Jedná se o letní festival lodí pro Božstva Šrí Šrí Rádhá-Krišny. V chrámu oddaní naplní velké mramorové nádvoří vodou, vyrábějí pontonový člun pro potěšení Božstev a Božstva (utsav vighraha) vodí kolem vodní nádrže za zpěvu kírtanu a projevování láskyplných citů.

Šrí Šrí Rádha Raman

Šrí Šrí Rádha Raman je sebeprojevující se (ne vyřezávané) Božstvo Krišny, které uctíval Gopal Bhatta Gosvámí, jeden z prominentních následovníků Čaitanji Maháprabhua. Ve Vrindávanu v Indii je stále uctíván. Gopal Bhatta Gosvámí je jeden ze šesti oslavovaných Gosvámích z Vrindávanu.

Čaitanja Maháprabhu se s Gopalem Bhattou a jeho rodinou setkal v roce 1511, když cestoval po jižní Indii. Gopal Bhatta později odešel do Vrindávanu, rodiště Pána Krišny, aby studoval písma s Rúpou Gosvámím a Sanatana Gosvámím. Právě Gopal Bhatta Gosvámí se proslavil tím, že založil toto uctívání Šrí Rádha-Raman, jedinečné, sebeprojevené, formy Božstva Krišny.

Chrám Rádha-raman je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších chrámů v celém Vrindávanu. Když Krišnadas Kavirádža psal Čaitanja-Čaritamritu, rozsáhlou biografii Čaitanji Maháprabhua, Gopal Bhatta ho z hluboké pokory požádal, aby v ní nikde neuváděl jeho jméno. Autor tomuto požadavku většinou vyhověl, párkrát však přesto Gopala Bhattu zmínil.

Zjevení Šríniváse Áčarji

Šrínivás Áčarja byl členem skupiny, která jako první přinesla knihy šesti Gósvámích z Vrindávanu do Bengálska a Urísy. Byl jednou z nejdůležitějších osobností v náboženské historii Bengálska a také v generaci bezprostředně následující po Šrí Čaitanja Maháprabhuovi. Byl slavným žákem Gopala Bhatta Gosvámího a Jívy Gosvámího. Mezi jeho úspěchy patří již zmíněné doručení spisů Šesti Gosvámích z Vrindávanu do Bengálska, obrácení krále Birhambira k vaišnavismu a vytvoření nového stylu kírtanu zvaného Manohar Shoy.

V Kheturi v Bengálsku spoluorganizoval první festival Gaura Purnima oslavující zjevení Čaitanji Maháprabhua na tomto světě, kterého se zúčastnil mj. Narottama, Šjamánanda a tisíce dalších vaišnavů.

Šrí Paramešvara Dása

Paramešvara dása, o kterém se říká, že je pátý gopala z Krišna-líly, se zjevil v rodině lékařů. Během svého života se zcela odevzdal lotosovým nohám Nitjánandy. Každý, kdo vzpomíná na jeho jméno, Paramešvara dása, velmi snadno získá lásku ke Krišnovi.

Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákura ve své Anubhasya píše: „Čaitanja-bhágavata uvádí, že Paramešvara dás, někdy známý jako Paramešvarí dása, byl životem a duší Šrí Nitjánandy Prabhua. Tělo Paramešvara dáse bylo místem zábav Pána Nityanandy.“ Dále uvádí, že v předchozím zjevení byl Paramešvara Arjunou, přítelem Krišny a Balaramy.

V Bhakti-ratnākaře se píše, že na pokyn Śrīmatī Jāhnavā-māty instaloval v chrámu v Átapuru v okrese Huglí Božstva Rādhā-Gopīnātha. Další chrám, který v Átapuru postavila rodina Mitrů, je známý jako chrám Rādhā-Govindy. Před tímto chrámem stojí na velice přitažlivém místě mezi dvěma bakulovými a jedním kadambovým stromem hrobka Parameśvarī Ṭhākura a nad ní je umístěn oltář s keříkem tulasī. Říká se, že na tomto kadambovém stromě vykvete každý rok pouze jeden květ a je obětován Božstvu.

Parameśvarī Ṭhākura údajně náležel k rodině vaidyů. V chrámu nyní provádí uctívání potomek jeho bratra. Někteří z členů jejich rodiny stále bydlí v okrese Huglí nedaleko pošty v Čandítale. Potomci Parameśvarīho Ṭhākura měli mnoho žáků z brāhmaṇských rodin, ale jak se postupem času tito potomkové přidávali více a více k lékařskému povolání, přestali se lidé z brāhmaṇských rodin stávat jejich žáky. Rodinné tituly Parameśvarīho potomků jsou Adhikārī a Gupta. Členové jeho rodiny bohužel neuctívají Božstvo přímo, ale zaměstnávají placené brāhmaṇy.

Zjevení Madhavendry Purího

Než se zjevil Pán Čaitanja, poslal na Zemi své věčné společníky, jako jsou Šrí Advaita Áčarja, Šrí Jagannatha Mišra, Sači Mata, Madhavendra Purí a Íšvara Purí. Šrí Madhavendra Purí byl velký učenec, přijal zasvěcení od Šrí Lakšmípatí Tírthy a měl mnoho žáků. Jeho hlavními studenty však byli Šrí Advaita Áčarja a Šrí Íšvara Purí (učitel Čaitanji Maháprabhua). V Bengálsku a Džagannátha Purí neexistoval svého času žádný vaišnava, který by nebyl nějakým způsobem spojen právě se Šrí Madhavendra Purím a jakmile přišel Pán Čaitanja, mnoho Madhavendrových žáků se připojilo k Maháprabhuovu sankírtanovému hnutí.

