Pokračujeme vo výpovediach českých oddaných s mojimi komentármi červenou farbou. Prvý diel článku nájdete tu.
Právna vsuvka: Informácie a názory vyjadrené v celom tomto článku sú iba subjektívnymi názormi autora a nemusia nevyhnutne predstavovať fakty ani odrážať názory alebo pohľady akéhokoľvek iného jednotlivca alebo organizácie. Informácie v tomto článku sú založené na verejne dostupných zdrojoch a sú určené len na informačné účely. Autor neschvaľuje ani nepodporuje žiadne názory alebo činy osoby alebo osôb diskutovaných v tomto článku. Autor nezodpovedá za žiadne chyby alebo opomenutia v poskytnutých informáciách a nemôže niesť zodpovednosť za žiadne škody, straty alebo následky, ktoré môžu vyplynúť zo spoliehania sa na tieto informácie. Čitateľom odporúčame, aby si urobili vlastný výskum/prieskum a urobili vlastné rozhodnutia o presnosti a spoľahlivosti informácií uvedených v tomto článku. Autor nezodpovedá za obsah, aktualitu a faktickosť informácií nachádzajúcich sa v tomto celom článku, na webových hyperlinkách uvedených v tomto článku, rovnako ani v súboroch na stiahnutie a pod.
bhaktin Veronika
Praktikuji Krišna vědomí čtyři roky. Jsem z Brna a to mi v ISKCONu způsobilo spoustu problémů. Chrámový prezident v Brně nebyl nikdy v ISKCONu. Mezi ním a Narakritim byly také nějaké boje, do kterých byli trošku zapletení i oddaní z Brna – nechovali se příliš hezky k ISKCONským oddaným. Ale když jsem přišla já, tak už tam moc kontaktů mezi těmito dvěma skupinami nebylo. Takže když jsem poprvé navštívila ISKCONský chrám, byla jsem velmi nadšená a snažila jsem se ke všem chovat hezky, ale protože věděli, že jsem z Brna, jednali se mnou jako s velkým démonem. Nechápala jsem, jak je možné, že i když mě vůbec neznají, jednají se mnou jako s démonem jen proto, že jsem z neICSKCONského Brna.
Lebo sekta si žije v tom, že len ISKCON je Krišna vedomie, a všetko ostatné je máya. Tým pádom pred rokom 1965, keď bol založený ISKCON, podľa tejto logiky neexistovalo Krišna vedomie, iba máya. Na druhej strane, aj keď Prabhupáda odišiel, aj väčšina jeho žiakov a ISKCON pomenil veľkú časť filozofie a volí si za guruov často pedofilov, stále je ISKCON svätý a vždy bude, lebo len tak môžu kontrolovať a profitovať z ovcí. Aj keby sa trtkali malé deti guruami, tak kritizovať ISKCON sa nesmie. A to sa presne do písmena aj deje.
Po tomto zážitku jsem se rozhodla do ISKCONu nevstoupit, proto nemám moc osobních špatných zážitků. Ale neustále vidím spoustu špatného jednání s oddanými (před několika dny byl z Góvindy vyhozen jeden můj kamarád proto, že řekl to, co tam oddaní ví – že šéf Dharna-růpa tam krade peníze. Byl vyhozen bez peněz, neměl kam jít a nedostal ani možnost si dosušit svoje mokré věci. Pracoval tam asi půl roku, bez výplaty). Takových příkladů je mnohem víc.
Aspoň si dievčina ušetrila roky života, tak len dúfajme, že nezanevrela na samotnú filozofiu kvôli takýmto smradom. Je to podobné ako keď bežní ľudia nechcú riešiť duchovno, lebo vidia, akí sú kresťania pokrytci a darebáci, takže inými slovami, takéto pseudonáboženstvá robia v skutočnosti z ľudí ateistov.
Mé osobní zážitky zahrnují takové věci, jako, když potkám nějakého ISKCONského oddaného, tak se jako první věc zeptá: „Proč nespolupracuješ? Když nejsi v ISKCONu, tak nemůžeš sloužit Šrílovi Prabhupádovi, musíš přijít do chrámu…“ Tak jsem přišla a byla jsem vyhozena s tím, že nejsem pozvaná.
Toto je to ich strašenie a definícia sekty ako z učebnice. Je však paradox, že aj keď sú v ISKCONe aj relatívne inteligentní ľudia, nemajú s tým problém. Jednoducho, slepo veria ich autoritám a podceňujú vlastný úsudok, lebo ich dennodenne strašia a presviedčajú, že rozmýšľanie je máya.
V ISKCONu se mi zdá nejhorší strach. Oddaní se viditelně bojí mluvit o určitých tématech nebo s určitými lidmi (včetně mě). Bojí se, že když nebudou hodné holčičky a kluci, nebudou mít žádnou možnost udělat jakýkoli duchovní pokrok nebo oddanou službu.
Amen. Čiže ona dobrá adeptka do ISKCONu nie je. A nech jej to slúži ku cti.
Bhaktin Veronika
Čit Šakti das
Rád bych zde předložil s veškerou vážností a pokorou své stížnosti na vedení české yatry, jmenovitě na Lomancitu dáse, Manidharu dáse a Narakritiho dáse.
Lomancita a Manidhara dás zasáhli do mé volby gurua, a tak zapříčinili zmatek na mé cestě oddané služby. Zasahovali do mého vztahu s dikša guruem v mnoha směrech a takovéto praktiky jsou dodnes přítomné v jejich jednání. Loni jsem byl dokonce svědkem toho, jak byl jeden oddaný vystaven kampani pro Suhotru Swamiho v případě své vlastní manželky, již měl přimět k tomu, aby změnila svou volbu.
Oba mě veřejně mnohokrát pokořili a šířili za mými zády různé spekulace. Lomancita o mě šířil a šíří doposud různé pomluvy a otevřené lži a zakazuje oddaným v komunitě, aby se se mnou stýkali, a to bez udání vysvětlení či důvodu. Manidhara mě osočoval ve svých dopisech (mohu na požádání předložit) mě a Bhagavat Dharmovi SS a otevřeně zpochybnil mé působení v ISKCONu bez jakékoli evidence či vysvětlení.
Toto dělají opakovaně v mnoha dalších případech s pod záštitou své autority, a tak vytváří těžkosti v životech mnoha dalších oddaných.
Navíc Lomancita dás mě okradl o přibližně 3000 SEK v roce 1998, když jsem rozdával prasadam ve Stockholmu, když mi počítal dvojnásobnou cenu za balíček prasadam. To jsem zjistil až později od dalšího oddaného. Asi po roce mi to sám Lomancita potvrdil. Tímto chci jen poukázat na jeho způsoby jednání a jeho charakter.
Narakriti dás mi v posledních měsících dvakrát vyhrožoval odloučením od ostatních oddaných. Nejenom že nemá právo to udělat, ale dokonce se neobtěžoval s žádným vysvětlením.
Taktéž nemá žádné právo posuzovat, zda kdokoli, s kým má spor, je zaměstnán v oddané službě či v karmických činnostech.
Vzhledem k tomu, co se stalo mě, a taktéž stalo a stává ostatním oddaným, ať už žijícím v templu nebo mimo něj, s veškerou úctou požaduji, aby tyto osoby byly prověřeny pod světlem ISKCON zákonů a jejich postavení se zhodnotilo na základě šástry.
Hare Kršna, vs Cit Sakti das
No comment. Dúfam, milí čitatelia, že už ste cca. v obraze.
Dvaraka-išvara das
Jsem členem české yatry od roku 1992. Od té doby, co jsem přišel do chrámu, viděl jsem spoustu divných věcí, které byly v rozporu s tím, co jsem četl v knihách Šrily Prabhupády. Všechno jsem se to snažil tolerovat v naději, že se situace zlepší, a nynější situace nastala jen díky nezkušenosti oddaných. Ale nyní, po více než osmi letech, je to úplně stejné, což mě přivedlo k tomu, že se už dále nemohu snažit tolerovat a přehlížet stávající problémy.
Toto je klasický vývoj, len škoda, že to trvá väčšinou takto dlho, ešte väčšia, že väčšina sa neozve za celý život a proste to nejak v tichu v sekte trpia – pokiaľ z toho nemajú nejaký vlastný prospech a nepridajú sa na temnú stranu. A tí, ktorí sa ozvú, tak ich vždy čaká rovnaký scenár a to exkomunikácia zo sekty. Čo je v princípe najlepšie čo sa im môže stať, ale ako sa s tým psychicky vysporiadajú záleží len na nich. Väčšinou nie príliš dobre.
Tento můj dopis nepíšu jako kritiku ISKCONu, ale jako pokus poukázat na neomluvitelně špatné chování, nezákonné jednání určitých lidí, kteří se stali vůdci české yatry a kteří svými činnostmi stavějí ISKCON do špatného světla.
V tom je tá naivita, že on si myslí, že to je len nejaká výnimka. Keby sa zamyslel, ako sa dostávajú tí vodcovia do tých pozícií, že ich tam ustanovuje niekto, kto je za to zodpovedný a dobre vie čo robí a sám je darebák, volený ešte vyššími darebákmi, tak by sa nedivil. Veď logicky, zodpovednosť za nižšieho managéra si berie vyšší, ktorý ho tam dosadil ako kvalifikovaného. Samozrejme, oni sa často vyhovárajú na to, že pracujú len s tým koho majú, ale to nie je ospravedlnenie. Lepšie nemať žiadne vedenie, ako tam mať darebáka a zneužívača. Oddaní aj bez vedenia by sa vedeli nejak zorganizovať a aspoň by im nikto nehádzal polená pod nohy a neparazitoval by na nich.
První věc, která mě praštila do očí bylo velmi autoritářské a autokratické jednání mých autorit. Jednali a používali naši filosofii, jak se jim zlíbilo a takto manipulovali životy ostatních oddaných. Těmi autoritami jsou: Narakriti dás, Lomančitta dás, Manidhar dás, Ašvahari dás, Trilokátma dás a Níla Mádhava dás.
