báť Pána smrti Yamarádža. Ten, kto v týchto dňoch vysadí alebo presadí tulasí, bude nakoniec pobývať u Pána Šrí Krišnu v Jeho vlastnom príbytku. Mal by sa Šrímatí Tulasí dévi, ktorá udeľuje oslobodenie v oddanej službe, preto každý deň úprimne pokloniť.

Ani Čitragupta, Yamarádžov tajomník, nedokáže vypočítať zásluhy, ktoré získal ten, kto Tulasídevi obetuje horiacu lampu ghí.

Toto posvätné ékádaší je pre Najvyššiu Božskú Osobnosť také drahé, že všetci predkovia toho, kto v tento deň ponúka horiacu lampu ghí Pánovi Šrí Krišnovi, vystúpia na nebeské planéty a budú tam piť nebeský nektár. Kto v tento deň ponúkne Šrí Krišnovi ghí alebo sezamovú olejovú lampu, je oslobodený od všetkých svojich hriechov a vstupuje do príbytku poloboha Slnka Suryu s telom žiarivým ako desať miliónov lámp.

Toto ékádaší je také silné, že aj ten, kto nie je schopný pôstiť sa, jednoducho dodržiavaním praktík, ako sú tu uvedené, je povýšený na nebeské planéty spolu so všetkými predkami.“

„Ó mahárádž Judhištír“, Pán Šrí Krišna dopovedal:„ … to boli slová pradžápatiho Brahmu pre jeho syna Náradu muniho týkajúce sa nevyčísliteľnej slávy tohto Kamika ékádaší, ktoré odstraňuje všetky hriechy. Tento posvätný deň ruší dokonca aj hriech zabitia bráhmany alebo hriech za zabitie nenarodeného dieťaťa v lone a podporuje človeka v duchovnom živote tým, že ho robí veľmi dobromyseľným.

Ten, kto zabije nevinného, t.j. brahmánu, dieťa v lone, zbožnú a nepoškvrnenú ženu atď., a potom neskôr počuje o sláve Kamiky ékádaší, bude zbavený reakcie na svoje hriechy. Nemali by ste si však vopred myslieť, že môžete zabiť brahmánu alebo iných nevinných ľudí, a potom zostať nepotrestaní tak, že budete načúvať o tomto ékádaší. Takéto vedomé spáchanie hriechu je ohavnosťou.

Ktokoľvek, kto s vierou načúva o tejto sláve Kamika ékádaší, sa oslobodí od všetkých hriechov a vráti sa domov, späť k Bohu – na Višnu-loku, Vaikhuntu.

Takto sa končí rozprávanie o sláve Šravana-Krišna ékádaší alebo Kamika ékádaší z Brahma-Vaivarta purány.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Sayana (Padmá) ékádaší

Sayana (Padmá) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 11.7.2022 (05:03 - 07:45)

Jedného dňa sa Nárada muni opýtal svojho otca: „Ako sa volá ékádaší druhej polovice mesiaca Ášadha, a ako môžem jeho dodržaním potešiť Pána Višnua? Prosím povedz mi, otec. „

Pán Brahma odpovedal: „Ó, synu, toto ékádaší sa volá Padma a viaže sa k nemu nasledujúci príbeh:

 

Bol raz jeden svätý kráľ, rádžariši dynastie slnka a jeho meno bolo Mandháta. Zdobili ho tie najlepšie vlastnosti polobohov ako pravdovravnosť, čestnosť a schopnosť odpúšťať. Staral sa o svojich poddaných ako o vlastné deti. Zamestnával kňazov vykonávaním všetkých náboženských obradov popísaných vo Védach a dôsledne dohliadal, aby každý plnil svoje povinnosti varienov a ášramov. Vďaka tomu nebolo ničoho nedostatok, nikto nemal núdzu či hlad. V jeho kráľovstve nikdy nebolo sucha či chorôb, skôr naopak. Kráľovská pokladnica bola plná a bez nečestne získaných peňazí. Vládol tak po mnoho rokov.

Raz však po tri roky po sebe nepršalo, nebola žiadna úroda a nedostatkom jedla prepukol hladomor. Kráľ ani bráhmani si nevedeli rady. Veď plnili všetky predpísané povinnosti správne. Ľudia predstúpili pred svojho milovaného kráľa a povedali: „Ó, náš kráľ, vždy si sa o nás staral a dbal o naše blaho, teraz potrebujeme tvoju pomoc. Ako iste vieš kvôli nedostatku dažďa sú naše polia suchá a už dlho nevydržíme so svojimi zásobami. Všetci a všetko potrebujú vodu v tomto svete. Védy nazývajú vodu Nara, a pretože najvyšší Pán prebýva na vode, volá sa Náráján. Si Jeho predstaviteľom tu na Zemi a je tvojou povinnosťou nás ochrániť. Prosíme ťa, nájdi riešenie a prines nám mier a prosperitu.“

Kráľ odpovedal: „Sväté písma hovoria veľmi jasne, že ak je kráľ bezbožný, on i jeho poddaní tým trpia. Už dlhšie rozmýšľam, čo je príčinou tohto strašného sucha a môžem vás uistiť, že môj charakter je bez hriechu. Verte mi, nájdem riešenie.“

Kráľ Mandháta zhromaždil svoju družinu a vydal sa na cestu do Himalájí, hľadať radu u veľkých svätcov a oddaných. Putoval sem a tam, vyhľadával svätcov v ich ášramoch a hľadal odpoveď na riešenie krízy vo svojom kráľovstve. Nikde sa však nedozvedel nič viac než už mu odporučili bráhmani a čo už bezvýsledne vyskúšal. Rôzne druhy obradov a uctievania, modlitby k rôznym polobohom a rôzne druhy pokánia.

O Nárada, putoval dlho a stále neúspešne. Začal byť zúfalý a obviňovať sám seba: „Musel som vykonať nejaké hriešne činy v niektorom zo svojich predchádzajúcich životov a teraz za ne musia trpieť všetci moji poddaní a príbuzní. Och, čo budem robiť? Najvyšší pane, nikdy som Ťa o nič nežiadal, pomôž prosím môjmu kráľovstvu.“

Putoval teda ďalej a onedlho narazil na ášram jedného z mojich synov a tvojho brata, Angíry muniho. Kráľ sa ihneď Angírovi poklonil a povedal mu o utrpení obyvateľov jeho kráľovstva. Prosil ho o požehnanie a o radu. Keď Angíra videl kráľovu pokoru a úprimnosť, požehnal ho recitovaním posvätných mantier. Potom povedal: „Tento vek, Satya-yuga, je najlepší z vekov, lebo dharma stojí na všetkých štyroch nohách. V tomto veku každý plní svoje predpísané povinnosti a rešpektuje bráhmanov a sväté písma. Nie je to teda tvoja vina ani následok tvojich hriešnych reakcií z minulosti. Je to vďaka jednému šudrovi z tvojho kráľovstva, ktorý vykonáva bráhmanské činnosti a pritom neplní tie svoje. Vykonáva obeť polobohom a recituje nevhodné mantry. To preto v tvojom kráľovstve neprší a tvoj ľud trpí. Potrestajte tohto šúdru smrťou a všetko sa napraví.“

„Ako môžem zabiť niekoho, kto hoci nesprávne, vykonáva bráhmanské činnosti?“, povedal kráľ Mandháta. „To nemôžem urobiť, musí existovať iné, duchovné riešenie.“

„Je vidieť, že tvoje srdce je prosté všetkých chýb“, povedal Angíra, „si rýdzi oddaný a preto ti poviem iný spôsob, ako obnovíš mier a pokoj vo svojom kráľovstve. Ty a všetci obyvatelia tvojho kráľovstva musíte dodržať úplný pôst na Padma ékádaší v mesiaci Ášadha. Všetci musia uctievať Pána a ospevovať Jeho svätá mená. Vplyvom tohto ékádaší začne znovu pršať a vráti sa blahobyt do tvojej krajiny. To ti zaručujem.“

Kráľ svätcovi poďakoval, obdaroval ho mnohými milodarmi a vrátil sa so svojou družinou späť do kráľovstva.

Keď prišlo očakávané ékádaší, kráľ zhromaždil všetkých obyvateľov vrátane šúdru, ktorý nevedomky zavinil celú kalamitu, a spoločne dodržali úplný pôst na tento svätý deň. Uctievali podoby Pána v chrámoch a až do rána ospevovali Jeho zábavy a vlastnosti. Keď sa ráno rozodnievalo, obloha už bola plná mrakov a akonáhle prerušili pôst začalo výdatne pršať. Pánovou milosťou sa všetko vrátilo do normálu.

Preto Nárada, by každý mal dodržiavať toto ékádaší. Ten, kto sa chce zbaviť svojho utrpenia, aj ten kto získať oslobodenie či moju oddanú službu, by mal dodržať toto Padma ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Jogíní ékádaší

Jogíní ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 25.6.2022 (04:52 - 10:14)

Pán Krišna pokračoval: „Ó kráľ, ékádaší prvej polovice mesiaca Ášadha je známe pod menom Jogíní. Viaže sa k nemu nasledujúci príbeh z purán.“

Kráľ Alakápurí – Kuvéra je skalopevným oddaným Šivu. Každý deň uctieva svojho pána tým najopulentnejším spôsobom a vždy s veľkou starostlivosťou. Zamestnáva mnoho služobníkov, ktorí mu pomáhajú pripraviť denné uctievania v chráme. Jedným z nich bol Henámalí, osobný záhradník Kuvéry. Henumálí mal manželku menom Svarúpavatí. Bola veľmi krásna a ozdobená tými najlepšími vlastnosťami, bol k nej veľmi pripútaný a vždy na ňu myslel a spomínal. Jeho služba spočívala v príprave kvetín a kvetinových girlánd potrebných na uctievanie. Každý deň chodil aj k jazeru Manasarovar nazbierať určitý druh kvetov, ktoré nikde inde nerástli. Jedného dňa nazbieral kvety pri jazere o trochu skôr ako zvyčajne a zostávalo mu trochu času nazvyš. Rozhodol sa, že skôr než odovzdá kvety svojmu pánovi Kuverovi, navštívi na krátku chvíľu svoju ženu. Tak bol k nej pripútaný. Absorbovaný do láskyplných hier, zabudol doručiť kvety včas.

Ó, kráľ, kým si užíval so svojou ženou, Kuvéra začal s uctievaním Šivu. Čoskoro zistil, že nie sú pripravené žiadne kvety. Kvety sú veľmi dôležité pri uctievaní a Kuvéru veľmi rozrušilo, že nie sú pripravené, nechcel však prerušovať uctievanie a pokračoval bez nich. Keď dokončil celý obrad (arati) pre Pána Šivu, rozrušeným hlasom sa opýtal svojich sluhov: „Kde je Henumálí, nepriniesol dnes kvety pre moje uctievanie ?!  Bežte a zistite dôvod, prečo nevykonal svoje každodenné povinnosti. Budem vás čakať vo svojom paláci.“

Yakšovia (sluhovia Kuvéry) sa za malú chvíľu vrátili a povedali: „Drahý pane, Henumálí si jednoducho užíva so svojou ženou.“ To Kuvéru priamo rozzúrilo. „Zmeškal svoju povinnosť, len aby si mohol užívať so svojou ženou!“

Keď si Henumálí uvedomil, že zmeškal svoju dennú povinnosť, rýchlo sa ponáhľal do paláca. Mal veľký strach, lebo uctievanie Šivu bolo pre Kuvéru veľmi dôležité. Vstúpil do paláca práve keď sluhovia oznamovali dôvod jeho neprítomnosti. Veľmi sa hanbil a hneď sa svojmu pánovi poklonil a prosil o odpustenie. Kuvérovi oči boli červené a pery sa chveli hnevom. Prehovoril: „Henumálí, to, že si nevykonal svoju povinnosť len preto, aby si si mohol užívať so svojou ženou, je veľký priestupok. Prekazil si mi dnešné uctievanie môjho pána Šivu a preto si zaslúžiš potrestanie. Preklínam ťa: budeš trpieť bielou leprou na planéte Zem a odlúčením od svojej ženy! Keďže si do dnešného dňa plnil svoje povinnosti svedomito a bezchybne, dostaneš príležitosť svoje priestupky odčiniť. Teraz mi zmizni z očí.“

Tak sa Henumálí ocitol na planéte Zem. Bol úplne sám a okolo neho len hustý les. Aj keď si pamätal všetko zo svojej nebeskej minulosti, jeho nadprirodzené schopnosti však vyprchali. Zmierený s osudom sa vydal na cestu smerom na východ. Zakrátko dostal veľký hlad a smäd, niečo čo doteraz nikdy nepocítil. Odtrhol si teda pár kúskov ovocia a uhasil svoju smäd v malom jazierku, na ktoré narazil. Voda v ňom však bola nakazená a Henumálí sa nakazil bielou leprou. Čoskoro sa objavili prvé príznaky tejto zákernej choroby. Vedel, že mu zostáva len pár dní života a celý zúfalý premýšľal: „Plne si zaslúžim tento trest. Zameškal som svoje povinnosti, pretože som bol pomätený telesnou krásou svojej manželky. Čoskoro opustím toto ľudské telo a neviem čo ma čaká ďalej.“

Ó, kráľ, Henumálí bol síce prekliaty trpieť tu na Zemi, ale dostal tiež príležitosť svoje činy napraviť. A presne tak sa aj stalo. Počúvaj čo sa stalo ďalej.

