Šrívás Pandita neboli Šrívás Thákur byl členem Pancha-tattvy, která sestává z Čaitanji Maháprabhua a Jeho čtyř bezprostředních expanzí a energií (Nitjánanda Prabhu, Advaita Áčárja, Gadádhara Pandit a Šrívás Pandita). V Pancha-tattvě představuje džíva-tattvu, čistého oddaného.

Podoba Šrívas Thákura

Šrívás Pandita pocházel ze Sylhetu. Měl tři bratry – Šrírāma Panditu, Šrípati Panditu a Šríkanta neboli Šrínidhi Panditu, které vedl ke zpívání svatých jmen Pána, a všichni čtyři se chodili třikrát denně koupat do posvátných vod Gangy. Všichni také docházeli později do jeho domu, kde se účastnili sankírtanových oslav Čaitanji Maháprabhua. V mládí se setkal se Šrí Advaitou Áčárjou Prabhuem, studovali spolu Bhágavatam a modlili se za inkarnaci Nejvyššího Pána s vidinou toho, že pouze avatár Krišny může obnovit vaišnavismus mezi zarytými ateisty, logiky a hrdými pandity, kteří v té době obtěžovali Nadiu.

Tito čtyři bratři nejdříve žili v okrese Šrí Hatta a později se usadili na březích Gangy. Tam se pravidelně účastnili shromáždění oddaných, kteří se scházeli v domě Šrí Advaity Áčárji, aby si naslouchali přednáškám ze Šrímad Bhágavatamu. Postupně se bratři stali velmi blízkými přáteli Šrí Džagannátha Mišry, s nímž zpívali a poslouchali Bhágavatam.
Ve všech věcech byl Šrívás vůdcem svých bratrů. Díky síle své oddanosti pochopil, že se Šrí Krišna zjeví v domě Džagannátha Mišry.

Šrívásova manželka Malini byla věčnou přítelkyní Sachi Devi (matka Čaitanji Maháprabhua) a byla jí vždy velmi nápomocná. Kromě toho sloužila jako zdravotní sestra. Čaitanja později miloval Malini a Šríváse jako svou druhou matku a otce.

Když Oddaní viděli ubohý stav pokleslých živých bytostí v Kali yuze, začali se žalostně modlit k Pánu za jejich vysvobození. A jelikož Krišna slyší volání svých oddaných, v den úplňku v měsíci Phalguna v roce 1407 (1486 po Kristu) se Pán skutečně inkarnoval. Stejně jako Šrí Advaita Áčárja, i Šrívás Pandita a několik dalších oddaných z Navadvípu pochopili, že se zjevil Pán.

Šrívás Pandita je inkarnací Nárady Muniho. Gaura Ganodesh Dipika uvádí, že inteligentní Šrívás Pandita byl dříve Nárada Muni, nejlepší z mudrců, a Šrívásův mladší bratr, Šríman Ráma Pandita, byl v předchozím životě Náradovým blízkým přítelem – Parvata Muni.

Slavný mudrc Nárada Muni cestoval ve svém duchovním těle po celém vesmíru a za doprovodu svého hudebního nástroje neustále zpíval svatá jména Pána. Proto i Šrívás Thákur kladl důraz na zpívání, což vedlo až k tomu, že se dům Šríváse Thákura a jeho ženy stal ústředním centrem sankírtanového hnutí – Čaitanja Maháprabhu a jeho společníci ve Šrívásově domě každou noc prováděli kírtan, zpívali jména Krišny a tancovali.

Šrívás Angan – Šrívásův dům se nacházel dvě stě yardů severně od Nimaiova domu. Palácový dům Šríváse Pandita měl velké pohodlné pokoje, vysokou ochrannou ohraničující zeď a svěží hustě listnaté zahrady a háje. Každý večer si zde Šrí Gauranga Maháprabhu a Jeho nejdražší přátelé užívali extatické kírtany a vychutnávali nálady Vrindávanu. Přes den se zde pak vedly přednášky z Bhágavatamu.

