Ve věku známém jako Treta Yuga se Nejvyšší Osobnost Božství Šrí Krišna zjevil jako avatar Ráma, udatný král, který nastavil standardy hrdinství, morálky a dobré vlády. Příběh Rámy je široce popsán v eposu Ramayana a stručně v devátém zpěvu Šrímad Bhágavatamu. Epos Ramayana sepsal Valmiki Muni, obsahuje 24000 veršů a je nejstarší knihou na světě. Čtením Pánových zábav ve Šrímad-Bhágavatamu nebo ve Šrí Ramayaně a nasloucháním o Jeho výjimečných schopnostech z úst čistých oddaných, jako je Šríla Prabhupáda, se i nenáročná duše dostane do blažené jistoty skutečného duchovního života.

Od nepaměti se každý z nás – vtělených duší – točí v ponurém cyklu znovuzrození – samsáry. Aby Bůh vysvobodil své služebníky uvězněné v síti máji, přijde sám nebo pošle svého avatara k naší záchraně před klamem hmotné nevědomosti. Božská přitažlivost, přijetí útočiště u jeho lotosových nohou a radostný zpěv Jeho jména otevírají dveře pro návrat domů, zpět k Bohu.

Život Rámachandry je ve všech ohledech považován za příkladný. Stoupenci indické védské kultury ho vidí jako ideálního krále, nejmocnějšího válečníka a nejvěrnějšího manžela. Říká se, že vládl ve svém království stejně jako se milující otec stará o své děti. O ušlechtilosti, integritě, slušnosti a ctnosti lorda Rámy se i dnes mluví s úctou.

Zjavení

Pán Ráma se objevil v dynastii boha Slunce jako syn krále Dasharathy a královny Kaodhalyi z Ajódhji. Byl dědicem indického trůnu a měl tři mladší bratry, Bharatu, syna Rámovy nevlastní matky Kaikeyi, a dvojčata Lakšmanu a Šatrughnu. Ráma studoval bojová umění pod vedením svého gurua Višvamitry a později porazil mnoho démonů.

Když se konala soutěž udatných hrdinů o ruku krásné princezny Síty, Ráma zvedl, natáhl a zlomil mocný luk Pána Šivy, kterým ostatní soutěžící nedokázali ani pohnout. Tento luk byl tak těžký, že ho nesly tři stovky mužů, ale Pán Ráma ho ohnul a napnul a zlomil uprostřed, stejně jako slůně zlomí hůl z cukrové třtiny. Tím mezi ostatními zvítězil a princezna Síta s radostí přijala Rámu za svého manžela a následovala krásná svatba. Až do této chvíle v Ajódhji probíhalo vše v pořádku a Ráma měl být korunován králem, jakmile se jeho otec odebere do důchodu.

Vyhnanství

V království žil poddaný jménem Mantara, závistivý a žárlivý hrbáč, a tento služebník byl milencem královny Kaikeyi. Ten přesvědčil svou milenku, královnu Kaikeyi, Dasharathovu oblíbenou manželku a Rámovu nevlastní matku, aby proměnila slib, který jí král před lety dal. Stalo se tak, že Kaikeyi kdysi zachránila zraněného krále z bitevního pole, ošetřila ho a uzdravila. Tehdy jí dal Dasharatha slib – cokoliv si bude přát, to jí splní. Mantara přesvědčil Kaikeyi, že nyní, v předvečer Rámovy korunovace, nastal čas tento slib proměnit ve skutečnost. A tak královna Kaikeyi předstoupila před krále a požádala ho, aby Rámu vyhnal na čtrnáct let do lesa a místo toho dosadil na trůn jejího syna Bharatu.