Putoval teda ďalej smerom na východ až dorazil na západné svahy Himalájí, kde veľkí svätci a askéti vykonávajú svoje odriekania. Henumálí tu stretol Markandeju rišiho a tak dostal šancu, ktorou ho Kuvéra požehnal.

Cítil sa však hriešne, zasiahnutý leprou a zdráhal sa tak priblížiť k svätcovi. Svätec sa však jeho choroby nebál a zavolal na neho: „Ó, ty, aký hriešny skutok si musel vykonať, že trpíš tak strašnú chorobou? Neboj sa, poď ku mne bližšie a vysvetli mi to.“

Henumálí teda opísal Markandeja rišimu celý svoj príbeh. Nič neskrýval. Prehovoril: „Si veľkým oddaným Pána a osobne si si od neho vypočul dôverné poznanie. Je to veľké požehnanie, že som sa stretol s tak veľkou dušou, ako si ty. Prosím, ako sa môžem zbaviť tohto prekliatia a vrátiť sa späť domov? Chcel by som sa tiež zbaviť toho najväčšieho prekliatia, ktorým je chtíč a sexuálna pripútanosť k ženám. Prosím poraď mi.“

Markandeja riši odpovedal: „Pretože si mi povedal pravdu, rád ti pomôžem. Existuje jeden spôsob. Tým je pôst na svätý deň ékádaší. Práve zajtra nastáva tento deň menom Jogíni. Keď dodržíš úplný pôst v tento deň a budeš uctievať najvyššieho Pána prednášaním Jeho mien, veľmi Ho tým potešíš. Zbavíš sa nielen svojej kliatby, ale aj všetkých hriešnych reakcií. To ťa kvalifikuje k Jeho oddanej službe, vďaka ktorej zabudneš na všetky strasti tohto sveta a zbavíš sa chtíču po zmyslovom pôžitku.“

Henumálí naplnený radosťou sa svätcovi poklonil a poďakoval za prijaté pokyny. Tak, ako mu svätec nariadil, starostlivo sa pôstil a uctieval Pána. Vplyvom Jogíni ékádaší sa z neho stal opäť Yakša a mohol sa vrátiť domov za svojou manželkou Svarupavatí. Žil s ňou veľmi šťastne, spoločne dodržiavali každé ékádaší a uctievali Pána. Stali sa z nich veľkí oddaní a na konci života sa vrátili na Vaikhuntu.

Ó, Judhištír, to je sila ékádaší. Každý kto dodržiava pôst v tento deň, aj nevedome, si získa moju priazeň a ja ho obdarím tým najväčším, čo možno získať v tomto hmotnom svete, oddanou službou mne.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Pándava Nirdžalá ékádaší

Pándava Nirdžalá ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 12.6.2022 (04:51 - 10:11)

Raz sa Bhímasena, mladší brat mahárádža Judhištíru, opýtal svojho praotca Vyásadévu, či je možné vrátiť sa do duchovného sveta bez dodržania všetkých pravidiel a predpisov pôstov na ékádaší.

Bhíma sa pýtal nasledovne: „Ó, praotec, všetci moji bratia, manželka Draupadí, aj moja matka Kuntí, sa pôstia na ékádaší. Striktne nasledujú všetky pravidlá pôstu a uctievanie Pána a vždy mi hovoria, aby som sa s nimi tiež pôstil. Ale, praotec, ja nevydržím celý deň bez jedla, nedokážem zniesť hlad. Dávam milodary a uctievam Šrí Kéšavu, ale nedokážem sa pôstiť. Povedz mi, ako môžem získať rovnaký výsledok aj bez pôstenia sa?“

Vyásadéva odpovedal: „Ak chceš získať skutočný výsledok ékádaší, musíš sa pôstiť. Ak to nedokážeš, je povolené sa raz na poludnie najesť, zdržiac sa obilia a strukovín. „

Bhíma na to odpovedal: „Prosím, vypočuj ma, nevydržím žiť len s jedným jedlom na poludnie, čo povedať o celom pôste. V mojom žalúdku horí oheň menom Vrika, iba keď sa najem do sýtosti, tak sa môj oheň utíši. Snáď raz za rok by som bol schopný sa pôstiť, nie však viackrát. „

Vyásadéva znovu opakoval: „Ó, Bhíma, chápem tvoje obavy. Počul si odo mňa o rôznych druhoch náboženských povinností a obradoch. Avšak v Kali-yuge nikto nie je schopný dodržiavať všetky tieto povinnosti náležite. V Kali-yuge sa stačí pôstiť na ékádaší a prakticky so žiadnymi nákladmi uctievať Pána spievaním jeho svätých mien. Ékádaší je jedna z hlavných zbraní v Kali-yuge v boji proti nevedomosti a hriešnym reakciám. Preto by si mal dodržiavať pôst na ékádaší.“

Keď Bhímasena, najsilnejší z bojovníkov, vypočul tieto slová, začal sa celý triasť od strachu. Celý vystrašený povedal: „Ó, Praotec, čo budem teda robiť? Nie som schopný sa pôstiť dvakrát do mesiaca počas roka. Určite existuje nejaké ékádaší obsahujúci v sebe všetky ostatné pôstne dni. Inak by to nebolo spravodlivé. „

„Máš pravdu“, povedal Vyásadéva.“Také ékádaší existuje. Zatajil som ho pred tebou len preto, aby si si viac uvedomil dôležitosť ékádaší v tvojom živote. Nastáva v prvej polovici mesiaca Džješta, keď slnko prechádza súhvezdím býka a blíženca. Uisti sa, že na tento deň nebudeš jesť ani piť. Dokonca aj keď budeš vykonávať áčaman, môžeš usrknúť len ​​toľko vody ako kvapka zlata, či množstvo do ktorého sa ponorí jedno horčičné semienko. Pravidlá sú rovnaké ako pre ostatné ékádaší, len za žiadnych okolností nesmieš zjesť či vypiť ani kúsoček jedla či vody. Ak dodržíš tento špeciálny pôst, ako som povedal, získaš tým výsledky všetkých ostatných ékádaší počas roka. Tým si buď istý. „

„Ó, Bhíma, v Kali-yuge, veku hádok a pokrytectva, keď všetky princípy Véd takmer vymiznú, je ékádaší úžasnou metódou ako očistiť svoj život a uctiť Pána Višnua. Ó syn Vájua, čo viac by som ti mal povedať? Toto Džjéšta-šukla ékádaší umožní aj tým, ktorí z určitých dôvodov nemohli alebo zabudli dodržať niektoré ékádaší počas roka, napraviť to.“

Bhímovi sa veľmi uľavilo, keď počul z úst svojho praotca Vyásadéva o tomto ékádaší. Od tej doby vždy dodržiaval toto ékádaší a s veľkou láskou uctieval božskú Osobu Šrí Krišnu.

Toto ékádaší sa na jeho počesť začalo nazývať Bhíma-Nirdžala ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Mohiní ékádaší

Mohiní ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 13.5.2022 (05:15 - 10:17)

Judhištír mahárádž povedal: „Ó, Džanárdana, ako sa nazýva ékádaší počas mesiaca Vajšákha (apríl-máj)? Želám si o ňom počúvať.“

Pán Krišna Judhištírovi odpovedal: „Syn Dharmy, toto ékádaší sa volá Mohini, a ako ty sa teraz pýtaš mňa, tak i Rámačandra sa kedysi pýtal Vašišty muniho.“

Pán Rámačandra sa opýtal Vašišty muniho: „Veľký svätec, chcem počuť o najlepšom z pôstnych dní, ktorý ma zbaví všetkých hriechov a nárekov. Vo vojne proti Rávanovi som pripravil o život mnoho bytostí, a aj keď to bola vojna spravodlivá, ako spravodlivý kráľ musím odčiniť tieto činnosti. „

Višvámitra muni odpovedal: „Ó, Ráma, iba zapamätaním si Tvojho mena možno prekročiť oceán hmotnej existencie. Položil si túto otázku, len aby si prospel spoločnosti. Popíšem Ti teda pôstny deň, ktorý očisťuje celý svet. Je to ékádaší mesiaca Vaisakhi, v polovici pribúdajúceho mesiaca. Zásluhy získané z tohto ékádaší zbavujú siete ilúzie hmotného sveta, očistením od všetkých hriešnych reakcií a dlhov z minulosti. Ak chceš teda uľahčiť svojmu utrpeniu a zbaviť sa nepriaznivých reakcií z vojny proti démonovi Rávanovi, pôst na ékádaší je tou najlepšou cestou. „

Na brehu rieky Sarasvatí leží jedno mesto menom Bhadrávatí. Je to staroveké mesto, plné palácov, záhrad a mnohých chrámov Šrí Višnua. V tomto meste žil kupec menom Dhanapáda. Napriek tomu, že bol nesmierne bohatý a zámožný, nebol ani v najmenšom zasiahnutý pýchou či lakomstvom. Naopak, bol veľmi zbožný a milostivý. Svoje bohatstvo používal k hĺbeniu studní, stavaniu chrámov a obytných domov, kultivovaniu záhrad a sadov pre prospech všetkých obyvateľov mesta. Bol skvelým oddaným Višnua a mal päť synov, Sumána, Djutimána, Medhávího, Sukritiho a Drištadjumnu.

Nanešťastie jeho najmladší syn Drištadjumna bol veľký samopašník a hriešnik. Zamestnával sa hazardom, združovaním sa s prostitútkami a inými ohavnými činnosťami. Jedného dňa už Dhanapáda nemohol dlhšie znášať jeho správanie a poslal syna preč z domu. Aj jeho ostatní príbuzní sa mu obrátili chrbtom. Potom čo utratil všetky svoje peniaze a predal svoje ornamenty, aj prostitútky ho opustili a urážali ho. Stal sa z neho lupič a zlodej. Niekoľkokrát bol chytený, keď okrádal pocestných v lese a bol uväznený a zbitý. Taký bol jeho strašný osud a činy. Kedykoľvek sa len priblížil k mestu, bol vyhnaný hlboko do lesa. Nútený žiť v hlbokom lese, živil sa lovom zveri, aby mohol prežiť. Vždy mal po ruke luk a ostré šípy a zabíjal aj len tak, pre zábavu. Jeho hriechy rástli a úplne ho už pohltili. Ale rovnako ako lovec Mrigári, dostal šancu zbaviť sa svojich hriešnych činností a návykov.

