späť

Zjavenie Pána Varahadéva

sviatok

Brahmā uvažoval: Zatímco jsem se věnoval tvoření, Země byla zaplavena vodou a zmizela v hlubinách oceánu. Co můžeme dělat my, kteří jsme zaměstnáni tímto tvořením? Nejlépe bude, když se necháme vést Všemocným Pánem.

Ó nehřešící Viduro, zatímco Brahmā uvažoval, z jeho nosní dírky znenadání vylétla malá podoba kance. Tento tvor nebyl větší než vrchní část palce. Ó potomku Bharaty, když Jej Brahmā pozoroval, kanec na nebi nabyl úžasné podoby, velké jako obrovský slon. Brahmā, velcí brāhmaṇové v čele s Marīcim a také Kumārové a Manu žasli při pohledu na zázračnou podobu kance na nebi a začali vytvářet různé dohady.

Je to nějaká neobyčejná bytost, která se vydává za kance? Jak úžasné, že vyšel z mého nosu! Když jsme tohoto kance viděli poprvé, nebyl větší než koneček palce, ale za okamžik byl velký jako
obrovský kámen. Má mysl je zmatena. Je to snad Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu? Zatímco Brahmā a jeho synové takto uvažovali, Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, divoce zařval jako
velká hora. Všemocný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, povzbudil Brahmu a ostatní pokročilé brāhmaṇy, když znovu zařval Svým neobvyklým hlasem, který se ozýval ve všech směrech.

Když velcí mudrci a myslitelé, obyvatelé planet Janaloky, Tapoloky a Satyaloky, uslyšeli divoký hlas Pána Kance, příznivý zvuk dokonale milostivého Pána, pronášeli vhodné mantry ze tří Ved. V odpověď na védské modlitby velkých oddaných Pán znovu zařval a vstoupil do vody, jako když si hraje slon.

Pán je cílem védských modliteb, a proto věděl, že oddaní se modlí k Němu. Dříve než se Pán Kanec potopil, aby vylovil Zemi, prolétl se po nebi, šlehal ocasem a Jeho tvrdé štětiny se chvěly. Samotný Jeho pohled svítil a Svými kopyty a třpytícími se bílými kly rozehnal všechny mraky. Byl to Nejvyšší Pán Viṣṇu Osobně, a byl proto transcendentální, ale jelikož měl tělo kance, hledal Zemi po čichu. Jeho kly naháněly hrůzu. Pohlédl na oddané brāhmaṇy, kteří pronášeli modlitby, a ponořil se do vody.

Když se Pán Kanec potápěl do vody jako velká hora, rozdělil oceán vedví a dvě velké vlny se vzedmuly jako paže oceánu, který hlasitě volal, jako kdyby se modlil k Pánu: “Ó Pane všech obětí, prosím, neděl mě! Prosím, ochraň mě!” Pán Kanec prorážel vodu Svými kopyty, které byly ostré jako šípy, a nalezl meze oceánu, přestože ten byl neomezený. Viděl Zemi, domov všech živých bytostí, ležet na stejném místě jako na počátku stvoření a Osobně ji odtamtud vyzdvihl. Pán Kanec velice snadno nabral Zemi na Své kly a vynesl ji z vody. Vypadal přitom velice krásný. Potom okamžitě s hněvem, zářícím jako Sudarśana-cakra, zabil démona (Hiraṇyākṣu), který s Ním chtěl bojovat.

Pán Kanec potom ve vodě zabil démona, podobně jako lev zabíjí slona. Tváře a jazyk Pána se potřísnily jeho krví, stejně jako se slon zbarví do červena, když ryje v červené zemi. Pán, hrající si jako slon, pak umístil Zemi na špici Svých zakřivených bílých klů. Přijal namodralou barvu tamálového stromu, a mudrci vedení Brahmou tak pochopili, že je Nejvyšší Osobností Božství, a
uctivě se Mu poklonili. (SB 3.13, 17-33)

 

Zabití démona Hiranyakši

Démon Hiranyákša byl původní Pánův velký oddaný Jaya, který spolu se svým bratrem Vijayou (Hiranyakášipuem) strážil vstup na Vaikunthu. Tedy sloužili Pánovi jako vrátní, kteří ovšem poklesli, když odmítli do království Boha vpustit čtyři čisté duše, mudrce, Brahmovy syny. Za tento svůj prohřešek byli od bráhmanů prokleti a Pán ve své věčné milosti je odsoudil ke zrození v hmotném světě. Aby jim však zachoval svou přízeň, předurčil, že oba Mu budou oddaně sloužit v náladě hněvu a oba budou zabiti Jeho rukou, aby se mohli co nejdříve vrátit zpět k Bohu.

