Gadadhár Pandit patří do skupiny známé jako Panča-tattva, kterou tvoří Čaitanja Maháprabhu a čtyři jeho nejbližší spolupracovníci. Je považován za inkarnaci Šrímatí Rádharání, věčné milenky Krišny. Na obrázku Panča-tattvy je zobrazován jako druhý zprava.

Gadadhár Pandit se narodil a strávil většinu svého života v Jagannath Puri uctíváním Božstva Tota-Gopinatha, které je v Purí uctíváno dodnes. Jeho otec byl Šrí Madhva Misra a jeho matka se
jmenovala Šrí Ratnavati-déví. Gadadhár se od dětství přátelil s Čaitanjou, společně si hráli, oba studovali na stejné škole. Gadadhár byl od dětství velmi klidný, trpělivý, tichý, měl rád samotu a podroboval se odříkání. Se svým společníkem Mukundou vyhledávali oddané Pána a když se v okolí objevil nějaký významný vaišnava, ihned ho běželi uvítat a vzdát mu pocty.

Jednou do města přišel veliký oddaný Pána, Pundarika Vidyanidhi. Gadadhár byl velmi nadšený, že má možnost se setkat s takovým vaišnavou, a tak se za ním hned radostně vydal. Když však uviděl, že se Pundarika Vidyanidhi obléká a chová jako bohatý materialista, ztratil jakoukoli úctu, kterou předtím cítil, ještě dříve, než s ním promluvil. Gadadhár si v duchu pomyslel: „Jak může vaišnava vypadat a chovat se, jako by byl tak závislý na smyslovém požitku?“ Mukunda však znal skutečnou povahu Pundariky Vidyanidhiho a stejně tak cítil pochybnosti v mysli Gadadhára Pandita. Sladkým hlasem tedy přednesl několik slok ze Šrímad Bhágavatamu a když Pundarika Vidyanidhi uslyšel jeho krásnou recitaci, v záchvatu extáze začal plakat a volat „Krišna, Krišna!“, načež omdlel a padl k zemi.

Gadadhár se cítil v duchu velmi kajícně. Věděl, že spáchal velký přestupek tím, že tuto vysoce vyspělou duši považoval za obyčejného materialistu. Napadlo ho, že aby byl zachráněn před reakcí za tento přestupek, jediným řešením bude, přijmout od něj zasvěcení. Pundarika byl tímto návrhem velice potěšen a prohlásil: „Prozřetelnost mi nabídla veliký dar a já ho určitě přijmu! Takové štěstí je výsledkem mnoha životů, že člověk získá žáka, jako je tento!“ V příznivém dni potom Šrí Gadadhár Pandit obdržel zasvěcení od Pundariky Vidyanidhiho.

Jednoho dne Gadadhár uslyšel, že Čaitanja Maháprabhu bude kázat v domě Suklambary Brahmačarího. Dorazil tedy do jeho domu a posadil uvnitř. Mezitím Maháprabhu započal kázání venku na verandě a promlouval odtamtud k shromážděnému publiku oddaných. Gadadhár poslouchal vše zevnitř domu. Maháprabhu byl brzy zcela pohlcen extází Krišna-prémy, která se rychle šířila mezi shromážděné oddané. Nějakou dobu společně vychutnávali nektar lásky ke Krišnovi a poté se uklidnili. Gadadhár však nedokázal utišit svou extázi. Se skloněnou hlavou pokračoval ve velmi hlasitém pláči. Čaitanja uslyšel z domu žalostné vzlyky a zeptal se: „Kdo to uvnitř pláče?“ Suklambara Brahmačárí mu odpověděl: „To je tvůj Gadadhár.“ Nato Maháprabhu zvolal: „Gadadháre! Jsi tak zbožný a ctnostný! Od svého dětství jsi tak naplno oddaný Krišnovi. Ve srovnání s tebou byl můj život promarněn. Ani já kvůli svým předchozím špatným činům nemohu získat takové spojení s Pánem mého života, Šrí Krišnou.“ Pak Čaitanja obejmul Gadadhára ve velké lásce.