Král Dasharatha byl velmi raněn, královnina žádost mu zlomila srdce. Prosil Kaikeyi, aby si přála cokoliv jiného, ale sobecká královna neuhnula. Král, vázaný povinností splnit slib, musel vyhovět jejím požadavkům. Jak slíbil, tak vykonal – Ráma přijal rozkaz svého otce a spolu se svým mladším bratrem Lakšmanou a manželkou Sítou přesídlil do lesa. Občané Ajódhji byli zaskočeni tím, co se stalo. Měli pocit, jako by vyhaslo světlo v jejich srdcích. Krátce nato král Dasharatha smutkem zemřel. Kaikeyi a Mantara byli dle očekávání naopak velmi spokojeni. Kaikeyin syn Bharata sice odmítl přijmout trůn a rozhodl se vyčkat na konec čtrnáctiletého exilu, dokud se jeho milovaný starší bratr nevrátí. Na Rámovu žádost však vládl v jeho nepřítomnosti v Ajódhji, ale na trůn alespoň instaloval Rámovy boty.

Život v exilu

Během pobytu v lese zažili Ráma, Síta a Lakšmana mnoho dobrodružství a setkali se s mnoha démony. Podle Valmikiho putovali lesem na jih k hoře Chitrakuta. Odtamtud zamířili do Madhya Bharaty (střední Indie), procházeli údolími svatých kopců Vindhya a překročili posvátnou řeku Narmada. Potom přišli do rozlehlého lesa Dandaka, sídla poustevníků.

Šríla Prabhupáda vzpomíná v Nektaru oddanosti, že když Pán Šrí Ráma prošel lesem Dandaka, mnoho mudrců dosáhlo dokonalosti v józe pouhým uzřením Pána. Když se probudila jejich spící láska k Bohu, tito šťastní svatí se později (v Dvapara-yuze) znovu narodili jako gópí v zábavách Pána Šrí Krišny, Nejvyšší Osobnost Božství.

Božská trojice se sem a tam utábořila, nesla statečně útrapy života v džungli a nakonec dorazila k ášramu Agastya Muniho na vrcholu toho, čemu se dnes říká Rama Giri. Jako král, člen třídy kšátrijů, Pán Ráma sladkými slovy vzdal úctu bráhmanovi Agastya Munimu. Pán se cítí tak vděčný svým oddaným, že se před nimi klaní, stejně jako se kdysi sklonil Pán Šrí Krišna, aby umyl nohy chudému brahmanovi Sudamovi.

Veliký bráhmana Agastya Muni byl tri-kala-jna: Viděl tři rysy času – minulost, přítomnost a budoucnost. Proto si byl dobře vědom, že Šrí Ráma nebyl nikdo jiný než sám Všemohoucí Višnu a že ve velmi blízké budoucnosti povede velkou válku s nepřáteli dharmy, démony (asury). On a další mudrci žijící v lese Dandaka byli totiž dlouho sužováni a různě napadáni démony z těchto míst.

Svatý Agastya přijal Sítu, Rámu a Lakšmanu obvyklou nabídkou ovoce a květin. Poté předal Pánu Rámovi luk Brahma-datta, který mu dříve svěřil pán Indra. Luk byl vložen do diamantů svým tvůrcem, Višvakarmou, inženýrem vesmíru. Spolu s lukem předal Agastya Rámovi toulec šípů, který zahrnoval neporazitelnou brahmastranskou zbraň. Pán Ráma dostal také meč v pochvě zdobené drahokamy.

Ve svých rozhovorech s mudrci z lesa Dandaka poblíž Agastyovy poustevny na kopci pak Ráma složil slib, že ty démony, které působí problémy, porazí. Přijetím zbraní od Agastyi Pán projevil svůj úmysl chránit své oddané.

Záchrana Síty a poražení Rávanu

Jednou se jistá démonka pokusila svést udateného Rámu a zaútočit na krásnou Sítu. Ve chvíli, kdy na Sítu zaútočila, Pán Ráma okamžitě zasáhl a uřízl jí nos a uši. Byla to Šurpanakha, sestra zlého démonského krále Rávany. Když Rávana uslyšel o zmrzačení své sestry, rozhodl se pomstít. Poslal zázračného zlatého jelena, aby nalákal Sítu – ta požádala Rámu, aby ho pro ni chytil. Jakmile Ráma odešel, aby vyplnil Sítino přání, Rávana využil jeho nepřítomnost a Sítu unesl. Když bratři zjistili, že je Síta pryč, hledali ji po celém lese. Nakonec narazili na starého orla jménem Jatayu, který jim řekl, že na vině je Rávana.