Zde zuřivý muslim Kazi, kterého každonoční kírtany v domě rozčilovaly, rozbil posvátnou mridangu ve svém pošetilém pokusu zastavit Šrí Krišnovo sankírtanové hnutí. Od té doby byl Šrívás Angan známý jako Khol Banga Danga (místo, kde byla rozbita mridanga). Kazi se však nevzdával a vyhlásil nařízení zakazující sankírtan. Ten, kdo toto nařízení poruší, měl být násilím obrácen na muslimskou víru a také přijít o svůj majetek. Ačkoli většina Nadia vasis (obyvatel Navadvípu) kvůli tomu zpanikařila, Šrívás Pandit se fanatickému zákonu vysmál.

Oživení syna Šríváse

Jedné noci, kdy Pán Čaitanja opět vedl kírtan, malý syn Šríváse Thákura, který trpěl horečkou, opustil tělo. Ženy v domě začaly velmi hlasitě naříkat nad chlapcovou předčasnou smrtí. Šrívás Pandita, který byl venku na nádvoří, pochopil, že muselo dojít k nějaké tragédii. Rychle vstoupil do domu, aby zjistil, že jeho syn odešel na onen svět. Jelikož byl velkým oddaným a dokonale znalým vědy o Absolutní Pravdě, dokázal utěšit ženy v jejich zármutku. „Všichni jste si vědomi Kršnovy slávy, tak se prosím ovládněte a neplačte. Kdokoli v poslední chvíli života uslyší Pánovo Svaté Jméno, i kdyby to byl největší hříšník, dosáhne Krišnova sídla. A ten nepopsatelně úžasný Pán, On, jehož slávu opěvují všichni Jeho služebníci až po Pána Brahmu včetně, nyní osobně tančí na dvoře vašeho domu! Tento okamžik je tak příznivý, že je jisté, že tento chlapec úspěšně dokončil svou cestu z tohoto světa. Je na tom snad něco, nad čím bychom mohli naříkat? Jeho štěstí je zcela zaručeno. Pochopil jsem, že ať má role v tomto případě byla jakákoliv, nyní je završena úspěchem.“

Na závěr jim řekl: „Pokud nedokážete ovládat své emoce kvůli své rodinné náklonnosti k chlapci, pak alespoň neplačte teď, můžete plakat později. Samotný Nejvyšší Pán Gokuly, Šrí Gaurasundara, vede sankírtan doprovázený Svými oddanými v tomto domě. Pokud bude kvůli vašemu pláči narušeno štěstí, které zažívá z tancování v extázi během sankírtanu, pak teď hned okamžitě skočím do Gangy a vzdám se tak svého vlastního života.“

„Ani stéblo trávy se nepohne, pokud to není Krišnova vůle. Vidět v tomto štěstí nebo neštěstí nebo poznání či nevědomost je pouhá představivost. Vězte, že vše, co Krišna chce, je dobré, a tak se vzdejte svých vlastních sobeckých tužeb a osvoboďte se od zmatku a zbytečného trápení. Krišna dává a Krišna odebírá a je to Krišna sám, kdo udržuje každého. Někoho chrání a někoho ničí, vše podle Své vůle. Pokud někdo uvažuje o něčem, co je v rozporu s Krišnovou vůlí, pak v důsledku ze své touhy dostane jen muka. Vzdejte se veškerého nářku, prostě poslouchejte Krišnovo jméno, a tak projděte všemi obtížemi s pocitem velkého štěstí. Pak se vaše touhy skutečně naplní.“