Jedného dňa, keď ako obvykle lovil zver pre svoju obživu a zábavu, prišiel na miesto, kde ešte pred tým nikdy nebol. Na čistinu uprostred hustého lesa, s priezračným jazierkom a krásnymi kríkmi a ovocnými stromami. Premýšľal: „Ó, ako nezvyklé je toto miesto uprostred nehostinného a nebezpečného lesa. Tu by som si mohol postaviť svoju chatrč a pohodlnejšie žiť. „Bol tiež veľmi unavený a mal veľký smäd. Nabral si teda trochu vody z jazierka do dlaní, aby ukojil svoju smäd. Nebolo to však obyčajné jazierko a voda z neho mala liečivý a očisťujúce účinok. Aj vďaka tomu, že každý deň sa sem chodil kúpať veľký svätec a oddaný Kaundija muni, majúci blízko ášram a vykonávajúci odriekania. Akonáhle sa napil tejto vody, akoby veľký kameň spadol z jeho srdca a dostal tak nové oči a uši. Všetky únava z neho spadla a zrazu si uvedomil, že to čo robil a čím sa živil, nebolo správne a ľudské. Premohla ho ľútosť nad svojimi skutkami a jeho srdce zmäklo. Hovoril si: „Ako sme mohli byť tak hriešni a krutí. Plytval som bohatstvom svojho otca na prostitútky a alkohol. Keď už to nemohol otec dlhšie znášať, vyhnal ma z domu. Okrádal som nevinných ľudí a zabíjal bezbranné zvieratá pre zábavu. Za všetky tieto hriechy ma čaká zrejme život v podobe hada či škorpióna v budúcom živote. Tak hlboko som poklesol. Čo budem teraz robiť? Ako sa z toho môžem dostať? Musí predsa existovať nejaká cesta z toho von.“

Drištadjuma veľmi ľutoval svojich predchádzajúcich činov a úprimne hľadal nápravu. To ho kvalifikovalo k stretnutiu s čistou osobou, oslobodeným oddaným Pána Kaundijou munim. Kaundija muni sa prišiel ako každý deň na poludnie vykúpať do tohto jazierka, a keď zbadal Drištadjumnu, oblečeného ako lovca s lukom a šípmi, lamentujúceho a nariekajúceho nad svojím osudom, neváhal a šiel mu naproti. Drištadjumna začul kroky za sebou a inštinktívne siahol po luku a šípe. Keď ale zbadal svätca ako mu ide v ústrety, odhodil luk i šípy a vrhol sa svätcovi k nohám. Vysvetlil svätcovi svoju situáciu a prosil ho o pomoc: „Veľký svätec, prosím, ako sa môžem zbaviť týchto hriešnych skutkov a ako očistiť svoju dušu od návykov, ktoré ju sťahujú nižšie a nižšie do nevedomosti?“

Kaundija muni odpovedal: „Nemusíš sa už viac báť . Úprimnému človeku Boh vždy pomáha. Popíšem ti pôstny deň, ktorý ťa očistí od všetkých tvojich minulých hriešnych činností. Ak nebudeš pokračovať v týchto činnostiach a budeš sa držať mojich pokynov, určite dosiahneš všetkého, čo si praješ.“

Kaundinja muni mu potom opísal pravidlá a predpisy pre Mohini ékádaší, rovnako ako službu Pánovi Harimu. Keď dokončil svoju kúpeľ, odišiel a viackrát už sa nevrátil. Drištadjumna dodržal Mohini ékádaší presne ako mu jeho učiteľ poradil. Zbavil sa tak svojich hriešnych reakcií a stal sa kompetentným pre službu Pánovi. Stal sa z neho veľký oddaný, dodržiaval každé ékádaší a neustále ospevoval slávu Pána Višnua.

Višvámitra muni pokračoval: „Ó, Rama, tak mocný je vplyv Mohini ékádaší. Niet lepšieho pôstneho dňa než ékádaší. „

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Varuthiní ékádaší

Varuthiní ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 27.4.2022 (06:40 - 10:27)

Judhištír mahárádž povedal: „Ó, Vásudéva, vzdávam Ti hlboké poklony. Prosím popíš mi ékádaší mesiaca Vaisakhi, jeho tmavej polovičky. Popíš mi aj jeho zásluhy a vplyv na oddaného.“

Pán Krišna odpovedal: „Drahý Judhištír, v tomto svete je Varuthiní ékádaší tým najpriaznivejším. Ktokoľvek sa pôsti v tento posvätný deň, sa nielen zbaví všetkých svojich hriešnych reakcií, ale zaistí si neprerušované šťastie a blaho. Pôst na Varuthíní ékádaší urobí aj z toho najväčšieho nešťastníka šťastlivca, ale nielen to, nakoniec mu zaručí oslobodenie. „

„Kráľ Mándháta sa oslobodil vďaka ékádaší. Mnoho ďalších kráľov, napríklad mahárádža Dhundhumára z Ikšvákuovej dynastie sa zbavil lepry ako následku kliatby pána Šivu. Akékoľvek zásluhy možno získať vykonávaním odriekania počas desať tisíc rokov, sa nedá porovnať s pôstom na Varuthíní ékádaší. Zásluhy získané darovaním rozprávkového množstvo zlata počas zatmenia slnka na Kurukšetre možno získať jednoduchým dodržaním pôstu na Varuthiní ékádaší. Veruže, ktokoľvek dodrží hoci aj jednu Varuthiní ékádaší s láskou a oddanosťou, získa všetko čo si želá, ako v tomto živote tak i budúcom. Skrátka, tento svätý deň je rýdzi a je ničiteľom všetkých hriechov.“

„Lepšie ako darovanie koňa je darovanie slona a ešte lepšie je darovanie pôdy. Darovať zlato je lepšie, ale najlepšie je darovanie obilia. Všetci predkovia, polobohovia a ľudské bytosti sú spokojní s každým, kto dáva obilie. Niet lepšieho druhu dobrodenia než dávanie jedla tým, čo ho potrebujú. Pán Brahma osobne povedal, že iba dávanie kráv sa vyrovná dávaniu obilia. Nad tým stojí len dávanie transcendentálneho poznania, pretože len vďaka poznaniu sa možno zbaviť utrpenia hmotnej existencie. Tým najväčším poznaním je dodržiavať pôst na Varuthiní ékádaší. Každý, kto tak činí totiž upúta pozornosť najvyššieho Pána a dostane nakoniec oslobodenie.“

Nasledujúcich vecí by sme sa mali vzdať na dášami: Jesť z tanierov zo zvonoviny, jesť akýkoľvek druh urad dálu, červenej šošovice, cíceru a konda (obilie podobné maku), ďalej špenátu a medu. Nemali by sme jesť viac ako raz, jesť v cudzom dome a užívať si sexu. Na ékádaší by sme nemali hrať hazardné hry a spať počas dňa. Nemali by sme zbytočne strácať čas a každú voľnú chvíľu by sme mali zamestnať uctievaním Višnua. Na dvadaší sa je iba raz a striedmo, neje sa z nádob zo zvonoviny či v dome iných. Neholé sa ani sa nerobia olejové masáže. „

Pán Krišna pokračoval: „Ktokoľvek sa pôsti na Varuthiní ékádaší, sa týmto spôsobom zbaví všetkých svojich hriešnych reakcií a tak sa kvalifikuje na návrat do duchovného sveta. Ó, kráľ, ten, kto sa bojí následkov svojich hriešnych činov a teda aj smrti, musí dodržať toto ékádaší. Tiež ten, kto len počúva alebo číta príbeh o dňoch ékádaší, získa zásluhy ako keby daroval tisíc kráv milodarom.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Pápamočaní ékádaší

Pápamočaní ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 29.3.2022 (06:36 - 10:50)

Bol raz jeden kráľ menom Mandháta. Bol vládcom celej Zeme, nemal nepriateľov a bol veľmi zbožný. Celým svojím srdcom túžil po oddanej službe pánovi Nárájánovi a vždy si našiel čas na načúvanie o Ňom. Raz sa opýtal Lomasa rišiho: „Veľký svätec, želám si počúvať o sláve ékádaší mesiaca Phálguna (február – marec), prosím rozprávaj.“

Lomasa riši odpovedal: „Toto ékádaší sa nazýva Pápamočaní, čiže to, ktoré môže zbaviť oddaného hriechov, či zlých duchov. Dáva osem dokonalostí a plní všetky skryté priania.“

Viaže sa k nemu nasledujúca história. Raz v období jari sa Čitragupta (nebeský hudobník) v sprievode nebeských tanečníc prechádzal prekrásnym lesom plným rozkvitajúcich kvetov a rastlín. V diaľke bola počuť melodická hudba a spev. Neváhali a vydali sa tým smerom. Onedlho dorazili do krásneho parku, kde mnoho gandharvov a kinnarov spievalo a za sprievodu hudobných nástrojov tancovalo pre potešenie kráľa Indru. Všetci sa zhodli na tom, že neexistuje lepšieho parku než tohto. Bolo to miesto často navštevované poprednými z polobohov, obzvlášť v mesiacoch Čitra a Vaišákha.

Niekoľko míľ ďalej bol ášram mladého, ale vysoko pokročilého svätca menom Medháví a niektoré apsary sa ho snažili zo žartu zviesť. Obzvlášť jedno dievča, Mandžughóša, vyhľadávala veľa spôsobov, aby zviedla tohto ušľachtilého mladého mudrca. Zo strachu pred jeho jógovou silou sa však neodvážila ísť príliš blízko. Postavila si stan neďaleko jeho ášramu a začala za sprievodu tambury spievať. Sám Amor bol vzrušený, keď ju zbadal tak sladko a melodicky spievať a hrať a cítil vôňu jej santalovej pasty. Spomenul si na udalosť s pánom Šivom a rozhodol sa pomstiť zvedením Medháví. Použil obočie Mandžughóši ako luk, jej pohľady ako tetivu a jej prsia ako ciele. Vložil všetku svoju silu a umenia do Mandžughóši a tak ju inšpiroval svätca tento večer zviesť.

Mandžughóša sa priblížila k ášramu a keď uvidela fyzickú krásu mladého svätca, jeho odriekania a jógovú dokonalosť, začala byť k nemu hlboko priťahovaná. Pristúpila k nemu a začala zvodne spievať a tancovať. Zvončeky na jej opasku, zápästiach a nákotníkoch zneli rozkošne a melodicky. Médháví bol očarený. Pochopil, že toto prekrásne mladé dievča túži po spojení s ním a v ten okamih ho Amor chytil do svojich sietí v podobe mocných zbraní, zraku, zvuku, čuchu, dotyku a chuti. Pomaly k nemu pristúpila a lákala ho svojimi pohľadmi a telesnými pohybmi. Plne si vedomá svojho úspechu svätca objala svojimi pažami, rovnako ako sa liana obtočí okolo stromu. Medháví bol úplne uchvátený, zanechal svojej meditácie a rozhodol sa s ňou užívať ako to len pôjde. Zabúdajúc na rozdiel medzi dňom a nocou, odišiel si s ňou užívať na veľmi dlhú dobu.

Keď Mandžudhóša videla, že svätosť Medhavu opúšťa, rozhodla sa ho opustiť a vrátiť sa domov. Oslovila ho: “Medháví, sme spolu už veľmi dlho, chcem sa vrátiť domov”. Medhavi však naliehal, aby zostala ešte niekoľko dní. Pretože sa bála jeho jógovej sily, zostala s ním nakoniec celých päťdesiat sedem rokov. Roky utiekli ako voda a ápsara sa znovu opýtala, či môže odísť.

„Zostaň so mnou ešte do zajtrajšieho rána“, odpovedal Medháví,“ akonáhle vykonám svoje ranné povinnosti budeš smieť odísť. To ti sľubujem.“

Mandžughóša však neváhala a oslovila ho: „Ako dlho ti bude trvať dokončiť svoje ranné rituály? Pomysli na ten čas, ktorý si so mnou strávil. „

Svätec si spätne premietol všetky tie roky, ktoré s ňou strávil, a keď zistil, že je tomu už päťdesiat sedem rokov, zhrozil sa.