Křičeli na mě a na ostatní oddané kvůli každému nesmyslu a za každý špatně splněný úkol, používali nadávky jako hloupý idiot, blbec, blázen, šílenec, atd. Takto nás zastrašovali. Často na nás řvali kvůli něčemu, co jsme vůbec neudělali a když jsem se zeptal proč, tak řekli, že jen rozbíjejí naše falešné ego pro náš prospěch.
Hah, to je klasika. Jednoducho psychické násilie, manipulácia a sektársky brainwashing ako v každej-inej-pojebanej-sekte. Keby toto Prabhupáda videl, tak ich pošle do čerta.
Jednali, jako kdyby pouze oni měl monopol na pravdu, protože ONI JSOU AUTORITY, reprezentují duchovního učitele a proto jsou posledním článkem parampary. Proto vše, co řeknou, je svaté, neměnné a když je někdo vyzve, tak ho démonizují.
Toto sú ich mantry, ktoré si opakujú ešte viac ako Mahá-mantru.
Ve svém kázání zdůrazňují odhalování mysli, ale když to někdo udělal, byl pak několikrát, několikrát dokonce i na přednáškách, zesměšňován. K když mi byl dán slib, že celá věc zůstane jen mezi námi dvěma, druhý den to věděl celý chrám, od TÉ autority.
Lebo nemajú žiaden charakter a sú to karikatúry ľudí, nie to ešte oddaných. Často sa takzvaní „karmís“ správajú lepšie. Je to jednoducho preto, že aj keď sú napr. ateistickí, resp. zatiaľ nevedomí, žijú v ako tak normálnom nezdeformovanom prostredí. Krišňáci sa tvária, že tá ich bublina je bezpečná pred „démonmi“, ale paradoxne, si potom zavretý v bubline roky s pseudooddanými, ktorí sú len démoni s polobožským komplexom. Čo je oveľa horšie.
Kážou nám, že máme všechno, do posledního halíře, odevzdat chrámu a že platit sociální pojištění je ta největší mája, ale nyní když oddaní opustí chrám, nemají z čeho začít. Také nyní ti samí lidé, kteří kázali proti sociálnímu pojištění, jej tajně některým oddaným začali platit.
Väčšinou neplatia nič čo nemusia, zamestnávajú načierno atď.
Když jsem byl chrámovým kuchařem, Narakriti das mě nutil, abych pro něj soukromě vařil. Několikrát mě vzbudil uprostřed noci a požadoval, abych pro něj uvařil celou hostinu, protože přišel pozdě a už nezůstalo žádné prasádam podle jeho chuti (prasadam tam bylo, ale ne podle jeho chuti!) Když jsem mluvil s kuchařem, který pak nastoupil po mě, mluvil o těch samých zkušenostech.
Tak oni sú despoti, králi a toto sú ich výsady. Oni nie sú hlúpi, len zlí. Hlúpi sú tí, ktorí im slúžia a ešte si myslia, že tým robia duchovný pokrok.
Narakriti také čítával oddaným soukromé dopisy a otevřeně lhal, aby dosáhl toho, co chtěl.
Autority v Čechách také manipulují se svobodnou vůlí vybrat si duchovního učitele. Znám celkem dost oddaných, kteří si zvolili jiného ISKCONského gurua, než jsou GBC pro Čechy, ale po tom, co jim do toho vstoupily autority, zvolili si Suhotru Swamiho a Bhaktivaibhavu Swamiho.
Tiež bežná vec, že BVS si dosadzuje svojich žiakov do všetkých managerských postov, temple prezidentov do chrámov a pod., aby si tak upevnil svoju moc a žiakov iných guruov diskriminujú. Majú to takto vymyslené a podelené ešte od čias tzv. ISKCONskéej zonálnej deviácie – ktorá pretrváva dodnes.
Očerňování a démonizování oddaným je pravidelné, hlavně při přijímání prasádam, když Narakriti s některou autoritou pomlouvají nějaké oddané, včetně Prabhupádových žáků. vysvětluje, jak je kdo mimo, nebo šílený, naprosto otevřeně ve společnosti oddaných, kteří jsou z toho potom rozrušení.
Autority nám také říkají s kým se máme sdružovat a s kým ne, bez jakéhokoliv vysvětlení, proč je ten dotyčný mimo.
Když jsem ještě byl v chrámu, byl problém dokonce i navštívit rodiče, protože byli považováni za špinavé karmí, dobré akorát tak na to, aby dávali chrámu příspěvky.
Klasika.
Dokonce mi jednou Ašvahari dás řekl, když jsem se zrovna chystal k rodičům, že by bylo lepší, kdyby moje matka chcípla. Tento vůdce centra na Moravě je dobře znám svou arogancí, vulgaritou a hrubost.
Tak stačí sa pozrieť na jeho ksycht a každému je jasné koľká bije…
Další věc je, že autorita něco řekne a něco jiného udělá, například: na přednáškách opakovaně zdůrazňují nutnost chodit na ranní programy a kdo na ně nechodí, ten dělá jen karma-jógu, ale ze všech vedoucích z Govindy , konkrétně Lomančitta das, Manidhara das, na ně nikdo nechodí, jen čas od času dají přednášku o bezpodmínečném odevzdání se autoritě a o nutnosti tvrději pracovat.
Podobne ako napr. Mohanarúpa, keď bol temple president na Ekačakre, nechodieval väčšinou na programy a na tie ranné už vonkoncom…
Většina vedoucích tráví nemalý čas sledováním televize a videa, ale pokud to dělá obyčejný oddaný, pak je to považováno za máju. Dokonce i sankírtanoví oddaní sledují akční filmy, protože chtějí vyvinout více kšatrijského ducha a odhodlání.
Tie tzv. autority robia aj horšie veci, sledovanie televízie by bolo najmenej. Na Slovensku balia a presviedčajú na sex nové bhaktinky, v zahraničí trtkajú aj deti, atď. Na druhej strane, aj keď na Slovensku sa to priamo nedeje, ale keďže sú ISKCONskí guruovia priatelia pedofilov, tak aj ich žiaci, slovenskí krišňáci sú nasledovníci priateľov pedofilov, a to nie je príliš pekná vizitka. Pozeranie nejakého seriálu tajne v izbe by bol ten najmenší pseudoproblém.
Aj dnešní slovenskí „oddaní“ sa stretávajú napríklad u Kalavati, ktora je oddanou nasledovníčkou jej gurua Jayapataku, ktorý bol pri zrode deviácie samozvaných guruov, a celé tie roky je vo vedení, resp. na úplnom vrchole ISKCONu a práve pod jeho vedením sa tolerovali a zametali obvinenia z pedofílie, vrážd pod koberec. Je to capo celej ISKCONskej mafie. Hlavne, že sa tam idú všetci pekne napapať a ovievať sošky, aby sa cítili lepšie, to je hlavné. To, že sú tisíce zneužitých detí práve tými, koho Kalavati uctieva a ich kamošov, to im nevadí, prípadne to berú iba ako „ohováranie“. A pritom stačí tak málo a dať si to do Googlu.
Další věc je: moji rodiče dávají oddaným každý rok docela velké množství medu. poslední dobou jsem ale zjistil, že vedoucí Govindy, Lomančitta das, ten samý med oddaným prodává.
Zmínil jsem jen několik příběhů s úmyslem podpořit stížnost proti zmíněným vedoucím české yatry. Vím toho mnohem víc, a byli při tom i svědci, ale myslím, že už jsem toho napsal dost.
V chrámu je spousta oddaným s podobnými zkušenostmi, kteří by je rádi soukromě řekli, ale stále se bojí vystoupit s tím veřejně, protože jsou na chrámu ekonomicky závislí, a nebo se prostě bojí msty vedoucích. Jeden příklad za všechny je Janaka Gauranga dás, kterému vedoucí vyhrožovali fyzickým útokem, pokud vstoupí do nějakého centra v yatře.
Nič nové v ISKCONe.
Tato situace mě moc mrzí, obzvláště, když čas od času slyším názory lidí, kteří přišli do kontaktu s naším hnutím a měli spíše špatné zážitky a divili se, co to vůbec děláme.
Rád bych řekl, že se doposud nikdo z vedoucích slušně neomluvil nikomu, koho napadli, ale to je v duchu autokracie normální. Výjimkou je Trilokátmá dás, který se mi v soukromí omluvil za jeho špatné jednání vůči mě.
Súkromne to mohol spraviť, má svoje slabé chvíľky, ale len súkromne, a potom to vzápätí poprie, zaprie a bude robiť pravý opak. Alebo keď má akurát depresiu z vyhorenia, tak rád kritizuje svojho gurua.
Směřuji svůj dopis přímo Vám, protože místní GBC, Bhaktivaibhava Swami, i když už byl někilikrát o situaci informován, neudělal s těmi problémy nic.
A ako história ukázala, nikto s tým nič nespravil a títo sťažujúci sa boli z ISKCONu vzápätí vyhodení. Adresovať sťažnosti na tyranov ich šéfom, ktorí tam tyranov dosadili, nie je asi najmúdrejší nápad, ale úmysel sa cení, aj teraz po rokoch.
Děkuji, Váš služebník Dváraka-Íšvara dás
Janaka Gauranga das
Milí oddaní z EC GBC,
přijměte prosím mé uctivé poklony. Sláva Śrílovi Prabhupádovi.
Jmenuji se Janaka Gauranga dás. V ISKCONu jsem byl od roku 1991 a zastával různé služby, především BBT. Nyní žiji mimo chrám, poté, co jsem byl po dlouhou dobu v ISKCONu vystaven hrubému zacházení a zneužívání a nakonec vyhozen ze služby českými lídry. O těchto událostech se nyní zmíním jen stručně, ale celá má korespondence s českými lídry, která předcházela mému vyhození, je vám k dispozici. Vyrůstal jsem v pražském chrámu, v atmosféře strachu, a zakoušel neustálý mentální nátlak, zastrašování, ovládání životů oddaných ze strany lídrů, „hony na čarodějnice“ atd. Všem, co mi ublížili, jsem odpustil, a nechovám v sobě žádné pocity nenávisti či nepřátelství. Současně však vidím, že hrubé chování českých lídrů a jejich zneužívání oddaných roste a že jediné, co je může zastavit, když se po deset let nezměnili, je zbavit je funkcí. Proto jsem souhlasil se sepsáním mého svědectví pro vás všechny, kteří ho čtete. Zde uvádím své zkušenosti s konkrétními lídry, kteří ubližují a zneužívají své pozice.