Ráma a Lakšmana se vydali na jih směrem ke Srí Lance, hlavnímu sídlu Rávany. Po cestě se spřátelili s Sugrivou a Hanumanem, vůdci opičích armád. S jejich pomocí postavili Ráma a Lakšmana most přes oceán z nejjižnějšího cípu Indie na ostrov Srí Lanka a zaútočili na Rávanu a jeho démonské vojáky. Na konci divoké bitvy Ráma osobně zabil desetihlavého démona Rávanu. Tak, jak to mudrc Agastya viděl ve své vizi a jak Pán Ráma přislíbil, vystřelil šíp naplněný brahmanskými mantrami do srdce Rávany, přímo do místa, kde měl démon uloženou amritu, nektar nesmrtelnosti.

Pán zachránil Sítu a svým letadlem ozdobeným květinami ji odvezl zpět do svého hlavního města Ajódhji, kam se vrátil v doprovodu Hanumana, Sugrivy a svého bratra Lakšmany. Tam je všichni s velkou radostí přijali a usadili na trůn jako krále a královnu. Tento radostný den se dodnes slaví jako Diwali, slavnost světel.

Posvátný text Šrímad-Bhágavatam popisuje, že jako vládce světa Pán Ráma, Nejvyšší Osobnost Božství, konal oběti, uděloval milosrdenství svatým lidem (brahmanům) a osvítil je z nitra jejich srdcí. Za jeho vlády byli všichni nábožní a šťastní. Lesy, řeky, hory a moře příznivě naplňovaly životní potřeby všech bytostí. Nevyskytovalo se žádné tělesné a duševní utrpení, nemoci, stáří, úmrtí, nářek, strach, strach a únava. Neexistovala dokonce ani žádná smrt pro ty, kteří ji nechtěli.

Pán Ráma učil svět příkladností svého života. Slíbil, že bude mít pouze jednu manželku. Byl svědomitý, čestný, velkorysý a ctnostný. Dodnes, miliony let po příchodu Síta-Ramy, se jejich následovníci počítají na stovky milionů. Nejvyšší královský pár je také uctíván mimo Indii. Například v Thajsku je čtvrtmílový úsek chodeb královského paláce umělecky vymalován výjevy z Ramayany. Na ostrově Bali v Indonésii a také v Kambodži a Nepálu lze najít další tisíce chrámů Rámy. V každém koutě Indie, od malých vesnických svatyní až po báječné chrámové paláce, je uctívána transcendentální podoba Pána Rámy a opěvováno Jeho osvobozující jméno Jeho oddanými.

Jak oslavit Den zjevení Pána Rámy

Oddaní Krišny oslavují den zjevení avatara, Pána Rámy, půstem až do západu slunce a zesíleným nasloucháním o Pánových zábavách a opěvováním Jeho svatého jména. O zábavách se lze dočíst na stránkách Šrímad Bhágavatamu, zpěv 9, kapitoly 10-11. Během meditace se doporučuje zpívat Haré Krišna Mahá-mantru.

Haré Krišna, Haré Krišna, Krišna Krišna, Haré Haré
Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré

Velcí svatí vysvětlují, že jméno Pána se neliší od Pána, a že když zpíváme Jeho jméno, můžeme se s Ním stýkat a udržovat Jeho společnost. Vyslovením Jeho jména vyvoláme Jeho přítomnost.
Myslete tedy na Rámu. Přečtěte si o Rámovi. Poslouchejte o Rámovi. Zpívejte Rámovo jméno. Uvařte vegetariánskou večeři na počest Pána Rámy, obětujte Mu ji s láskou a pozvěte přátele, aby jedli posvěcené jídlo (prasádam).

Bonus: Seminár od Surdása Prabhu nájdete tu.