 

Ve Šrímad Bhágavatamu je setkání a následný boj Pána Várahy s démonem Hiranyákšou popsán následovně:

Hiraṇyākṣova povaha se dala těžko ovládat. Na nohách mu cinkaly zlaté nákotníčky, zdobila ho obrovská girlanda a na rameni nesl svůj velký kyj. Jeho mentální a tělesná síla a také získané
požehnání v něm probudily pýchu. Nebál se smrti od nikoho a nikdo mu také v ničem nebránil. Polobohů se zmocnil strach, jakmile ho jen zahlédli, a schovali se jako hadi skrývající se ve strachu před Garuḍou.

Když vůdce Daityů nenalezl Indru ani ostatní polobohy, kteří byli předtím opojeni mocí, viděl, že všichni zmizeli před jeho silou, a proto hlasitě zařval. Mocný démon, který byl jako rozzuřený slon, se potom vrátil z nebeského království a jen tak pro zábavu se potopil do hlubokého oceánu, který děsivě hřměl. Jakmile vstoupil do oceánu, vodní živočichové, kteří tvořili Varuṇovo vojsko, dostali strach a prchali daleko od něho. Hiraṇyākṣa tak předvedl svoji slávu, aniž by jedinkrát udeřil.

Mocný Hiraṇyākṣa putoval po oceánu mnoho a mnoho let a svým železným kyjem znovu a znovu rozbíjel obrovské, větrem rozbouřené vlny, až nakonec dospěl do Vibhāvarī, hlavního města Varuṇy. Vibhāvarī je domov Varuṇy, pána vodních živočichů a strážce nižších oblastí vesmíru, ve kterých obvykle sídlí démoni. Hiraṇyākṣa tam padl k Varuṇovým nohám jako člověk nízkého původu, a aby se pobavil na jeho účet, řekl s úsměvem: “Pojď se mnou bojovat, ó Nejvyšší Pane! Jsi strážcem celé planety a vládcem, kterého zdobí velká sláva. Poté, co jsi rozdrtil kdysi povýšené a ješitné válečníky a porazil všechny Daityi a Dānavy na světě, vykonal jsi pro Pána oběť Rājasūya.“

Posměch nepřítele, jehož domýšlivost neznala mezí, vznešeného pána vod rozhněval, ale pomocí svého rozumu zkrotil hněv, který se v něm probudil, a odpověděl: Můj milý pane, již jsme zanechali válčení, neboť jsme nyní pro bitvu příliš staří. Jsi tak zběhlý ve válčení, že nevím, kdo jiný nežli nejstarší osoba, Pán Viṣṇu, by tě mohl v boji uspokojit. Ó nejlepší z asurů, jdi za tím, o Němž se pochvalně vyjadřují i hrdinové, jako jsi ty.“ Varuṇa pokračoval: „Jakmile se s Ním střetneš, okamžitě budeš zbaven své pýchy a ulehneš na bojišti k věčnému spánku, obklopen psy.

Pán sestupuje ve Svých různých inkarnacích, jako je Varāha, aby vyhladil hříšníky tvého druhu a projevil milost spravedlivým.“ (SB 3.17, 21-31)

Maitreya pokračoval: Pyšný a domýšlivý Daitya příliš nedbal Varuṇových slov. Ó milý Viduro, vyzvěděl od Nārady, kde pobývá Nejvyšší Osobnost Božství, a rychle se ponořil do hlubin oceánu. Uviděl tam všemocnou Osobnost Božství v inkarnaci kance, jak vynáší Zemi na špici Svých klů a zbavuje ho Svýma červenýma očima jeho lesku. Démon se smál: Ó, jaké obojživelné zvíře!

Démon oslovil Pána: Slyš, ó nejlepší z polobohů, který ses přestrojil za kance. Tato Země byla svěřena do péče nám, obyvatelům nižších oblastí. Nemůžeš ji odnést v mé přítomnosti a čekat, že se Tě ani nedotknu. Ty darebáku, naši nepřátelé Tě udržovali při životě, abys nás zabil, a již jsi jako neviditelný zahubil několik démonů. Hlupáku, Tvá moc je pouze mystická a já dnes potěším své příbuzné tím, že Tě zabiji.