Premýšľal: „Ó, Prozreteľnosť, stratil som toľko rokov svojho duchovného života v náručí zosobnenej smrti!“. Jeho oči očerveneli a iskrili. Preklial Mandžughóšu nasledujúcimi slovami: „Hriešna žena, so zlými úmyslami si za mnou prišla a zviedla si ma. Nech ťa všetka tvoja krása opustí! „

Mandžughóša však naliehala: „Si veľký svätec a vlastníš osem jógových dokonalostí. Zostávala som s tebou len preto, že som sa bála týchto tvojich síl. Prosím zruš svoju kliatbu.“

Medháví odpovedal: „Máš pravdu, je len moja chyba, že som sa nechal chytiť do chápadiel máje, ktorá skúšala moju odhodlanosť vo vykonávaní odriekania. Čo môžem ale robiť? Zničila si všetky výsledky môjho pokánia a vykonávanie oddanej služby, musela si byť potrestaná. Kliatbu raz vyrieknutú už nemožno vziať naspäť. Pôjdeme spoločne do ášramu môjho otca, on nám určite poradí, ako sa dostať z tejto situácie.“

Odišli teda hľadať radu do ášramu Čjavani muniho, otca Medhávího. Privítal ich a oslovil svojho syna. „Ó syn, svojím konaním si premrhal bohatstvo svojho pokánia a odriekania. Iste teraz hľadáš nápravu za tie stratené roky a dni v spoločnosti prostitútky. Našťastie existuje náprava. Tou je potešenie Pána Višnua dodržaním pôstu na ékádaší, najpriaznivejšom dni zo všetkých. V tomto mesiaci Čitra nastáva ékádaší menom Pápamočaní. Vymaže všetky hriechy, ktorých si sa dopustil, ak ich naozaj ľutuješ. Ó, syn, splň toto ékádaší a zbavíš sa následkov svojho konania, tým som si istý.“

Medháví teda nasledoval radu svojho otca držaním pôstu na Pápamóčaní ékádaší, dodržaním všetkých pravidiel a predpisov. Výsledkom bolo, že sa všetky jeho božské vlastnosti vrátili a stopy hriechu boli nenávratne vykorenené. Mandžughóša tiež nasledovala toto ékádaší a bola ušetrená kliatby, ktorá by ju inak zohyzdila a ponížila. Vrátila sa domov na nebeské planéty do svojej predchádzajúcej pozície.

Lomasa riši pokračoval: “Taký je vplyv Pápamóčaní ékádaší. Ó, kráľ, každý sa môže očistiť od svojich hriešnych reakcií jednoducho dodržaním pôstu v tento priaznivý deň. Nesmie toho však zneužívať a vopred páchať hriechy s vedomím, že sa kedykoľvek môže zbaviť svojich hriešnych reakcií dodržaním ékádaší. To je ten najväčší hriech”.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Ámálakí ékádaší

Ámálakí ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 15.3.2022 (06:05 - 08:45)

Bolo raz jedno kráľovstvo menom Vaidašá. V tomto kráľovstve vládol vznešený Pašabinduka, člen dynastie Sóma, tiež známy pod menom Čitraratha. Bol obdarený všetkým védskym poznaním a za jeho vlády sa nikto, ani bráhmani, ani kšatrijovia, vajšovia ani šúdrovia neodchyľovali od cesty náboženstva a svojich predpísaných povinností varny a ášramu. Vďaka tomu nikto necítil núdzu a netrpel chorobami. V kráľovstve bolo mnoho chrámov zasvätených Višnuovi a Šivovi. Občania slúžili Pánovi a dodržovali ékádaší dvakrát do mesiaca. Boli úplne šťastní a netúžili po ničom inom. 

Raz, v mesiaci Phálguna, pripadol ékádaší na dvadaší. Volal sa Ámálakí a kráľ vedel, že má veľkú moc. Zvolal všetkých svojich poddaných, aby spolu s ním ékádaší dodržali. 

Po kúpeli v rieke, kráľ a jeho oddaní odišli do chrámu Pána Višnua, v ktorom vyrastal strom Ámálakí. Tento strom je veľmi posvätný a vždy na Ámálakí ékádaší sa pre neho uskutočňuje špeciálny obrad.

Obetuje sa mu hrniec vody, zlata, diamantov a iných vzácnych drahokamov ako rubíny, perly, zafíry a vonné tyčinky. Obetuje sa tiež kráľovské kreslo a ozdobené topánky. Potom sa uctieva Pán Parašuráma týmito modlitbami: “Ó, Parašuráma, syn Redukí, osloboditeľ všetkých, prosím príď pod tento posvätný strom a prijmi naše modlitby.” Ďalej sa modlia k stromu Ámálakí: “Ó, Ámálakí, úctivo sa ti klaniame. Bol si uctievaný samotným Rámačandrom a máš tu moc zbaviť nás hriešnych reakcií. Prosím, prijmi tieto dary a zbav nás našich hriechov. 

Kráľ a všetci ostatní vykonali tento obrad a celú noc strávili uctievaním a ospevovaním svätých mien Višnua.

Bolo to počas tohto priaznivého okamihu pôstu a modlitieb, kedy k zhromaždeniu pristúpil jeden muž. Bol to lovec a celý život sa živil zabíjaním zvierat pre svoju obživu. Bol veľmi unavený z celodenného lovu a hľadal miesto, kde si bude môcť aspoň na chvíľu odpočinúť.

Keď ale zbadal toto zhromaždenie s kráľom v strede oddávajúc sa spievaniu a modleniu na Ámálakí ékádaší, veľmi ho to udivilo a radšej sa skryl, aby mohol pozorovať túto neobyčajnú udalosť. Všade bolo veľa lampiónov a zapálených vonných tyčiniek. V chráme pod stromom Ámálakí bolo zreteľne vidieť Božstvo pána Damodara a dookola boli oddaní, ktorí spievali a tancovali za sprievodu hudobných nástrojov. To všetko lovca natoľko zaujalo, že celú noc až do východu Slnka strávil tu, ani na chvíľu nezažmúril oči, hoci bol veľmi unavený a hladný, celý deň totiž nič nejedol.

Keď vyšlo Slnko, oddaní a kráľ sa rozišli do svojich domovov za svojimi povinnosťami. Aj lovec sa vrátil do svojej chatrče v lese. Za nejaký čas tento lovec zomrel. Zásluhou pôstu na Ámálakí ékádaší, a počúvaním ospevovania Boha, sa narodil ako kráľ Vasuratha, syn kráľa Vidúrathu, a vládca kráľovstva Džajantí. Taká bola zásluha nechceného dodržiavania ékádaší, ale týmto náš príbeh ešte nekončí.

Kráľ Vasuratha bol obdarený ohromnou silou a žil bez strachu. Žiaril ako Slnko a bol krásny ako Mesiac. V sile sa mohol vyrovnať Pánovi Višnuovi a v ochote odpúšťať Zemi. Hovoril len pravdu a uctieval Višnua. O svojich poddaných sa staral ako by boli jeho vlastnými a vždy bol aktívny v záležitostiach štátu.

Jedného dňa prechádzal sám na svojom koni džungľou a stratil sa. Dlho hľadal cestu von, unavil sa a tak zastavil pod zeleným stromom, aby si odpočinul. Použil svoju pažu ako vankúš a ihneď zaspal. Nevedel však, že toto miesto bolo územie domorodých kmeňov, znepriatelených pri predchádzajúcich vojnových ťaženiach. Keď domorodci našli spiaceho kráľa, rozhodli sa ho zabiť. Vrhli sa na neho svojimi zbraňami ako oštepy, meče, šípy a mystickými povrazmi. Žiadna z nich však kráľa nebola schopná zabiť, ani sa ho nedotkla. Veľmi sa tomu čudovali. V tej chvíli sa vyjavila z kráľovho tela bojovníčka, ktorá bola ozdobená mnohými ornamentami a girlandou vydávajúcou úžasnú vôňu. Jej oči boli sfarbené hnevom do červena a vyzerala ako zosobnená smrť.

Svojou čakrou všetkých bez problémov pobila. V tom okamihu sa kráľ prebudil a keď zbadal pobitých domorodcov, žasol: “To sú všetci moji nepriatelia! Kto ich sťal? Kto je mojím ochrancom?”. V tom okamihu počul hlas z neba: “Pýtal si sa kto ti pomohol. Dobre teda. Kto môže komukoľvek pomôcť v ťažkostiach? Nie je to nikto iný ako Najvyšší Pán Višnu, každý kto sa Mu raz nesebecky odovzdá, toho vždy ochráni”.

Kráľ bol premožený láskou k Bohu a ihneď sa vydal na cestu do svojho kráľovstva.

Preto kráľ, každý, kto dodržiava sväté Ámálakí ékádaší, bezo všetkých pochýb dosiahne všetko, čo je možné v tomto svete dosiahnuť a nakoniec dosiahne oslobodenie.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Vidžajá ékádaší

Vidžajá ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 28.2.2022 (06:35 - 10:15)

Raz sa Nárada muni spýtal svojho otca, pána Brahmu, stvoriteľa vesmíru: 

“Otec, prosím, popíš mi zásluhy, ktoré je možné získať iba pôstením sa na ékásaší počas mesiaca Phálguna.“

Pán Brahma, nezrodený stvoriteľ tohto vesmíru, mu odpovedal: “Ó syn, si prvý, ktorému vykladám slávu tohto svätého dňa. Nazýva sa Vidžajá (víťazstvo) a má schopnosť anulovať všetky hriechy a zaručiť víťazstvo každému, kto ho dodržuje. Viaže sa k nemu nasledujúci príbeh, prosím, počúvaj pozorne.” 

Keď bol Pán Ráma spolu so svojou manželkou, bohyňou Sítou a svojím bratom Lakšmanom poslaný do exilu na 14 rokov, zdržiavali sa v lese Pančávatí ako pútnici. Síta bola unesená Rávanom, čo Pána Rámu veľmi zarmútilo. Vydal sa ju s bratom Lakšmanom hľadať. Na ceste narazil na umierajúceho Džatáju a vypočul si od neho, kam bola jeho Síta unesená Rávanom. To mu zaručilo oslobodenie sa na Vaikhuntu. 

Ráma sa spriatelil so Sugrívom, kráľom opíc a spoločne s ním zhromaždili obrovskú armádu opíc a medveďov potrebnú k premoženiu Rávanu. Poslali Hanumána na Šrí Lanku, aby vyhľadal Sítu. Zbadal ju v záhrade Ášoka, predal jej od Rámu správu, že sa blíži deň jej vyslobodenia zo spárov Rávanu. Tým vykonal veľkú službu Pánovi. S pomocou Sugrívy pán Ráma postupoval smerom k Lanke. Keď ale dorazil k brehu hlbokého oceánu, nebol tu žiaden most alebo iný spôsob, ako sa dostať na ostrov.  

Ráma povedal Lakšmanovi: “Ó syn Sumitry, ako budeme schopní prekročiť tento oceán, nekonečné kráľovstvo Varuny? Nevidím tu žiaden spôsob, ako ho prekročiť, je plný žralokov a iných dravých rýb.”

“Veľký svätec menom Bakadábhja žije asi 4 míle odtiaľto”, riekol Lakšman. “Ó, Rághava, je veľmi starý a múdry, poďme sa ho spýtať, ako premôcť tento oceán a dostať sa na druhý breh.”

Vydali sa teda navštíviť tohoto svätca a požiadať ho o radu. Najprv sa svätci hlboko poklonili a vzdali mu náležitú úctu. Bakadábhja chápal, že nie sú nikým iným, než najvyšším Božstvom, ktorí sa zo Svojich dôvodov zjavili tu na Zemi ako obyčajní ľudia. 

Oslovil ich teda prvý: “Ó, Rama, Lakšman, prečo ste zavítali do môjho skromného ášramu? Musí to byť niečo veľmi naliehavé. 

Pán Ráma odpovedal: “Ó dvojzrodený Bráhmana, prišli sme k brehu oceánu s armádou opíc. Chceme dobiť Lanku a oslobodiť matku Sítu zo zajatia démona Rávanu. Nemôžeme ale prekročiť oceán, to preto sme za tebou prišli. Si veľký svätec, prosíme poraď nám.