Jednou se Madhavendrovi ve snu zjevil Šrí Gopala a nařídil mu, aby odkryl pohřbené Gopalovo Božstvo a umístil ho na vrchol kopce Govardhan. Madhavendra tak učinil a instalaci Gopalova Božstva oslavil annakutou (velkým festivalem, při kterém bylo Krišnovi nabídnuto obrovské množství pokrmů a obětin). Tento festival Annakuta, nazývaný také jinak Govardhana Puja, je jedním z nejdůležitějších vaišnavských festivalů ve Vrindávanu, v Indii i na celém světě. Původní božstvo Gopala, známé jako Šrí Nathaji, je nyní uctíváno v Nathadvara v Rádžasthánu.

Madhavendra Purí představil pojetí madhurya bhava (manželské lásky) v Madhvacarya sampradáji. Odhalil také viraha bhavu, náladu lásky, která se těší z odloučení od Boha. Jeho větev sekty Madhva se vyznačovala touto extatickou láskou k Bohu. Je známá jako Madhva-Gaudiya sampradaya.

Když Nitjánanda Prabhu putoval po všech svatých místech Indie za účelem jejich očištění, z vůle prozřetelnosti kdesi v západní Indii náhodou potkal Madhavendru Puripádu. Když Nitjánanda Prabhu uviděl Madhavendru Purího, upadl do mdlob v extatické lásce a Jeho transcendentální tělo úplně pozbylo známky života. Podobně když Madhavendra Purí pohlédl na Nitjánandu Prabhua, úplně ztratil sám sebe a v mdlobách padl k zemi.

Když žáci Madhavendry Purího v čele s Íšvarou Purím viděli svého duchovního mistra a Nitjánandu padlé v extatické lásce, začali plakat. Nitjánanda a Madhavendra postupně nabyli zpět vnější vědomí. Když se jejich oči otevřely a znovu se viděli, padli si kolem krku, objali se a plakali radostí. Pak se začali válet na písčité zemi unášení vlnami extatické lásky a jejich hlasitý křik dosahoval až k nebesům. Když z jejich očí začala proudit řeka lásky, Matka Země se považovala za požehnanou, zaplavena jejich slzami.

Nitjánanda zvolal: „Dnes jsem obdržel ovoce všech svých cest na svatá místa. Když jsem uviděl nohy Madhavendry Purího, získal jsem poklad lásky k Bohu, a tak se můj život stal požehnaným“. Madhavendra Purí chtěl také něco říct, ale jeho hlas byl přidušený intenzivními emocemi. Íšvara Purí, Brahmananda Purí a další přítomní žáci Šrí Madhavendry byli úplně fascinovaní tímto výjevem. Na místě byli přítomní i někteří další poutníci, kteří ale kvůli nedostatku oddanosti nemohli pochopit, co se před nimi děje, a pokračovali v konverzaci mezi sebou. Oddaní pocítili smutek z chování těchto tupých surovců, a tak raději odešli do lesa, aby se zbavili této nezdravé společnosti.

Když spolu byli sami, toto jejich utrpení skončilo a oni si nadále mohli vychutnávat nálady Krišna- prémy. Tímto způsobem strávili Nitjánanda Prabhu a Madhavendra Purí se svými žáky několik dní společně ve štěstí Krišna-katha.

„Tělo Madhavendry Puriho bylo úplně plné božské lásky; jeho následovníci také. Projevoval neobyčejnou lásku k Bohu. Když viděl tmavě modrý dešťový mrak, upadl do bezvědomí. Dnem i nocí byl opojen pitím ambrózie Krišna prémy“ (Vrindávan Dása Thákura)

Láska Madhavendry Purího k Bohu byla velmi neobvyklá. Žáci Madhavendry Purího nikdy předtím neviděli takové bezprecedentní projevy extatických emocí a neustále zůstávali zapojeni do Hari-kírtanu. Dny ubíhali, přesto jim se zdálo, že neuplynul ani okamžik. Tak byli zcela pohlceni náladami Krišna-prémy.

Madhavendra Purí řekl svým žákům: „Nikdy dřív a nikde na všech svých cestách do všech svatých míst jsem neviděl takovou lásku. Pochopil jsem, že Nejvyšší Pán je ke mně milostivý, když jsem získal přítele, jako je Nitjánanda, za svého blízkého společníka. Kdykoli se člověk dostane do Jeho společnosti, toto místo se stane souhrnem všech svatých míst a neliší se od samotné Vaikunthy. Kdo o Něm jen uslyší, určitě získá společnost Šrí Krišny. A kdokoli vůči Němu chová sebemenší nepřátelství, i když je možná oddaný, není Krišnovi drahý.“ Tímto způsobem, dnem i nocí, Madhavendra chválil přitažlivé vlastnosti Nitjánandy Prabhua.

Oddaná služba Šrí Madhavendry Purího
(Šrí Čaitanja Čaritámrita – Madhya Líla – kap. 4, 10-210)

Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval se svými čtyřmi oddanými v cestě do Džagannáth Purí a s velkou dychtivostí zpíval svaté jméno Pána, Hare Kṛṣṇa mantru. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel osobně každý den do jedné vesnice, kde vyžebral velké množství rýže a dalších obilovin pro přípravu prasādam. Po cestě bylo mnoho řek a u všech stáli výběrčí poplatků. Pánovi však nedělali problémy a On jim prokazoval svou milost. Nakonec došel do vesnice Remuny.

Gopīnāthovo Božstvo v chrámu v Remuně bylo velmi přitažlivé. Pán Caitanya chrám navštívil a s velkou oddaností se tam poklonil. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu klaněl u lotosových nohou Božstva Gopīnātha, spadla Gopīnāthovi z hlavy květinová koruna a dopadla na hlavu Caitanyi Mahāprabhua. Śrī Caitanyu Mahāprabhua to velice potěšilo, a tak se svými oddanými různými způsoby zpíval a tančil. Všichni služebníci Božstva žasli, když viděli silnou lásku Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho naprosto dokonalou krásu a Jeho
transcendentální vlastnosti. Z lásky Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi mnoha způsoby sloužili a On té noci zůstal v Gopīnāthově chrámu. Pán tam zůstal, protože dychtil ochutnat zbytky sladké rýže obětované Božstvu Gopīnātha. Od svého duchovního mistra Īśvary Purīho totiž slyšel příběh o tom,
co se tam kdysi stalo.