Démon pokračoval: Když padneš mrtev s lebkou rozbitou kyjem, vrženým mýma rukama, automaticky přestanou existovat také polobozi a mudrci, kteří Ti nabízejí obětiny a oddanou službu,
stejně jako stromy zbavené kořenů. Přestože byl Pán bolestivě zasažen bodavými, urážlivými slovy démona, snášel tuto bolest. Když však viděl polekanou Zemi na špici Svých klů, vynořil se z vody, stejně jako z ní vychází slon se svojí společnicí, když ho napadne krokodýl. Démon, který měl zlaté vlasy a hrozivé zuby, pronásledoval Pána vycházejícího z vody, stejně jako krokodýl pronásleduje slona.

Zařval jako hrom: Nestydíš se utíkat, když Tě protivník vyzývá k boji? Vidím, že darebákům není nikdy hanba! Pán položil Zemi na vodní hladinu tak, aby ji měl na očích, a předal jí Svoji vlastní energii v podobě schopnosti plout po vodě. Zatímco nepřítel stál a díval se, Brahmā, stvořitel vesmíru, opěvoval Pána, Jehož ostatní polobozi zasypávali květy. Démon, který měl na těle mnoho ozdob, náramky a krásné zlaté brnění, byl se svým velkým kyjem Pánovi neustále v patách. Pán toleroval jeho bodavé nadávky, ale aby odpověděl, projevil Svůj hrozný hněv.

Nejvyšší Pán řekl: Jsme skutečně bytosti z džungle a prahneme po honicích psech, jako jsi ty. Ten, kdo nepodléhá smrti, se neobává tvé nestoudné mluvy, jakou tady předvádíš, protože tebe zákony smrti poutají. Samozřejmě, že jsme obyvatelům Rasātaly ukradli, co jim bylo svěřeno, a vůbec se za to nestydíme. Přestože mě obtěžuješ svým kyjem, zůstanu ještě nějaký čas zde ve vodě, neboť když jsem vyvolal konflikt s mocným nepřítelem, nemám, kam bych šel. Jsi prý velitelem mnoha pěších vojáků. Podnikni rychle, co je třeba, abys Nás porazil. Zanech svých hloupých řečí, zabij Nás, a zbav tak své příbuzné starostí. Ten, kdo neumí splnit svůj slib, si nezaslouží sedět ve shromáždění, třebaže je sebevíc pyšný.

Śrī Maitreya řekl: Tato výzva Osobnosti Božství démona rozčílila a třásl se vzteky jako podrážděná kobra. Démon vztekle supěl a všemi jeho smysly lomcoval hněv. Rychle vyrazil proti Pánovi a udeřil svým mocným kyjem. Pán však ustoupil kousek stranou, a vyhnul se tak tvrdému úderu kyje, který nepřítel směřoval na Jeho hruď, stejně jako se zkušený yogī dokáže vyhnout smrti. Nejvyšší Pán nyní projevil Svůj hněv a vyřítil se na démona, který se v záchvatu zlosti kousal do rtu, zdvihl znovu svůj kyj a začal s ním mávat kolem dokola. Potom Pán Svým kyjem udeřil na pravé obočí nepřítele, ale démon byl v boji velice obratný, ó vznešený Viduro, a ochránil se manévrem svého kyje.

Démon Haryakṣa a Pán, Osobnost Božství, se takto bili svými mohutnými kyji. Byli velice rozlícení a oba usilovali o vítězství. Jejich boj byl ostrý. Oba měli na těle rány od dobře mířených úderů kyjů a zápach krve v nich vyvolával čím dál větší zuřivost. Podnikali různé manévry s touhou zvítězit a jejich střetnutí vypadalo, jako když spolu dva mocní býci zápasí o krávu.
(SB 3.18, 1-19)

Pán, Jenž se zjevil z Brahmovy nosní dírky, vyskočil a zamířil Svůj kyj na bradu nepřítele, démona Hiraṇyākṣi, který se před Ním nebojácně procházel. Po úderu démonova kyje však Pánovi vypadl kyj z ruky, a jak padal a přitom se točil, vypadal nádherně. Bylo to zázračné, protože Jeho kyj úžasně zářil. Démon měl jedinečnou příležitost udeřit svého bezbranného nepřítele, aniž by mu v tom cokoliv bránilo, ale ctil pravidla boje. Tím však rozlítil Nejvyšší Osobnost Božství.

Když Pánův kyj upadl na zem a z přihlížejícího davu bohů a ṛṣiů zazněl výkřik úleku, Nejvyšší Pán uznal démonův smysl pro spravedlnost a přivolal Svůj disk Sudarśanu. Když se disk začal točit v Pánových rukách a Pán se dostal do těsné blízkosti Svého hlavního společníka z Vaikuṇṭhy, který se narodil jako Hiraṇyākṣa, zvrhlý syn Diti, ze všech stran zazněla podivná slova svědků přihlížejících z letadel. Nevěděli nic o Pánově skutečném postavení a volali: “Kéž zvítězíš!” “Skoncuj s ním!” “Přestaň si s ním hrát!”