Svätec Bakadábhja odpovedal: “Ó Rama a Lakšman, poviem Vám o najvznešenejšom zo všetkých pôstov. Keď ho správne vykonáte, všetky prekážky zmiznú a víťazstvo bude Vaše. Nazýva sa Vidžaja ékádashi a zjavuje sa v mesiaci Mágha, v jeho tmavej polovici. V deň pred týmto ékádaší vytvor nádobu na vodu zo zlata, striebra a medi. Postačí aj obyčajná hlina. Naplň túto nádobu čistou vodou a ozdob ju mangovými lístkami. Prikry ju a umiestni ju blízko svätého oltára na hromadu zo siedmych zŕn. Na ékádaší ozdob hrniec kvetinovými girlandami a santálovou pastou. Na zahĺbené veko umiestni jačmeň, granátové jablko a kokos. Potom tam umiestni zlaté božstvo Pána Nárájána. Uctievaj toto božstvo s veľkou láskou a oddanosťou, obetuj Mu vonné tyčinky, kvetiny, ghí lampu a tanier chutného jedla. Zostaň celú noc hore u daného Božstva a ospevuj Pána vycibrenými modlitbami a piesňami. Keď svitá na dvadaší, vezmi hrniec so sebou k brehu svätej rieky či jazierka a ponúkni ním čistého Bráhmanu, experta v štyroch védach. 

Pokiaľ Vy a Vaša armáda takto dodržíte Vidžajá ékádaší, víťazstvo bude Vaše. 

Pán Rámačandra vykonal presne to, čo mu Bakadábhja muni prikázal a silou tohto pôstu postavil most cez oceán z kameňov, ktoré držali na vode a porazil démona Rávanu a jeho armádu. Tak mocné je Vidžaja ékádaší. Podobne každý, kto dodržuje Vidžaja ékádaší týmto spôsobom, bude vždy v tomto svete víťaziť a po opustení tohto tela odíde do kráľovstva Boha. O tom niet pochýb. 

Ó, Nárada, to je celá história Vidžajá ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Bhaimi (Džajá) ékádaší

Bhaimi (Džajá) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 13.2.2022 (07:02 - 10:25)

Judhištír mahárádž povedal: Ó Pán Pánov, Šrí Krišna, všetka sláva Tebe. Si pánom vesmíru, zdrojom všetkých živých bytostí a príčinou všetkého. To Ty tvoríš vesmírne prejavenie, udržuješ ho a nakoniec ho ničíš. Môj Pane, vzdávam Ti úctivé poklony. Láskavo si mi popísal Šat-tila ékádaší v mesiaci Mágha. Prosím pokračuj, pretože som veľmi dychtivý načúvať. Ako sa nazýva ďalšie ékádaší a aká forma božstva sa v tento deň uctieva?

Ó Judhištír, druhé ékádaší mesiaca Mágha sa nazýva Džajá. Má úplnú moc zničiť všetky druhy hriešnych reakcií a zaručiť oslobodenie z hmotnej existencie. Túto epizódu som už popísal v Padma puráne a veľmi rád ti ju zopakujem. 

Tento príbeh sa odohráva na nebeských planétach, kde vládne pán Indra. Vďaka jeho vláde sú tu všetci plne šťastní a spokojní. V lese Nandana, plného prekrásnych kvetov Paridžáta, Indra pil ambróziu (nebeský nektár) kedykoľvek sa mu zachcelo a užíval si služieb mnoho tisícok služobníčok. Tieto apsary tancovali veľmi skúseno a mnoho spevákov vedených Pušpadantou spievalo neopísateľne nádherne. To všetko iba pre potešenie Indru. Hlavný hudobník  Čitrasena tu bol so svojou ženou Máliní a Máljavánom. Máljaván bol prekrásny mladý muž a niet divu, že apsara menom Pušpavantí bola k nemu silno priťahovaná. Skutočne, ostré šípy Amora jej prenikli hlboko do srdca. Jej prekrásna farba pleti, plne vyvinuté telo, hravé pohyby obočia Máljavána uchvátili.  

Ó, kráľ, jej paže pôvabné ako mystické povrazy by dokázali spútať akéhokoľvek muža, ktorého by objala. Jej tvár bola ako Mesiac v úplnku, veľké oči siahali takmer k ľúbezným ušiam ozdobených náušnicami. Tenký, ornamentami ozdobený krk vyzeral ako lastúra. Mala štíhly pás skoro ako päsť a stehná ako kmene banyánovníka. Jej prirodzenú krásu doplňovali oslnivé ornamenty a sárí. Mala krásne vysoko vyzdvihnuté poprsie a pozerať sa na jej nohy bolo ako zočiť čerstvo rozkvitnuté lotosy. 

Keď Máljaván zbadal prirodzenú krásu Pušpavantí, nie je divu, že bol na mieste očarovaný. Spolu s ďalšími umelcami prišli, aby slúžili pánu Indrovi tancom a spevom. Ale pretože sa Maljávan a Pušpavantí do seba zamilovali, boli ako paralyzovaní a neboli schopní pred pánom a správcom nebeského sveta Indrou predviesť svoje číslo ako sa očakávalo. Ich spev bol úplne falošný a tanec plný chýb. Indra hneď pochopil dôvod týchto chýb a urazený neharmonickým prevedením sa veľmi rozčúlil a vykríkol: „Vy ničomníci, ste úplne k ničomu. Predstierate, že mi spievate, zatiaľ čo ste chtíčom úplne strnulí k sebe navzájom. Tým ste ma zosmiešnili. Preklínam vás oboch. Ako pišáčovia (duchovia) odíďte na planétu Zem a zožnite plody mojej urážky.“

Onemení týmito slovami Maljávan a Pušpavantí ihneď spadli z nebeských planét na Zem do vrcholov Himalájí. Bola tam veľká zima a vietor a zbavení všetkých výsad nebeských obyvateľov im nezostávalo nič iné ako sa uchýliť do jaskyne, kde by mohli prečkať noc. Každým pribúdajúcim momentom trpeli viac a viac, zuby im cvakali zimou a vlasy im vstávali na hlave strachom a zmätením. Stále im nedochádzalo, čo sa vlastne stalo. Ešte pred chvíľou boli na nebeských planétach, tancovali v prekrásnych záhradách kráľa Indru a teraz v tele pišáčov musia trpieť v týchto nehostinných podmienkach na planéte Zem. 

Maljávan, plný smútku a zúfalstva oslovil Pušpavantí: “Aké zavrhnutiahodné hriechy sme museli vykonať, že prekliati Indrou musíme takto trpieť v týchto pekelných podmienkach. Už chápem, ake hlúpe je byť pripútaný k nebeskému pôžitku, keď môže byť každým okamihom odobratý.

Ó Pušpavantí, celý život sme boli obklopení zmyslovými pôžitkami a zabudli sme uctievať Najvyššieho Pána Višnua. Určite je Jeho veľkou milosťou zbaviť nás tejto ilúzie a pripútanosti, v ktorej sme boli potopení. Nesmieme teda strácať hlavu a musíme prijať tento údel taký, aký je. Všetko sa určite v dobré obráti.“ 

V noci ani oči nezažmúrili, taká veľká zima tam bola. Keď prišlo ráno, vydali sa na cestu hľadať pohostinné miesto, kde by mohli stráviť zvyšok svojho pozemského krátkeho života. 

Celý deň putovali smerom na juh a vďaka svojej mizérii ani nehľadali jedlo či pitie. Netušili, že tento deň je Džala ékádaši a ich mizéria a nechuť k jedlu či pitia je ich veľkým šťastím. 

Cesta bola veľmi vyčerpávajúca, blížil sa večer a slnko pomaly zapadlo. Celí vyčerpaní skolabovali pod posvätným stromom a ani sa nepokúšali vstať. Prišla noc a tým, že neboli chránení úkrytom jaskyne bola oveľa chladnejšia a krutejšia. Objali sa, aby sa zahriali. Celú noc takto trpeli mocnou kliatbou Indru. Ich úľavou boli iba myšlienky na Pána Višnua, ktorému sa úplne odovzdali.  

Ó, Judhištír,  hoci nevedome, dodržali úplný pôst na Džajá ékádaší, taktiež zostali celú noc hore pohrúžení do myšlienok na mňa. Keď slnko vychádzalo na dvadaší, nadobudli svoje pôvodné podoby obyvateľov nebies so žiarivými ornamentami a znamenitými šatami. V úžase z týchto udalostí zbadali prilietať lietadlo a započuli spev obyvateľov nebies. Nastúpili do nebeského lietadla a s prianím všetkého najlepšieho sa vrátili naspäť domov. Veľmi skoro dorazili do Amarávatí, kde na nich čakal sám pán Indra. Prehovoril: “Ó Šťastliví, to vďaka milosti najvyššieho Pána Višnua za preukázanú službu ste boli zbavení mojej kliatby a mohli sa tak vrátiť späť domov. Hoci nevedome, dodržali ste najposvätnejší deň Džajá ékádaší a tak potešili pána Višnua.

Ktokoľvek sa zamestná v službe najvyššiemu Pánovi, je hodný uctievania aj mnou. Žite prosím spolu šťastne a nikdy nezabudnite na milosť, ktorú vám preukázal najvyšší Pán. Vždy Mu slúžte.“

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Šat-tila (Trisprisha) ékádaší

Šat-tila (Trisprisha) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 29.1.2022 (07:24 - 10:31)

Dálbhja riši sa opýtal Pulastji muniho: „Akonáhle duša príde do kontaktu s materiálnou energiou, začne vykonávať všemožné hriešne činnosti. Najčistejšia z osobností, prosím popíš mi, ako tieto nešťastné duše môžu uniknúť reakciám za tieto činnosti. Buď ku mne milostivý a vysvetli mi to.“

Pulastja muni odpovedal: „Tvoja otázka je priaznivá pre všetky živé bytosti podmienené hmotnou prírodou, ktoré hľadajú úľavu od strastí hmotnej existencie. Rád ti na ňu odpoviem, prosím pozorne počúvaj.

S príchodom mesiaca Magh (január-február) sa osoba má pripraviť na pôst ékádaší. Ovládnuť svoje zmysly, zbaviť sa hnevu a chtíču. Nemal by na nikom vyhľadávať chyby a s pripútanou mysľou by mal meditovať o božskej Osobe, Pánovi Višnuovi. Potom by mal nazhromaždiť sezamové semienka, kravský trus a bavlnu. Všetko by mal starostlivo zmiešať a vytvoriť 108 gulí a starostlivo uschovať. To všetko v deň v znamení Purvášádhána nakšatra. V deň ékádaší sa má skoro ráno starostlivo vykúpať a začať uctievať najvyššieho Pána spievaním Jeho svätého mena. Mal by tiež vykonať arati, obetovať santalovú pastu, vonné tyčinky, gáfor, ghí lampu a lahodné preparácie.

Potom prichádza na rad 108 gulí pripravených skôr. Zapáli sa posvätný obetný oheň a všetkých 108 gúľ sa do neho za spevu svätých mien vhodí. Celý deň a noc, ako každé ékádaší, sa má pôstiť od obilia a strukovín a nezmeškať ani jednu voľnú chvíľu ospevovaním Pána, najlepšie v spoločnosti oddaných. V deň Šat-Tila ékádaší sa navyše Pánovi obetujú rôzne druhy tekvíc a kokosových orechov a guava, alebo len betelové oriešky.

Oddaný sa má modliť k Pánovi Džanárdanovi týmto spôsobom: „O Pane Džanárdán, O Krišna, si najmilostivejšia božská Osoba a osloboditeľ všetkých padlých duší. O Pane, spadli sme do oceánu hmotnej existencie. Prosíme, buď k nám milostivý. Ó Pane s lotosovými očami, vzdávame Ti úctivé poklony znovu a znovu. Ó Najvyšší, buď k nám spolu so svojou večnou spoločníčkou Šrímatí Lakšmídéví večne naklonený a príjmy naše obetiny. „

Oddaný by sa mal pokúsiť potešiť kvalifikovaného bráhmanu. Obdarovať ho oblečením, topánkami, dáždnikom alebo len vrelým privítaním a nádobou vody. Požiadať ho o požehnanie, v podobe lásky k božskej Osobe. Mal by mu tiež obetovať hrniec sezamových semienok. Čierne sezamové semienka sú zvlášť vhodné na uctievanie pre ohňové obete, zatiaľ čo biele či hnede sú k jedlu. Ten kto daruje oba druhy sezamových semienok v deň Šat-Tila ékádaší, bude povýšený na nebeské planéty po toľko tisíc rokov, koľko semienok by sa zberalo, keby sa všetky darované semienka zasadili a dozreli. Na toto ékádaší sa má verný oddaný vykúpať vo vode zmiešanej so sezamovými semienkami, potierať sezamovou pastou svoje telo, obetovať semienka, jesť sezamové semienka, dávať sezamové semienka a prijímať sezamové semienka. To je šesť (čiže šat) spôsobov, ktorými sa sezamové semienka (tila) používajú pre duchovné očistenie a toto ékádaší. Preto sa nazýva Šat-tila ékádaší.