Po vyslovení těchto slov se Šrívás Thákur vrátil do kírtanu a s velkým úsměvem na tváři začal tančit s Pánem Čaitanjou a Jeho společníky. Kírtan trval celou noc. Když se pak Pán Čaitanja na druhý den dozvěděl o této události, začal ronit slzy lásky a řekl: „Jak bych mohl někdy opustit společnost tak čistého oddaného, jako je Šrívás Thákur! Miloval mě natolik, že vůbec nepřipustil vyjádření zármutku nad smrtí svého vlastního syna.“ Poté Maháprabhu vešel dovnitř, posadil se vedle mrtvého těla dítěte a přivedl ho zpět k vědomí. Zeptal se: „Dítě! Proč chceš opustit dům takového oddaného, jako je Šrívás?“ Mrtvé dítě odpovědělo: „Těch pár dní, které jsem měl strávit v domě Šríváse Pandita, pominulo a nyní následuji Tvé přání v odchodu jinam. Jsem živá bytost, která nemá vlastní nezávislost, nemohu tedy jít proti Tvým přáním. Prosím, buď ke mně milosrdný, abych nikdy nezapomněl na Tvé lotosové nohy, ať půjdu kamkoliv.“

Když členové rodiny Šríváse Pandita uslyšeli dítě mluvit s takovou moudrostí, okamžitě zapomněli na svou úzkost a přestali truchlit. Nato řekl Maháprabhu Šrívásovi Panditovi: „Ode dneška budeme s Nitjánandou Prabhuem tvými syny. Nikdy tě neopustíme.“

Vyjevení podoby Pána Nrsimhadéva

Jelikož kírtany se konaly u Šríváse každou noc, sousedé začali být nevrlí, stěžovali si, že trpí nedostatkem spánku a hledali způsoby, jak tomuto hnutí čelit. Začaly kolovat falešné zvěsti, že brzy přijde sám král, aby oddané potrestal. Naivní Šrívás Pandit těmto příběhům uvěřil a jeho mysl se naplnila úzkostí. Začal tedy uctívat Nṛsiṁha Dévu kvůli své ochraně. Když Pán, který zbavuje tísně své oddané, pochopil, že se Šrívás bojí, vstoupil do jeho domu. Otevřel dveře a zvolal: “Koho uctíváš? O kom medituješ? Dívej se! Ten, kterého uctíváš, stojí před tebou! Zachráním spravedlivé a zničím hříšníky. Beze strachu můžeš opěvovat mou slávu!“

Jak to Pán dořekl, posadil se do hrdinské polohy (vīrāsana) a odhalil svou božskou podobu Pána Nṛsiṁhy, držel lasturu, disk, kyj a lotos. Jakmile Šrívás Pandit uviděl tento mimořádný Pánův projev, přemohly ho pocity lásky a začal recitovat chvalozpěvy. „Dnes se mé narození, mé činnosti, mé všechno, stalo úspěšným. Dnes byla má samotná existence korunována největší příznivostí. Dnes konečně přineslo pokolení mých předků ovoce a můj dům, který byl také jejich domem, se stal požehnaným. Dnes je velké štěstí mých očí zcela nevýslovné, protože jsem mohl vidět osobu, jejímž lotosovým nohám slouží bohyně štěstí, Lakšmí Déví“. Maháprabhu byl potěšen recitálem Šríváse Pandita a řekl mu, ať zavolá svou manželku a rodinné příslušníky, aby i oni viděli Jeho božskou podobu. Tak celá Šrívásova rodina byla oblažena zjevenou podobou Pána.

V domě Šríváse Pandita byla jedna služebná jménem Duhkhi. Každý den nosila vodu z Gangy na Maháprabhuovu koupel. Jednoho dne se Čaitanja zeptal Šríváse: „Kdo přináší tuto vodu?“ „Duhkhi ji nosí,“ odpověděl Šrívás. „Ode dneška se jmenuje Sukhi.“ Takto Pán naznačil, že ti, kdo slouží Pánu a Pánovým oddaným, nejsou duhkhi (smutní); ale jsou sukhi (šťastní).

Pokus o znesvěcení

Maháprabhuovy kírtany pokračovaly v domě Šríváse Pandita za zavřenými dveřmi každou noc po celý rok. Během této doby se mnoho neoddaných bráhmanů pokusilo vysmívat Maháprabhuovi a Jeho společníkům. Několik z těchto neoddaných začalo závidět, protože sami neměli kontrolu nad tím, co se uvnitř děje, a uráželi oddané.