Toto Božstvo bylo široko daleko známé jako Kṣīra-corā-gopīnātha a Caitanya Mahāprabhu svým oddaným vyprávěl, jak Božstvo získalo tuto pověst. Toto Božstvo kdysi ukradlo misku sladké rýže pro Mādhavendru Purīho, a proto se proslavilo jako Pán, který ukradl sladkou rýži.

Śrī Mādhavendra Purī kdysi putoval do Vrindávanu, kde přišel až ke kopci Góvardhanu. Mādhavendra Purī téměř šílel v extázi lásky k Bohu a nevěděl, zda je den, či noc. Chvílemi stál a chvílemi padal na zem. Nebyl schopný rozlišit, zda je na správném místě, nebo ne. Śrī Mādhavendra Purī obešel kopec a pak šel ke Góvinda-kundu, kde se vykoupal. Poté si sedl pod strom, aby si navečer odpočinul.

Když seděl pod stromem, přišel k němu nějaký neznámý pasáček krav s hrnkem mléka. Postavil ho před Mādhavendru Purīho a s úsměvem jej oslovil. „Ó Mādhavendro Purī, vypij prosím toto mléko, které jsem ti přinesl. Proč si nevyžebráš něco k jídlu? A jakou meditaci to provádíš?“ Mādhavendra Purī se díval na chlapcovu krásu a cítil se nesmírně spokojený. Jakmile uslyšel Jeho sladká slova, zapomněl na všechen hlad i žízeň. Mādhavendra Purī se zeptal: „Kdo jsi? Kde bydlíš a jak víš, že právě držím půst?“ Chlapec odpověděl: „Jsem pasáček krav, pane, a žiji v této vesnici. V Mé vesnici se nikdo nepostí. V této vesnici si každý může vyžebrat jídlo od druhých a tak se najíst. Někteří pijí pouze mléko, ale tomu, kdo nikoho o nic nežádá, nosím jídlo Já.

Viděly tě ženy, které sem šly pro vodu, tak Mi daly toto mléko a poslaly Mě za tebou.“ Chlapec pokračoval: „Už budu muset jít podojit krávy, ale vrátím se sem pro ten hrnek od mléka.“ Jakmile to chlapec dořekl, odešel. Ve skutečnosti najednou zmizel, a srdce Mādhavendry Purīho naplnil úžas. Mādhavendra Purī vypil mléko, umyl hrnek a postavil ho stranou. Díval se na cestu, ale chlapec se již nevrátil.

Mādhavendra Purī nemohl spát, a tak seděl a zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. K ránu si trochu zdříml a jeho vnější činnosti se zastavily. Ve snu Mādhavendra Purī uviděl toho samého chlapce, jak k němu přišel, vzal ho za ruku a odvedl k jednomu křoví v džungli. Chlapec ukázal Mādhavendrovi Purīmu křoví a řekl: „Přebývám zde v tomto křoví a hrozně trpím krutou zimou, deštěm, větrem a spalujícím horkem. Přiveď prosím lidi z vesnice a řekni jim, ať Mě z tohoto křoví vynesou a umístí Mě pěkně na vrchol kopce.“ Chlapec pokračoval: „Postav prosím na vrcholu tohoto kopce chrám a instaluj Mě v něm. Potom Mě umyj velkým množstvím studené vody, aby se Mé tělo očistilo. Sleduji tě již mnoho dní a říkám si: ,Kdy přijde Mādhavendra Purī sem, aby Mi sloužil?̀‘ Tvoji službu přijímám díky tvé extatické lásce ke Mně. Proto se zjevím, a osvobodím tak všechny pokleslé duše. Jmenuji se Gopāla a zvedl jsem kopec Góvardhan.

Instaloval Mě Vajra a jsem zdejší Pán. Když zaútočili muslimové, schoval Mě kněz, který Mi sloužil, zde v tomto křoví v džungli a ze strachu před napadením utekl. Od té doby,
co kněz odešel, přebývám v tomto křoví. Je moc dobře, že jsi sem přišel. Teď Mě jen opatrně odnes.“ Chlapec domluvil a zmizel. Mādhavendra Purī se potom probudil a začal o svém snu přemýšlet. Mādhavendra Purī začal naříkat: „Viděl jsem samotného Pána Kṛṣṇu, ale přitom jsem Ho nepoznal!“ Pohroužený v extázi lásky potom upadl na zem. Mādhavendra Purī chvíli naříkal, ale potom zaměřil svoji mysl na vykonání Gopālova příkazu a tak se uklidnil. Ráno se Mādhavendra Purī vykoupal, šel do vesnice a svolal všechny lidi. Poté promluvil:
„Govardhana-dhārī, vlastník této vesnice, leží tady v křoví. Pojďme Ho odtamtud vynést. Je tam ale husté křoví, kterým neprojdeme. Vezměte proto mačety a rýče k prosekání cesty.“ Když to lidé slyšeli, s velkou radostí Mādhavendru Purīho doprovodili. Podle jeho pokynů prosekali křoviny, vytvořili cestu a pronikli do džungle.

Jakmile uviděli Božstvo pokryté hlínou a trávou, zaplavil je úžas a blaženost. Očistili Jeho tělo a někteří potom řekli: „Božstvo je velmi těžké. Jeden člověk s Ním nepohne.“ Protože bylo Božstvo hodně těžké, shromáždili se někteří silnější muži, aby Ho odnesli na vrchol kopce. Šel tam i Mādhavendra Purī. Z velkého kamene udělali trůn a Božstvo na něj usadili. Další velký kámen byl přistaven za Božstvo jako opora.