Ašvahari dás – Zvolen sám sebou a ostatními lídry za vedoucího kongregačního kázání. Svými slovy a činy „spálil“ stovky oddaných a přátel Kršny a mnoho z nich opustilo ISKCON kvůli němu.
Toto je zaujímavý bod, že BVS radšej nechá takéhoto smrada a vykopávku vo funkcii, aj keby mali prísť o stovky iných čestných. Prečo? Lebo nájsť takéto monštrá do funkcie, ktoré mu budú zároveň servilné, je ťažké. A nová pracovná sila a naivní noví bhaktovia sa skôr či neskôr vždy nájdu a scenár sa opakuje. Hlavne že kasičky sa priebežne plnia a autority majú pohodlné životy.
Jeho agresivní, fanatické chování jsem zažil mnohokrát. Vynucoval si, abych se mu podroboval, v čemkoliv chtěl, a když se mnou nebyl spokojen, kázal proti mě veřejně i potají ostatním a všude mě pomlouval. Mnoho z nás mučil mentálně a slovně, šikanoval a také fyzicky napadl bhaktu Jana Pípala. Toho jsem byl svědkem. Dnes se stydím, že jsem Janovi nepomohl, jelikož jsem se bál vystoupit proti autoritám, o čemž nás ti samí ubližující lídři učili, že je to ten nejhorší přestupek. Ašvahari si v podstatě vždy vynucoval, aby mu oddaní sloužili, a vydával to za službu Kršnovi.
Níla Mádhava dás – Byl sankírtanovým lídrem, který po mnoho let urážel mladší oddané. Je zodpovědný za vytvoření nesmírně fanatického přístupu „jen my, sankírtanoví brahmačaríni, následujeme pravou cestu a všichni ostatní se odchylují, jsou k ničemu, démoni“ atd. Během přednášky z Bhágavatamu řval celé hodiny na mě a na bhaktu Borise jako na zvířata, jen proto, že jsem nesouhlasil s jeho výroky, že jediná služba je rozdávání knih a že ti, kdo slouží jinak, jako například čeští oddaní z farmy, jsou pod vlivem máji apod. Neustále také zesměšňoval grhasthy a urážel je. Vždy se mě snažil ovládat, a když jsem odmítl, projevoval se útočně.
Mne táto žumpa vravela, že nemám chodiť do Česka, lebo by som rozrušoval oddaných. A čo sa týka len knižiek, áno, to je ich fanatický postoj, ironicky sa ale snažil ukradnúť nám svojho času projekt Reinkarnacia CZ, keď tam videl potenciál, ako z internetu nájsť nové ovečky. Vynucoval si, že keďže som členom ISKCONu (čo som ale oficiálne nikdy nebol a odmietol som im to aj opakovane podpisovať, aj papiere ako večný sľub lojality a pod.), tak som podľa neho bol povinný prepísať mu svoj súkromný kazateľský projekt. Takže takýto smrad a zlodej to je.
Rádha-vallabha dás – Je uznán doktory za nenormálního a svými činy to dokazuje, a přesto byl dosazen do pozice TC a vždy hrubě zacházel s každým, kdo nesouhlasí s jeho překrucováním filozofie za určitým účelem. Stále vyhazoval oddaným věci z balkónu, což jsem také zakusil osobně. Při přednáškách na mě slovně útočil, dělal ze mě černou ovci a zesměšňoval mě do té míry, že jsem musel opustit chrám, abych zachránil svůj duchovní život.
Trilokátma das – Natlačil se do postavení PR a zástupce českého ISKCONu. Mnohokrát mě zastrašoval, řval na mě a vyžadoval, abych se mu odevzdal. Je známý jako člověk, který nedokáže ovládat svůj hněv a ubližuje druhým. Na mou stížnost na české lídry reagoval tak, že zorganizoval mítink, ze kterého mi lídři poslali důtku a vyhodili mě ze služby. Mezi oddanými Trilokátma šíří, že má matka je blázen (což je lež) a že tím pádem já jsem také blázen a oddaní se mi proto mají vyhýbat.
Toto inak hovoril aj o mne, a o každom komu chce nejak ublížiť. Už som to počul viackrát. Viete ale ako sa hovorí, neukazuje na druhého prstom, lebo ďalšie tvoje vlastné tri prsty ukazujú na teba.
Narakriti dás – TP pražského chrámu a ten nejzlomyslnější jedinec, jakého jsem kdy viděl. Je známý svým velitelským chováním. Usadil se ve své pozici a je připraven zničit a odstranit každého, kdo se mu neodevzdá. Bránil mi v dávání přednášek a seminářů v Praze, přestože jsem ho o to několikrát prosil. Tajně si pročítal elektronickou poštu ostatních oddaných. (Osobně jsem slyšel, jak o tomto případu hovořili Trilokátma s Rádha-vallabhou. Nakonec Trilokátma řekl: „Ale nevyhodíme ho. V budoucnosti může udělat hodně služby.“) Narakriti bránil v průniku mnoha informací českým oddaným a jiné informace překrucoval podle svého. Typickou ukázkou je můj případ. Narakriti ze mě udělal nepřítele české yatry a GBC, nežádoucí a nebezpečnou osobu, a nutil oddané, aby se se mnou nestýkali.
Ako som spomínal vyššie, aj Narakriti je vo svojej pozícii iba vďaka BVS, takže aj on, aj všetci ďalší darebáci vo funkciách sú len produktom mahá-darebáctva BVS. On na jednej strane keď je problém naoko dáva ruky preč a že jeho sa to netýka, len aby následne v zákulisí pokračoval v politikách a usmerňoval týchto darebákov, ako majú konať a pomstiť sa kritikom. Je to proste bezškrupulózna pretvárka.
Byl to právě on, kdo trval na tom a prosazoval, že musím být vyhozen z BBT. Pod jeho vedením mi ostatní lídři poslali důtku, ironicky s tím, že se musím omluvit za „falešné obvinění místních autorit ISKCONu z ´pálení´ oddaných, překrucování filozofie, zneužívání postavení, intrik, vymývání mozků, snahy zničit vlastní názor“. Jako další neuvěřitelný důvod k důtce bylo udáno to, že jsem vyzval lídry, aby se za své chování veřejně omluvili. Když předložili usnesení a důtku, byl jsem dosazen do role obžalovaného, aniž bych měl šanci se bránit. Byl na mě vyžadováno, abych se omluvil za to, co jsem řekl, a abych prohlásil, že to bylo vše nepravdivé. Přirozeně jsem se takto nemohl omluvit; bylo by to proti mému svědomí, sám jsem zažil vše, o čem jsem psal, a vím, že se to skutečně stalo.
Toto je znova ako cez kopirák, so mnou aj s ďalšími zaobchádzali presne takto.
Po zaslání důtky jsem obdržel i usnesení schválené tentýž den co důtka. Obsahovalo mé vyhození z české struktury BBT. Tehdy jsem jako český BBT sloužil ve Švédsku. Vše jsem předal mé autoritě v BBT, Brahmovi Muhúrtovi prabhu, který zařídil zaslání dopisu pražským lídrům s obsahem, že není důvod mě vyhazovat, protože službu vykonávám v pořádku a a s mým chováním nejsou problémy. Narakriti pak vyhrožoval autoritám BBT, že pokud nepřijmou české usnesení a nevyhodí mě, Ćeši se odštěpí od BBT a vytvoří si vlastní nakladatelství. Brahma Muhúrta nakonec souhlasil s jejich usnesením, protože se bál ztráty peněz z českého sankírtanu, a já jsem byl odstraněn.
Brahma muhurta a jemu podobní sú sami bezcharakterní, keďže zo strachu slúžia démonom a sami sa tak démonmi stávajú. Keď uprednostníš vlastný komfort pred Pravdou, čo iného si?
Narakriti později ještě v souvislosti se mnou vymýval dvěma bhaktům mozek a štval je proti mě takovým způsobem, že se připravili na to, že mě po mém příjezdu do Ćech zmlátí.
Suhotra Swami – Jeden Prabhupádův žák (jméno lze získat na požádání) se jednou zeptal Harikéši (tehdy) Swamiho, jaký má vztah se Suhotrou Swamim. Harikéša odpověděl: „Je to blázen.“ „Jak je tedy možné, že je to GBC?“, ptal se ten Prabhupádův žák. „Je to naprostý šílenec,“ pokračoval Harikéša, „já ho udělal GBCm, abych se ho zbavil!“ Tak začalo hroucení české yatry, když sem lidé jako Suhotra a Bhaktivaibhava Swami přišli vládnout a přinesli s sebou svůj fanatický přístup.
Toto je dobrý bod a história, ktorú asi málokto pozná. Aj BVS sa stal guruom len preto, že sám o sebe podvodnák Harikéš ho zvolil za gurua, keďže ho kritizovali, že je príliš silná autorita. Tak vybral zopár neskúsených brahmačarínov a povedal im, že z nich spraví guruov, alebo ich vyhodí na ulicu, tak si môžu vybrať. A aj vďaka tomuto tu českú a slovenskú misiu dojebáva BVS. Ako začal, tak aj skončí.
Oddaní všeobecně již vědí, že Suhotra Swami je vyslýchán za mnohé přečiny, včetně nesmírně krutého zneužití dítěte a dalších strašných věcí. Mé osobní zkušenosti s ním jsou bolestné. Vždy nakládal s oddanými jako s podlidmi, překrucoval filozofii a zneužíval peníze. Dvakrát jsem ho žádal, aby zabránil českým vůdcům v dalším ubližování oddaným. Avšak nejenže mi odmítl poskytnout ochranu, když mi vyhrožovali, ale navíc mi nadával, urážel mě a vysmíval se mi. Je to mentálně narušený člověk, který je nezpůsobilý pro postavení GBC a gurua.
Klasika do partie.