Gadadhár Pandit měl s Čaitanjou Maháprabhuem velmi intimní vztah, ve kterém áčárjové, Svarúpa Damodara, Rupa, Sanátana, Kaviraja Goswami, Raghunatha Dasa a další spatřovali zosobněnou Rádharání a Rukminí ve svém vztahu ke Krišnovi, a na základě toho se mu můžeme pokusit porozumět. Gadadhár Pandit vyjadřuje obrovskou lítost a politováníhodnost. Cítí se tak prázdný a tuto prázdnotu se snaží všem vyjevit. Říká se, že v něm zůstává bhava Rukminí, která je Rádhinou expanzí ve Dvárace. Rukminí jako pasivní divák bez jakékoli moci ovlivnit chod věcí. Přihlížející a snášející vše – velmi žalostný stav. Cílem je probudit ve všech laskavost a soucit.

Šríla Prabhupáda popsal jeho povahu jako vždy submisivní. Když se Krišna v podobě Maháprabhua pokoušel Gadadhára rozhněvat, nikdy se mu to nepodařilo. Jednou se ho Svarúpa Damodara Gosvámí zeptal, proč se na Krišnu nerozhněval a místo toho toleroval jeho kritiku. Nato Gadadhár odpověděl: „Pán je nezávislý. Je to Nejvyšší vševědoucí Osoba. Pokud se s ním budu pokoušet jednat na stejné úrovni, nemůže to pro mě být nikdy dobré.“

Stejně jako Šrímatí Rádharání je královnou a vlastníkem všeho, tak i Gadadhár je pánem všeho, přesto ale odevzdal vše svému Pánovi a je tedy v jistém smyslu prázdný. Jednou se k němu ale jeho bohatství vrátí a ti, kteří pomohli ve dnech nouze, budou odměněni, až dostane zpět veškerý majetek. Tato nálada jeho prázdnoty je jedinečná. Jedná se o nejvyšší pozici obětavosti. Uvádí se, že nikdo nemiluje Pána Gaurangu víc než Šrí Gadadhár. I přesto, že ho Pán Gauranga někdy zanedbává, trápí a zlobí, Gadadhár ho nemůže nikdy opustit. Jeho potřeba Pána je obrovská, stejně jako jeho závislost na Něm. Je nasnadě, že bez Maháprabhua je ona/on transcendentálně neúplný, a tak chce od Krišny získat zpět svou bhavu, aby se znovu stal/a úplným sjednoceným Rádha-Krišnou.

Spojení Gaury s Gadadhárem (Rádha-Krišna) je nejvyšším ideálem Gaudía Vaišnavismu. Vzhledem k tomu, že uctívání Gaura-Gadadhára se nachází v madhurya-rase, není přímo určeno pro
počáteční fáze oddané služby, kdy se člověk snaží dodržovat zásady a vyhýbat se přestupkům, ale spíše pro pokročilé oddané, kteří jsou již ustálení ve vědomí Krišny. Potom může být dvojice v transcendentálním pohledu uctívána jako Rádha a Krišna.

Šrí Gadadhár pandit je tedy jako Šrí Rádha stojící vedle Gaury (Krišny), který ukradl Její / Jeho bhavu (lásku), a ona ji chce zpět. Když jsou sjednoceni, pak je přítomen božský pár Rádha-Krišna / Gaura-Gadadhár. Někdy je oddaní mohou vidět podle nálady čistého oddaného jako Rádha-Krišnu a jindy jako Gaura-Gadadhára. Bhaktivinoda Thákura například napsal píseň pro Gauru-Gadadhára popisující Rádha-Krišnu. Jedná se výhradně o vnitřní realitu. Tyto zábavy jsou velmi transcendentální a nedají se v žádném případě napodobovat.