Sešli se všichni brāhmaṇští kněží ze vsi a přinesli devět nádob. Z jezera Góvinda-kundu se pak nosila voda, která se ještě cedila. K instalaci Božstva bylo přineseno devět set nádob vody z Góvinda-kundu. Všude bylo slyšet troubení, bubnování a zpěv žen. Během slavnosti, která tuto instalaci doprovázela, někteří lidé zpívali a někteří tančili. Ze vsi bylo přineseno veškeré mléko, jogurt a přepuštěné máslo. Byly přineseny také různé potraviny, sladkosti a další dary. Nedokáži to vše popsat. Vesničané přinesli velké množství lístků tulasī, květů a různých druhů oblečení. Śrī Mādhavendra Purī potom osobně započal abhiṣek (obřad koupání). Poté, co bylo vše nepříznivé zažehnáno pronášením manter, začal obřad koupání Božstva. Božstvo bylo nejdříve masírováno velkým množstvím oleje, až se celé Jeho tělo lesklo. Po prvním koupání přišlo koupání s pañca-gavyou a potom s pañcāmṛtou.

Po nich následovala mahā-snāna v ghí a vodě přinesené ve stovce nádob. Po ukončení mahā-snāny bylo Božstvo znovu masírováno vonným olejem, až se Jeho tělo lesklo. Nakonec bylo omyto navoněnou vodou z lastury. Potom bylo tělo Božstva očištěno, pěkně oblečeno do nových šatů, potřeno santálovou pastou a ověnčeno girlandami z tulasī a dalšími girlandami z voňavých květů. Po obřadu koupání byly zapáleny vonné tyčinky a lampy a Božstvu byly obětovány všemožné druhy jídel, včetně jogurtu, mléka a všech sladkostí, které byly přineseny. Božstvu bylo nejdříve obětováno mnoho různých jídel, potom navoněná pitná voda v nových nádobách a pak voda na umytí úst. Nakonec Mu byl obětován betelový list s různorodým kořením.

Po ukončení posledního obětování tāmbūly a panu následoval bhoga-āratrik. Na závěr každý přednesl různé modlitby a vzdal poklony položením se před Božstvem s naprostou odevzdaností na zem. Jakmile se lidé z vesnice dozvěděli, že se bude instalovat Božstvo, přinesli všechny své zásoby rýže, dálu a pšeničné mouky. Bylo toho tolik, že to pokrylo celý vrchol kopce. Vesničané přinesli své zásoby rýže, dálu a mouky, hrnčíři zase všechny možné nádoby a ráno se začalo vařit. Deset brāhmaṇů vařilo obiloviny a pět brāhmaṇů vařilo suché a vlhké zeleninové chody. Zeleninová jídla byla připravena z různých druhů špenátu, kořínků a ovoce, nasbíraných v lese, a někdo také z nadrceného dálu udělal baḍā a baḍi. Tak brāhmaṇové připravili všemožná jídla.

Pět až sedm lidí chystalo velké množství čapátí, bohatě potřených ghí, kterého bylo hojně i v zelenině, rýži a dálu. Veškerá vařená rýže byla nakupena na palāśových listech, a ty byly položeny na nových látkách rozprostřených po zemi. Okolo kopce rýže se kupily hromady čapátí a okolo nich byla v různých nádobách naskládána všechna zelenina i vlhká zeleninová jídla. Vedle zeleniny byly umístěny nádoby s jogurtem, mlékem, podmáslím a śikhariṇī, sladkou rýží, smetanou a hustou smetanou.
Takto probíhal obřad Annakūṭa, a Mādhavendra Purī Gosvāmī vše osobně obětoval Gopālovi. Mnoho nádob bylo naplněno navoněnou vodou na pití. Pán Śrī Gopāla mnoho dní hladověl, a tak jedl vše, co Mu bylo obětováno. Śrī Gopāla sice snědl vše, co se Mu obětovalo, ale díky doteku Jeho transcendentální ruky ničeho neubylo. Mādhavendra Purī Gosvāmī uměl transcendentálně vnímat Gopālovo jedení, při němž jídlo zůstalo stejné; pro oddané Pána nic nezůstane tajemstvím. Tato úžasná slavnost a instalace Śrī Gopālajīho byla uspořádána během jednoho dne.

To vše bylo možné jen Gopālovou mocí. Nikdo jiný než oddaný to nepochopí. Śrī Mādhavendra Purī obětoval Gopālovi vodu na umytí úst a dal Mu ke žvýkání betel. Když pak probíhalo ārati, lidé volali „Jaya, Jaya!“ („Sláva Gopālovi!“).

Śrī Mādhavendra Purī přinesl nové lůžko, přes které rozprostřel novou pokrývku, a tak připravil vše pro Pánův odpočinek. Lůžko bylo ze všech stran obloženo slamníky a tak vznikl dočasný chrám. Jedním slamníkem bylo lůžko také zastřešeno.

Když byl Pán uložen k odpočinku, shromáždil Mādhavendra Purī všechny brāhmaṇy, kteří připravovali prasādam, a řekl jim: „Nyní dejte každému, od dětí až po starce, do sytosti najíst!“ Všichni, kdo tam byli, si sedli, aby uctili prasādam, a postupně začali jíst. Jako první byli obslouženi všichni brāhmaṇové se svými manželkami. Prasādam přijímali nejen lidé z vesnice Góvardhanu, ale i ti, kdo přišli z jiných vesnic. I oni zhlédli Božstvo Gopāla a dostali prasādam. Shromáždění lidé žasli, když viděli vliv Mādhavendry Purīho. Byli svědky toho, že obřad Annakūṭa, původně konaný v Kṛṣṇově době, nyní proběhl jeho milostí znovu. Všechny přítomné brāhmaṇy Mādhavendra Purī zasvětil do vaiṣṇavismu a zaměstnal je různými službami. Božstvo musí být ke konci dne po odpoledním odpočinku probuzeno a okamžitě se Mu musí nabídnout něco k jídlu a voda.