Bhaktivaibhava Swami – Je společně se Suhotrou Swamim zodpovědný za mnoho bolestných událostí, které se staly v české yatře. Hrozil oddaným, že musí poslouchat místní GBC a autority, at už se dopouštějí čehokoliv či rozhodnou cokoliv (jakýkoliv nesmysl či zločin). Opakovaně plísnil oddané, kteří trpěli pod pražským vedením a prosili ho o pomoc. BVS jedná a káže výhružným a nesmírně fanatickým způsobem. Vytváří atmosféru strachu a požaduje, aby se mu všichni podrobili. Vždy schvaloval či podporoval Narakritiho rozhodnutí, které byly přečiny, například vyhazování oddaných z jejich služby. Věděl o tom, jak mi čeští lídři zaslali důtku, viděl mé odpovědi, a přesto nijak nezabránil mému vyhození a neudělal vůbec nic. Jeho fanatický styl se odráží v chování jeho žáků Ašvahariho, Trilokátmy, Níly Mádhavy a Narakritiho, kteří dychtí zničit nás všechny, kteří již nemlčíme o jejich přečinech. Tito lídři bojují ve jménu Boha a gurua. Historie se opakuje.
Áno, a toto je presne tá démonská parampara v ISKCONE. O ktorej inak hovoril aj Prabhupáda ako o „sinister movement in ISKCON“.
Doufám, že uvolníte z funkcí výše uvedené lídry, aby nemohli ubližovat novým českým oddaným a zneužívat je. Věřím, že dokážete vyřešit tuto situaci vy sami, aniž bychom se museli ve snaze o pomoc obracet na policii, Mezinárodní soud pro lidská práva v Haagu či aplikovat jiné legální způsoby k zajištění naší ochrany a ochrany všech dalších oddaných.
Trochu naivné no, lebo konieckoncov ako som hovoril, súkromná firma nemá žiadne povinnosti voči „oddaným“, vy oficiálne nie ste s touto firmou v žiadnom vzťahu. To, že vás dekády psychologicky manipulujú, aby ste im slúžili a makali na nich, to je vaša sprostosť, nič viac.
Váš služebník Janaka Gauranga dás
Kršnavalli devi dasi
Chtěla bych přidat několik slov o manipulačních praktikách Lomancity dáse ohledně výběru duchovního mistra.
Po jednom roce služby na farmě jsem přišla do chrámu v Praze, kde byl Lomancita dás v té době templ prezident. Brzy mi začal povídat o výběru duchovního mistra. Když jsem mu řekla, že mě inspiruje Satsvarupa Maharaja a že mu chci napsat dopis, zrazoval mě od toho a snažil se mě přesvědčit, že nejsem upřímná, že chci jen gurua, který je daleko, aby mě dobře neznal a nemohl mě kontrolovat, vysvětloval mi nevýhody nemít žádné duchovní bratry a sestry nablízku… Hlavní, co jsem z toho pochopila, bylo to, že chci být něco zvláštního a mimo kontrolu (jak jeho, tak svého budoucího duchovního mistra). Dokonce přišel s příběhem, že se chci stat Maharajovou žákyní, protože jsem se zamilovala do jeho jediného žáka v Čechách. Tento příběh byl široce rozšířený po celé české yatře. Dokonce oddaní, kteří žili léta ve Švédsku, tento vymyšlený příběh od něj slyšeli. V té době to pro mě bylo velice bolestivé. Pyšně říkal mnoha oddaným (jako Dvaraka Išvarovi a jiným) jak mi „pomohl“ a „vedl“ mě ve výběru duchovního mistra, Suhotry Swamiho, kterého jsem později požádala o zasvěcení.
Kršnavalli devi dasi
Lalita-priya devi dasi
Po jednom roce služby v pražském chrámu jsem se měla přestěhovat do německého chrámu či centra v Mnichově. Jedna oddaná mi řekla, co si mám zařídit. Zeptala jsem se Narakritiho, jestli potřebuji víza a co mám dělat se svým zdravotním pojištěním a další formality, které jsou potřeba k životu v cizí zemi (tyhle formální věci v ISKCONu neexistují). Řekl mi, že nepotřebuji víza a o pojištění se nemusím starat. Jednala jsem, jak říkal. Stejně jsem nemohla zjistit, jestli se to platí, nebo ne. Musela jsem mu věřit. Pak jsem se přestěhovala na NJNK (německou farmu). Tam není nikdo jako lídr. Narakriti přijel na festival a řekl mi, že musím zaplatit pojištění, které za mě on zaplatil. Připomněla jsem mu, jak jsem se ho na to ptala na začátku. Prý musím zaplatit. Dosud jsem nezaplatila a nezaplatím. Nikdy jsem za službu v chrámu nedostala žádné peníze. Když jsme něco potřebovali (šaty), museli jsme si na to nasbírat peníze. Narakritiho žena však měla velmi často nové šaty.
Klasika. A takto fungujú aj na Slovensku. Každý funkcionár si pekne odkladá (čítaj tuneluje) peniaze pre svoju rodinu alebo svoje pohodlie. Stačí sa pozrieť na všetky tie pekné domčeky a autíčka v okolí Ekačakry. Odkiaľ sú tie peniaze? Chodia tí oddaní do roboty? Nie. Berú peniaze určené na misiu.
Další událost je spojena s grhasthy, kteří žijí mimo chrám. Manželka Jayagurudevy prabhu přinesla tašku s věcmi pro svou matku v Jugoslávii. Oddaní z Bělehradu navštívili náš chrám a měli tu tašku odvézt. Ida dd (nyní Rasa-bihárí dd) prohlédla věci v tašce, když se ty oddané vzdálily. My jsme o tom nevěděli. V tašce byla nějaká káva, mýdlo, zubní pasta atd., a tak Ida celou tašku vyhodila. Byl z toho skandál, taška prostě zmizela z ášramu. Byla to najednou naše vina a oddané z Jugoslávie prohledávali naše osobní věci, takže všude byl strašný nepořádek. Pak jeden oddaný, co vynáší smetí, přinesl tašku. Řekl, že byla ve smetí a že viděl uvnitř dobré věci, tak si myslel, že to možná budeme potřebovat. Nastala nejhorší atmosféra, co jsem kdy zažila. Bylo to opravdu psycho. Rozhořčený TP sejmul každého, kdo mu přišel na oči. Přišla na řadu hrubost, protože plán nefungoval. Bylo to jako v nějakém akčním filmu o mafii. Byly jsme si jisté, že Narakriti je mafián. Od té doby jsme v chrámu setrvávaly nerady a byly jsme zklamané tímto hnutím. Ne filozofií, ale vůdci. Když říkám my, myslím mě a Ekavíru. Tento dopis píši pouze za sebe.
Oni sú pseudomafiáni. Akurát ich vplyv moci začína a končí u vymletých nasledovníkov sekty. A to je jedno či to je sekta, ktorú spravili z Prabhupádovej misie, alebo z čohokoľvek iného. Princíp ostáva rovnaký. Im nejde reálne o SP misiu, iba o seba. Keby sa neuchytili v ISKCONe, tak by boli takíto paraziti inde. Akurát, tu im to karma a Yamaraj zráta 1000 násobne, čo vo svojej zaslepenosti pseudomocou nevidia.
Ještě něco stručně dodám o autoritě dívek v ášramu, Idě dd, ženě TP.
1. My (bhaktinky) jsme museli uklízet byt TP Narakritiho, protože Ida byla často nemocná a oba si mysleli, že máme málo služby.
2. Vždycky jsme musely říkat, jak je Ida dobrá, že je nejlepší, jinak přišly problémy s TP, Narakritim. Například jsem se chtěla učit hrát na mrdangu, ale jaksi jsem si nemohla vzít tuhle a tuhle, nemohla jsem si ji vzít tam a tam, nemohla jsem se učit, protože prý učitel Nitái je brahmačarí. To vše proto, že se začala bát, že budu v hraní lepší a ona bude mít konkurenci! Vysvětlila nám, co znamená jméno Ida: hvězda, nejlepší.
Lol, keby to nebola pravda, tak by z týchto príhod bola dosť dobrá groteska.
3. Byly jsme nuceny vyjevovat mysl, ale když to někdo udělal, bylo to použito proti němu. Například já jsem na začátku neuměla anglicky a Ida prohlížela, překládala a posílala mé dopisy mému GM. Vždy s tím byl problém, někdy dopis ztratila, nebo ho zapomněla poslat. Cítila jsem se velmi zle a řekla ji o svých nářcích. Od té doby jsem měla v chrámu peklo. Opravdu jsme se báli, hned jak jsme viděli, že auto TP přijíždí. Tehdy bylo lepší vypadnout, z ášramu nebo z chrámu.
Ideálna atmosféra na duchovný pokrok. Určite tak to SP chcel, však?
4. Jednou mi Ida řekla, co je můj problém: „Jsi přespříliš inteligentní, jako Panasa. Ale laskavě to neber jako kompliment. Panasa je v bezpečí, protože cestuje s Nílou Mádhavou.“ Myslím, že tohle hovoří za vše! Od té doby mi to bylo jasné – kdo používá svůj VLASTNÍ MOZEK, je velmi nebezpečný – takové sektářské myšlení!
Úplne klasické sektárske myslenie.
5. Kdo byl žákem někoho jiného než BVS a SS, byl mimo hru. Když můj guru přijel, musela jsem květiny na girlandu krást. Pro ty dva guruy bylo dost peněz na kupování květin a bhogy navíc. Je štěstí, že Kršna-kšetra prabhu (můj GM) je tak pokorný.
No ukázalo sa, že ani on nie je, ale to je iný príbeh.
Prosím, dělejte něco s tímto problémem v české republice. Děkuji, mé poklony,
Lalita-priya dd
Laxminath das
Hare Krišna, budu stručný. Je pro mě stále hádankou, kam chodí všechny ty peníze ze sankírtanu a restaurací.
No kam asi? 😀
Vždycky mi vyrazí dech tvrdé jednání vedoucích české yatry a jejich vyděračské sklony, mnohem větší, než jsou ve společnosti „světských lidí“. ISKCON v Čechách se stává jen nějakou ekonomickou institucí, jako mě osobně řekl Dharma-rúpa , manager Govindy, spolu s informací o mém zákazu vstupu, o kterém jsem nevěděl. Řekl mi, že nesmím chodit do Govindy a že má právo mi to zakázat, protože „je to jako ve firmě, takže já, jako šéf, tě můžu vyhodit.“ A chtěl zavolat svoji gorilu, 130kg bhaktu, dříve vězně. Takže nesmím ani přijít na prasádam. Důvod mi nebyl sdělen.