Raz sa dévariši Nárada spýtal najvyššieho Pána: „O Pane, Ty ktorý si veľmi naklonený svojim oddaným, prosím prijmi moje poklony. Prosím, popíš mi slávu Šat-tila ékádaší.“

Pán Krišna Náradovi odpovedal: „Ó, Nárada, popíšem tí udalosť, ktorej som bol osobne svedkom.

V dávnych dobách na Zemi žila jedna stará Bráhmanka. Uctievala Ma veľmi pekne každý deň a bola veľmi ovládnutá. Svedomito dodržiavala všetky pôsty, obzvlášť tie, ktoré sú v moju počesť a slúžila mi s plnou oddanosťou, bez akéhokoľvek osobného motívu. Jej prísne pôsty ju oslabili a bola veľmi chudá. Dávala milodary bráhmanom a ostatným, a dokonca plánovala dať aj svoj dom ako milodar. Hoci táto pokročilá žena dávala milodary vhodným ľuďom, mala jednu zvláštnu vlastnosť, a to tú, že nikdy nedávala ako milodar jedlo ani ho neobetovala na oltári.

To Mňa osobne veľmi zaujímalo a preto som zostúpil v prestrojení za oddaného Šivu, s girlandou z lebiek a almužnou v ruke. Keď som k nej pristúpil, oslovila Ma: O úctyhodný, povedz prečo si ma navštívil. Odpovedal som jej: O Bráhmanka, prišiel som od teba vyžobrať nejaké posvätené jedlo. Ale ona sa rozčúlila a do mojej almužny hodila kus hliny! Ó Nárada, jednoducho som sa otočil a celý udivený nad jej výstrednou zmesou vznešenosti a preľaknutia som odišiel späť do svojho sídla. Nakoniec táto odriekavá dáma dosiahla duchovného neba, tak veľké bolo jej úsilie v pôstoch a odriekaní. A pretože mi predsa len obetovala hrudu hliny, pretransformoval som túto hrudu do krásneho domu. O Nárada, tento dom bol ale bez všetkého nábytku a výzdoby a rovnako tak bez akéhokoľvek jedla. Preto keď vstúpila a uvidela len prázdne miestnosti, ihneď išla za mnou a veľmi nahnevaná ma oslovila: Postila som sa opakovane pri toľkých rôznych príležitostiach, až som z toho celá zoslabla a schudobnela. Uctievala som Ťa a modlila sa k Tebe toľkými rôznymi spôsobmi, lebo ty si vskutku Pán a ochranca vesmíru. Ale napriek tomu všetko v mojom novom dome nie je žiadne jedlo ani bohatstvo, Ó Pane, prečo tomu je tak?

Na to som jej odpovedal: Prosím vráť sa do svojho domu. Za chvíľu ťa prídu privítať manželky polobohov. Ale neotváraj dvere, kým tí nepopíšu slávu a dôležitosť Šat-tila ékádaší. .

Keď to vypočula, vrátila sa domov. Za nejakú chvíľu ju prišli navštíviť manželky polobohov a jedným hlasom zvolali: O prekrásna, prišli sme aby sme ťa uzreli, prosíme otvor dvere a príď sa nám ukázať. Ona ale odpovedala: O najdrahší, ak chcete, aby som vám otvorila dvere, budete mi musieť popísať slávu a dôležitosť Šat-tila ékádaší. Nikto však neodpovedal. Vrátili sa však neskôr a jedna z nich krásne opísala vznešenú povahu tohto ékádaší. A keď Bráhmanka otvorila dvere, uzreli, že nie je ani polobohyňa gandharví, ani nága-patní, ale len obyčajná žena.

Od tej chvíle dodržiavala Šat-tila ékádaší, tak ako jej to bolo popísané. Darovala veľa jedla a sezamových semienok získaných od manželiek polobohov a vďaka tomu získala prekrásne vybavenie, nábytok a zásoby jedla, ktoré tak očakávala vo svojom dome. To ale nie je všetko, jej pôvodne hmotná podoba sa premenila do krásnej duchovnej podoby s prekrásnou farbou pleti. Tak milosťou Šat-tila ékádaší, ona i jej nový dom v duchovnom svete bol nakoniec žiarivo honosný. Vybavený zlatom, striebrom, drahokamami a diamantmi. .

Ó, Nárada, osoba nemá len okázalo dodržiavať ékádaší, s túžbou dosiahnuť bohatstvo výmenou. Nesebecky má darovať sezamové semienka, šaty, jedlo podľa svojej kapacity. Má ospevovať mňa a mojich oddaných, a tým si zaručí všetko priaznivé a nakoniec dosiahne oslobodenie. .

 

Poznámka:

  1. V duchovnom svete samozrejme hmotné priania a hnev neexistuje. Pán zaranžoval, aby táto dáma prejavila tieto kvality, len aby poukázal na slávu tohto ékádaší.
  2. Pre vaišnavov dávanie milodarov a jedla znamená dávania vedomia Krišnu a rozdávanie prasádam, to je prednejšie.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Pavitraropana ékádaší

Pavitraropana ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 9.8.2022 (05:38 - 10:30)

Šrí Judhišthír mahárádž povedal: „Ó, Mádhusúdan, ó zabijak démona Madhua, prosím, buď ku mne milosrdný a popíš mi ékádaší, ku ktorému dochádza počas svetlého štrnásťdnia mesiaca Šravana (júl – august).“

Najvyšší Pán, Šrí Krišna, odpovedal: „Áno, ó kráľ, s radosťou ti vyrozprávam jeho slávu, pretože iba tým, že človek počuje o tomto posvätnom ékádaší, dosiahne zásluhy za vykonanie obety koňa.

Na úsvite Dvápara-yugy žil kráľ menom Mahidžíta, ktorý vládol v kráľovstve Mahismati-purí. Pretože nemal syna, pripadalo mu celé jeho kráľovstvo neveselé. Ženatý muž, ktorý nemá syna, nezískava šťastie v tomto ani v budúcom živote.“ Sanskritské slovo pre syna je putra. Pu je meno konkrétneho pekla a tra znamená „vyslobodiť.“ Slovo putra teda znamená „osobu, ktorá vyslobodí z pekla menom Pu.“ Preto by každý ženatý muž mal vyprodukovať aspoň jedného syna a správne ho trénovať; potom bude otec vyslobodený z pekelného stavu života. Toto nariadenie sa však nevzťahuje na vážnych oddaných Pána Višnua alebo Krišnu, pretože Pán sa stáva ich synom, otcom a matkou.

Čánakja Pándit dodáva:

satyam mata pita jnanam
dharmo bhrata daya sakha
santih patni ksama putrah
sadete mama vandhavah

„Pravda je moja matka, poznanie je môj otec, moja pracovná povinnosť je môj brat, láskavosť je môj priateľ, mier je moja žena a odpustenie je môj syn.“ Týchto šesť je mojich rodinných príslušníkov.“

Spomedzi dvadsiatich šiestich hlavných vlastností oddaného Pána je odpustenie najvyššie. Oddaní by sa preto mali usilovať o rozvoj tejto kvality. Čánakja tu hovorí: „odpustenie je môj syn“, a tak oddaný Pána, hoci je na ceste odriekania, môže dodržiavať Putrada ékádaší a modliť sa, aby dosiahol tento druh „syna“.

Tento kráľ sa dlho usilovne snažil získať dediča, ale bezvýsledne. Keď kráľ Mahidžíta videl, že jeho roky neustále napredujú, čoraz viac sa trápil. Jedného dňa povedal zhromaždeniu svojich poradcov: „V tomto živote som sa nedopustil žiadneho hriechu a v mojej pokladnici nie je žiadne neprávom nadobudnuté bohatstvo. Nikdy som si neprivlastnil obete pre polobohov alebo brahmánov. Keď som viedol vojnu a dobýval kráľovstvá, riadil som sa pravidlami a predpismi vojenského umenia a chránil som svojich poddaných, akoby to boli moje vlastné deti. Trestal som aj svojich vlastných príbuzných, ak porušili zákon, a ak bol môj nepriateľ mierny a nábožný, privítal som ho.

Ó, dvoj-zrodené duše, aj keď som náboženským a verným nasledovníkom védskych noriem, stále je môj domov bez syna. Povedzte mi prosím dôvod.“ Keď to kráľovi radcovia brahmáni počuli, diskutovali medzi sebou o tejto téme a s cieľom získať pre kráľa úžitok navštívili rôzne ášramy veľkých mudrcov.“ Napokon narazili na mudrca, ktorí bol prísny, čistý a spokojný so sebou samým a ktorý prísne dodržiaval pôstny sľub. Jeho zmysly boli úplne pod kontrolou, zvíťazil nad svojím hnevom a bol odborníkom na vykonávanie svojich povinností. Tento veľký
mudrc bol vskutku odborníkom vo všetkých záveroch Véd a predĺžil dĺžku svojho života na samotný život Pána Brahmu. Volal sa Lomasa riši a vedel o minulosti, súčasnosti i budúcnosti. Keď prešla kalpa, vypadol mu z tela jeden vlas (Jedna kalpa, čiže dvanásť hodín Pána Brahmu, sa rovná 4 320 000 000 rokov.) Všetci kráľovskí poradcovia k nemu s nadšením prichádzali jeden po druhom, aby mu ponúkli svoje rady a úctivé poklony.

Poradcovia kráľa Mahidžítu, uchvátení touto veľkou dušou, sa mu poklonili a veľmi úctivo povedali:“ Iba vďaka nášmu veľkému šťastiu, ó mudrc, sme ťa mohli vidieť.“

Lomasa riši ich videl, ako sa mu klaňajú, a odpovedal: „Dajte mi láskavo vedieť, prečo ste sem prišli. Prečo ma chválite? Musím urobiť všetko, čo je v mojich silách, aby som vyriešil vaše problémy, pretože mudrci ako ja majú jediný záujem: pomáhať iným. O tom nepochybujte. “

Lomasa riši mal všetky dobré vlastnosti, pretože bol oddaným Pána. Ako je uvedené v Šrímad-Bhágavatame (5:18:12):

yasyasti bhaktir bhagavaty akinchana
sarvair gunais tatra samasate surah
harav abhaktasya kuto mahad-guna
manorathenasati dhavato bahih

„V človeku, ktorý chová neochvejnú oddanosť Krišnovi, sa neustále prejavujú všetky dobré vlastnosti Krišnu a polobohov. Kto však nemá oddanosť Najvyššej Božskej Osobe, nemá dobrú kvalifikáciu, pretože je zamestnaný duševným odvarom v hmotnej existencii, ktorá je vonkajšou črtou Pána.“

Zástupcovia kráľa povedali: „Prišli sme k tebe, ó, vznešený mudrc, aby sme ťa požiadali o pomoc pri riešení veľmi vážneho problému. Ó mudrc, si ako pán Brahma. V skutočnosti neexistuje lepší mudrc na celom svete. Náš kráľ Mahidžíta je bez syna, aj keď nás podporoval a chránil, akoby sme boli jeho synmi. Vidiac ho tak nešťastného, pretože bol bez syna, sme veľmi posmutneli, ó mudrc, a preto sme vošli do lesa, aby sme vykonali prísnu askézu. Vďaka nášmu šťastiu sme natrafili práve na teba. Túžby a aktivity všetkých sa stávajú úspešnými práve vďaka tvojmu daršanu. Preto s pokorou žiadame, aby si nám povedal, ako môže náš láskavý kráľ získať syna.“