Jakmile se po kraji roznesla zpráva, že se na vrcholu Góvardhanu zjevil Pán Gopāla, přicházeli se na Božstvo dívat všichni lidé ze sousedních vesnic. Lidé z jedné vesnice za druhou radostně Mādhavendru Purīho žádali, aby jim určil jeden den k provedení obřadu Annakūṭa. Po nějakou dobuse tak obřad Annakūṭa den za dnem opakoval. Śrī Mādhavendra Purī celý den nic nejedl, ale večer,když Božstvo uložil ke spánku, snědl nějaký mléčný pokrm. Další ráno začala služba Božstvu nanovo az jedné vesnice přišli lidé s různými obilovinami. Obyvatelé této vesnice přinesli pro Božstvo Gopāla tolik obilovin, ghí, jogurtu a mléka, kolik jen ve své vsi měli. Dalšího dne probíhal obřad Annakūṭa téměř stejně jako předchozího dne. Všichni brāhmaṇové připravovali jídla a Gopāla je přijímal.

Ideálním místem k praktikování vědomí Kṛṣṇy je Vradžabhúmi neboli Vrindávan, kde mají lidé přirozený sklon milovat Kṛṣṇu a Kṛṣṇa přirozeně miluje je. Z různých vesnic přicházely zástupy lidí, aby zhlédly Božstvo Gopāla a přijaly bohaté mahā-prasādam. Když lidé viděli úžasnou podobu Pána Gopāla, veškerý jejich nářek a neštěstí zmizely. Lidé ze všech vesnic v okolí Vradžabhúmi (Vrindávanu) se dozvěděli o zjevení Gopāla a přicházeli se na Něho podívat. Obřad Annakūṭa se tak opakoval den co den. O Gopālově zjevení se dozvěděli nejen lidé z okolních vesnic, ale též z dalších krajů, a tak přicházeli ze širého okolí s různými dárky. Také velmi majetní lidé z Mathury přinášeli různé dárky a s oddaností je Božstvu obětovali. Přicházely nesčetné dary – zlato, stříbro, oděvy, voňavky a potraviny.

Gopālovy zásoby se tak denně rozrůstaly. Jeden velmi bohatý kṣatriya královského stavu postavil chrám, někdo jiný vyrobil kuchyňské náčiní a další postavil okolo chrámu ochrannou zeď. Každá rodina sídlící ve Vradžabhúmi darovala jednu krávu. Tisíce krav se tak staly Gopālovým vlastnictvím. Nakonec přišli z Bengálska dva brāhmaṇové ve stavu odříkání. Mādhavendra Purī, který si je velmi oblíbil, je zdržoval ve Vrindávanu a poskytoval jim veškeré pohodlí. Tito dva pak dostali od Mādhavendry Purīho zasvěcení a byli pověřeni každodenní službou Pánu. Tato služba probíhala nepřetržitě a uctívání Božstva začalo být velmi honosné, což Mādhavendru Purīho nesmírně těšilo. Dva roky tak v chrámu probíhalo uctívání Božstva velice honosným způsobem. Potom měl Mādhavendra Purī jednoho dne sen. Ve snu viděl Mādhavendra Purī Gopāla, který řekl: „Moje teplota stále ještě neklesla. Dones prosím santálové dřevo z malajského kraje a potři pastou z něho Mé tělo, aby se ochladilo. Přines santálovou pastu z Džagannáth Purí. Vydej se prosím rychle na cestu. Musíš jít ty, protože nikdo jiný to udělat nemůže.“

Mādhavendra Purī měl ve své extázi lásky k Bohu z tohoto snu velikou radost, a aby vykonal Pánův pokyn, vydal se na východ, směrem do Bengálska. Před odchodem Mādhavendra Purī zajistil vše potřebné pro pravidelné uctívání Božstva a různé lidi zaměstnal různými povinnostmi. Potom se na Gopālův pokyn vydal do Bengálska. Když přišel Mādhavendra Purī do domu Advaity Ācāryi v Šántipuru, Ācārya měl velkou radost z extatické lásky k Bohu, která se u Mādhavendry Purīho projevovala. Advaita Ācārya prosil Mādhavendru Purīho o zasvěcení. Mādhavendra Purī Ho zasvětil a vydal se do jižní Indie. Na cestě do jižní Indie navštívil Śrī Mādhavendra Purī Remunu, kde sídlí Śrī Gopīnātha. Pohled na krásu Božstva Mādhavendru Purīho ohromil. Mādhavendra Purī zpíval a tančil v chrámové hale, odkud se lidé obvykle dívají na Božstva. Potom si sedl a zeptal se jednoho brāhmaṇy, jaká jídla Božstvu obětují. Z toho, jak bylo vše znamenitě připraveno, Mādhavendra Purī pochopil, že se zde obětuje pouze to nejlepší jídlo. Mādhavendra Purī přemýšlel: „Zeptám se kněze, jaká jídla Gopīnāthovi obětují, abychom v naší kuchyni mohli zařídit obětování podobných jídel Śrī Gopālovi.“ Když se na to brāhmaṇského kněze zeptal, ten mu dopodrobna vysvětlil, jaká jídla se Božstvu Gopīnātha obětují.