Klasické ISKCONské jednanie.
Protože jsem viděl dlouhý vývoj české yatry, nyní spíše směrem k despotické sektě, tak s lítostí nad takovou situací podporuji tuto snahu napravení ISKCONu a dobrého jména Šrily Prabhupády.
Musím říct, že nejsem striktní vajšnava, následuji cestu oddané služby jak nejlépe mohu podle svých možností a podmínek, ale to nijak nezpochybňuje moji výpověď. A jsem ochoten kdymkoliv sepsat více ostrých příkladů, o kterých jsem se zde zmínil.
Možná bych se mohl zmínit o mém úsilí asi před 5ti lety, když jsem se snažil začlenit Haribol do ISKCONské struktury. Ale Narakriti i GBC, můj guru, Suhotra Swami, chtěli většinu peněz z restaurace (kterou měl oddaný mimo ISKCON), takže oddaní v této restauraci příliš nechtěli „koupit si“ členství v ISKCONu, jehož se stejně cítili být pořád částí, jako předtím, i když nedbali na formality a peníze.
Zas, zlodejská mentalita, zlodejov, podvodníkov a klamárov v rúchach vaišnavov.
Pokud chcete, mohu dodat více podobných událostí. Když budou lidé vědět o takovémto jednání, tak se jich moc k ISKCONu nepřidá, nebo se nebudou zajímat o oddanou službu, když jejich představitelé mají takovou povahu. Je Šrila Prabhupáda spokojený?
Výborná otázka.
Haré Kršna Lakšmináth dás
Laxmivan das
Vědomí Kršny nikomu nezakazuje mít vlastní názor. Nikdo nemá právo jen tak říci, že někdo jiný je pod vlivem iluze. Všichni se snažíme ve svých životech aplikovat princip guru, sádhu, šástra. Jak vůbec může někdo říci, že jen on následuje gurua, sádhua a šástru a že jestliže s ním tedy někdo nesouhlasí v nějakém dokonce světském tématu, je ten člověk mimo. Kdo může říci, že jen on chápe věci správně, zatímco chápání jiných je nesprávné, relativní. Takový přístup je prostě arogance. Rozdíly jsou částí společnosti a očekávat absolutní jednotu je utopie. Ovšem Sríla Prabhupáda si přál tuto jednotu – jednotu v různorodosti a různorodost v jednotě.
To, že si to prial je jedna vec, ale nikdy nedal pokyn, aby toto bol vrcholný princíp. Bolo to len jeho zbožné želanie, aby sa jeho žiaci v snahe o získanie moci nepozabíjali hneď prvý rok keď odíde.
Tak jako každý oddaný následující 4 usměrňující zásady a Šrílu Prabhupádu, i já mám právo vyslovit svůj nesouhlas s jistými věcmi, které ovlivňují můj život a životy ostatních oddaných. V tomto směru jsem připraven na konfrontaci. Nepíši tyto řádky s cílem někoho kritizovat či snižovat, ale s cílem poukázat na jednání určitých autorit v české yatře a vyslovit se k tomu.
To je ale z ich pohľadu vždy neoprávnená kritika, ako každý kritika, a zároveň ohováranie, rúhanie, atď.
Na jednu stranu můžeme ocenit program sankírtanu, rozdávání prasádam a starost o nové příchozí, avšak na druhou stranu vidíme a pociťujeme určitý druh společenského nátlaku. Já naprosto nesouhlasím s jakýmkoliv druhem společenského nátlaku ve formě vyhrožování, skrývání pravdy, politikaření, relativizace, pomluv, vydírání, démonizování, šíření povídaček či řvaní na lidi – to vše ve jménu ISKCONu a následování autorit.
Naneštěstí mám zkušenosti se zevšeobecňováním a nekompromisním jednáním – objevuje se chápání, že má-li někdo určité postavení, může dělat, cokoliv se mu zamane. Například jsem byl svědkem toho, jak náš TP, Narakriti dás, přiměl jednoho nejmenovaného bhaktu k tomu, aby uvěřil, že to, co Narakriti řekl před několika minutami, ve skutečnosti neřekl (to vše na základě autority TP).
Narakriti je psychopat a ten, kto ho poslúchal je proste imbecil bez vlastného názoru.
Dále jsem zažil útok sankírtanového lídra Níly Mádhavy na Jayagurudevu prabhu za to, že Jayagurudeva při přednášce řekl, že jeho duchovní bratři by po srovnání se Šrílou Prabhupádou mohli být více striktní. Výrok Níly Mádhavy, že máme vidět vlastního gurua jako uttama-adhikárího, mě dost překvapil. To, co řekl Jayagurudeva, jím bylo označeno za spekulaci a relativizaci. Musím uvést, že během mého cestování s Nílou Mádhavou jsem prožil mnohé utrpení, zvláště když na mě Níla Mádhava řval jen proto, že jsem si dovolil argumentovat. Tím jsem si od něho vysloužil další ‚trest‘, konkrétně jsem byl vždy zanechán někde sám, bez možnosti být v blízkosti auta. Mnohokrát jsem na přednáškách v pražském chrámu slyšel, že jsme v tomto hnutí z naší svobodné vůle. Je však potom logické, je-li někdo nedobrovolně vyhnán? Nejvíce mě ovšem šokovalo, že jsem musel shromaždovat peníze navíc na rozbité auto. Z mé strany došlo k nějaké chybě, ale bylo mi jednoduše nařízeno vybírat navíc, ‚protože se musí vybírat lakšmí‘. A byla to velká suma na to, aby ji shromáždil jeden člověk. Bezpodmínečně, žádný kompromis, bez ohledu na to, že jsem během svého asi desetiletého pobytu v ISKCONu přinesl hnutí docela dost peněz. OK, to shromaždování mi nevadí, ale vadí mi takový přístup a jednání. Těch deset let nikoho nezajímalo; byl jsem dobrý jen na hromadění peněz. To je nesmírně necitlivé.
Bol jednoducho naivný, tak ako všetci. Naivita zabila psa.
Nakonec chci dodat, že chybovat je lidské, ale chyby lze napravit.
Všem přeji důstojný duchovní život, ve skutečném ISKCONu, Váš Lakšmíván dás, sankírtan
Parama-nayaka das
1) Omezování kazatelské činnosti
Jmenuji se Parama-nayaka dás. Několik let jsem žil na ISKCONské farmě v Chotýšanech, kde jsem se zčásti věnoval zemědělství a zčásti projektu obilného mlýna. O živote oddaných na farmě jsem vytvořil malý kazatelský program se kterým jsem navštěvoval naše přátele po celé republice. Bohužel projekt HK farmy v té době nebyl pod organizační mocí Narakritiho a proto se „autority“ z pražského chrámu snažily celý projekt neustále očerňovat a pomlouvat. Několikrát za mnou přišli přátelé Kršny, kteří jezdili (a také finančně přispívali) na farmu, že jim „oddaní“ z Prahy (z 80% se jednalo o Ašvahariho) tvrdili, že je celá farma v máji a že to v podstatě ani není ISKCON a že mají jezdit (a samozřejmě také přispívat) do chrámu v Praze.
Klasický parazitizmus najhrubšieho zrna.
Proto se mě snažili kazatelský program o farmě (který inspiroval dost velký počet lidí) všemožně zakázat. Za vše budu citovat Ašvahariho: „Projekt farmy je pro méně inteligentní oddané, kteří mají pěstovat zdravou nechemickou zeleninu pro nás kazatele z města, ale veškeré kázání mají přenechat nám, protože to sami stejně zkazí“. (Citace je přesná, protože mě natolik pobavila, že jsem si ji zapsal).
Niečo podobné vehementne vyhlasoval Murari na Ekačakre, v čase keď podvádzal svoju manželku, a to, že ja som dobrý len na to, aby som jemu priviedol ľudí z internetu, ale on je skutočný čistý oddaný a on sa ich ujme. Penisom?
Trilokátma mě nepřímo sliboval, že mě nebude v kázáni omezovat, pokud vystoupím před BVS proti vedoucímu farmy Turiyovi a proti projektu gurukula. Nakonec mi kázaní v Ćechách Narakriti zakázal úplně.
Na omezovaní v kázaní ze strany Narakritiho a Ašvahariho si mi stěžovali i další oddaní, např. Šjámananda d., Džaj Šrí dd., Mandala-kara d., bhakta Martin Fárek.
2) Vyhození z chrámu
Asi dva měsíce po zákazu kazatelské činnosti mi Narakriti a Varnášrama nabídli, jestli, když jsem tak nadšený do kázání, nechci jet na Padajátru na Ukrajinu. Jelikož byl Varnášrama v té době dosazený Narakritim na farmu jako nový TP proti vůli 95% oddaných, co na farmě žili (těch 5% pro byla Varnášramova manželka)
😀
a byla tam dost nepříjemná atmosféra, nabídku jsem přijal. Po dvou měsících na Ukrajině přišel Raja-rámovi Prabhu dvouřádkový email, kde ho Varnášrama bez jakéhokoliv vysvětleni žádal, aby mi vyřídil, že se už nemám na farmu vracet. V Kyjevě se mi podařilo zastihnout mého gurua BVS a zeptat se ho, kam mám vlastně jít bydlet (mé jediné prostředky = 12000 Kč (zhruba 300 USD) z kuponové privatizace). On mi řekl, že se mám dohodnout s Varnášramem a zůstat na farmě. Po příjezdu do Ćech mě ale Varnášrama ujistil, že ten vyhazov byl po dohodě s BVS a Narakritim a dokonce použil termínu, že si to BVS přál.
To by som sa vôbec nedivil, prihliadnuc na to, že BVS je maximálna pretvárka v každej situácii a reálne 90% času pravdepodobne len rozmýšľa ako už bude mať pokoj a fotiť si na drahom novom foťáku nejaké pláže v Chorvátsku.