Lomasa riši, keď počul ich úprimnú prosbu, sa na chvíľu ponoril do hlbokej meditácie a okamžite pochopil predchádzajúci život kráľa. Potom povedal: „Váš vládca bol v minulom živote obchodníkom, a pretože cítil, že jeho bohatstvo je nedostatočné, spáchal hriešne skutky. Za obchodom so svojím tovarom cestoval do mnohých dedín. Raz, na poludnie, v deň po ékádaší, ktorý prichádza počas svetlých štrnástich dní mesiaca Džještha (Trivikrama – máj-jún), dostal smäd pri putovaní z miesta na miesto. Narazil na krásny rybník na okraji dediny, ale práve keď sa chystal napiť pri rybníku, prišla k nemu krava so svojím novonarodeným teľaťom. Tieto dve bytosti boli tiež veľmi smädné po horúčave, ale keď krava a teľa začali piť, obchodník ich hrubo odhodil nabok a sebecky hasil svoj vlastný smäd. Tento priestupok proti krave a jej teliatku vyústil do toho, že váš kráľ bol teraz bez syna. Ale dobré skutky, ktoré vykonal v predchádzajúcom živote, mu priniesli vládu nad ničím nerušeným kráľovstvom. “

Keď to kráľovi poradcovia počuli, odpovedali:„ Ó slávny riši, počuli sme, že Védy hovoria, že človek môže anulovať účinky minulých hriechov získaním zásluh. Buď taký láskavý a daj nám nejaké pokyny, pomocou ktorých možno zničiť hriechy nášho kráľa; daj mu prosím tvoje milosrdenstvo, aby sa princ narodil v jeho rodine.“

Lomasa riši povedal: „Existuje ékádaší s názvom Putrada, ktoré prichádza počas svetlých štrnástich dní mesiaca Šravana. V tento deň by ste sa mali všetci, vrátane svojho kráľa, pôstiť a zostať celú noc bdelí, prísne dodržiavať pravidlá a predpisy. Potom by ste mali dať kráľovi akékoľvek výhody, ktoré týmto pôstom získate. Ak budete postupovať podľa týchto mojich pokynov, bude určite požehnaný vynikajúcim synom.“

Všetci kráľovi poradcovia sa veľmi potešili, keď počuli tieto slová od Lomasa rišiho a všetci mu vzdali úctivé poklony. Potom sa s očami rozžiarenými šťastím vrátili domov.

Keď nastal mesiac Šravana, kráľovi poradcovia si spomenuli na radu Lomasa rišiho a pod ich vedením sa všetci občania Mahismati-purí, ako aj kráľ, postili na ékádaší. Na druhý deň, na dvadaší, mu občania poslušne ponúkli svoje nadobudnuté zásluhy. Na základe sily všetkých týchto zásluh kráľovná otehotnela a nakoniec porodila najkrajšieho syna.

„Ó Judhištír,“ uzavrel pán Krišna, „ékádaší, ktoré prichádza počas svetlých štrnástich dní mesiaca Šravana, sa tak právom stalo slávnym ako Putrada teda „darca syna“. Kto túži po šťastí v tomto a budúcom živote, by sa mal v tento svätý deň určite pôstiť od všetkých zŕn a strukovín. Kto si len vypočuje slávu Putrada ékádaší, sa kompletne zbaví všetkých hriechov, bude požehnaný dobrým synom a po smrti určite vystúpi do neba.“

Takto sa končí rozprávanie o sláve Šravana-šukla ékádaší alebo Putrada ékádaší z Bhavišja Purány.

 

POZNÁMKA K NÁZVU PAVITRAROPANA:

V tento deň tiež obetujeme Pánovi posvätnú šnúru alebo girlandu. Toto je starý sľub (vrata), spomínaný v mnohých pančaratrách a dharma-šástrach. Je to podrobne opísané aj v Hari-bhakti-viláse (15.168-240, preložené ako „Višnuovi najdrahší “, s. 118-134). Účelom vraty je vyrovnať všetky nedostatky v uctievaní počas roka, ktorý uplynul. Na Pavitraropana ékádaší sú pavitry a ponvaty, teda prstene, náramky alebo náhrdelníky, vyrobené z prameňov bavlnených nití rôznej dĺžky a počtu uzlov. Tieto pramene alebo ponvaty sa potom umyjú, vysvätia mantrami a ponúknu rôznym Božstvám, ako sú Krišna, Višnu, Šiva, Súrya a tiež rodinnému kňazovi. Najlepší ponvat má byť zhotovený z deviatich prameňov a so sto ôsmimi zatočeniami a dvadsiatimi štyrmi uzlami.

 

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Saphalá ékádaší

Saphalá ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 20.12.2022 (07:39 - 10:26)

Judhišthír mahárádž povedal: Ó Šrí Krišna, ako sa nazýva ékádaší, ktoré pripadá na temnú polovicu mesiaca Pauša (december – január)? Ako sa dodržiava, a ktoré Božstvo sa má uctievať na tento deň? Prosím porozprávaj mi o tom, Ó Džanárdán.

Najvyššia božská osobnosť odpovedal: Ó najlepší z kráľov, pretože si praješ načúvať, plne ti popíšem slávu Pauša-Krišna ékádaší. Ani obete a dobročinnosť ma tak nepotešia ako keď moji oddaní dodržiavajú plný pôst na ékádaší. Preto by sa mal každý pôstiť najlepšie ako vie, na ékádaší, na deň Pána Hariho.

 

Pauša-Krišna ékádaší je tiež známe ako Saphalá ékádaší. Na tento svätý deň sa uctieva Pán Náráján, lebo On je vládnúcim božstvom. Rovnako ako medzi hadmi je Šéša Nága tým najlepším, medzi vtákmi Garuda, medzi obeťami je najlepšia Ašvamédha jadžňa, medzi riekami matka Ganga, medzi bohmi Višnu a medzi dvojnohými bytosťami bráhmani, tak medzi všetkými dňami je tým najlepším ékádaší.

Ó najprednejší z kráľov zrodených v dynastii Bharata, ktokoľvek striktne dodržiava ékádaší sa mi stane veľmi drahým, a ja ho budem uctievať. Teraz prosím počúvaj ako sa dodržiava Saphalá ékádaší.

Na Saphalá ékádaší by mi môj oddaný mal obetovať čerstvé ovocie podľa miesta a okolností a meditovať o mne ako o všepriaznivej božskej osobe. Mal by mi obetovať plody Ďžambíra, granátové jablko, betel, kokosový orech, guavu, orechy, mango, klinčeky a rôzne druhy aromatického korenia. Mal by mi tiež obetovať vonné tyčinky a ghí lampu, lebo obetovanie lámp v tento deň je obzvlášť priaznivé. Oddaný by sa mal pokúsiť zostať celú noc hore a ospevovať moje meno a zábavy. Teraz prosím pozorne počúvaj aké zásluhy získa, keď sa pôstí a zostane celú noc hore.

Ó najlepší z kráľov, neexistuje iná obeť alebo putovanie po svätých miestach, ktorá by sa vyrovnala alebo dokonca prevýšila zásluhy získané pôstom na Saphalá ékádaší. Tento pôst – obzvlášť ak vydrží bdelý celú noc – dáva rovnaké zásluhy vernému oddanému ako vykonanie odriekania po dobu piatich tisíc rokov. Ó lev medzi kráľmi, prosím vypočuj si slávnu históriu tohto ékádaší.

Bolo jedno mesto menom Čampávatí, ktorému vládol kráľ Máhišmata. Mal štyroch synov, najstarší z nich, Lumpaka bol neustále zamestnaný hriešnymi činnosťami – ako nedovolenému sexu s manželkami iných, hazardovanie a neustále združovania sa s prostitútkami. Jeho zlé činy postupne redukovali bohatstvo jeho otca, kráľa Máhišmatu. Lumpaka sa stal tiež veľmi kritický voči polobohom a bráhmanom, a každý deň urážal vaišnavov. Nakoniec už sa kráľ Máhišmata nemohol viac pozerať na svojho syna, a vyhnal ho zo svojho mesta do lesa. Zo strachu pred kráľom, súcitní príbuzní nepodporili Lumpaku, tak nahnevaný bol kráľ a tak hriešny bol Lumpaka.

Zmätený vo vyhnanstve, Lumpaka premýšľal: Môj otec ma poslal preč, a ani moji príbuzní nič nenamietali. Čo budem teraz robiť? Vymyslel teda plán, v noci pod plášťom temnoty prekĺznem späť do mesta a budem rabovať jeho bohatstvo.

Počas dňa zostanem v lese a v noci sa zase vrátim do mesta. Takto premýšľajúc, Lumpaka vstúpil do temného lesa. Vo dne zabíjal veľa zvierat a v noci kradol cenné predmety z mesta. Obyvatelia mesta ho niekoľkokrát zatkli, ale zo strachu pred kráľom ho zase pustili. Mysleli si, že je to vďaka jeho skorším hriešnym činom, že stratil kráľovské príslušenstvo a koná tak hriešne.

Hoci bol jedák mäsa, Lumpaka tiež jedol každý deň ovocie. Prebýval pod starým banyánovníkom, ktorý bol náhodou veľmi drahý Pánovi Vásudevovi. V skutočnosti ho ľudia uctievali ako boha všetkých stromov v lese. Za nejaký čas prišlo Suphalá ékádašíí. Na predvečer ékádaší bol Lumpaka nútený stráviť celú noc bez spánku kvôli ťažkej zime a nedostatku posteľnej bielizne. Zima ho nielen okradla o pokoj, ale skoro ho aj zabila. Keď vychádzalo slnko, cvakal zubami a bol takmer v bezvedomí. Počas celého rána toho dňa, na ékádaší, cvakal zubami a bol takmer v bezvedomí. Počas celého rána toho dňa, sa nemohol prebrať zo svojho stuhnutia. Keď prišlo poludnie Saphalá ékádaší, hriešny Lumpaka sa konečne prebral a vstal zo svojho miesta pod banyánovníkom. Každým krokom však padal na zem. Ako chromý, vykračoval pomaly a nerozhodne, trpiac veľmi smädom a hladom uprostred džungle. Bol tak slabý, že nemohol počas dňa zabiť ani jedno zviera. Namiesto toho mu zostalo len pozbierať opadané ovocie zo stromov. Slnko práve zapadalo, keď sa vrátil k svojmu banyánovníku. Ovocie položil na zem vedľa stromu a začal nariekať: „Ó moje trápenie! Čo budem robiť ďalej? Drahý otec, čo sa so mnou stane? Ó Šrí Hari, prosím buď ku mne milostivý a prijmi tieto plody!“ Znovu bol nútený ležať celú noc bez spánku. Medzitým však Mádhusudán, najvyššia božská osoba, potešený obetou ovocie prijal.

Lumpaka neúmyselne dodržal na ékádaší plný pôst a vďaka tomu sa mohol bez žiadnych ďalších prekážok vrátiť do svojho kráľovstva.

Ó Judhištír, počúvaj čo sa stalo synovi kráľa Máhismatu, keď len nepatrná zásluha vyklíčila v jeho srdci.

Akonáhle slnko nádherne vystúpilo na deň nasledujúci po ékádaší, prišiel za Lumpakom prekrásny kôň a postavil sa vedľa neho. V rovnakej chvíli k nemu prehovoril hlas z čistého neba: „Tento kôň je pre teba, Lumpaka! Nasadni na neho a šikovne sa vydaj pozdraviť svoju rodinu! Ó syn kráľa Máhismatu, milosťou Pána Vásudeva a silou zásluhy, ktorú si získal dodržaním Saphalá ékádaší, sa ti tvoje kráľovstvo vráti bez ďalších prekážok. Taký je úžitok získaný postením sa na tento priaznivý deň. Choď ihneď za svojím otcom a užívaj si svojho právoplatného miesta v dynastii.“

Akonáhle si Lumpaka vypočul tieto nebeské slová, nasadol na koňa a vydal sa na cestu do mesta Čampavátí. Zásluhou získanou pôstom na Saphalá ékádaší, sa stal znovu sympatickým princom a bol schopný sa pohrúžiť do lotosových nôh Pána Hariho. Inými slovami, stal sa mojim čistým oddaným.