Brāhmaṇský kněz řekl: „Večer se Božstvu obětuje sladká rýže ve dvanácti hliněných nádobách.
Chutná jako nektar (amṛta), a proto se jí říká amṛta-keli. Tato sladká rýže je po celém světě
proslavená jako gopīnātha-kṣīra. Nikde jinde na světě se taková neobětuje.“ Zatímco Mādhavendra
Purī mluvil s brāhmaṇským knězem, byla sladká rýže položena před Božstvo k obětování. Když to
Mādhavendra Purī slyšel, uvažoval následovně. „Kdybych trochu této sladké rýže dostal, aniž bych o
to žádal, mohl bych ji ochutnat a připravit podobnou pro obětování mému Pánu Gopālovi.“
Mādhavendra Purī se velmi zastyděl, že chtěl ochutnat sladkou rýži, a okamžitě začal myslet na Pána
Viṣṇua. Mezitím bylo dokončeno obětování a začal obřad ārati. Po skončení ārati se Mādhavendra
Purī poklonil Božstvu a odešel z chrámu, aniž by s někým ještě promluvil.
Mādhavendra Purī nikdy nežebral. Byl zcela nepřipoutaný a lhostejný k hmotným věcem. Pokud mu
někdo dal něco k jídlu, aniž by žebral, najedl se. Pokud ne, pak držel půst. Paramahaṁsa, jako je
Mādhavendra Purī, je vždy spokojený v láskyplné službě Pánu. Hmotný hlad a žízeň mu v jeho
činnostech nemohou zabránit. Když chtěl ochutnat trochu sladké rýže obětované Božstvu, považoval
to za přestupek, protože chtěl jíst to, co se právě obětovalo Božstvu.
Mādhavendra Purī odešel z chrámu, posadil se v prázdné vesnické tržnici a dal se do zpěvu. Mezitím v
chrámu kněz uložil Božstvo k odpočinku. Kněz dokončil svoje denní povinnosti a šel si odpočinout. Ve
snu viděl, jak k němu přišlo Božstvo Gopīnātha a promluvilo následovně. „Ó knězi, vstaň prosím a
otevři chrámové dveře. Schoval jsem jednu misku sladké rýže pro sannyāsīho Mādhavendru Purīho.
Tato nádoba sladké rýže je hned za cípem Mých šatů. Díky Mým trikům jsi ji neviděl. Na prázdném
tržišti sedí sannyāsī jménem Mādhavendra Purī. Vezmi prosím tuto misku sladké rýže zpoza Mne a
dones mu ji.“ Kněz se probudil ze sna, okamžitě vstal a uvážil, že bude dobré se před vstupem do
místnosti Božstev vykoupat. Potom otevřel chrámové dveře. Podle pokynů Božstva kněz našel misku
sladké rýže za cípem šatů. Vzal ji a utřel místo, kde stála. Potom vyšel z chrámu. Zavřel dveře chrámu
a s nádobou sladké rýže vyrazil do vsi. Hledal Mādhavendru Purīho a u každého stánku volal jeho
jméno. S nádobou sladké rýže v ruce kněz volal: „Nechť prosím přijde ten, kdo se jmenuje
Mādhavendra Purī, a vezme si tuto nádobu sladké rýže! Gopīnātha ji pro tebe ukradl!“
Kněz pokračoval: „Nechť prosím sannyāsī jménem Mādhavendra Purī přijde, vezme si tuto misku
sladké rýže a s velkou radostí přijme prasādam! Jsi ten nejšťastnější člověk v těchto třech světech!“

Mādhavendra Purī to uslyšel, a tak přišel a představil se. Kněz mu předal nádobu sladké rýže a potom
se mu poklonil tak, že před ním padl na zem. Jakmile Śrī Mādhavendra Purī vyslechl celý příběh o
misce sladké rýže, pohroužil se okamžitě do extáze lásky ke Kṛṣṇovi. Když kněz viděl u Mādhavendry
Purīho tyto příznaky láskyplné extáze, žasl. Pochopil, proč je mu Kṛṣṇa tak zavázaný, a bylo mu jasné,
že Kṛṣṇův čin byl na místě.
Kněz se Mādhavendrovi Purīmu poklonil a vrátil se zpět do chrámu. Mādhavendra Purī potom v
extázi snědl sladkou rýži, kterou mu Kṛṣṇa dal. Potom misku umyl a rozbil ji na kousky, které zavázal
do svého svrchního oděvu, a tak je pečlivě uschoval. Každý den Mādhavendra Purī snědl jeden
kousek této hliněné misky, což ho okamžitě uvedlo do stavu extáze. Toto jsou úžasné příběhy.
Poté, co Mādhavendra Purī rozbil misku a svázal střepy do cípu svého oděvu, pomyslel si: „Pán mi dal
misku sladké rýže, a když o tom lidé ráno uslyší, shromáždí se jich tu davy.“ S těmito myšlenkami se
Śrī Mādhavendra Purī na místě poklonil Gopīnāthovi a nad ránem opustil Remunu.
Mādhavendra Purī šel a šel, až došel do Džagannáth Purí, známého také jako Níláčala. Tam uviděl
Pána Jagannātha, a přemohla ho láskyplná extáze. Mādhavendra Purī, přemožený extází lásky k
Bohu, chvílemi stál a chvílemi padal, chvílemi se smál, tančil a zpíval. Tak prožíval transcendentální
blaženost z pohledu na Božstvo Jagannātha. Lidé v Džagannáth Purí už znali transcendentální pověst
Mādhavendry Purīho dříve, než tam přišel. Celé zástupy proto přicházely a různými způsoby mu s
oddaností projevovaly úctu. I když se to člověku nemusí líbit, jeho pověst jde řízením osudu s ním.
Transcendentální pověst oddaného je ve skutečnosti známá po celém světě. Ze strachu před svou
pověstí (pratiṣthā) Mādhavendra Purī uprchl z Remuny. Pověst získaná láskou k Bohu je však tak
vznešená, že oddaného všude doprovází. Lidé Mādhavendru Purīho uctívali jako velkého oddaného, a
tak chtěl Džagannáth Purí opustit. To by mu však znemožnilo obstarat santálové dřevo pro Božstvo
Gopāla.
Všem služebníkům Pána Jagannātha a všem velkým oddaným, kteří tam byli, vyprávěl Śrī
Mādhavendra Purī příběh o zjevení Śrī Gopāla. Jakmile se oddaní v Džagannáth Purí dozvěděli, že si
Božstvo Gopāla přeje santālové dřevo, s radostí se je všichni snažili zajistit. Ti, kdo se znali s vládními
úředníky, je navštívili a poprosili je o kafr a santálové dřevo, které pak snesli dohromady.
Mādhavendra Purī dostal jednoho brāhmaṇu a jednoho služebníka, aby mu pomohli santálové dřevo
nést. Dostal také prostředky na úhradu nezbytných cestovních výloh. Aby ho cestou nezadržovali
výběrčí poplatků, dostal Mādhavendra Purī do rukou nezbytná potvrzení od vládních úředníků. Takto
se Mādhavendra Purī vydal s nákladem santálového dřeva do Vrindávanu, a po několika dnech přišel
znovu do vesnice Remuny a tamního Gopīnāthova chrámu.
Když Mādhavendra Purī přišel do Gopīnāthova chrámu, mnohokrát se u Pánových lotosových nohou
poklonil. V extázi lásky pak bez ustání tančil a zpíval. Jakmile Mādhavendru Purīho znovu uviděl
Gopīnāthův kněz, projevil mu veškerou úctu. Nabídl mu také prasādam ze sladké rýže a přiměl ho,
aby je snědl. Mādhavendra Purī té noci spal v chrámu a k ránu měl další sen.
Mādhavendrovi Purīmu se zdálo, že za ním přišel Gopāla a řekl: „Ó Mādhavendro Purī, veškeré
santálové dřevo a kafr jsem již dostal. Nyní jen všechno to santálové dřevo s kafrem rozmělni a touto
pastou každý den potírej tělo Gopīnātha, dokud pasta nedojde. Mezi Mým a Gopīnāthovým tělem
není rozdíl. Jsou jedno a totéž. Rozetřeš-li tedy santálovou pastu na tělo Gopīnātha, přirozeně tím
potřeš i Moje tělo, a tak se sníží Má tělesná teplota. Neváhej jednat podle Mého nařízení. Věř Mi a