Když démon viděl Nejvyššího Pána, Jehož oči se podobaly okvětním lístkům lotosu, jak před ním stojí vyzbrojený Sudarśana-cakrou, jeho smysly byly zaplaveny rozhořčením. Začal syčet jako had a s velikou záští se kousal do rtu.

Démon, který měl hrozivé tesáky, upíral na Nejvyššího Pána pohled, jako by Ho chtěl spálit. Vyskočil do vzduchu, namířil svůj kyj na Pána a zvolal: “Nyní jsi mrtev!” Ó ctnostný Viduro, zatímco se na Něho nepřítel díval, Pán ve Své podobě kance, příjemce všech obětí, levou nohou hravě srazil jeho kyj, přestože se k Němu blížil silou bouře. Potom Pán řekl: “Zvedni svou zbraň a zkus to znovu, když si nade Mnou tolik přeješ zvítězit.”

Po této výzvě démon zamířil svůj kyj na Pána a ještě jednou hlasitě zařval. Když Pán viděl kyj letící k Němu, zůstal pevně stát na místě a chytil ho se stejnou lehkostí, s
jakou Garuḍa, král ptáků, chytá hady. Velký démon takto ztratil svoji neohroženost, byl pokořen a vyveden z míry. Odmítl přijmout zpátky svůj kyj, který mu Pán nabízel. Vzal trojzubec, dravý jako planoucí oheň, a mrštil ho proti Pánovi, příjemci všech obětí, jako když někdo koná pokání se zlými úmysly vůči svatému brāhmaṇovi. Letící trojzubec, který mocný démon vrhl svou veškerou silou, zářil jasně na nebi. Nejvyšší Pán ho však rozbil na kousky Svým diskem Sudarśana s ostrými okraji, stejně jako Indra usekl křídlo Garuḍy.

Když disk Osobnosti Božství rozbil jeho trojzubec na kusy, démon se rozzuřil. Přiblížil se k Pánu a s hlasitým řevem udeřil svou tvrdou pěstí do Pánovy široké hrudi, která nese znak Śrīvatsa. Potom zmizel z dohledu. Pán, který se zjevil v podobě prvního kance, necítil po tomto démonově úderu ani sebemenší zachvění v kterékoliv části Svého těla, ó Viduro, stejně jako by ho necítil slon udeřený květinovou girlandou.

Démon používal proti Osobnosti Božství, Pánu yogamāyi, mnoho kouzel a čar. Když to lidé uviděli, naplnilo je to hrůzou a mysleli si, že se blíží zničení vesmíru. Ze všech stran začaly vát prudké větry a šířila se temnota, způsobená zvířeným prachem a krupobitím. Odevšad přilétaly salvy kamenů jako z kulometů. Svítící tělesa ve vesmíru zmizela, protože nebe bylo zatažené těžkými mraky, doprovázenými hromy a blesky. Z nebe pršel hnis, chlupy, krev, výkaly, moč a kosti. Ó nehřešící Viduro, hory vypouštěly různé zbraně a objevily se nahé čarodějnice s rozpuštěnými vlasy, ozbrojené trojzubci. Mnoho surových Yakṣů a Rākṣasů, kteří byli buď pěší, nebo na koních, slonech či vozech, vydávalo krutý a divoký pokřik.

Pán, osobní příjemce všech obětí, nyní vypustil Svoji milovanou Sudarśanu, jež dokázala rozptýlit čarovné síly, které démon projevil. Právě v tu chvíli se náhle srdce Diti, matky Hiraṇyākṣi, zachvělo. Připomněla si slova svého manžela Kaśyapy a z prsou jí vytékala krev. Když démon viděl, že jeho čarovné síly byly rozptýleny, vrátil se znovu před Osobnost Božství, Keśavu, a plný hněvu se Ho pokusil sevřít svými pažemi, aby Ho rozmáčkl. Ke svému velkému úžasu však zjistil, že Pán stojí mimo jeho sevření. Nyní démon začal Pána bít svými tvrdými pěstmi, ale Pán Adhokṣaja mu dal políček za ucho, jako když Indra, pán Marutů, udeřil démona Vṛtru. I když Pán, přemožitel všech, neudeřil démona nijak zvlášť silně, jeho tělo se zapotácelo. Oči mu vylezly z důlků, polámaly se mu ruce a nohy a vypadaly mu všechny vlasy. Padl na zem mrtev jako obrovský strom vyvrácený větrem.