Jedním z nich byl brahmána Bhattacharya jménem Gopal Chapala, který se rozhodl zničit pověst Šríváse Pandita umístěním talíře s oběťmi určenými pro bohyni Kálí na jeho práh. Jednalo se o alkohol a maso, červené květy ibišku (jabā phūl) a červené santalové dřevo. Ráno, když Šrívás Pandit otevřel dveře, uviděl tyto věci a začal se smát. Hlasitě prohlásil: „Podívejte se všichni! Jsem Shakta. Celou noc uctívám bohyni Kali!“

Za tento přestupek vůči Šrívásovi Panditovi byl Gopal Chapala postižen malomocenstvím. Jednoho dne, když se Maháprabhu přišel vykoupat ke břehu Gangy, přistoupil k němu Gopal Chapala a modlil se, aby byl osvobozen od své nemoci. Maháprabhu mu naštvaně odpověděl: „Ó hříšníku! Závidíš oddaným! Nezachráním tě. Nechám tě žrát červy po milion zrození. Zařídil jsi, že vše vypadalo tak, jako by Šrívás uctíval Kali, takže budeš přebývat miliony životů v pekle známém jako Raurava.“

Závěr

Šrí Gauranga takto prováděl svou lílu jako yuga-avataru v domě Šríváse Pandita a spolu se Šrí Nitjánandou Prabhuem vedli na nádvoří Šrívásova domu společné zpívání Pánových Svatých jmen. Nitjánanda Prabhu se tam usadil. Šrí Malini Déví sloužila Nitjánandovi, jako by byl jejím vlastním synem. Šrí Nitjánanda byl ve skutečnosti samotný Šrí Baladéva a ve svých zábavách Pána Nitjánandy se choval trochu jako šílenec. Pokaždé byl tak přemožen extatickou láskou ke Krišnovi, že vůbec neřešil, v jakém stavu jsou Jeho vnější šaty nebo ozdoby.

Poté, co Maháprabhu přijal sannyas, Šrívás Pandit odešel žít do Kumarhatty. Každý rok jezdil se svými bratry navštívit Maháprabhua v Purí. Pravidelně také přicházel navštívit Šrí Sachi do Navadvípu a vždy tam strávil několik dní.

Šrívás Pandit a Šrí Advaita Áčárja, učení vedoucí komunity bráhmanů, zasvětili veškerou svou energii Pánovu hnutí Hari-Nama Sankírtan. Odevzdali svá těla, mysl, domovy, přátele, rodinu a veškerý majetek do služeb Pána Gaury. Neznali žádné jiné bohy nebo bohyně. Šrívás Pandit udržoval svou rodinu ne proto, že by byli jeho příbuznými, ale proto, že byli milujícími služebníky Šrí Čaitanji.

Za svou lásku a oddanost obdržel Šrívás Pandit od Maháprabhua toto požehnání: „Ve vašem domě nikdy nebude chudoba. Vše, co potřebujete pro váš život a uctívání, přijde samo k vašim dveřím.“ Šrívás Pandita nedělal nikdy nic sám pro sebe ani pro své blízké, plně se odevzdal Pánu Čaitanjovi a svému poslání. A Pán Čaitanja zařídil všechny jeho potřeby i potřeby jeho rodiny.
Přesná kopie domu Šríváse Thákura stojí v Májápuru dodnes a je známá jako Šrívás Angan. Jméno Šríváse Thákura je zahrnuto v mantře Pancha-Tattva, kterou oddaní Pána Čaitanji zpívají
každý den:

shri krishna chaitanya, prabhu nityananda
shri advaita, gadadhara
srivas-adi-gaura-bhakta-vrinda

„Skláním se v duchu oddanosti Šrí Krišna Čaitanjovi, Prabhu Nityanandovi, Šrí Advaitovi,
Gadadharovi, Šrívasovi a všem ostatním.“