udělej, co je třeba.“ Poté, co Gopāla dal tyto pokyny, zmizel a Mādhavendra Purī se probudil.
Okamžitě zavolal všechny Gopīnāthovy služebníky, a ti k němu přišli.
Mādhavendra Purī řekl: „Potírejte tělo Gopīnātha tímto kafrem a santálem, které jsem přinesl pro
Gopāla ve Vrindávanu. Dělejte to pravidelně každý den. Bude-li tato santálová pasta rozetřena po
těle Gopīnātha, Gopāla to ochladí. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je koneckonců zcela nezávislý a
Jeho nařízení je všemocné.“ Gopīnāthovi služebníci měli velkou radost, když slyšeli, že se veškerou
touto santálovou pastou bude v létě potírat tělo Gopīnātha. Mādhavendra Purī řekl: „Tito dva
pomocníci budou pravidelně připravovat santálovou pastu. Vy přiveďte na pomoc ještě další dva lidi a
já je zaplatím.“ Gopīnāthajī tak denně dostával santálovou pastu a Jeho služebníky to velice těšilo.
Takto bylo santálovou pastou potíráno tělo Gopīnātha, dokud zásoby nedošly. Mādhavendra Purī tam
do té doby zůstal.
Na konci léta se Mādhavendra Purī vrátil do Džagannáth Purí, kde strávil celé období Cāturmāsyi ve
stavu velké blaženosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osobně vychvaloval nektarové vlastnosti
Mādhavendry Purīho, a když to vše líčil oddaným, sám si to vychutnával.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal Nityānandu Prabhua, aby posoudil, je-li někdo jiný v tomto
světě tak požehnaný jako Mādhavendra Purī. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mādhavendra Purī byl
tak požehnaný, že se před ním Kṛṣṇa osobně objevil pod záminkou přinesení mléka. Třikrát dal Pán
Mādhavendrovi Purīmu ve snu pokyny. Jelikož byl Pán Kṛṣṇa Mādhavendrovi Purīmu zavázaný za jeho
lásku, zjevil se osobně jako Božstvo Gopāla a osvobodil celý svět tím, že přijal jeho službu. Pán
Gopīnātha ukradl pro Mādhavendru Purīho nádobu sladké rýže, a tak se stal známým jako Kṣīra-corā
(zloděj, který ukradl sladkou rýži). Mādhavendra Purī santálovou pastou potíral tělo Gopīnātha, díky
čemuž ho zaplavila láska k Bohu. Bylo velmi těžké cestovat s kafrem a santálovým dřevem po
oblastech Indie, kde vládli muslimové, a Mādhavendra Purī by se kvůli tomu mohl dostat do nesnází.
Božstvo Gopāla to vědělo. Pán je ke svým oddaným nesmírně milostivý a připoutaný, a tak byla snaha
Mādhavendry Purīho úspěšně dovršena, když santálovou pastou potřel Gopīnātha.“
Caitanya Mahāprabhu předložil úroveň silné lásky Mādhavendry Purīho Nityānandovi Prabhuovi k
posouzení a řekl: „Všechny jeho láskyplné činnosti jsou neobyčejné. Člověk žasne, když slyší o jeho
činnostech.“ Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Śrī Mādhavendra Purī zůstával sám, byl zcela
odpoutaný a vždy tichý. Byl lhostejný ke všemu hmotnému a kvůli strachu z hovorů o světských
věcech žil bez společníka. Po obdržení transcendentálních pokynů od Gopāla cestovala tato velká
osobnost tisíce kilometrů, jen aby vyžebrala santálové dřevo. I když byl Mādhavendra Purī hladový,
nikdy si neřekl o jídlo. Tato odříkavá osoba nesla pro Śrī Gopāla náklad santálového dřeva. Bez ohledu
na své osobní pohodlí nesl Mādhavendra Purī jeden maund (asi 37kg) santálového dřeva a dvacet tol
(asi čtvrt kilogramu) kafru, aby jimi potřel tělo Gopāla. Tato transcendentální radost mu stačila.
Jelikož existovala omezení vztahující se na vývoz santálového dřeva z Urísy, celník náklad zabavil.
Mādhavendra Purī mu však ukázal vládní povolení, a tak se vyhnul potížím. Mādhavendra Purī neměl
žádný strach z dlouhé cesty do Vrindávanu přes země ovládané muslimy, plné nesčetného množství
stráží. Přestože byl Mādhavendra Purī úplně bez peněz, vůbec se nebál výběrčích mýta. Jediným
požitkem pro něho bylo nést náklad santálového dřeva pro Gopāla do Vrindávanu. To je přirozený
výsledek hluboké lásky k Bohu. Oddaný nebere v úvahu osobní nepohodlí ani překážky. Za všech
okolností chce sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Gopāla chtěl ukázat, jak silná je láska
Mādhavendry Purīho ke Kṛṣṇovi, a proto ho požádal, aby šel do Níláčaly a přinesl santálové dřevo a