On sám by prý proti mě zas tak moc neměl, ale jako TP musí respektovat názor GBC BVS. BVS mě ale naopak tvrdil, že se snažil doporučit Varnášramovi, aby mě na farmě nechal, ale je to prý jeho rozhodnutí TP, do kterého on nemůže mluvit. Nikdo mi neřekl důvod, proč jsem byl vlastně vyhozený, ani mě předem nikdo neupozornil: „budeš-li pokračovat v tom a v tom….., brzy tě vyhodíme“ – poslali mě na Ukrajinu a bez dalšího vysvětleni mi vzkázali, ať se už nevracím.
3) Rozvrácení české yatry a ISKCONu
V současné době se Narakriti, Trilokátma, Ašvahari, Lomančita, Manidhara atd. snaží neustále očerňovat a diskriminovat oddané, kteří nejsou pod jejich vlivem a nenechají sebou manipulovat. Vyhlašují o nich, že to jsou démoni a nepřátelé ISKCONu.
Na druhej strane, byť nimi považovaný za démona je vlastne kompliment a som rád, že patrím do tejto elitnej spoločnosti.
Vytvářejí tak v Čechách dva tábory oddaných. To má špatný dopad nejen na kazatelském poli, ale i na omezovaní osobní svobody. Mnoho oddaných má totiž zákaz vstupu do chrámů i HK restaurací. Proto nemůžou přijít na program, ani za svými přáteli v chrámu. Naopak někteří oddaní z chrámu mají strach se stýkat a nebo jen napsat oddaným z druhého tábora, aby je nevyhodili z chrámu.
Další, většinou se jedná o přátele Kršny, kteří nemají přímé zkušenosti s praktikami vedoucích ISKCONu v Čechách, uvěřili propagandě a začali se k jiným oddaným chovat v lepším případě nevšímavě, v horším nepřátelsky. Situace se stala zcela nesnesitelnou a po vystoupení některých oddaných s žádostí o výměnu vedoucích v Ćechách se štvavá propaganda, která vede k rozdělení oddaných v Ćechách, ještě prohloubila.
Najhoršie, že na jednej strane tieto pseudoautority strašia tým, že jednoducho vecná podložená kritika a pochybnosti sú ohováranie oddaných, ale to, že oni čisto zo závisti, neprajnosti alebo antipatie si vymýšľajú klamstvá a doslovne ohovárajú oddaných, dokonca aj pred tými, ktorí ich nikdy ani nestretli, tak za to reakcií sa neboja. Hlavne ak ide dokonca o osoby, ktoré naozaj aktívne kážu a majú výsledky. To je ten paradox, keď skutočný zlodej kričí na nevinného, že chyťte zlodeja…
Parama-nayaka dás
Pavitravani das
Jmenuji se Pavitravání dás, jsem zasvěcen od Suhotry Swamiho. Před asi měsícem jsem přišel do chrámu ve Zličíně na nedělní hostinu. Vzpomínám si, že jsem tehdy neměl moc peněz. Přišel jsem za Vidyavacaspatim prabhu (který má na starosti peníze) a požádal ho, jestli mu můžu dát jen ten příspěvek, co mám. Měl jsem 50 Kč a ty jsem mu dal do dlaně. On mince přepočítal a řekl, že je to málo. Odpověděl jsem: „Víc nemám, prabhu.“ Potom mi sdělil, že Narakriti mu řekl, aby ode mě dostal 75 Kč. Pak hodil všechny mince na zem. Posbíral jsem je a šel za Narakritim prabhu, kterému jsem vysvětlil, co se stalo. Odpověděl, že je na Vidyavacaspatim, kolik si řekne. Opět jsem šel za Vidyavacaspatim, který opakoval to samé, co Narakriti řekl. „Dej 75 Kč, nebo vypadni“. Byl jsem zmaten jejich chováním a odešel jsem.
Toto mi zas pripomína, že pred pár rokmi začal ISKCON nasilu vyžadovať od členov povinné členské poplatky, za to, že sú v ISKCONe. Už ich lenivosť nabrala zjavne nové medze. Niektorí, dokonca ktorí ani nežili už v chráme, či pri chráme ako grihasti, ale odsťahovali sa na stredné Slovensko, tak aj ich z Ekačakry pri Prešove otravovali, že im musia posielať peniaze, inak sa nemajú už nikdy ani ukazovať tam. A to písali svojim dlhoročným kongregačným členom, zasväteným oddaným atď. Niet divu, že si pokazili aj tých málo dobrých vzťahov čo mali.
Nikdo mi nemohl pomoci. Někteří oddaní řekli, že musím následovat, co říkají autority. Takové situaci jsem čelil častokrát. V tom samém chrámu, ve kterém jsem žil čtyři roky, z nichž jsem rok rozdával knížky a dva roky sloužil jako pujárí a první dva roky jsem tomuto chrámu dával celý svůj příjem (penzi). Nechápu, proč lídři takto jednají. Je těžké je uspokojit.
Lebo chtíč sa nedá nikdy uspokojiť…
Nemohu pochopit, jak takoví oddaní mohou učit jiné oddané a nové bhakty… a pokračovat ve své zodpovědnosti tímto způsobem.
Můj další zážitek je z let 1994-95, kdy jsem žil v pražském chrámu. Tehdy jsem si koupil nový walkmen, protože starý se rozbil. Nový stál okolo 100$, bylo to z mých osobních peněz. Když to za dva dny Narakriti zjistil, přišel za mnou a velmi drsně mi sdělil, že ten walkman nemohu mít. Řekl, že ho musím okamžitě dát jinému oddanému. Jeho slova mě šokovala. Odpověděl jsem, že walkmen potřebuji, abych mohl poslouchat přednášky svého gurua. Narakriti pak řekl, že mám walkmen bud´ dát někomu jinému, nebo vypadnout z chrámu. Tehdy jsem byl nový oddaný a byl jsem k tomu poután. Byl jsem zmatený a pak jsem řekl, že jdu. Narakriti reagoval: „Běž!“ Když jsem se sbalil, přišel Narakriti a řekl, že nemusím odcházet, ale musím dát walkmen svému guruovi. Opravdu jsem se bál, a když později můj guru přijel, walkmen jsem mu skutečně poslušně dal. Nejhorší bylo, že jsem tenkrát neuměl anglicky.
Tohle píši, protože vidím, jak je oddaným ubližováno a jak jsou vyhazováni z chrámu neustále těmi samými lidmi, třebaže tam sloužili i mnoho let. V noci 16.9. 2000 ke mně domů přišel Rádhéša prabhu s tím, že ho Trilokátma vykopl z chrámu bez jediného oprávněného důvodu. Rádhéša neměl ani kam jít spát. Předtím sloužil v chrámu asi deset let. Jak vůbec může Trilokátma udělat něco tak hnusného. Pochybuji, že na to má právo. Kdo mu řekl, aby to udělal?
Nejde o to, kto mu to dovolil, on si môže robiť všetko čo chce, lebo všetko mu BVS toleruje a schvaľuje. Trilokátma je len úbožiak v pozícii, kde môže robiť zle.
Jak je možné, že ti samí oddaní (autority) mohou stále mít stejné postavení a nazývat se navzájem autoritami a tak vytvářet umělý respekt pro sebe, zatímco zároveň jednají tak ohavně? Jak je možné, že náš GBC neví o těchto věcech, které se dějí celé roky?
Vie o tom veľmi dobre, netreba byť naivný. Aj ublížení, keď už nevedia na koho sa obrátiť mu píšu a žiadajú o pomoc, nevediac, že je to to isté, ako keby sa radový žid z koncentráku sťažoval na svojho dozorcu priamo Hitlerovi.
Tímto dopisem chci pomoci oddaným, kterým bylo ublíženo, a dodat, že patřím také k nim. Žádám komisi GBC EC, aby tyto události prošetřila. Zážitků tohoto druhu mám víc a uvedu je později.
Tá komisia je gestapo a tí ti veru nepomôžu, skôr úplne naopak. A veru tak sa aj stalo. Len ono to nebola beznádej, že by sa obracal na vyššie postavených náckov, ale on a ostatní reálne verili, že toto nie je systémovo tak nastavené, ale je to len nejaký druh náhody, že zrazu všetky tie ISKCON autority sú dokrútení. Lenže to žiadna náhoda nie je, ale len príznak celého systému, alebo znova ako sa povie – Ryba smrdí od hlavy.
Velice vám děkuji, vs Pavitravání dás
Radheša das
V roce 1992 jsem vstoupil do hnutí, byl jsem tři roky na sankírtanu, pak jsem se věnoval NH kázání, poslední rok jsem sloužil jako kuchař. Striktně následuji všechna usměrnění sádhana bhakti, jak jsem slíbil při zasvěcení svému duchovnímu mistrovi. Když bych se měl podívat na všechny ty roky v chrámu, musel bych přiznat, že na konci je jen hořkost způsobená tím, že jsem celou dobu podléhal autoritě Narakritiho dáse, TP. Když ho jednoduše popíši, je to člověk, který ubližuje druhým a zneužívá je. Bhaktové se bojí- musí Narakritimu schovávat prasádam, když není přítomen, jinak by se rozzuřil. Když přišel a nebylo pro něj prasádam, prostě nařídil bud Mahákírtimu nabo Jalanidhimu, že mu musí uvařit. Toho jsem byl svědkem mnohokrát. Zneužívá bhakty během sloužení prasádam. Zde je příklad: chtěl máslo, a tak řekl sloužícímu bhaktovi, aby ho přinesl. Bhakta máslo nenašel a Narakriti mu rozhorleně řekl, aby nějaké sehnal. Bhakta běžel do kuchyně, vzal nějaké máslo, a protože to byla bhoga, rychle ho obětoval, za což dostal vynadáno od další autority, a když nakonec přišel k Narakritmu, aby uspokojil vaišnavu, jak to slýchal při přednáškách, Narakriti mu řekl: „A pamatuj si, když si říkám o máslo, tak máslo je, i kdyby nebylo v celém chrámu. Pak musíš jít k sousedovi a požádat ho o máslo.“ To mi připomnělo mé zážitky z armády. Starší může vyžadovat službu od mladšího. Ale má být v tomto hnutí místo pro takové praktiky? A do konce života? Umístit někoho věčně do nějaké kategorie je další příklad toho, jak se ještě ztěžuje život členům chrámu a dalších center. Například jsem měl sestavit menu na celý týden a spočítat, kolik bhogy spotřebuje jeden člověk v chrámu. TP mi to vzkázal společně se slovy: „… a jestli to bude nějak komentovat, řekni mu, že může odejít z chrámu.“
Je moudré před nařizováním něčeho takového konzultovat vše s kuchařem, zvláště když je situace taková, že mohu něco objednat, ale dostat něco jiného, podle toho, kdo nakupuje, protože on musí přinést to nejlevnější. A jde o to, že já jsem byl navěky umístěn do kategorie vždy nespokojeného člověka, takže cokoliv jsem řekl, autorita na to řekla, že všechno je v pořádku a jen já nejsem spokojený, to je vše. I kdyby to byla pravda, otázka namístě by byla, proč nejsem spokojený. Těch osm let bylo opravdu tvrdých. Ale to, co se děje poslední rok, mnou pohnulo opravdu hodně a já se připojuji k druhým v psaní této petice.