Lumpaka sa hlboko kráľovi poklonil a znovu prijal svoje princovské zodpovednosti. Akonáhle kráľ uvidel svojho syna ozdobeného vaišnavskými ornamentami a tilakom, dal mu svoje kráľovstvo a Lumpaka vládol sám nerušene po mnoho mnoho rokov. Kedykoľvek nadišlo ékádaší, uctieval Pána s veľkou oddanosťou. A milosťou Šrí Krišnu dostal prekrásnu manželku a milého syna. Keď bol starý odovzdal kráľovstvo svojmu synovi, rovnako ako ho on dostal od svojho otca a odišiel do lesa slúžiť najvyššej božskej osobe, s ovládnutými zmyslami. Očistený od všetkých hmotných túžob, opustil telo a vrátil sa späť k Bohu, kde získal miesto pri lotosových nohách Šrí Krišnu.

Ó Judhištír, ktokoľvek ku mne pristúpi tak ako to urobil Lumpaka, zbaví sa všetkého náreku a strachu.

V skutočnosti, ktokoľvek riadne dodržiava Saphalá ékádaší – dokonca aj neúmyselne ako Lumpka – stane sa slávnym v tomto svete. Stane sa oslobodeným a po smrti sa vráti na Vaikhuntu. O tomto nie je žiadnych pochýb. A navyše, ktokoľvek len počúva o sláve Saphalá ékádaší, získa rovnaké zásluhy ako keby vykonal Rádžasúja jadžňu, a prinajmenšom odíde do neba vo svojom  budúcom zrodení.

 

Takto končí rozprávanie o sláve Paušpa-Krišna ékádaší, čiže Saphalá-ékádaší, z Bhavišja Uttar Purány.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov

späť

Annada (Adža) ékádaší

Annada (Adža) ékádaší

Pôst / Prerušenie (BA) 23.8.2022 (09:15 - 10:35)

Šrí Judhišthira Maharádž riekol: „Ó Ďzanardana, ochranca všetkých živých bytostí, povedz mi prosím, ako sa nazýva Ékádaší, ktoré nastáva počas fázy ubúdajúceho mesiaca [Krišna Pakša] v mesiaci Bhadrapada (August-September)

Najvyšší pán, Šrí Krišna odpovedal: „Počúvaj ma pozorne, ó kráľ. Názov tohto posvätného Ékádaší, ktoré odstraňuje hriechy, je Adža. Osoba, ktorá v tento deň drží úplný pôst a uctieva Hrišikéšu, Pána všetkých zmyslov, bude zbavená všetkých následkov svojich hriechov. Dokonca i človek, ktorý jednoducho načúva o tomto Ékádaší, je zbavený svojich minulých hriechov. Ó kráľ, vedz, že nie je lepšieho dňa ako je tento vo všetkých pozemských i nebeských svetoch. O tom niet pochýb.

Kedysi dávno žil slávny kráľ menom Hariščandra, ktorý bol vládcom celého sveta. Bol čestný a ctil si pravdu. Mal manželku Čandramatí a syna Lohitašvu. Silou osudu však prišiel kráľ Hariščandra o svoje veľké kráľovstvo, i o ženu a syna. Zbožný kráľ sa sám stal podradným služobníkom pojedača psov, ktorý si z neho urobil strážcu krematória. Napriek tomu, že vykonával tak podradnú službu, nezavrhol svoju úprimnosť ani svoj príkladný charakter — tak ako ani soma-rasa nestratí svoju schopnosť udeliť nesmrteľnosť, keď sa zmieša s nejakou inou tekutinou.

Kráľ žil mnoho rokov v týchto podmienkach. Jedného dňa si smutne pomyslel: ‚Čo mám robiť? Kam mám ísť? Ako sa môžem oslobodiť z tejto biednej situácie?‘ Takto sa utápal v oceáne úzkosti a smútku.

Jedného dňa šiel okolo veľký mudrc, a keď ho kráľ zbadal, šťastne si pomyslel: ‚Ách, Pán Brahmá vytvoril bráhmanov, aby pomáhali ostatným.‘ Hariščandra sa úctivo poklonil tomuto mudrcovi, ktorý sa volal Gautama Muni. So zopnutými rukami stál kráľ pred Gautamom Munim a vyrozprával mu svoj príbeh. Gautama Muni bol ohromený kráľovým nešťastným príbehom. Pomyslel si: ‚Ako sa to len stalo, že tento mocný kráľ teraz musí zbierať oblečenie z mŕtvych?‘ Gautama Muni bol k Hariščandrovi veľmi súcitný a tak mu ukázal proces, akým sa má postiť, aby sa očistil.

Gautama Muni riekol: ‚Ó kráľ, počas fázy ubúdajúceho mesiaca [Krišna Pakša] v mesiaci Bhadrapada (August-September) nastáva obzvlášť záslužné Ékádaší nazývané Adža (Annada), ktoré odstraňuje všetky hriechy. Toto Ékádaší je vskutku tak priaznivé, že aj keď sa budeš iba postiť a nebudeš vykonávať žiadne iné odriekanie, všetky tvoje hriechy budú anulované. Máš veľké šťastie, pretože nastane už o sedem dní. Nabádam ťa preto, aby si sa v tento deň postil a zostal bdieť celú noc. Ak to urobíš, všetky následky tvojich minulých hriešnych činov budú vymazané. Ó Hariščandra, prišiel som sem ako dôsledok tvojich predošlých zbožných činov. Prajem ti veľa šťastia do budúcna!‘ Veľký mudrc Šrí Gautama Muni po týchto slovách okamžite zmizol.

Kráľ Hariščandra sa riadil pokynmi Gautamu Muniho a postil sa počas posvätného dňa Adža Ékádaší. Ó Maharádž Judhišthira, pretože sa kráľ v tento deň postil, následky jeho predošlých hriešnych činov boli okamžite úplne zničené. Ó ty, ktorý si lev medzi kráľmi, skús pochopiť účinok tohto Ékádaší pôstu! Okamžite zdolá akékoľvek utrpenie, ktorým si človek prechádza dôsledkom jeho predošlej hriešnej karmy.

Takto bol Hariščandra oslobodený od svojej biedy. Vďaka moci tohto úžasného Ékádaší sa znovu stretol so svojou manželkou a synom, ktorí umreli a znovu ožili. Na nebeských planétach dévovia (polobohovia) začali bubnovať na nebeských bubnoch a zasypávali Hariščandru a jeho kráľovnú i syna kvetmi. Vďaka tomuto Ékádaší získal späť svoje kráľovstvo bez väčšej námahy. Navyše sa po jeho smrti dostali on i všetci jeho príbuzní do duchovného sveta.

Ó Panduovec, ktokoľvek drží pôst na Adža Ékádaší je isto oslobodený od všetkých hriechov a pozdvihne sa na úroveň duchovného sveta. Ktokoľvek načúva a študuje slávu tohto Ékádaší získa prospech, aký by inak získal vykonaním védskeho obradu zvieracej obeti.“

 

Iny text trochu

 

Judhištír mahárádž povedal: „Ó, Džanárdan, ochranca všetkých živých bytostí, prosím pokračuj a popíš mi ékádaší mesiaca Bhadrapáda (august – september).“

Pán odpovedal: „Toto ékádaší sa nazýva Adža a viaže sa k nemu príbeh o kráľovi, ktorý silou osudu stratil úplne všetko, vrátane ženy a syna.“

 

Volal sa Hariščandra a bol nadmieru čestný a vždy verný pravde. Jeho manželka sa volala Čandramatá a syn Lohitásvá. Jeho kráľovstvo prosperovalo viac ako okolité a stalo sa terčom vojenských vpádov až nakoniec padlo. Kráľ bol ponížený, zbavený rodiny a prinútený vykonávať najpodradnejšiu prácu sluhu v krematóriu. Bol mojím verným oddaným a nepriazeň osudu bral veľmi statočne. Premýšľal nasledovne: „Živá duša putuje hmotným stvorením a na svojej ceste prijíma rôzne telá na základe svojich plodonosných činností. Raz je obdarená telom poloboha či vládcu veľkého kráľovstva, inokedy telom zvieraťa či domorodca. Nezamestná sa duchovnými činnosťami, bude ale vždy nútená jedno alebo druhé opustiť a prijať ďalšie. Bol som kráľom prosperujúceho kráľovstva, ale vďaka svojej ješitnosti som o ne prišiel. Som ale kšatrija a mám kšatrijskú krv, nie je preto správne, aby som vykonával povinnosti iných. Tým porušujem náboženské povinnosti a zásady. Môj pán, najvyššia osobnosť Náráján, všetko vidí a určite mi pomôže v tejto ťažkej situácii. Plne Mu dôverujem.“

Harisčandra bol statočným, a aj keď bol v srdci kšatrija, krotil sa a vyčkával. Získal si tak všetku moju priazeň a tak jedného dňa, keď ako každý deň pripravoval pohrebný oheň pre zosnulých, jeho pokora a odovzdanosť priniesla svoj plod. Tým plodom bola možnosť sa stretnúť s jedným z najväčších mudrcov tohto vesmíru, Gautamom munim. Ja sám som poslal Gautamu za bývalým kráľom. Keď Harisčandra uvidel veľkého svätca, okamžite sa mu poklonil a so zopätými rukami k nemu prehovoril: „Ó, mudrc, všetka sláva tebe! Prosím ťa neľakaj sa môjho výzoru a postavenia. Som kšatrija, bývalý vládca tohto kráľovstva. Bola to pýcha a hriešne činnosti, ktoré zapríčinili môj pád. Nie je ale správne, aby kšatrija vykonával povinnosti šúdru. Povedz mi, ako sa môžem zbaviť nepriazne osudu?“

Gautama muni žasol nad rozprávaním bývalého kráľa a keď videl, akým pokorným sa stal, neváhal a odpovedal: „Harisčandra, sám najvyšší Pán ma za tebou poslal, aby som si vypočul tvoj príbeh. Chcel, aby som ti splnil akékoľvek prianie. Tak, aké je tvoje prianie?“

Keď Harisčandra počul, že sám najvyšší Pán poslal tohto svätca, bol zaplavený radosťou. Z očí mu tiekli slzy a slabým hlasom odpovedal: „Teraz vidím, že všetko moje utrpenie bola obrovská milosť môjho Pána. Zbavil ma všetkej pripútanosti k hmotnému pôžitku a pýchy z rozprávkového bohatstva. Nie nadarmo sa hovorí, že keď chce Pán preukázať niekomu skutočnú láskavosť, odoberie všetko jeho vlastníctvo. Jedine tak sa Mu dá úplne odovzdať. Ó, veľký svätec, neželám si žiadne hmotné bohatstvo. Jediné moje prianie je získať rýdze oddanú službu pánovi Harimu, ktorá je skutočným bohatstvom. Povedz mi teda čo mám preto urobiť.“

Gautamiho muniho veľmi potešilo vidieť, aký rýdzi Harisčandra bol. Opísal mu teda proces uctievania najvyššieho Pána a jeho oddanej Tulasí. Povedal: „Najprv sa treba zbaviť všetkých nečistôt a hriešnych reakcií. Až potom možno uctievať Pána, ktorý je za hranicami kvalít hmotnej prírody, nedotknutý hriechmi a plodonosným konaním. Možno toho dosiahnuť pôstom na svätý deň Adža ékádaší a mojím požehnaním. Adža ékádaší bude už zajtra a ja ti dávam všetky požehnanie, aby si využil tohto svätého dňa a získal tak oddanú službu Pánovi. 

Mudrc dal Harisčandrovi svoje požehnanie a potrebné inštrukcie. Potom zmizol.

Presne to, čo mu Gautama muni opísal, Harisčandra dodržal. Na svätý deň Adža ékádaší dodržal úplný pôst a uctieval kvetinu Tulasí. Vďaka tomu sa zbavil posledných vetvičiek hriešnych reakcií a návykov a stal sa z neho čistý oddaný a odišiel na Vaikhuntu.

Ó Pandava, taká je moc Adža ékádaší.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

0 komentárov