Aja (Brahmā) a další dospěli na místo souboje, kde viděli démona s hrozivými zuby ležet na zemi se skousnutým rtem. Lesk jeho tváře ještě nevybledl a Brahmā řekl s obdivem: Ó, kdo může mít takovou požehnanou smrt?

Brahmā pokračoval: Dostal kopanec přední nohou Pána, o Němž yogīni, kteří se snaží o osvobození od svých neskutečných hmotných těl, meditují v ústraní v mystickém tranzu. Tento klenot mezi Ditinými syny opustil své tělo, když hleděl do Jeho tváře. Oba dva osobní služebníci Nejvyššího Pána byli prokleti, aby se narodili v démonských rodinách. Po několika takových zrozeních se vrátí na svá původní místa. (SB 3.19, 2-29)

 

Šríla Prabhupáda o zjevení Pána Krišny v podobě kance

Když Šríla Prabhupáda v roce 1977 v Bhubaneshwaru hovořil o zjevení Pána Várahadévy, řekl: „Ramadi murti su kala niyamena.“ Krišna, původní adi purusha, na sebe bere různé podoby. Ramadi murti – zejména tři Rámy, tj. Parasuráma, Balaráma a Dasarthi Ráma. Ráma znamená požitek. Krišnův požitek neznamená, že když se Krišna zjevil jako kanec, tak trpěl.

Šríla Prabhupáda uvádí příklad, ve kterém mluví o britském premiérovi Gladstoneovi, docela váženém muži. Vypráví, jak někdo přišel za Gladstonem a sluha řekl návštěvníkovi, že premiér je
velmi zaneprázdněn, takže bude muset počkat. Čekal a uběhla hodina, tak začal být zvědavý a pootevřel dveře, aby viděl, co dělá premiér. Co bylo tak důležité angažmá? Z premiéra se stal kůň, který bral své vnouče na záda a hrál si s ním jako kůň. Důležitý návštěvník čekal hodinu. Tak tohle je požitek.

Když se Krišna zjeví jako Váraha, neznamená to, že je kanec. Ne, On je vším, takže to není kvůli karmě. Když se staneme prasetem my, je to karma, trest. Nyní jsme lidské bytosti. V příštím životě se můžeme stát prasetem podle karmy vynucené přírodními zákony. Takže přebírám podobu prasete nebo krokodýla nebo jiného druhu zvířete. To je karma – stát se skutečným kancem je karma. Ale Gladstone, když se stává koněm, tak to není karma. To je požitek.

Toto je Krišnova líla, zábava. „Ananda-cimaya-rasa-pratibhavitabhih“, vždy prožívající blaženou duchovní rasu. Prabhupáda uvádí tento příklad, aby ilustroval hlubokou filosofickou pravdu, že ať už jsou okolnosti v hmotném či duchovním světě jakékoliv, ať už je v podobě lidské bytosti nebo prasete nebo jakékoliv jiné, Krišna je vždy Krišna. Nachází se v transcendentálním postavení a užívá si transcendentální rozkoš.

 

Závěřem

Ó brāhmaṇové, každý, kdo poslouchá, přednáší nebo vychutnává úžasné vyprávění, jak se Pán zjevil v podobě prvního kance a zabil démona Hiraṇyākṣu, aby zachránil Zemi, je ihned osvobozen od následků hříšných činností, dokonce i od zabití brāhmaṇy. Toto nejposvátnější vyprávění přináší člověku neobyčejné zásluhy, bohatství, slávu, dlouhý život a plní všechny jeho touhy. Na bitevním poli zvyšuje sílu jeho životně důležitých i činných orgánů. Ten, kdo mu naslouchá v posledním okamžiku svého života, odejde do Pánova svrchovaného sídla, můj milý Śaunako. (SB 3.19, 37-38)

 

ZAUJÍMAVOSŤ

Prečo by sa zo všetkých dostupných krásnych foriem mal Višnu zmeniť na kanca? Pretože Jeho úlohou bolo nájsť Bhudévi a dominantnou vlastnosťou Zeme je jej vôňa. Kanec má výnimočný čuch. Za druhé, Bhudévi bola ukrytá v špine Karanasamudry a polobohovia nemôžu vstúpiť na žiadne špinavé miesto, ale prasa áno. Samotnému Višnuovi, ktorý je Bohom a ku ktorému sa modlia všetci polobohovia, neprekážalo prijať túto nepríjemnú úlohu kvôli svojim oddaným.

BONUS

Prečítajte si o Pánovi Varahadévovi aj článok od Surdása prabhu.

Zdieľajte článok s vašimi priateľmi

Pridať komentár:

Zatiaľ žiadne komentáre.