Minulý podzim jsem odjel cestovat s mým duchovním učitelem Suhotrou Swamim jako jeho služebník. Byl jsem svědkem věcí, které jsem prostě nemohl jen tak přehlédnout, například jak Suhotra Swami pil po lahvích medicínu s 80% alkoholu. Pochopitelně pak nemohl zdravě uvažovat. To mě velmi šokovalo a já jsem o tom podal zprávu další autoritě, jeho duchovním bratrům (bezvýsledně, jen s mnoha problémy padajícími na mou hlavu). Suhotru Swamiho jsem požádal o svolení odjet zpátky do chrámu. Nemohl jsem ty zážitky udržet v sobě a sdělil jsem je jednomu oddanému, který to šel oznámit TP, jenž si mě okamžitě zavolal. Pak začal výslech. Narakriti na mě psychologicky útočil, chtěl po mně fakta, a když jsem je uvedl, nepřijal je. Bylo to velmi stresující a začal jsem plakat. Co jsem mohl říct? Když jsem mluvil, nevěřil tomu a řval na mě: „guru aparádha, guru aparádha“. Tím vším mě zastrašoval, vyhrožoval, že mě vykopne z chrámu. Tehdy jsem viděl, že nemohu jít proti zdi. Byl jsem přiměn k tomu, že jsem řekl, že jsem pod vlivem máji, že jsem si to vše vymyslel, ovlivněn špatnou společností, konkrétně řidičem Suhotry Swamiho. Narakriti byl na mě později nicméně stále vysazený, vyzvídal, s kým jsem mluvil atd.
To logicky preto, lebo keď Narakriti videl, že tento oddaný je čestný, pravdovravný a nebojí sa hovoriť veci také aké sú, tak je automaticky hrozba číslo jedna mať niekoho takého v okolí, veď čo keď príde na niečo zlého čo robím ja?
Nemohl jsem odejít na farmu, protože jejího TP již varovali, že se odchyluji. Bylo to krušné období. Navíc dvojnásobně obtížné pro můj život v chrámu, protože jsem opustil brahmačarí ášram s perpektivou, že se ožením, a v chrámu se zdůraznuje, že prakticky jediná pravá cesta je brahmačarja. Před několika dny, 12. září, jsem o těchto věcech hovořil s Trilokátmou dásem, který mi řekl, že jsem mohl být na ulici již od mého příjezdu ze služby guruovi a že můžu být štastný, že se to předtím nestalo.
Trilokatma to takto vracia, lebo on mimo svojej autoritárskej pozície v ISKCONe nemá nič. Ťahá mu na šesťdesiatku, nevlastní ani cent, a stačí, že sám by sa raz vzoprel jeho autorite BVS, tak letí na ulicu a bude z neho bezdomovec a môže sa vrátiť k záhradničeniu. Takto diktátorsky a kruto to proste v ISKCONe funguje. Je to sektárska demagogická totalita.
Pokračoval, že se však nyní dopouštím mnoha přestupků. Tak se mi snažil nahnat strach. Neřekl, jaké přestupky mám na svědomí. Prostě: „Dopouštíš se přestupků.“ Byl jsem vystaven nátlaku také kvůli tomu, že jsem se zmínil o případu Padmamálího dáse, který před časem opustil ISKCON a který byl předtím fyzicky napaden Narakritim v kanceláři. Proč? Je to zajímavý příběh. V chrámu byl asi před dvěma lety Aja dás, a když dával Suhotra Swami přednášku, Aja seděl na jiném ásanu. Narakriti však řekl Padmamálímu, aby mu ten ásan vzal a dal mu jiný, to vše, když už Aja seděl. Bylo to matoucí a Padmamálí nechal vše při starém. Pak musel jít do kanceláře, kde na něj Narakriti řval, že neuposlechl příkaz, a udeřil ho do obličeje. Narakriti potom řekl, že tento příběh je lež, ale Padmamálí mi osobně přisvědčil, že se to stalo.
Poslední měsíce jsem z výše uvedených důvodů již sloužil v restauraci Góvinda. Před několika dny se však ukázalo, že manažer Dharma-rúpa dás si bere peníze z restaurace do vlastní kapsy. Dva bhaktové měli důkazy, ale z této vážné záležitosti se udělalo divadlo. Bhaktové o všem řekli Varnášramovi dásovi, který je autoritou Dharma-rúpy, a ten je požádal, aby předložili více důkazů, a řekl o tom Dharma-rúpovi. Ten si vzal jednoho z těch bhaktů stranou a zřejmě na něj učinil nátlak, protože bhakta vzal zpět své svědectví a předložil Dharma-rúpovi doklady v podobě listů z evidence knihy účetnictví, kde byly viditelné změny v číslech poté, co ten bhakta dokončil účetnictví, svou službu. Druhý bhakta se tak snadno nedal, tak se stalo, že mu bylo vyhrožováno důtkou. Za několik byl vyhozen stejně, z minuty na minutu. Když jsem řekl, že je to nespravedlivé, byl jsem vyhozen i já. Odešel jsem do chrámu, kde jsem chtěl zůstat nejméně pár dní, než se budu moci někam přestěhovat. Za tři dny jsem však byl vyhozen se slovy: „Sbal se a vypadni.“ Pak se mnou pěkně naložil Níla Mádhava, který mi při balení hrozil: „Zrychli pohyby, nebo ti pomůžu.“ Po osmi letech služby tedy nacházím sám sebe na ulici. Myslím, že to nebylo příliš služby Kršnovi, ale spíše divným chlápkům s pochybným charakterem, někomu, kdo mě nesmírně zneužíval, někomu, kdo se vyznačuje chováním, které mohu sotva nazvat lidským.
TOTO!
Nakonec chci poukázat na to, že oddaní jsou záměrně udržováni v neznalosti a že v tomto hnutí jsou určité zákony, kterým se musí podřizovat i naše místní autorita. V neznalosti toho, že každý rok se vydávají usnesení GBC. Pokud to někdo ví a požádá o ně, je odmítnut s různými odůvodněními: „nemáme je“, nebo „musíš přijít později“ – nejsou však dostupná nikdy. Nebo se řekne, že nejsou pro obyčejné oddané, ale jen pro lídry. Tak lídři chtějí zajistit bezpečí svému postavení. Kdyby totiž někdo usnesení znal, mohl by poukázat na přečiny, ubližování oddaným a zneužívání oddaných ze strany místních lídrů, což je proti zákonu ISKCONu.
Je aj nie je. Síce nejaké zákony sú, ale zákon, že nadradená autorita má vždy pravdu a je zakázané o tom pochybovať, ti aj tak nepomôže nič, aj keby taký nejaký zákon bol. A veriť takému zákonníku, kde je legalizované volenie pedofilov za guruov na úrovni Prabhupádu, tak taký zákonník si môže ISKCON viete čo…
Vysvětlování Prabhupádových knih špatným způsobem je denní rutinou, takže oddaní mohou neustále slyšet o odevzdání se autoritě a o přestupcích proti guruovi a autoritě, ale s jediným cílem: aby se oddaní zcela podrobili. Jak řekl Narakriti vedoucímu bhakta-kursu Rádha-vallabhovi: „Po skončení kursu chceme mít před sebou pokorné lidi.“
Hare Kršna,
váš služebník Rádhéša dás
Tattva-darši das
Z osobních důvodů autor nechce, aby jeho svědectví bylo dále veřejně publikováno.
Škoda
Vardhana Priya das
Haré Kršna, rád bych I já přidal pár slov – mé zkušenosti s manažery české yatry následují proud výpovědí této petice. Nyní jsem asi jeden rok v podstatě mimo strukturu ISKCONu, protože jsem nemohl sloužit v restauraci (ze zdravotních důvodů) tak, jak se to ode mě požadovalo a jak to bylo po mnoho let předtím: těžkou prací a těžkou prací.
Nejprve uvedu ukázkové jednání v tak důležité záležitosti, jakou je přijetí duchovního učitele: Když jsem dokončil test potřebný k doporučení a dal ho TP pražského chrámu Narakritimu dásovi, který je jediný v české yatře, kdo má právo dát takové doporučení!, neodpověděl po několik měsíců. Kdykoliv jsem se ho zeptal, nikdy neměl čas. Opakovaně. Za téměř jeden rok mi řekl, že dávno předal doporučení Śyámanandovi dásovi, vedoucímu NH, ke kterému jsem patřil. Také mě velmi odrazovalo to, že mi opakovaně nebylo dovoleno mít daršan s Bhaktivaibhavou Swamim, kterého jsem chtěl přijmout za duchovního učitele.
Asi nechcel Narakriti konkurenciu v BVS mafii.