kafr. S velkými nesnázemi a námahou donesl Mādhavendra Purī náklad santálového dřeva do
Remuny. Přesto byl naprosto šťastný a žádné těžkosti si nepřipouštěl. Gopāla, Nejvyšší Pán, Osobnost
Božství, nařídil Mādhavendrovi Purīmu přinést santálové dřevo z Níláčaly, aby vyzkoušel jeho silnou
lásku. Mādhavendra Purī v této zkoušce obstál a Pán mu projevil velkou milost. Takové chování
projevené v láskyplné službě mezi oddaným a jeho milovaným objektem, Śrī Kṛṣṇou, je
transcendentální. Obyčejný člověk tomu nemůže porozumět; ani pro to nemá schopnosti.“
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom přečetl známý verš od Mādhavendry Purīho. Tento verš je jako
měsíc, který šíří záři po celém světě. Tak jako se vůně malajského santálového dřeva zvětší neustálým
třením, i naše pochopení tohoto verše se zvětší rozjímáním o něm. Tak jako je Kaustubha-maṇi
považován za nejvzácnější mezi drahými kameny, je tento verš považován za nejlepší báseň
pojednávající o náladách oddané služby. Tento verš ve skutečnosti vyslovila přímo samotná Śrīmatī
Rādhārāṇī, a pouze Její milostí se projevil ve slovech Mādhavendry Purīho. Pouze Śrī Caitanya
Mahāprabhu si dokázal vychutnat tento verš. Není čtvrtá osoba, která by byla schopná ho pochopit.
Na konci své hmotné existence Mādhavendra Purī znovu a znovu recitoval tento verš, a tak dosáhl
nejvyššího životního cíle.
„Ó Můj Pane, který jsi tak milostivý! Ó vládce Mathury! Kdy Tě znovu uvidím? Protože Tě nemohu
spatřit, Mé vzrušené srdce je zneklidněné. Ó nejdražší, co teď mám dělat?“
Po přednesení tohoto verše Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitě upadl v bezvědomí na zem. Zažíval
extázi a ztratil nad sebou vládu. Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu padl v extázi lásky na zem, Pán
Nityānanda Ho rychle zvedl a položil si Ho na klín. Caitanya Mahāprabhu pak s pláčem opět vstal. Pán
projevoval extatické emoce a začal běhat sem a tam, přičemž vydával hlasité zvuky. Chvílemi se smál,
chvílemi plakal a chvílemi tančil a zpíval. Pán Caitanya Mahāprabhu nebyl schopný vyslovit celý verš a
opakoval pouze „Ayi dīna! Ayi dīna!“ Nemohl mluvit a z očí Mu tekly proudy slz. Na těle Śrī Caitanyi
Mahāprabhua bylo vidět chvění, pocení, slzy štěstí, šok, zblednutí, zklamání, mrzutost, ztrátu paměti,
pýchu, radost a pokoru.
Tento verš odkryl dveře extatické lásky, a když byly odhalené, všichni Gopīnāthovi služebníci viděli
Caitanyu Mahāprabhua, jak tančí v extázi. Když se okolo Śrī Caitanyi Mahāprabhua shluklo mnoho
lidí, probral se k vnějšímu vědomí. Mezitím bylo dokončeno obětování Božstvu a bylo slyšet hlasité
ārati. Potom kněz uložil Božstva ke spánku a vyšel z chrámu, aby Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi
nabídl všech dvanáct misek sladké rýže. Když byly všechny misky se sladkou rýží, zbytky zanechané
Gopīnāthem, postaveny před Śrī Caitanyu Mahāprabhua, měl z toho velkou radost. Pět misek přijal,
aby dal najíst oddaným. Sedm zbývajících misek přistrčil a vrátil knězi. Těch pět, které Pán přijal, pak
rozdal mezi pět oddaných a všichni se najedli prasādam. Jelikož se Śrī Caitanya Mahāprabhu neliší od
Božstva Gopīnātha, ty misky sladké rýže již ochutnal a snědl. Aby však projevil oddanou službu, jedl
sladkou rýži z misek znovu jako oddaný.
Tu noc Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil v chrámu při společném zpívání. Ráno pak po zhlédnutí
maṅgala-ārati odešel.
Takto si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vlastními ústy vychutnával transcendentální vlastnosti
Gopālajīho, Gopīnātha i Śrī Mādhavendry Purīho.