Z takového jednání zůstávám rozčarován. V této souvislosti je třeba také poznamenat, jak se některé autority starají o záležitosti, jako je zasvěcení. Když jsem byl ve Śvédsku, slíbil mi Lomančita dás, že zařídí, abych dostal zasvěcení (po tolika letech) emailem, protože bych chyběl v „práci“. Několik dní před VP BVS jsem dostal vzkaz, že BVS zasvěcuje jen osobně a pouze v den po oslavě VP. Přesto zbývalo stále několik dní na odjezd. Ale stálo by to peníze a já bych chyběl a kdo by udělal tu práci? Tak jsem měl čekat celý další rok. Práce, práce a na konci, po několika letech, je dokonce problém jet na VP pro zasvěcení a řekne se vám, že na to nejsou lakšmí. K tomu se ani nedá nic poznamenat, jak je to donebevolající. Další šokující událost se stala ve Švédsku a přiměla mě k přemýšlení o mentálním stavu Lomančity dáse, jednoho z lídrů (nyní v Ćechách), který se projevil následujícím způsobem. V restauraci Govindas sloužil jeden bhakta, který byl velmi slabý a těžká práce v restauraci ho tedy nesmírně sužovala. Svou stresující situaci se však rozhodl řešit radikálně a pokusil se o sebevraždu. To způsobilo, že se vedení začalo dosti bát a Lomančita řekl s veškerou vážností, že kdybychom toho bhaktu našli mrtvého, museli bychom ho rozčtvrtit na kousky a ukrýt je někde v lese nebo na dvoře za domem, pod zemí, aby se zabránilo skandálu, který by z toho udělala média.
Tomuto úplne verím, keďže ISKCONáci sú naozaj často v úplnej ilúzii ohľadom života, jednak hmotného a duchovného. Preto je to podľa mňa nebezpečná sekta. Ľahko sa tam sfanatizujú ľudia, dokonca na to, aby robili zverstvá. A história ISKCONu to potvrdzuje.
Bhakta mohl mít opravdu dobrý důvod k sebevraždě, ale velkým překvapením byla skutečně reakce Lomančity. Napadlo mě, že by se neměl dívat na tolik filmů a být víc normální.
Plně podporuji všechny zde uvedené výpovědi a stížnosti, protože jsem zažil a byl jsem svědkem mnoha podobných případů závažného nepřípustného chování. Zvláště pro Lomančitu, Narakritiho a Manidharu dáse by bylo dobré, kdyby konečně začali něco dělat se svými životy, například se živit nějakým slušným zaměstnáním.
Bingo!
Hare Krsna, vs Vardhana Priya dás
bhakta Vašek
Jmenuji se bh. Vašek Dvořák. Od roku 1994 do roku 1998 jsem žil na farmě Kršnův Dvůr a aktivně jsem se podílel na jeho fungování. Pracoval jsem nejdříve v zemědělství a pal v kuchyni. Staral jsem se take o murti Šríly Prabhupády. Během svého pobytu jsem měl možnost částečně poznat některé oddané o kterých je řeč v petici („přečiny lídrů“). Mohl bych uvést některé osobní zkušenosti, které by potvrdily oprávněnost a pravdivost této petice. Uvedu však pouze jeden („čerstvý“) příklad za všechny.
Letos jsem při oslavách Džanmaštámí na farmě Kršnův Dvůr měl asi dvacetiminutový rozhovor s Trilokátmou dásem. V tomto rozhovoru mi vyhrožoval fyzickým násilím. Zakázal mi mluvit o Kršna vědomých námětech s ostatními oddanými a také mi důrazně zakázal dávat komukoliv pozvánky na přednášky z Bhagavadgíty, které jsem s několika přáteli organizoval ve městě České Budějovice. Jako důvod svého jednání uvedl hlavně fakt, že nenásleduji místní autority, ale („pouze“) svého duchovního učitele. Publikuji bez povolení Trilokátmy dáse atd.
A hlavne by konečne vzniklo niečo zdravé a reálne kázanie a šírenie misie SCM a SP, a to by bola ale veľká konkurencia a problém pre tieto ISKCONské vykopávky.
Také bych se chtěl podepsat pod petici.
Další drobná svědectví
Toto je malá ukázka svědeckých výpovědí nebo dalších sekundárních důkazů. Neboli to, co řekli další oddaní, kteří se z různých důvodů nechtějí osobně zapojit.
„Seděl jsem na podlaze a zpíval svoje kola, když přišel (Ašvahari) se svými typickými poznámkami. Nechtěl jsem je poslouchat, tak jsem mu z legrace nastavil nohy, aby nemohl přijít blíž. To, co následovalo, mě udivilo. Začal mě vší silou kopat. Kopnul mě aspoň čtyřikrát nebo pětkrát do zad a do nohou.“
„Brala jsem v kuchyni prasádam pro matají a Ašvahari bral pro prabhus. Došlo mezi námi k bezvýznamnému sporu, on se rozzuřil a dal mi facku. V kuchyni byli dva kuchaři, ale pokud je mi známo, tak nikdo, ani autority v této záležitosti nic neudělaly.“
„Při návštěvě centra na Moravě jsem byl svědkem toho, jak Ašvahari řval na svoji manželku a sprostě jí nadával. Nechápu, jak někdo může být duchovní autoritou, když se chová hůř než běžný karmí. „
„Ašvahari mi řekl, že ví, že se chová k oddaným špatně a dělá jim problémy, ale že s tím nic nedělá, protože jeho guru o tom ví a nijak ho v tom ohledu neusměrnil, takže to znamená, že jeho chovní je v pořádku.“
A toto je presne ten bod.
(všichni, kdo uvedli výše zmíněné příhody, jsou ochotni na požádání uvést detaily)
„Níla Mádhava mi řekl, ať dám Ajovi lepší ásan. Nechtěl jsem, protože jsem věděl, že Narakriti to zakázal. Ale Níla mě tlačil, tak jsem mu ho dal. V tom okamžiku začala přednáška a přišel Narakriti. Viděl ten ásan a okamžitě mě zavolal a šel se mnou do kanceláře. Řekl mi, ať mu vezmu ten ásan, ale já jsem nechtěl a namítl jsem, že bude dost obtížné vzít Ajovi ásan během přednášky. Nechtěl nic slyšet a chtěl, ať udělám, co mi řekl. Šel jsem do chrámové místnosti a jen jsem poslouchal přednášku. Po přednášce si mě Narakriti zavolal do kanceláře. Když jsem přišel, začal na mě řvát, kdo si myslím, že jsem, jak jsem si dovolil ho neposlechnout… Já jsem jen stál na místě. Narakriti se rozzuřil a přišel ke mně a natlačil mě do rohu a tam na mě dál řval. Byl jsem rád, když jsem měl tohle setkání za sebou. Nevěřil jsem, že nějaký oddaný, co teprve temple prezident, by se mohl chovat takovým způsobem.“
„Když na ty nový bhakty nebudeš řvát, budu řvát já na tebe!“ (Trilokatma d.)
„Když jsem jezdil na travelling s Níla Mádhavou, někdy jsem musel brečet, jak hnusně se ke mně choval.“
„Byl jsem nemocný a jednou jsem ráno nevstal na mangala-árati. Po mangala přišel Rádha-vallabha a ptal se, proč jsem nebyl na mangala. Řekl jsem mu, že jsem nemocný, a on mi odpověděl, že chce vidět neschopenku od doktora.“
„Několik dní jsem byl nemocný. Jednoho dne si mě zavolal Narakriti a ptal se, co je se mnou. Řekl jsem mu, že jsem nemocný. Odpověď byla: „Tak musíš do nemocnice nebo k mamince.“ Bylo to v zimě a já jsem přitom chodil celou dobu na sankírtan. Bylo mi, jako kdybych dostal facku.“
„Rádha-vallabha ke mně přišel. Ležel jsem s horečkou ve spacáku. Řekl mi, že musím dělat nějakou službu a že potřebuje mojí pomoc. Chtěl, abych tlačil auto, které opravoval. Kousek po kousku, najednou z toho byly dvě hodiny a byli jsme asi kilometr od chrámu. Tak po třech hodinách jsem se dostal zpátky do spacáku a můj zdravotní stav se tím tedy vůbec nezlepšil.“
„To je divný, myslela jsem, že oddaní se k sobě chovají hezky, tak jak je možný, že Lomancita tak hrozně a tak dlouho řval na toho oddaného?“
„Skoro každý den jsem chodil po práci rozdávat Prabhupádovy knihy od dveří ke dveřím v Bratislavě. Jednoho dne mi RaghunáthaPriya řekl, že bych si měl udělat nějaký plán. Popsal jsem mu, jak systematicky chodím po všech domech ve městě. Odpověděl, že měl na mysli to, že bych měl nechat své práce a přijít do chrámu. S takovou změnou jsem nesouhlasil a jeho reakce na to byla, že budu dostávat knihy jen do Janmáštamí. Pak jsem skutečně nedostal žádné další knihy. Po několika pokusech jsem raději přestal chodit do chrámu, protože jsem nemohl snést tlak, jaký na mě vyvíjeli.“
Raghunatha poznám tiež osobne a on je jednoducho stará česká škola despotizmu a ojebov. Nanešťastie týmto infikoval aj zvyšok slovenských nasledovníkov, ktorých si tu takto vychoval a oni aj dodnes idú v jeho šľapajách. Raghunath bol aspoň materiálne schopný po viacerých stránkach, ale títo jeho nasledovníci, ktorí mu už ani nevedia prísť na meno, sú ešte k tomu aj absolútne neschopní.
„‚Chceme mít před sebou pokorný lidi.‘ Myslel jsem si, že s tímto výrokem Narakritiho ohledně výsledku bhakta kurzu není něco v pořádku.“
Tento výčet by mohl pokračovat dalšími mnoha stránkami, ale myslíme si, že toto stačí, aby si člověk mohl udělat obrázek o jednání a způsobu života v české yatře. Většině ‚obyčejných‘ oddaných se to nelíbí, ale jakou mají naději na zlepšení situace?
Možná výsledek této petice.
A možno nie, no, a tak aj bolo. Ale všetka česť aspoň, že našli odvahu a sa ozvali. Nech to poslúži ako odstrašujúcí príklad pre ďalších naivných slepo veriacich, ktorí by sa do tejto sekty chceli pridať, tak vedia, čo ich čaká a neminie, lebo tento systém funguje už dekády, a bude ešte hodne dlho – až dokedy sa ISKCON nezrúti sám do seba a nezanikne, podobne ako kedysi Gaudiya math.
Zatiaľ žiadne komentáre.